5
Dvoulázňové vývojky pro umělce
4-zář 07 14:53:00 |
bzencak
v Články
Dvoulázňové vývojky pro "umělce"...
Taky vás ve fotografickém uměleckém rozletu brzdí mnoho technických a technologických prkotin, kterým vlastně ani nechcete rozumět? Natož si je pamatovat? NEMUSÍTE!
Pro nás, technické antitalenty s uměleckými sklony, existují totiž negativní vývojky, které nám umožní přímo bohémský fotografický život. Nemusíme si pamatovat, jaký máme založený film. Nemusíme měřit světlo! Stačí intuitivní odhad expozice. Čas při volání můžeme strávit při kafíčku či cigárku bez teploměru a hodinek v ruce. Klidně můžete strčit do tanku stovku spolu se čtyřstovkou. Výsledky budou excelentní! V některých případech vás přímo ohromí ona nevysvětlitelná souhra šťastných náhod, které zhodnotí a zhmotní váš umělecký záměr do negativu výjimečných kvalit.
Ano, řeč bude o dvoulázňových negativních vývojkách!
Nebojte se, jsou to ověřené věci. Začal to Heinrich Stoëckler v třicátých letech minulého století. Tyto vývojky používal i Ansel Adams. Velkou zásluhu na popularizaci těchto vývojek má Barry Thornton.
U nás jsou jako konfekční vývojky dostupné dvě: DIAFINE a EMOFIN.
Princip fungování je geniálně prostý: vývojku rozdělíme na dvě části. V té první je vyvolávací látka a antioxidant. V té druhé pak zásada. Když film namočíme do první, emulze nabobtná a nasaje určité množství vyvolávací látky. V druhé lázni pak dojde k samotnému vývoji. Ve světlech se vývojka za krátký čas spotřebuje a proces se zastaví. Ve stínech se vyvolávací látka spotřebovává méně a pomaleji, a proto se stíny krásně provolají. Tento proces neovlivňuje čas, teplota ani pohyb. Stačí na začátku ťuknout a po nějaké době ještě jednou drcnout nebo překlopit.
Tyto vývojky jsou přímo požehnáním pro záběry v kostelích, katedrálách, tmavých interiérech zámků a jiných tmavých prostor s průhledy přes okna do zahrad atd. Stačí dát kameru na stativ, odhadnout šero, přidat „šváru“ a ještě něco navrch. Otevřít závěrku! Zamknout za sebou dveře a zajít ven na cigáro nebo na pivo...
Já s dvoulázňovkama velmi rád fotograficky odpočívám. Když na mě přijde únava, vezmu starého Zorkije, strčím do něho nějakou prošlou kazetu filmu a jdu se toulat. Mačkám jen tak bez velkého přemýšlení všechny možné blbosti co potkám. Pak to v klidu u kafíčka dvoulázňově vyvolám. To byste nevěřili, co je tam někdy za nápady!
Principiálně by šla rozdělit vlastně každá vývojka. Tak, jak to udělal A. Adams s D23.
Zde je: A. ADAMS D 23
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 7,5g
Siřičitan sodný 100g
Dest. voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Metaboritan sodný 10g
Dest. voda do 1000ml
Původní Stoëcklerka:
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 5g
Siřičitan sodný 100g
Dest voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Borax 10g
Dest. voda do 1000ml
Tyto dvě vývojky dobře fungují s klasickými filmy silnějších emulzí.
Pro novější tenké emulze s placatými krystaly zmodernizoval dvoušichtovku pan Barry Thornton
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 6,25g
Siřičitan sodný 85g
Dest. voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Metaboritan sodný 12g
Dest. voda do 1000ml
Dále tu máme něco podobného Diafine:
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Siřičitan sodný 35g
Hydrochinon 6g
Fenidon 0,2g
Pyrosiřičitan sodný 6g
Dest voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Siřičitan sodný 65g ( já dávám 35g a stačí to)
Metaboritan sodný 20g (méně energická verze/ Borax 20g)
Dest. voda do 1000ml
Schválně nepíši žádné rady, jak který film exponovat. Na to jistě přijdete sami. S jedním filmem projeďte všechny časy, vyvolejte a hned uvidíte, jaké je to vaše správné ISO.
