FORMÁT &(vs ?) KOMPOZICE

Fotografuji dlouho (hlavně krajinu a krajinná zátiší). Ještě to dobře neumím.

Podřídit kompozici (danému nebo předpokládanému) formátu? Ať již a) negativu (při fotografování) nebo b) pozitivu (při zhotovování zvětšenin)?

Podřídit formát kompozici?

Při fotografování bloudíme očima (a mozkem, někteří i srdcem) po okolí a vyhledáváme "TO", co se má ocitnout na fotografii. Najdeme to... Pohled do hledáčku fotografovanou scénu "zarámuje". U mně následuje tai-chi - vpřed, vzad, nahoru, dolů, doleva, doprava, tak takhle ne... Znovu! (Uživatelé zoomů k tomu přidávají zuřivé kroucení zoomovacím kroužkem.)

VELMI ČASTO (!) mám pocit, že právě ten snímací formát kamery, kterou fotografuji, a právě ten objektiv, který na těle je, jsou ty nejnevhodnější, které jsem do brašny mohl dát... No co, vyměním objektiv - "scéna se změní k nepoznání"
a následuje další "tanec" kolem fotografovaného motivu.

Téměř nikdy si nejsem jistý, zda je lepší  pokoušet se "narvat scénu do formátu", nebo počítat s ořezáváním... (?!?!)

Založím negativ do zvětšováku a ... Mám nastavit planžety rámu na formát papíru, který je v krabici?  Nebo mám formát papíru ignorovat? Točím točítky, zvětšuji, zmenšuji, zaostřuji, měřím, šoupám planžety... 

Téměř nikdy si nejsem jistý, jestli jsem správně zvolil výřez, jestli jsem nastavil poměr délek stran obrazu, jestli jsem se měl podřídit formátu papíru... (?!?!)

Co jsem prolézal obrazové galerie, měl jsem velmi často pocit, že na zdech nevisí dva obrazy stejné velikosti, stejného formátu. A když ano, tak spíše náhodou (nebo "péčí" těch, kteří obrazy vystavují).  

Máte podobné pocity?

Nepodřizování se "standardním" formátům s sebou nese problém (výstavy, rámy, časopisy, knihy...). Tu a tam jsou na výstavě (v knize, v časopise) hezké fotografie, dobře adjustované, které ale (díky formátu) působí dosti "nesourodě", "roztříštěně".

Ve snaze o jakési uspořádání ("uhlazení") obrazů na zdech či výstavních panelech se vystavovatelé často uchylují
k jednoformátovým rámům. Na mě to nepůsobí "klidným" dojmem, asi mám v hlavě jakýsi "antiunifikační brzdící program". Podle mě si každá fotografie zaslouží "to své".

Na druhé straně (většinou u retrospektiv) - bývá na zdech "všehochuť formátů" (a často i adjustací) a to (často) také není to pravé.

Máte podobné pocity?

... to nazyvame tvorivy proces

(Neurez si ucho, prosim ta.)

Snažím se obvykle využívat celou plochu filmového políčka bez ohledu na jeho velikost. Je ovšem otázka jak moc smysluplně plochu nakonec využiju. Neusnadňuje to ani střídání několika systémů s různými poměry stran a různými ohnisky objektivů. Snažím se proto používat pro daný účel nejvhodnější přístroj (= to je takovej, kterej chci použít, bez ohledu na to jestli je objektivně skutečně tím ideálním; obvykle není ) a zbytečně si nemotat motivy a techniku. Různorodost formátů je pak to poslední co mě trápí, horší je obsahovej mišmaš. S více přístrojema nejsem schopnej se plně soustředit a dívat se tím správným formátem, ohniskama...

Je taky ale otázka jestli podřizovat poměr stran fotografií technologickým bariérám (film, papír) nebo pouze a jenom potřebám konkrétní kompozice.

Papíry mají různé poměry stran v různých velikostech, tam se najít jednotící prvek dost dobře nedá - 30x40, 40x50, 50x60...

Keko: vzhledem k Pentaxistovým námětům bych se spíš bál aby nevykácel půlku pralesa v rámci "vyčištění" kompozice.

jenda 1250

Keko: vzhledem k Pentaxistovým námětům bych se spíš bál aby nevykácel půlku pralesa v rámci "vyčištění" kompozice.

