Přejít na obsah


- - - - -

Zónový systém


Zonový system
Dlouho jsem váhal s napsáním tohoto článku, neboť v knihovnách a na internetu lze najít dostatek materiálu, věnujícího se tomuto tématu, ovšem většinou jsou tyto informace věnovány velkoformátové fotografii. Chtěl bych se tímto pokusit přesvědčit malo- a středoformátníky, že i oni mohou zónový systém s úspěchem používat.
Základ zónového systému
Úplným základem tohoto systému je rozdělení nekonečného počtu šedých tónů do 11 tonálních zón a následné použití korektní expozice k umístění objektu do správné zóny. Zóny se číslují od 0 do X a je mezi nimi jedna stopa rozdílu, tzn. zóna IV obdržela o jednu stopu více světla než zóna III.
Zóna
Popis
Obvyklé objekty

0


Naprostá černá



I


Černá -bez detailu


Tmavá zákoutí, výklenky


II


Černá - nějaké detaily


Tmavé stíny, černé oblečení


III


Černá - plná detailů


Důležité detaily stínů např. Listí, skály, oblečení. Stíny na tmavé pokožce


IV


Tmavě šedá - plná detailů


Stíny na světlé pokožce, průměrně tmavé listoví, hnědé vlasy, modré džíny


V


18% šedá


Tmavě modrá obloha tmavá pokožka, zelené listí zalité sluncem, zvětralé dřevo


VI


Světle šedá plná detailů


Pokožka bělocha zalitá sluncem, bledé kameny, beton, dřevo. Stíny na osvětlením sněhu


VII


Světla - plná detailů


Velmi světlá pokožka, světlé oblečení, chodníky zalité sluncem, písek, sníh s bočním osvětlením