Několik poznámek:
V každém roztoku máčet minimálně 3 minuty.
Kdo nevěří, že se za tak krátký čas může vyvolat film, nechť si udělá malý testík: do skleněných štamprlí nalijte roztoky. Malý odstřižek filmu namočte (na světle) nejdřív do Áčka a po třech minutách do Béčka. V Béčku změřte čas do ztmavnutí
.
Trvanlivost je téměř neomezená (roky).
Vydatnost 15 filmů z litru. Poté vylít Béčko, namíchat nové a klidně pokračovat!
Pro vás, co rádi experimentujete mám jeden návrh:
Vezměte vaši nejoblíbenější konvenční vývojku a jeden zkušebně exponovaný film. Založte jej do tanku. Do litrovky s vodou nasypejte dvě čajové lžičky boraxu nebo metaboritanu sodného a počkejte malou chvilku, než se rozpustí. Nalijte vývojku a nechejte pár minut nabobtnat emulzi. Slijte vývojku a nalijte namíchanou zásadu a po čtyřech minutách slijte a normálně ustalte. Po ustálení si to prohlédněte a napište ostatním vaše dojmy z vynalézání nové vývojky.
Metaboritan sodný (Kodalk) si klidně namícháte doma. Je to velmi jednoduché. Dejte do porcelánové misky 69g boraxu (koupíte v potřebách pro zahrádkáře) a 14,5g hydroxidu sodného (z drogerky). Zakápněte vodou (4-10 kapek) a míchejte a míchejte. Nejdřív se to rozmatlá a pak to začne tuhnout. Nakonec to umělohmotnou lžičkou podrtíte na prášek.
Zdarec! S úctou váš Bzenčák
Taky vás ve fotografickém uměleckém rozletu brzdí mnoho technických a technologických prkotin, kterým vlastně ani nechcete rozumět? Natož si je pamatovat? NEMUSÍTE!
Pro nás, technické antitalenty s uměleckými sklony, existují totiž negativní vývojky, které nám umožní přímo bohémský fotografický život. Nemusíme si pamatovat, jaký máme založený film. Nemusíme měřit světlo! Stačí intuitivní odhad expozice. Čas při volání můžeme strávit při kafíčku či cigárku bez teploměru a hodinek v ruce. Klidně můžete strčit do tanku stovku spolu se čtyřstovkou. Výsledky budou excelentní! V některých případech vás přímo ohromí ona nevysvětlitelná souhra šťastných náhod, které zhodnotí a zhmotní váš umělecký záměr do negativu výjimečných kvalit.
Ano, řeč bude o dvoulázňových negativních vývojkách!
Nebojte se, jsou to ověřené věci. Začal to Heinrich Stoëckler v třicátých letech minulého století. Tyto vývojky používal i Ansel Adams. Velkou zásluhu na popularizaci těchto vývojek má Barry Thornton.
U nás jsou jako konfekční vývojky dostupné dvě: DIAFINE a EMOFIN.
Princip fungování je geniálně prostý: vývojku rozdělíme na dvě části. V té první je vyvolávací látka a antioxidant. V té druhé pak zásada. Když film namočíme do první, emulze nabobtná a nasaje určité množství vyvolávací látky. V druhé lázni pak dojde k samotnému vývoji. Ve světlech se vývojka za krátký čas spotřebuje a proces se zastaví. Ve stínech se vyvolávací látka spotřebovává méně a pomaleji, a proto se stíny krásně provolají. Tento proces neovlivňuje čas, teplota ani pohyb. Stačí na začátku ťuknout a po nějaké době ještě jednou drcnout nebo překlopit.
Tyto vývojky jsou přímo požehnáním pro záběry v kostelích, katedrálách, tmavých interiérech zámků a jiných tmavých prostor s průhledy přes okna do zahrad atd. Stačí dát kameru na stativ, odhadnout šero, přidat „šváru“ a ještě něco navrch. Otevřít závěrku! Zamknout za sebou dveře a zajít ven na cigáro nebo na pivo...
Já s dvoulázňovkama velmi rád fotograficky odpočívám. Když na mě přijde únava, vezmu starého Zorkije, strčím do něho nějakou prošlou kazetu filmu a jdu se toulat. Mačkám jen tak bez velkého přemýšlení všechny možné blbosti co potkám. Pak to v klidu u kafíčka dvoulázňově vyvolám. To byste nevěřili, co je tam někdy za nápady!