Ano, ano... Stále častěji (s přibývajícím létem) přemýšlím, zda nepřibalit motorovou pilu...  To bych ale potřeboval ještě jednoho šerpu (Kibish se cuká, ale 2x mi už vlekl batoh!)

Taky se snažím využít celé políčko, není to sice žádný hrdinství(jak jsem zaslechl v Rajnochovicích a souhlasím), jen je to pak jasnější a jednodušší, odpadají problémy při zvětšování s ořezem, rámování atd.

Kór u čtverce to tam musí být všechno a přesně už když cvakne závěrka, jinak se s tím pak špatně domlouvám

Z mého pohledu má výsledná fotka nejvyšší přednost a je jestli se k ní dostaneme divokým ořezem, je to v pořádku. Navíc nás řezání v komoře učí i řezu přímo na scéně. Každopádně mě použitý formát velmi výrazně ovlivňuje a také mívám svá období. Někdy se mi prostě víc chce fotit nudle, jindy skoro, nebo úplné čtverce. 

Já jsem zjistil, že je mi to jedno. Mám stereofoťák co dělá obdélník naležato, měl jsem i co dělal obdélník (skoročtverec) nastojato. Několikrát jsem si ověřil, že tu samou scénu jsem schopen vyfotit oběma. Není to stejné, ale nemám s tím problém. Ale jak to vyfotím, tak už to je, protože ořez stereodiáku se dělá speciálními rámečky a těch mám jen málo. A líbí se mi, když mají při projekci všechny stejný formát. Dělá to takovou štábní kulturu.

Pro mě je formát posvátný (je to drahé a těžké tož kdo by to potém řezal ).......teda kromě kinofilmu ten jsem kdysi často řezal na čtverec a říkal si sakra, že jsem dneska nevzal Flexaret. No fčíl už pár let kinofilm používám enom do Horizontu a tam když řežu tož enom v mmetrech (vyjímečně). Tak že osobně 24x58, 6x6 ani 8x10" neřežu a nijak mě to neomezuje. Prostě když to nepasuje v hledáčku nebo na matnici spošť nezmáčknu. Nutno podotknout, že pro všechny formáty mám jenom jeden objektiv. Fotografuju krajinu, krajinný detail a akt (také v krajině) takže mám vesměs klid a čas. Něco jiného to asi bude s ořezem u momentky, reportáže apod.

Mno a pak je krásná mlžná krajinka s vodou v popředí a stromečkama v pozadí pokažená přehlédnutou větévkou vpravo u kraje .)

Vážený kolego, Pentaxisto. Děkuji za zajímavé téma k praktické diskusi. Při volbě jednotlivých formátů vycházím vždy z obrazového pole negativů. Rozměr jsem nechal za pomoci laseru vypálit do pěti plechových šablon o jednotném vnějším rozměru 5x7", které jsou nastříkány kvalitní černou matovou barvou a slouží jako pozorovací masky. V mém případě pro formát 135,35mm ( 24x36mm ), formát 120 - 6x6cm ( 56x56mm ) a 6x9cm ( 56x84mm ), formát 9x12cm

( 88x117mm ) a formát 4x5in ( 93x118mm ). Krycí plechové masky pro výstavní formáty papírů 30x40cm, 40x50cm a 50x60cm tak odpovídají formátovému

rozměru obrazového pole negativu s plným využitím plochy, aby nedocházelo k ztrátovému přesahu při zvětšování negativu. Výřezy v pozitivních maskách  jsou orientovány mimo čtvercového formátu 6x6cm vždy buď horizontálně, nebo vertikálně tak, aby byla aktivní plocha zvětšeného obrazu vyvážená k ploše zvětšovacího papíru. Vznikl tak zcela jednoduchý kompoziční obrazový rámec, umožňující jednak posuzovat budoucí snímek z hlediska jeho kompozice a následně bez zbytečné ztráty příliš velkým zvětšováním s využitím jen části promítaného negativu kopírovat snímek v maximální technické kvalitě. Vše ostatní musím tedy podřídit těmto limitům, zejména pak při přípravě záběru na matnici. Každý fotoaparát disponuje jiným využitím obrazového pole hledáčku, jak v případě formátu kinofilmu, formátu 120 a práci s VF s kazetami 9x12/4x5in. Wiew filtr KODAK, o němž byla před časem zmínka v jiném vláknu TK umožňuje s pomocí pozorovací masky 5x7" celkem reálně zobrazit výsledný obraz negativu, aniž bych se musel zabývat sestavováním přístroje, jeho upevňováním na stativ etc. Zcela náhodný nedávný zisk brilantního hledáčku 6x9 k Ikontě 521/2 umožní přesnější kompozici i s tímto, zatím poměrně opomíjeným přístrojem. Takhle jednoduše jsem si to ve své makovici předem utřídil, realizoval příslušné plechové masky pro vizuální a zvětšovací proces, kde pouze potmě srovnám zvětšovací papír s vnějším formátem plechových masek, aby byl v celém vnějším výrobním rozměru skryt a nikde nepřesahoval ( masky svým vnějším rozměrem výrobní rozměr kopírují ) a využívám též maximální obrazovou