VIII


Bílá - nějaké detaily


Bílé stěny


IX


Bílá - bez detailů


Sníh v otevřené, sluncem osvětlené krajině


X


Čistě bílá



Expozimetr
Expozimetry - lhostejno zda interní nebo externí – nemohou vědět, co čtou, a proto nedokáží odlišit bílý sníh od tmavě šedé skály. Místo toho jsou kalibrovány tak, aby předpokládaly, že světlo, které čtou, je odraženo středně šedým objektem (zóna V – 18% neutrální šedá karta). Z toho vyplývá, že pokud vyfotografujeme bílý nebo černý objekt expozicí naměřenou expozimetrem měřícím odražené světlo, budou výsledné negativy stejné – střední šedá. U interních expozimetrů používajících bodové TTL měření (u zonového systému se vždy bavíme o bodovém měření) toto platí pouze při použití manualního módu, expoziční automatiky většiny fotoaparátů používají korekce (správným směrem, ale většinou nedostatečné).
Přidělení zóny k objektu
Samozřejmě nemůžeme vinit expozimetry ze špatné expozice – ony dělají to nejlepší, co mohou. Proto se musíme naučit interpretovat, co nám expozimetr vlastně říká. Nezapomínejte, že zónový systém vlastně znamená použití expozimetru k přiřazení zóny k objektu.
Jak tedy přiřadíme zónu k objektu? Základní proicedura je jednoduchá:
  • Změříme odražené světlo a dostaneme zónu V.
  • Objektu přiřadíme zónu přidáním nebo naopak ubráním expozice.
  • Každou jednou přidanou stopou posunete objekt po šedé škále nahoru (jedna stopa –jedna zóna) a každou ubranou stopou posunete objekt po šedé skále dolů (jedna stopa – jedna zóna)
Mnozí z vás namítnou: „Co když není jasné, co je hlavní objekt?“
Odpověď by mohla být: „Vy nevíte co vlastně fotíte?“
Ale ne, v takovémto případě nastupuje plán B:
  • Vyberete nejtmavší stíny kde chcete mít detail.
  • Změříme světlo a ubráním 1,5 - 2 stop posuneme tuto část obrazu do zóny III-IV (1,5 ) nebo III (2 stopy)
Negativ exponovaný se stíny v zóně III-IV je negativ ze kterého se vám bude dobře zvětšovat.
Kalibrace systému
Jsem si vědom toho, že většina čtenářů tohoto článku nemá možnost použít velice přesné, ale také drahé densitometry a proto ke kalibraci použijeme neutrální šedou kartu. Ta se dá koupit v obchodech zabývajících se fototechnikou, cena se liší velikostí karty.
Jak budeme při kalibraci postupovat? Celý proces rozdělíme do několika kroků:
  • Najdeme čas pro tvorbu kontaktů
  • Najdeme EI (expoziční index) vámi zvoleného filmu
  • Najdeme vyvolávací časy pro kombinaci vámi používaného filmu a vývojky
Nalezení času pro tvorbu kontaktů
  • Položte prázdný proužek filmu na fotografický papír (tak jako když děláte kontakty z negativu).
  • Vytáhněte zvětšovák do výše v jaké obvykle kontakty děláte
  • Zacloňte objektiv tak, jak jste zvyklí.
  • Udělejte proužkovou zkoušku, v intervalu po 3 vteřinách (3,6,9 ... vteřin)
Prohlédněte si výslednou zkoušku a najděte nejkratší čas kde papír dosáhl maximálního zčernání. To je minimální čas potřebný pro maximální zčernání papíru. Pokud je maximální zčernání dosaženo během méně než 12 nebo více než 20 vteřin, je dobré upravit clonu objektivu tak aby jste dosáhli času kolem 15 vteřin. Zkoušky se vám budou lépe číst. Je nutné si uvědomit, že čas se může měnit v závislosti na použitím filmu a papíru. Proto jsou densitometrická měření přesnější neboť při nich hraje roli pouze film a použitá vývojka.
Nalezení EI
Zóna I, která je definována jako práh (threshold) filmu a nemusí být totožná s ISO filmu výrobce. Důvodem je, že výrobci filmů v technických informacích o filmech používají ISO a vyvolávací časy při kterých dosáhnete vždy slušných výsledků. Nezapomeňte, že roli v tomto případě hrajou i kalibrační konstanty expozimetrů, které se liší podle jednotlivých výrobců. Vy jste se vydali cestou náročnější, ale také přesnější - cestou naprosté kontroly nad procesem.
Jak postupovat při vlastním testu?
  • Umístíme šedou kartu tak aby byla rovnoměně osvětlena
  • Nastavíme ISO dané výrobcem na expozimetru nebo fotoaparátu. Předpokládejme ISO 400.
  • Fotoaparát musí být v manuálním režimu
  • Změříme odražené světlo šedé karty a vybereme expoziční čas takový, abychom expozici měnili pouze rozsahem clonových čísel. U malých formátů je to obvykle nemožné, pak čas vybereme tak abychom se vyhnuli velice krátkým nebo naopak dlouhým časům.
  • Je dobré poznamenat si expozice.
  • Exponujte film následujícím způsobem:
  • naměřená hodnota - zóna V
  • prázdné pole – FBF (film base + fog)
  • –5 stop od naměřené hodnoty – zóna 0
  • –4 stopy od naměřené hodnoty – zóna I
  • –3 stopy od naměřené hodnoty – zóna II
  • –2 stopy od naměřené hodnoty – zóna III
  • –1 stopa od naměřené hodnoty – zóna IV
  • je dobré naexponovat i zbývající pole filmu, nenaexponovaný film se ve vývojce chová jinak než exponovaný. Stejně tak není moc vhodné dělat testy s délkou filmu 12 políček a potom používat 36. Vývojka se více vyčerpává a časy, které jste nalezli nejsou přesné.
Po vyvolání takto naexponovaného filmu, ve vámi obvykle používané vývojce, procesem na který jste zvyklí (teplota, překlápění) udělejte kontakt filmu časem nalezeným v předchozím testu. Tady je nutné se zmínit o tom, že při změně filmu, vývojky, jejího ředění, způsobu a frekvenci překlápění je nutné testy opakovat.

Najděte políčko filmu kde je první znatelný posun od maximální černé k šedé.
Pole b by musí být maximální černá jinak je čas pro kontakty špatně.
Pole c je zóna nula takže též maximální černá, pokud ne je dobré ověřit čas pro kontakty. V případě, že je čas pro kontakty v pořádku je váš EI ISO800.
Je-li to políčko d, pak je váš EI stejný jako ISO výrobce (ISO 400).
Je-li to políčko e, pak je EI výrobce (ISO 400) 2x rychlejší než váš EI tj. váš EI je ISO 200.