Principiálně by šla rozdělit vlastně každá vývojka. Tak, jak to udělal A. Adams s D23.
Zde je: A. ADAMS D 23
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 7,5g
Siřičitan sodný 100g
Dest. voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Metaboritan sodný 10g
Dest. voda do 1000ml
Původní Stoëcklerka:
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 5g
Siřičitan sodný 100g
Dest voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Borax 10g
Dest. voda do 1000ml
Tyto dvě vývojky dobře fungují s klasickými filmy silnějších emulzí.
Pro novější tenké emulze s placatými krystaly zmodernizoval dvoušichtovku pan Barry Thornton
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Metol 6,25g
Siřičitan sodný 85g
Dest. voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Metaboritan sodný 12g
Dest. voda do 1000ml
Dále tu máme něco podobného Diafine:
Roztok A:
Dest. voda 750ml
Siřičitan sodný 35g
Hydrochinon 6g
Fenidon 0,2g
Pyrosiřičitan sodný 6g
Dest voda do 1000ml
Roztok B:
Dest. voda 750ml
Siřičitan sodný 65g ( já dávám 35g a stačí to)
Metaboritan sodný 20g (méně energická verze/ Borax 20g)
Dest. voda do 1000ml
Schválně nepíši žádné rady, jak který film exponovat. Na to jistě přijdete sami. S jedním filmem projeďte všechny časy, vyvolejte a hned uvidíte, jaké je to vaše správné ISO.
Několik poznámek:
V každém roztoku máčet minimálně 3 minuty.
Kdo nevěří, že se za tak krátký čas může vyvolat film, nechť si udělá malý testík: do skleněných štamprlí nalijte roztoky. Malý odstřižek filmu namočte (na světle) nejdřív do Áčka a po třech minutách do Béčka. V Béčku změřte čas do ztmavnutí
.
Trvanlivost je téměř neomezená (roky).
Vydatnost 15 filmů z litru. Poté vylít Béčko, namíchat nové a klidně pokračovat!
Pro vás, co rádi experimentujete mám jeden návrh:
Vezměte vaši nejoblíbenější konvenční vývojku a jeden zkušebně exponovaný film. Založte jej do tanku. Do litrovky s vodou nasypejte dvě čajové lžičky boraxu nebo metaboritanu sodného a počkejte malou chvilku, než se rozpustí. Nalijte vývojku a nechejte pár minut nabobtnat emulzi. Slijte vývojku a nalijte namíchanou zásadu a po čtyřech minutách slijte a normálně ustalte. Po ustálení si to prohlédněte a napište ostatním vaše dojmy z vynalézání nové vývojky.
Metaboritan sodný (Kodalk) si klidně namícháte doma. Je to velmi jednoduché. Dejte do porcelánové misky 69g boraxu (koupíte v potřebách pro zahrádkáře) a 14,5g hydroxidu sodného (z drogerky). Zakápněte vodou (4-10 kapek) a míchejte a míchejte. Nejdřív se to rozmatlá a pak to začne tuhnout. Nakonec to umělohmotnou lžičkou podrtíte na prášek.
Zdarec! S úctou váš Bzenčák
149 Comments
ano, recept pro TF-2 je správně. Thiosíran sodný se siřičitanem sodným a metaboritanem sodným, neboli Kodalkem.
jestli jsem viděl správně, ptal jsi se na TF-2 v receptu bez kodalku?
pardon, vrátím se k tomu:
tvůj dotaz směřovaný na Keka (pardon, že jsem se vmísil do rozhovoru):
"Keko, ja mám dva recepty na TF-2, jeden je Thiosiran + siričitan + kodalk a druhý je bez kodalku, iba thiosiran + siričitan."
tudíž jsem odpověděl, že ten druhý ustalovač bez kodalku není TF-2. Toť vše.
p.s. borax není konzervant, je to pouze zásada, s nižším pH jako má Kodalk.
porovnání pH nejběžněji ve fotochemii používaných zásad, ve váhovém poměru ve vodném roztoku: 1.0 %:
hydroxid sodný 13.10
fosforečnan sodný (neboli fosforečnan trisodný neboli ortofosforečnan sodný) 11.60
uhličitan sodný (soda) 11.40
metaboritan sodný (Kodalk) 11.00
borax (tetraboritan sodný dekahydrát) 9.24
siřičitan sodný 8.8 (asi nepřesné, nevím, zda při 1% koncentraci, nasycený roztok má pH 9)
Ano presne tak, môj dotaz smeroval na keka....chcel som vedieť kolko boraxu dáva miesto kodalku.