plochu negativu v plném obrazovém poli beze ztrát. Soubory výstavních snímků v jednotlivých formátech zvětšení vytvářejí určitý rukopis při prezentaci, který je přijatelný ve vzájemné kombinaci horizontálních a vertikálních kompozic. S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

Mno a pak je krásná mlžná krajinka s vodou v popředí a stromečkama v pozadí pokažená přehlédnutou větévkou vpravo u kraje .)

Já se s 90 % držím formátu a opravdu jen minimálně a to je vlastně jen v případě co zmiňoval  Pavel P, když si nevšimnu nějaké té větvičky co mě tam vlezla do záběru, pak hold řežu. Jinak si políčko radši ponechám.

Pominu-li svou krátkou SF "kariéru" pro její vypovídací bezvýznamnost, musím konstatovat pouze praxi s kinofilmem:

- zde věru není prostor pro plýtvání a bezdůvodné dodatečné ořezy

- proto se snažím komponovat vždy na plný formát (určitou rezervou je skrytý obvod v 94% hledáčku - většinou ho nevyužiji)

- nechceme-li zoomovat, je pro mne nutná zásoba různých pevných ohnisek - nosím jich s sebou 7 (20 - 24 - 35 - 50 - 85 - 105 - 200), občas by se hodilo ještě jiné

- většinou volbu odhaduji od oka - pochopitelěn nikdy není jistota, že volba byla nejlepší možná

- zkoušel jsem "previzualizační průhledy" prázdným rámečkem diapozitivu, nějak mi to nepřipadalo přínosné

- páně Kurachovu plechovou sofistikovanost obdivuji, ale následovat ji - z lenosti - asi nebudu

- Jiří Havel doporučuje používání revolverového hledáčku odpovídajících ohnisek - to je asi šikovné, leč nemám

- samozřejmě se pohled dá předzoomovat a pak nasadit příslušné ohnisko - zoomy už nenosím, nohy to musí případně dotancovat

- mám dvě zatím jakžtakž vidící stereooči a čtverec předem většinou nevidím - objevuji ho až dodatečně ve 2D na filmu

- z poměru stran filmového políčka 3:2 (2:3) odvozuji formáty papírové zobrazeniny, občas se mi líbí i poměr 2:1/1:2

- pro výstavní sadu jsem si musel pořídit i výstavní zasklené rámy s plochou 70/100 cm - tam se vejdou třeba 2 fotky 60/40 nebo kombinace výše uvedených poměrů formátů - jejich skutečnou velikost si dopočítávám/doměřuji tak, aby mezi nimi na papíře byly přiměřené mezery - to se celkem dobře dá připravit

viz http://www.divadlolo...&id_galerie=872

- velkým oříškem pro mne byla příprava knihy - dosti jsme zvažovali několik možných alternativ velikosti a poměru stran knihy a omezovacích kritérií (využití tiskové plochy, využití papíru, formáty záběrů, které jsem tam chtěl použít, ....) nakonec je výchozí formát čtvercový

ALE dle zadání bylo nutno nějak dosáhnout barevný a formátový rytmus a nenudnost - nejvhodnější cestou se ukázal domácí tisk makety a řazení na podlaze - někde jsme rytmus vědomě narušili rozkládačkou... - pochopitelně řada fotek vzala za své, jiné bylo nutno v archivu dohledat (vodorovný letní obdélník polodetailu krajiny, pokud  možno žlutý...)

Černobílou knihu jsem zatím neřešil - ty by asi mohla být v určitém slova smyslu jednodušší.

dál jsem se zatím nepropracoval