Nalezení vyvolávacích časů
Normálně kontrastní je brána scéna kde rozdíl mezi zonou III (nejtmavší tón s plným detailem) a zónou VIII (poslední bílá s detaily) je 5,5 – 6 stop. To je bráno jako negativ s normálním vyvolávacím časem (v zónovém systému se označuje N). Pro scény s rozdílem větším nebo menším se vyvolávací čas zkracuje nebo prodlužuje. Při diskusích o způsobu vyvolání se obvykle použává N-2, N-1, N, N+1, N+2 což říká jakým způsobem byl netgativ vyvolán.
Jak postupovat při vlastním testu?
  • Umístíme šedou kartu tak aby byla rovnoměně osvětlena
  • Nastavíme EI nalezený při předchozím testu.
  • Fotoaparát musí být v manuálním režimu
  • Změříme odražené světlo šedé karty a vybereme expoziční čas takový, abychom expozici měnili pouze rozsahem clonových čísel. U malých formátů je to obvykle nemožné, pak čas vybereme tak abychom se vyhnuli velice krátkým nebo naopak dlouhým časům.
  • Je dobré poznamenat si expozice.
  • Exponujte film následujícím způsobem:
    • naměřená hodnota - zóna V
    • prázdné pole – FBF (film base + fog
    • –4 stopy od naměřené hodnoty – zóna I, to umožní kontrolu EI indexu
    • +1 stopa od naměřené hodnoty – zóna VI
    • +2 stopy od naměřené hodnoty – zóna VII
    • +3 stopy od naměřené hodnoty – zóna VIII
    • +4 stopy od naměřené hodnoty – zóna IX
    • +5 stop od naměřené hodnoty – zóna X
  • Vyvolejte film tak jak jste zvyklí.
  • Udělejte kontakt filmu minimálním časem u kterého jste dosáhli maximálního zčernání.
  • Pole c musí být první zóna 1 – znatelný posun od maximální černé k šedé.
  • Označte proužky a udělejte kontakt polí e – zóna VII, f – zóna VIII a g – zóna IX a to tak, že polovinu pole přikryjete kouskem papíru. To vám umožní porovnat tóny s maximální bílou papíru.
  • Naexponujte a vyvolejte vsechny proužky polí e, f, g najednou.
  • Po ustálení a uschnutí vyberte tón, který odpovídá zóně VIII, tj. jednoznačně poznatelný tón směrem od bílé.
Je-li pole f požadovaný tón – vyvolali jste film normálně.
Je-li pole e požadovaný tón - vyvolali jste N+, zopakujte test a zkraťte čas vyvolání o cca 15%.
Je-li pole g pořadovaný tón – vyvolali jste N-, zopakujte test a prodlužte čas vyvolání o cca 15%.

Pokud jste nalezli vyvolávací čas pro N (normální vyvolání), označte proužek filmu a udělejte kontakt. Lze ho použít pro porovnání při testech časů pro N+/N-.

Naexponujte shora popsaný test na 3 cívky pokud používáte metráž (10-12 polí) či svitek nebo na jednu cívku 36 polí a to tako: pole 1-7, 15-21, 29-35. Ve tmě otevřete kazetu a jemně přeložte film na třetiny, rozstříhejte. Každý pruh vyvolejte samostatně a to:
1. o 20% méně než N
2. normálně N
3. o 20% více než N
Pruh vyvolaný N slouží pro kontrolu testu na čas N. Kontakt z tohoto proužku musí být stejný jako kontakt z testu normálního vyvolávacího času.
Udělejte kontakty z proužků N-20% a N+20%. Označte je.
Nyní porovnejte N-/N+ s kontaktem pro N.
Je-li pole d (epozice na zóny VI) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N+2
Je-li pole e (epozice na zóny VII) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N+1
Je-li pole g (epozice na zóny IX) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N-1
Je-li pole h (epozice na zóny X) stejné jako pole f z proužku pro N, vyvolali jste N-2

Používání zónového systému
Tak víme, jaký EI použít pro daný film, jak film vyvolat abychom měli co nejlepší negativ a co nejméně práce při zvětšování, ale jak s těmito informacemi vlastně pracovat? V části Přidělení zóny k objektu jsme si vysvětlili, že máme dvě možnosti expozice:
- přidělit objekt do zóny
- exponovat na nejdůležitější stíny (větší část expozic)
V předchozích testech jsme nalezli časy pro vyvolání a teď už to jen spojit dohromady. Takže změříme nejdůležitější stíny - zóna III-IV, změříme nejdůležitější světla - zóna VII-VIII. Jestliže jsme se rozhodli, že světla umístíme do zóny VII, ale měření ukazuje, že ve skutečnosti jsou v zóně IX, pak vyvoláme N-2. Naopak pokud světla, které chceme mít v zóně VII jsou ve skutečnosti v zóně VI pak je nutno negativ vyvolat N+1. Jinými slovy exponujeme na stíny, vyvoláváme na světla. Při vyvolání N+/N- dochází k výraznému posunu ve světlech, u stínů není posun tak výrazný.