Tak že ak dobre počítam, tak kodalk v TF-2 sa dá nahradiť 10g boraxu na liter roztoku.... je to tak správne?
už jsem v obraze, až teď jsem našel Kekovu vsuvku pod čarou
"Doplnene: TF-2 je super Ja robim taku jeho modifikaciu - miesto metaboritanu tam sypem tetraboritan/teda borax. To ked sa mi chce. :)"
nemohu ti říct, jestli máš dát místo kodalku borax a přesně kolik, řeknu ti jen svůj názor:
u toho ustalovače až tak na přesné gramáži a pH zásady nezáleží, v zásaditém prostředí thiosíran reaguje s bromidem stříbrným při jeho vypírání z emulze lépe a rychleji než v kyselém prostředí, navíc v zásaditém prostředí dochází ke změkčění emulze filmu či papíru, narozdíl od kyselého,
tudíž borax místo kodalku do zásaditého ustalovače lze použít určitě, na gramu +- až tak nezáleží.
a troufám si říct, že keko jako zkušený praktik odpoví, že tam toho boraxu prdne trochu, baj oko, podle chuti.
Jsem na jeho odpověď zvědav
Cafte
Ja zvyknem vazit. Nie ze by to u ustalovacov bolo nevyhnutne, ale ja si s tym obcas tak hrajem.
pH tiosiranu je take neurcite a tak nam ostava verit, ze bez pridania ostatnych latok nema nejaky jasny charkter. Ak teda chceme zasadity charkter, pridavame zasadu. pH boraxu (tetraboritanu) a pH Kodalku (metaboritanu) nie je vzdialene a ked nahradim metaboritan tetraboritanom tak sa v zasade nic nedeje.
Ano TF-2 obsahuje aj siricitan. Ma sa za to, ze ked siricitan nepresiahne 30g/l, zavoju zavojujucich pyrovyvojok to velmi neskodi.
Ale ani TF-2 nie je dokonaly ustalovac, preto existuju jeho nasledovnici, teda TF-3 so siricitanom amonnym a TF-4, ktoreho zlozenie nie je verjne zname.
Aby ale nedoslo k omylom:
- dobre ustalovace mozu byt aj kysle, kysle prostredie je nevyhnutne napriklad pre spravne fungovanie utvrdzujucich prisad
- pre beznu prax sa zasadite ustalovace so siricitanom pouzivaju velmi uspesne, preto je TF-2 pre vacsinu pripadov uplne vporiadku
- existuju ustalovace s thiosiranom amonnym - vyhodou je rychlost, ekologickost, ale hlavne, tiosiran amonny tak nesulfurizuje, preukazuje lepsiu zivotnost
- siricitan sodny ustaluje, jeho ucinnok sa vsak neda porovnat s tiosiranmi; podobne sa da pre ustalovanie pouzit kuchunska sol
- existuje cely rad dalsich a rychlejscich ustalujucich latok ako rhodanid (tiokyanatan) a tiomocovina (a vela dalsich exotickych latok)
- dve ucinne ustalujuce latky posobia synergicky, skracovanie casu sa vsak nedeli dvoma ale kvadraticky, tri take latky mozno kubicky
- keby sme nemali obavy z otravy, cisto rhodanidovo - timocovinovy ustalovac by mal neobmedzenu zivotnost, rychlost a vydatnost by bola posobiva
- dalsie latky, ktore ustalovanie urychlia proti vsetjkej logike su KBr, alebo KI; same o sebe neustaluju, ale ustalovanie urychlia
- je atky clovek posobiaci na APUG, jeho nick je Photo Enigineer, ktory zverejnil svoj navrh na SuperFix:
-- tiosiran amonny (roztok asi 60%-70%) 200 ml/l
-- siricitan sodny (bezvody) 10 g/l
-- tiokyanatan amonny 10 g/l
-- tiomocovina 10 g/l
- ustalujuci cas pre film je cca 25s do cireho vysledku, 50s do uplneho ustalenia tradicnych filmov, 75s pre uplne ustalenie T-Maxov a Ildford Delta filmov; predlzovanie casu vedie k strate detailov v tienoch; pre papiere by sa dal tento fixer pouzit riedeny vodou v pomer 1:10 s casmi obdobnymi beznym ustalovacom pre papier
