Zaostření objektivu na hyperfokální vzdálenost
#51
Publikováno 8 November 2009 - 13:48:41
No, většinou cloním 11 až 16, ostatní VELMI málo (8 sem tam, 22 a více u kina téměř nikdy).
P.S. Některé obrazy pana Kamaráda jsou opravdu fascinující. Jenže - jsou to obrazy (jak on sám říká...).
Klidně mě sežerte, ale tvrdím (a asi s tím i umřu), že fotografie je zobrazení toho, co bylo před objektivem v okamžiku, kdy byla zmáčknuta spoušť.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEMÁM V ÚMYSLU ROZPOUTAT DEBATU DIGI - ANALOG - ÚPRAVY... !!!
#52
Publikováno 8 November 2009 - 18:53:28
#53
Publikováno 8 November 2009 - 19:12:56
#54
Publikováno 8 November 2009 - 20:50:09
Plná díra - velmi diskrétně měkčí, f4 - jenom při fest dobrém prohlížení lehounké změkčení (rozdíl 0,2 clonového intervalu!!!), dále už nic, zavřená clona stejně jako f4.
Příště to zkusím s FA24/2.
#55
Publikováno 9 November 2009 - 10:09:56
se zde na můj zdánlivě triviální a diletantský dotaz, zejména v druhé části Vašich příspěvků vyrojily, myslím inspirují mnohé z nás ke snaze o hlubší
poznání možných přístupů při využití limitů, které zůstávají trochu skryty v
povrchním hodnocení snímací optiky, s níž máme možnost pracovat. Velký
počet kusů výměnných objektivů poskytuje samozřejmě určitou jistotu, že
budeme schopni se vyrovnat se složitostmi rozmanitých druhů motivů, ale
důkladné poznání vlastností jednotlivých ohnisek se značně komplikuje. Je
tedy otázkou důkladného posouzení vlastních cílů a tematického zaměření
vlastní tvorby, které by v ideálním případě mělo předcházet neuváženému
hromadění optického skla v množství větším, než malém. Jaký čas uplyne,
než jsme schopni dosáhnout určité intuice při výběru objektivu, vzhledem k zobrazovanému motivu a realizovat dokonale svoji představu? Erik
#56
Publikováno 9 November 2009 - 18:51:38
Začnu od konce...
Dokonale realizovat svou představu se mi daří velmi sporadicky a i tak mám podazření, že náhoda - nebo shoda příznivých okolností - hraje větší roli, než bych si sám přál...
Vlastní cíl je jasný - avšak kluzký jako úhoř - fotografie, které zcela splňují mou představu. Nebudu houpat nikoho (a už vůbec ne sebe), že bych to dokázal pokaždé, když se mi zachce.
Dva objektivy stejné ohniskové vzdálenosti nejsou stejné (alespoň podle mě). To jsem si natvrdo uvědomil u manuálního Pentaxu 24mm, FA24/2 a Elmaru 24/3,8. Těžko se to popisuje, ale troufám si říct, že na svých fotkách celkem bezpečně rozliším, kterým byly foceny. FA24/2 beru na zasmušilá "rozervaná skaliska a vývraty", manuální pentax k vodě a Elmar do "těsného" lesa s jemnými větvemi a listy.
Stejné to je i u pentaxovské 35/2 a hexarovské 35/2.
Nechci dělat chytrého, ale mám tušení, že i u jiných ohnisek to bude podobné (moc s nimi nedělám...).
S hromaděním je to dost velký problém. Dokud objektiv neohmatám a nezmrším pár filmů, těžko si mohu utvořit nějaký názor. "I kdyby Ti někdo deset let popisoval, jak chutná ananas, dokud neochutnáš - nevíš!"
#57
Publikováno 9 November 2009 - 21:09:23
Erik Kurach:
S hromaděním je to dost velký problém. Dokud objektiv neohmatám a nezmrším pár filmů, těžko si mohu utvořit nějaký názor. "I kdyby Ti někdo deset let popisoval, jak chutná ananas, dokud neochutnáš - nevíš!"
S tímhe naprosto souhlasím. Až postupem času člověk zjistí, co fotografuje a jaká hračka - objektiv je ideální.
Druhý přístup, zamilovat se do fotoaparátu (formátu, ohniska) a vymyslet si pro něj téma nebo naopak dané vymyšlené téma si samo řekně co potřebuje.
#58
Publikováno 4 October 2012 - 07:31:44
Vďaka za odpovede, poteší od každého, ako idete na to.
#59
Publikováno 4 October 2012 - 08:19:05
Hlavně to chce dobře vychovaný model, který se po pečlivém zaostření nezavrtí
#60
Publikováno 4 October 2012 - 08:28:04
#61
Publikováno 4 October 2012 - 09:35:50
#62
Publikováno 4 October 2012 - 17:20:03
#63
Publikováno 5 October 2012 - 09:19:52
In the year 1866, the late Mr. J. H. Dallmeyer patented a variation of the Petzval lens. This variation consisted in reversing the elements of the back combination with such a modification of the curves as this change involves. The particular advantage claimed at the time for this form of lens has since been abandoned. The putting of the negative lens at the back allowed its distance from the positive element to be varied, and thus the perfection of its correction for spherical aberration to be modified. It was stated that by altering the distance of the back lens, so as to re-introduce spherical aberration, and sacrifice definition at the focus, improved definition was obtained upon the planes not in focus. This claim—" diffusion of focus" it was called—was shown to be mistaken, and is no longer made. The lens, however, when employed with the element in the position of best definition, is a useful one, other well-known opticians have for some time past issued a series of lenses of this form. In this case, however, the back lenses are burnished together into their cell, and no shifting or alteration of their position is possible. While on the subject of "diffusion" or "depth "of focus it may be remarked that a delusion on this point is cherished by a vast number of photographers. For this the manufacturing opticians are somewhat to blame. They have been in the habit of advertising lenses as having great "depth of focus," whereas that is a quality that, except as attained by the use of a small aperture or diaphragm involving slowness of action, does not exist at all. Still many photographers -careful, practical men, too, some of them—will tell you that they have, or have had, some particular portrait lens that will give the various parts of a sitter's head, through the background behind him, and generally objects on different planes, with sharper definition than other lenses of similar aperture and focus, that have as fine, or finer definition on any one plane. This is a curious case of mistaken observation; but in photography, unfortunately, mistaken observations may pass current as scientific facts.
The Photographic News, 2. května 1884 (zdroj)
1 uživatel(ů) prochází toto téma
0 členů, 1 návětěvníků, 0 anonymních