Závěrem
Jak vidíte, není to zas tak složité. Pokud používáte metráž je výhodné používat film s cca 10-12 snímky. Ty většinou naexponujete při stejných světelných podmínkách a nezřídka na jeden objekt (různé filtry, různé úhly pohledu). No jo filtry. Pokud použijete bodové TTL měření tak to není takový problém, ale při použití externího expozimetru přepočítávat zóny a ještě filtraci se může zdát složité. Jeden kolega mi poradil trik, jak tohle vyřešit. Každý filtr má nějakou hustotu, známe-li EI filmu a filtrační faktor použijeme jednoduchý výpočet:
Nastavený EI = EI filmu / filtrační faktor např.
EI filmu = 400
Filtrační faktor = 8 (červený filtr)
400/8 = 50
Na expozimetru nastavíme ISO50 a měříme, úbytek světla je zahrnut v měření.
V odkazech je link na stránky odkud se dají stáhnout zajímavé pomůcky i pro zónový systém.

Literatura:
Ansel Adams: The Camera
Ansel Adams: The Negative
Ansel Adams: The Print

Odkazy:
http://www.darkroomagic.com

Poděkování
Závěrem bych chtěl poděkovat Předsedovi za překlad článku do češtiny.

Dobré světlo vám přeje Karel Dvořák (Kodl)
  • 0


53 Comments

Fotka
transporti686
18-Apr 12 15:36:36
O zone systém už čosi viem z Anselovej knihy the Negative, prečítal som aj toto, zaujímavý článok, hlavne to ako to vlastne spraviť, aby to sedelo.

Pridávam jeden odkaz na článok o zone system, je to síce prevedenie na digitálne fotenie, čo ale neznižuje hodnotu článku, lebo sú tam reálne ukážky, ako si previzualizovať to, čo vidíme vo farbe do jednotlivých zón vlastne aj na čb negatíve potom ale už bez farby, vo veľa článkoch o zone systém mi chýbalo práve toto, vidieť, že ktorá farba vlastne je aká zóna a do akej zóny si ju priradiť, aby sa človek mohol prípadne odpichnúť a potom previzualizovať potom tak, ako si želá on.

http://photo.tutsplu...ms-zone-system/
    • 0
Pěkný článek, ale proč ke kalibraci používat šedou tabulku? To spíš svědčí o nepochopení funkce expozimetru. Jak je i v článku uvedeno, expozimetr vidí ve všem pouze střední šedou.
Mnohem lepší je použít pro kalibraci co nejbělejší, ale strukturovaný materiál, viz např. P. Velkoborský: Exponometrie v analogové a digitální fotografii.
    • 0
Fotka
hidejoshi
29-Jan 13 17:25:46
A to je který? Ten nejbělejší bíly? Střední šedá je normovaná barva.
    • 0
Fotka
berraneck
29-Jan 13 17:29:07
tomu nerozumim. co je "nejbělejší, strukturovaný materiál"? a na co je v exponometrii dobré mít kus navíc něčeho bez definované odrazivosti?
    • 1
Ten příspěvek čpí digitálem...
    • 0
Tak tohle ne, zdraví mám jen jedno.
    • 1
Fotka
JirkaPavel
17-Apr 15 13:48:50
Dobrý den všem, chtěl bych poděkovat autorovi za srozumitelný "inženýrský" přístup k této problematice - lépe jak deset knih a je to plně funkční.
Jen je mi smutno při pohledu na reakce přispívatelů - zde se odráží to, jak málo jsme vyspělý národ. Přečtěte si kulturnost a pozitivní naladění článků západních portálů a dojde vám, jak blízko jsme stále k primitivnímu Východu a daleko k Západu. Nesouhlasíte-li, raději nic nepiše, nemáte-li co na sdělení...Děkuju ještě jednou panu Dvořákovi
    • 4
Fotka
DarksomePhotography
3-May 15 14:58:29

Nemůžu si pomoct, ale jsem zastáncem toho, že v některých situacích je lepší vycházet z toho, že v jednoduchosti je síla. A tohle s jednoduchostí mnoho společného nemá.

    • -1
No ja nevim, treba Katapult mi moc silnej nepripada, naopak. Ovsem kde je hranice mezi ichtylstvim (d-fens) a rozumnou mirenou strelbou je asi ta podstata...
    • 0

mě před lety přečtení takového článku pomohlo porozumět "jak to funguje" najednou jsem doslova "uviděl" a už se nikdy neobával vzít jakýkoliv materiál a vývojku a za dvě hodiny mít zhruba představu jak je citlivý a co můžu od něho očekávat

a to stačí

jinak ač mám spotmetr, zóny moc neřeším

-

je chválihodné, že namísto kompaktů si dnes lidé kupují cenově dostupné zrcadlovky

na druhou stranu je až komické, když velká spousta (z těch se kterými jsem se setkal) neví, jak se s nimi pracuje a "plave" v základních souvislostech o času, cloně, zaostřené vzdálenosti a také nastavené citlivosti

asi nečtou ani kratke manuály, taková je doba

    • 0

Nemůžu si pomoct, ale jsem zastáncem toho, že v některých situacích je lepší vycházet z toho, že v jednoduchosti je síla. A tohle s jednoduchostí mnoho společného nemá.

v porovnání s jinejma věcma je tohle jednoduchý jako facka, nebo´s nikdy neviděl nic složitějšího.