- ak by sa niekto pustal do tohto SuperFixu, mal by si nastudovat MSDS jednotlivych latok; dolezite je vediet, ze miesanim s vyvojkou by mohlo viest burlivemu vyvoju jedovatych plynov
- jeden tzv rychloustalovac, do ktoreho sa nedava tazkodostupny tiosiran amonny, ale po reakcii jednotlivych zloziek ho v ustalovaci mat budeme je Agfa 304 Rapid Fixer:
-- tiosiran sodny 200 g/l
-- chlorid amonny 50 g/l
-- disiricitan draselny 20 g/l
- casy su okolo 3-5 min
Vsetko toto si mozno nacitat v The Darkroom Cookbook a The Film Developing Cookbook a na portaloch ako APUG, temnakomora, unblikingeye, hypercatacutancedeveloper.blogspot.sk a ine.
Spustu veci som vyskusal, ale drvivu vacsinu mam este len v plane vyskusat. Mnohe ma zaujali natolko, ze som opustil osvedcenu konfekciu, inokedy sa zase ku konfekcii vraciam, ked zistim, ze je to tak jednoduchsie.
Momentalne mam nadbytok D-76 v galonovych baleniach, potom pride na rad X-Tol, toho je tam tiez pozehnane. A az potom plna skrina modrych plastovych nadob so zltymi uzavermi, to su "raw"chemikalie z centralchemu. Vcera som dostal balicek od miestneho oblubeneho clena. V nom doposial pre mna nevyskusana CD-2. To bude zase zazitkov
Ustalovac v sucasnosti pouzivam zmienovany Kodak Flexicolor C-41RA Fixer and Replenisher. Ak pouzijem ktorukolvek z pyrovyvojok, vysledok je vyborny. Najradsej mam Tanol, za nim nasleduje 510 Pyro.
Pokial som niekde chybil, opravte ma prosim
Ten ustaľovač Agfa 304 sa používa v predpise pre vyvolanie farebných filmov Orwochrom, bežne som ho používal.
Rád bych nahlásil úspěšné dokončení mise Diafine.
Jsem nadšený. Fotím výhradně na camery obscury a tak jsem zvyklý že dírkovky trpí na tmavé stíny (alespoň mě...).
Nemůžu si pomoct, ale úroveň kresby ve stínech je o třídu lepší než u zatím používané Fomy R09. Moc děkuji za tip a všem doporučuji!
Zdravím všechny Diafinisty. Měl bych jeden praktický dotaz na tělo ohledně vydatnosti. Používám originál Diafine 3,8+3,8 litru (a jsem velmi spokojený). Dnes jsem sečetl záznamy o vyvolaných filmech a vyšlo mi 24x svitek a 44x planfilm 13/18cm. Když počítám že plocha dvou planfilmů cca odpovídá 1 svitku, tak jsem v součtu na 46 svitcích. Můžete mi prosím na základě vaší praktické zkušenosti naznačit jak dlouho mi asi ještě může vydržet? resp. kolik filmů ještě může zvládnout? + jak se chová na konci životnosti? (umírá postupně a sledovatelně, nebo naráz?). Zatím běží vše jak má, ale rád bych byl připravený až se bude blížit její konec.
Orig. Diafine jsem používal v letech 2009-2012 (přes 2,5l), co si pamatuji. Galon dílu A jsem měl ve 3 litrovkách po hrdlo plných (pracovní lázně), ve čtvrté zbytek používaný postupně jako replenisher na dolévání po hrdlo lahví pracovní A lázně před uzavřením (používám tanky na 0,5 až 1,8 litru a občas použiváno paralelně víc tanků v jedné seanci). Stejně tak jsem zacházel s díle B.
nedokážu spočítat filmy v tom vyvolané, bylo jich moc (vesměs občasné testy funkčnosti mé sbírky čudlíků). Když začala kresba slábnout oproti prvním cca filmům v tom volaným (nechal jsem si vzorky, kousky od každého druhu filmu právě pro pozdější srovnávání), zlikvidoval jsem to (ale předtím, než jsem to vylil, jsem lázeň B pro test nahradil směsí kodalku-20g s trochou siřičitanu-30g/l pro ověření, jestli opravdu umírá díl A, nebo jestli už nefunguje díl B.