    • 0
Fotka
DarksomePhotography
5-May 15 18:23:57

 

Nemůžu si pomoct, ale jsem zastáncem toho, že v některých situacích je lepší vycházet z toho, že v jednoduchosti je síla. A tohle s jednoduchostí mnoho společného nemá.

v porovnání s jinejma věcma je tohle jednoduchý jako facka, nebo´s nikdy neviděl nic složitějšího.

 

 

Proto píšu "v některých situacích". Jak to dopadá, když se moc hraje na "dokonalost" (což vychází právě ze zesložiťování postupů) jde krásně vidět u digitálních zrcadlovek. Lezou z toho sice technicky velmi kvalitní fotografie, čímž je ale výsledek doslova "sterilní" a postrádá tolik potřebnou atmosféru.

    • 0

Vůbec nechápu smysl tohohle příspěvku v tomto vlákně. Na začátku je celkem dobře popsanej zonovej systém a nějak nechápu tu ambici se k tomu vyjadřovat ve smyslu, že je to moc složitý. Zonovej systém je regulerní technika a používá jí spousta lidí

 

 

 

Nemůžu si pomoct, ale jsem zastáncem toho, že v některých situacích je lepší vycházet z toho, že v jednoduchosti je síla. A tohle s jednoduchostí mnoho společného nemá.

v porovnání s jinejma věcma je tohle jednoduchý jako facka, nebo´s nikdy neviděl nic složitějšího.

 

 

Proto píšu "v některých situacích". Jak to dopadá, když se moc hraje na "dokonalost" (což vychází právě ze zesložiťování postupů) jde krásně vidět u digitálních zrcadlovek. Lezou z toho sice technicky velmi kvalitní fotografie, čímž je ale výsledek doslova "sterilní" a postrádá tolik potřebnou atmosféru.

 

Vůbec nechápu smysl tohohle příspěvku v tomto vlákně. Na začátku je celkem dobře popsanej zonovej systém a nějak nechápu tu ambici se k tomu vyjadřovat ve smyslu, že je to moc složitý. Zonovej systém je regulerní technika a používá jí spousta lidí. Tohle patří do úplně jiné diskuse, klidně si na to založ svuj topic s názvem Myslím, že zonovej systém je moc složitej a kdo bude chtít na tohle téma s tebou filosofovat, tak může, ale nechápu, proč bordelit tohle parádní vlákno.

    • 2
Fotka
pepafotograf
6-May 15 10:41:33

Ten příspěvek na začátku je napsán dobře,spíš by to chtělo doplnit i vhodnými obrazovými ukázkami jak postupovat "krok za krokem"...Před léty na téma Zonový systém vycházel na pokračování série článků v dnes již nevydávaném čtvrtletníku Photo Life od pana Karbusického,tuším že to byl rok listopad 2003-červen 2004,tam bylo vše právě podpořeno názornýma ukázkama,krok za krokem a musel to pochopit snad každý kdo má o to zájem...Zase tak složité to není! Dobré světlo všem!

    • 0

Zonový system-prečo sa neuvažuje priradzovať od II-VIII/papier ma rozsah 7 EV/?

Vedel by niekto pomôcť s použivaním Gossen spotmaster-ZONE?   

Vďaka.

    • 0

Zonovy system se pouziva i v pozitivnim procesu ...  Ale IMHO do dusledku (vc. pozitivni casti) ma smysl jej pouzivat az od VF - predpokladam k tomu, aby vse fungovalo je konzistence celeho retezce ... Nekde jsem tady cetl velmi moudrou radu, ktera mi prijde v tomhle smeru uzitecnejsi nez jakykoli teoreticky koncept - "jeden expozimetr, jeden fotak, jeden film, jedna vyvojka, jeden zvetsovak, jeden papir ... "

 

Nicmene napr. Analyser Pro od RH Design's (a jine podobne pristroje) ze Zone system vychazi. Pokud znas dobre sve negativy a vis, ceho chces dosahnout, tohle muze byt velmi efektivni cesta jak se "netrapit" pri zvetsovani - ja osobne tenhle zpusob hojne vyuzivam. Tady je vsak vzdy zasadni kalibrace pristroje na konkretni typ (pripadne i sarzi - zejm u Fomy) pouziteho pozitivniho materialu. Tyto pristroje jsou ve sve podstate relativne jednoduche - meri densitu konkretniho mista na negativu a na zaklade kalibrace mu prirazuji odpovidajici expozici pro dany odstin sedi (obecne tedy  rozsah densit od 0.04 do ~0.9 dmax pro zony II-VIII). 

 

Tipnul bych, ze zvetsujes na MG papiry, takze si kalibraci musis vynasobit poctem gradacnich stupnu.  Potrebujes pro kazdy gradacni stupen urcit, expozicni casy pro densitu 0.04 (nejvyssi svetla s nejakou kresbou - zona VIII) a v naslednem kroku urcit expozicni rozdil mezi touto (zakladni) hodnotou a densitou ~ 0.9 reprezentujici nejhlubsi stiny s nejakou kresbou (zona II). Pokud mas zkalibrovany step wedge, je to otazka jednoho kontaktu pro kazdy gradacni stupen. 

    • 1

Jo a k Tve otazce, expozicni rozsah papiru, alespon ten teoreticky, muzes snadno odvodit z technicke dokumentace. Zajima Te hodnota ISO®, kde 30 = jedna stopa, tj. pro ISO® 150 = rozsah 5 stop. Tyhle hodnoty jsou ale, z me zkusenosti, dost orientacni,bral bych to jako drobny experiment a na Tvem miste si rozsah zjistil primo pro konkretni kombinaci sarze / gradacni stupen, kterou pouzivas ... 

 

Pokud chces na papir dostat vetsi rozsah nez-li je realny expozicni rozsah papiru, musis pouzit burning pripadne flaashing / fogging. 

 

Neni to nic sloziteho, jen musis vedet, ceho chces dosahnout.

    • 0

 "jeden expozimetr, jeden fotak, jeden film, jedna vyvojka, jeden zvetsovak, jeden papir ... "

 

Navrhujem debatu-Ako dosiahnuť najvyšsiu kvalitu fotografie/nie obsahovo/-technicky-negatív,pozitív/nie skenovanie/,za pomoci Zonového systému/

Vybavenie-spotmeter,stredny format,Fomapan 100,R09,Magnifax,Fomabrom lesk.

Spôsob-napíšem niekolko bodov o ktorých budeme diskutovať,po vyriešení budeme pokračovať ďalej.

Účel-posunúť sa ďalej,spropagovať ČB film aj pre digitalistov,alebo ľudí ktorí nikdy na film nefotili.

! Budeme písať čo najjednoduchšie,nie spôsobom-halušky,Temelín.

Ak sa nájdu aspoň dvaja-môžme to skúsiť.

 


Přiložený soubor (y)

    • 0

No, nevim, jestli uplne chapu, ceho presne chces dosahnout ... Co pro Tebe znamena nejvyssi kvalita? To, ze na papiru je vse, co je na filmu? To, ze na papiru je vse od zony II do zony VIII? Nebo to, ze na papiru je pouze to, co bylo Tvym zamerem (tj. klidne rozsah 3 zon byt na filmu mas 10? 

 

Pokud chces dusledne pouzit zonovy system (byt si myslim, ze na stredoformat (a pokud nedelas primo kontakty) je to trochu overkill, osobne bych

1. si nastavil proces presne podle toho, co pise v clanku Kodl - tam je v podstate vse (jen clanek byl zamyslen IMHO pro velkoformatniky, takze pracuje s contact printingem misto zvetsovani).

2. si nastavil pozitivni proces - tady se neobejdes bez densitometru / pozitivniho expozimetru (jak jsem psal vyse), pripadne muzes pouzit referencni sedou kartu a porovnavat s tim, co mas na negativu - v takovem pripade bych ale silne doporucoval uz u samotneho fotografovani psat si poznamky s tim, ktere casti sceny mas ve ktere zone - ja si je pisu, lepe se mi pak nastavuje analyser (pozitivni expozimetr) tak, aby vysledna fotografie vypadala tak, jaky byl muj puvodni zamer. 

    • 1

Co pro Tebe znamena nejvyssi kvalita? 

 

 

Myslel som pre fotoamatéra:zmerať,exponovať,vyvolať,....aby to bol čo najlepši výsledok/ pozitivni proces-bez zbytočných prístrojov-veď stačí pružkova skúška/.