Pro dlouhou výdrž je velmi důležité zabránit jakékoli kontaminaci pracovní lázně dílu A byť kapkou zásadité lázně b, či ustalovače, tank i cívky po každém vyvolávání důkladně promýt, vytřepat a usušit.
Toť má dosud jediná, dlouho trvající zkušenost s Diafinem.
pardon, oprava přehlédnutého překlepu: v první větě špatně "v letech 2009-2012 (přes 2,5l)", správné má být "v letech 2009-2012 (přes 2,5r)"
moc děkuji za povzbudivé reakce.
vyplašila mne zmínka v tomto návodu: http://www.maco-phot...es/Diafi_cz.pdf
kde uvádějí, že v litru garantují vyvolání přibližně 10ti filmů, to by bylo nepříjemně málo...
v každém případě budu pokračovat ve stávající praxi a volat dokud to pošlape.
(jen možná ještě zesílím snahy o zabránění kontaminace A/B, a dám větší pozor i na ustalovač - i když už teď se chovám jako paranoik v pokročilém stádiu)
kdyby se tu náhodou objevil někdo s jasnější představou počtu vyvolaných filmů, tak prosím o info o jeho zkušenostech...
ke kapacitě Diafinu: jelikož se jedná o "pravou" dvoulázňovou vývojku, a pokud se s jí jedná tak, jak má, kapacita lázně A je limitovaná dle mého názoru pouze úbytkem jejího objemu (každý vložený suchý film nasaje určité množství vývojky do emulze). V lázni A nedokází k žádnému vyvolávání, tj. nevznikají v ní žádné oxidační zplodiny. Koncentrace vyvolávačů v dílu A možná bude s množstvím filmů jím prošlých asi klesat (ale nikde jsem nikdy nenašel na těch internetech zmínku o nějakých hokuspokusech, měřeních, výsledcích atd.) S dílem B je to jinak, tam probíhá vlastní vyvolání v emulzi, něco z dílu A nasátého do emulze včetně oxidačních zplodin se do dílu B vyplaví, taky vzhledem k tomu, že díl A je kyselý, tak s přibývajícím množstvím filmů vyvolaných klesá zásaditost a tím pádem účinnost dílu B. Na netu ve fotofórech je k nalezení pár zmínek o tom, že zásaditá lázeň čistých dvoulázňovek (a není to jen Diafine) umírá dříve než kyselá první lázeň, kterou se emulze filmu pouze nasytí, a kromě úbytku objemu celé lázně tam vlastně nemá co se zkazit.
Já bych v případě intenzivního využívání dvoulázňovky (i když dnes bych spíš než po drahém Diafine sáhl po dvoulázňovce Barryho Thorntona, která se mi líbila více a umím si ji za pár kaček navážit), při prvním náznaku slábnutí density filmu a možném úmrtí vývojky) nahrazoval díl B naprosto čerstvým roztokem, a takto dále až do okamžiku, kdy to přestane fungovat úplně. Ale všeho s mírou - u dvoulázňovky doma navážené nemám důvod k tak tvrdošíjné šetřivosti.
netroufám si hodnotit, kde autor toho lehce změněného překladu (manuál k Acufine/Diafine/ACU-1 vývojkám v originálu v pdf je lehce k nalezení) udělal chybu. Ale 10 filmů v litru Diafine? Nevěřím, pokud si díl A něčím nezaprasím nebo ho nenechám stát na sluncem rozpáleném parapetu.
Keďže neviem nájsť vlákno, kde sme sa bavili o životnosti vývojok, asi sú blbej, dám to sem, však sa to sem vlastne aj hodí.
Dnes som v Diafine vyvolal v poradí 6 a 7 film, podotýkam, že si robím 0,6 litra A aj B podľa receptu tu na TK, myslím že od Dubrara.