Veľmi sa ospravedlňujem,ale ak sa to nedá bez akademickej rozpravy-ďalej sa neposunieme.

    • 0

Ahoj, omlouvám se, ale kvůli zvláštní interpunkci s lomítky jsem nepochopil, jestli má jít o nejlepší obrázek se zónovým systémem nebo bez něj.

Suky57 to vyhmátnul dobře - pokud chceš používat složitý systém, je to - no prostě složité :smile: Jeden kamarád se kdysi učil na zkoušku z němčiny, ale nešlo mu to, nebo se flákal. Pak jsem se s ním bavil den před zkouškou, že prý to pořád neumí, ale alespoň se naučí strašně rychle listovat ve slovníku. Tak jen aby zcela laické komentování zónového systému nedopadlo jako to strašně rychlé listování.

 

Některé věci ohledně nastavení procesu popisuje pan Štanzel ve svých metodikách https://nusl.cz/?que...zel&language=cs (já vím, už znovu, pardon...), to je dostatečně srozumitelné i pro laiky. 

Další, myslím dost podrobný, návod je pak v knížce Exponometrie v analogové a digitální ftografii. 

 

K jednoduchosti a nejlepší fotografii mě napadá toto: Nadar měřáky neměl a dělal skvělé fotografie, Adams je měl a dělal taky skvělé fotografie. Čili skvělost zřejmě není na zonálním systému nijak závislá, ZS může být ale užitečným nástrojem. To, že není úplně prostinký, je prostě fakt. Dalším dobrým nástrojem může být taky zkušenost. Jak říkal prý Cartier-Bresson: prvních deset tisíc snímků (na film) stojí za prd. Trochu se domnívám, že cesta za nejlepším snímkem po všech stránkách vede právě tudy. Pokud by přeci jen měl padnout nějaký jednoduchý návrh na metodiku získávání co nejlepších snímků, zkusil bych nadhodit třeba tento postup: 

  • změřit nějakou stinnější partii
  • exponovat podle udávané citlivosti
  • vyvolat vyrovnávacím způsobem (nebo jak se to říká)
  • udělat si proužkovku nebo použít takové ty testovací jobo fólie, kde mají proužky různou densitu

Jsem si naprosto vědom toho, že takovým jednoduchým postupem ignoruji mnoho faktorů, ale to už by možná směřovalo směrem k té "akademické debatě."

    • 0

Chapu, tak vyzkousej treba tohle

1. najdi si expozicni rozsah pro gradaci papiru ktery pouzivas - klidne zacni s ISOR ktery udava vyrobce, tohle cislo si vydel 30ti - da Ti to predstavu o tom, jak "sirokou" scenu dostanes na papir. Priklad, chci zvetsovat na Fomabrom Variant 111 (mekce, tj. napr gradacni stupen 1) -- dejme tomu, ze ISOR papiru pro tuto gradaci je 150 (150/30 = 5), ergo na papir pohodlne dostanes scenu s rozsahem 5 stop, tak abys tam mel jeste nejakou kresbu jak ve svetlech tak ve stinech. Pokud chces mit na papiru jeste uplnou cernou, tak 6. Uplnou bilou asi nechces, ta vypada skarede :-).

2. Vem fotak a expozimetr a bez ven neco vyfoti ... Promer si scenu - zacni svetly a skonci stiny. Priklad: chci vyfotit strom na travniku s oblohou s bilymi oblacky. Zacnu merit (bodove) na oblacky (18EV), obloha (16EV), travnik (15EV), kmen stromu (13EV), kmen stromu ve stinu u korenu (12EV) - 18-12=6, bingo, +/- se vlezam do toho, co dostanu jednoduse na papir.  Rekneme, ze 18 EV = zona VIII, tj. v zone V (15 EV) budes mit travnik.  Pokud chces, aby negativ odpovidal temto hodnotam (tedy chces mit travnik opravdu v zone V), nastav clonu/cas pro 15EV a exponuj.

3. Zelez si do komory, zapni zvetsovak a udelej si prouzkovku. Pokud nechces pouzivat pozitivni expozimetr / densitometr, porid si sedou kartu (bude se ti hodit na mereni jakekoli expozice), pripadne pokud chces mit jednoduzsi praci pri zkouskovkach, tak step-wedge.  Po ususeni porovnej prouzkovku se sedou kartou. Pokud je seda na travniku shodna se sedou na sede karte, urcil jsi spravnou expozici pro zonu V.  Ted je otazka, jestli se ti spravne priradi i ostatni zony. Pokud ne, bude potreba pohrat si s delkou vyvolavani, pripadne spravne urcit ISOR papiru. 