Prečo to píšem: ani tak nie pre to koľko filmov sa dá v oboch roztokoch vyvolať, ja v 0,6L vyvolávam maximálne osem filmov a potom vylievam a vážim nové lázne, dnes už 13 navážku. Viac ako 8 filmov v 0,6 litri vývojok som ešte neskúšal, ale myslím si, že do desiatky by to potiahla. možno to risknem v tejto navážke
Píšem to kvôli životnosti: vývojky navážene 10.6.2017 a potom 10.6. vyvolaných 3,5 filmov Foma a Kodak, 6.11. 1,5 filmu Foma a Orwo a dnes 2 filmy Orwo a Foma, všetko kinofilmy.
Vývojky uložené v skrini na chodbe panelového bytu pri teplote 21-22 stupňov bez akejkoľvek ochrany. Myslím si, že životnosť vývojky deväť mesiacov od prvého nasadenia je parádna, mám istotu, že je funkčná, (nie je to prvý krát).
oprava, nečítam po sebe, prvé filmy vyvolané 17.6., nikdy nepoužívam vývojku v ten deň, keď ju navážim, čakám minimálne 24 hodín.
Zdravím Diafinisty. Rád bych se zeptal jestli někdo nemá zkušenosti s vyvoláváním v Diafine při nízkých teplotách. Budu volat v provizorních nepříznivých podmínkách. Přerušovací a následně prací voda bude mít 13-14 stupňů (bez možnosti ohřevu). Vývojka s ustalovačem budou v obdobné teplotě abych se vyhnul velkým výkyvům. Otázkou je, zda je Diafine pro práci v takovéhle extrémní teplotě vůbec použitelná...? (filmy budou Fomapan 100 a Ilford HP5+). Předem moc děkuju za rady a názory...
Četl jsi článek? „bez teploměru a hodinek v ruce"! Když nevěříš tak si udělej štamprlovou zkoušku na malém odstřižku filmu. Nepřerušuj. Jen vyper po ustálení. A fakt nic neměř.
Článek jsem četl. Na jeho základě jsem objevil Diafine a jsem s ní moc spokojený. Volám ale v "normálních" teplotách.
Teplotu 13 stupňů považuju za docela extrém při kterém už se nějaká složka může chovat nestandardně. Proto se ptám zda to není i případ něčeho v Diafine.
Přišlo mi rozumnější se zeptat zkušenějších, než chladit chemii a vodu v lednici na pokus...
ještě dovětek: v originálním návodu Diafine se píše o doporučené teplotě použití 70-85F, to odpovídá cca. 21-29C.
+ našel jsem nějaké poplašné zprávy zde: https://www.photo.ne...eloping.455963/
Každý výrobce se víc než jistí. Doporučuje ty nejlepší podmínky i když ví, že rozsah teplot je prakticky nepodstatný. Ale nejistější je udělat si svoji zkoušku a máš SVOU jistotu.
štamprdlový test úspěšně dokončen.
vzorek 1: teplota 23 stupňů
vzorek 2: teplota 11 stupňů
čas: 3 minuty A + 3 minuty B (1/2 proužku) + 3 minuty B (2/2 proužku)
výsledek:
po prvních 3 minutách v B oba vzorky stejně černé
po druhých 3 minutách v B oba vzorky stejně černé
u obou vzorků které byly v B 6 minut došlo k většímu zčernání než u 3 minut, proces tedy ještě pokračoval, ale mohu potvrdit, že při obou teplotách se vývojka opravdu chovala stejně.
děkuji bzencakovi za jeho trpělivost s námi pomalejšími...
Tak jsem narazil do zdi. Nejdřív jsem namíchal "Původní Stoëckerku" a na negativu nic. Ani čísla. Následoval štamprlový test a negativ je krásně čirý. Zkusil jsem Béčko namíchat něco jako Diafine (bez fenidonu a pyrosiřičitanu) a štamprlový test je taky fajně čirý. Hydrochinon i metol je socialistický a nikdy jsem ho nepoužil. Siřičitan sodný taky, ale smrdí pořád ostře. Jakou mají obvykle životnost? Asi nezbyde než tyhle výdobytky socialismu svěřit sběrnému dvoru...