 

Jeste poznamka, pri pozitivnim procesu je prace se zonovym systemem obtiznejsi. Pokud bys delal jen kontakty, vystacis si s tim, co pise Kodl, pokud ale pouzivas zvetsovak, z logiky veci (ruzny vytah zvetsovaku / clona = ruzny "spravny" expozicni cas). Takze, pokud nechces investovat do relativne draheho vybaveni pro kalibraci / mereni v pozitivni casti procesu, doporucuji maximalne standardizovat negativni cast procesu a "spravne" pozitivni expozice se dobrat prouzkovkami ... 

 

K tem prouzkovkam, predpokladam, ze pouzivas pri zvetsovani osvitova cisla (logaritmickou stupnici) namisto linearniho osvitu (napr. 3, 6, 9, 12, 15s, ... ) ... 

 

K mereni sceny jeste (pisu to zamerne jako samostatny odstavec) - pokud nameris scenu, ktera ma velky jasovy rozsah (napr. 10 EV), standardnimi zpusoby ji nedostanes na papir, nezbyde Ti nez vykryvat, naddrzovat, flashing / fogging ... 

 

Ale ta diskuse tady je proste prilis obecna - proste zacni a az budes mit nejaky vysledek, muzem hledat cesty, jak jej (pripadne) zmenit. Cteni je prinosne, ale nikdy nenahradi praktickou zkusenost, a ta - minimalne ze zacatku - proste bude v rezimu try-fail-try-fail-try-fail-try-success

    • 2
spotmeter,stredny format,Fomapan 100,R09,Magnifax,Fomabrom lesk.
- ok, tak pri tomhle setupu se posunes napr. tim, ze Fomapan 100 budes exponovat jako 80 ASA (bez zmeny volani).. proste ho vic “nakrmis svetlem”. Dalsi dulazita vec je vyladit si to volani v te r09 - tz. idealni redeni (1+50?), idealni cas (8-9 min?), idealni preklapeni (nezrepat moc agresivne, konec procesu mene preklapet), Fomabrom ok, ale v dnesni dobe si moc nedovedu predstavit praci bez multigrade.. takze jeste +filtry/farebna hlava a pak Fomabrom Variant.. a pokud pak neni na papire “vsechno”, tak jak bys chtel, tak zkusit jeste split grade metodu a doladit si detaily ve svetlech/stinech
ladit muzes samozrejme pomoci “pruskove skusky”
    • 1

K mereni sceny jeste (pisu to zamerne jako samostatny odstavec) - pokud nameris scenu, ktera ma velky jasovy rozsah (napr. 10 EV), standardnimi zpusoby ji nedostanes na papir, nezbyde Ti nez vykryvat, naddrzovat, flashing / fogging ...

Něco mi v tom nesedí… Ve hře jsou 5 jasových rozsahů:

  1. rozsah scény, naměřený spotmetrem
  2. rozsah expozičních hodnot, které daný film v daném způsobu vyvolávání je schopen rozlišit (zde je na místě rozlišit, jestli jedná se jen o lineární část křivky Hurtera-Driffielda, nebo taky hlavu a patu)
  3. rozsah optické hustoty vyvolaného negativu = rozsah jasu při osvitu papíru (to "rovná se" lze do jisté míry taky ovlivnit, ale nekomplikujme to)
  4. rozsah expozičních hodnot, které papír, při dané gradací a dané vývojce je schopen rozlišit (ISO R)
  5. rozsah hustoty snímku vyvolaného daným způsobem na daném papíru – ten většinou neměl by být zásadně menší, než maximální dosažitelný, jinak na tom snímku nebude buď bílá nebo černá, nebo obě (což ale může být i záměr)

1. nerovná se 3. Pro pozitivní proces není určující jasový rozsah scény, ale rozsah optické hustoty negativu. Čili, pokud podaří se scénu o rozsahu 10 EV dostat na negativ tak, aby jeho rozsah hustoty byl v souladu s gradací papíru (třeba zvláštní vývojkou), mělo by jít dostat na výsledný snímek "všechno". Samozřejmě zůstává otázka, jestli tento snímek bude pak odpovídat záměru fotografa a jestli bude "hezký"…

    • 1

Jasne, ale to uz je tech promennych prilis mnoho - a pro zacatek bych se spise primlouval za to zacit s "normalnim" typem problemu, az zvladne tohle, muze pokracovat s N+/- volanim, zmenou filmu na zaklade pozadovane strmosti, exotickymi vyvojkami,  ... 

 

Vic nez jednu promennou v jednom okamziku stejne nema smysl ovlivnovat.  

    • 0