Úvodem
V této části povídání o papírech s proměnným kontrastem bychom si řekli, jak tyto papíry fungují, co vše může ovlivnit výsledky při použití těchto papírů a jak interpretovat informace z technických listů fotopapírů - nejen těch s proměnným kontrastem.
Trocha historie
Ač se to zdá neuvěřitelné, první patent papíru s proměnným kontrastem byl podán německým vědcem R. Fisherem už v roce 1912. Problémy s emulzemi té doby ovšem nedovolily Fischerovi výzkum dokončit, a tak prvním vyráběným papírem s proměnným kontrastem byl Varigam od firmy Defender Photo Supply Company (tato firma se stala později součástí průmyslového gigantu DuPont) v roce 1939. Ten se stal rozšířeným v roce 1940.
Emulze papírů s proměnným kontrastem
Na rozdíl od papírů s pevnou gradací, které jsou citlivé jen na modré světlo, jsou emulze papírů s proměnným kontrastem (VC) tvořeny dvěma (někdy třemi) emulzemi s citlivostí na modré a zelené světlo. V čistě modrém světle se tyto emulze chovají velmi podobně a fotografie je plná tónů. Pokud je světlo nazelenalé, modrá emulze svou rychlost ztrácí a zelená ji naopak získá, čímž dojde ke snížení kontrastu. Tyto emulze samozřejmě nejsou vzájemně nezávislé, obě jsou citlivé k modrému a zelenému světlu, ale každá jinak. Zelená je obvykle stejně citlivá na modré i zelené světlo, zatímco citlivost modré k zelenému světlu je poměrně malá.
Systém modré a zelené
Na tom, proč byly vybrány emulze citlivé k modrému a zelenému konci spektra není nic záhadného, uvědomíme-li si, že světlo v komoře je obvykle červené nebo červenooranžové. Spektrální výstup světelného zdroje značně ovlivňuje reakci papíru - jedno jestli se jedná o papír s pevným nebo proměnným kontrastem. U papíru s pevným kontrastem je světelným zdrojem ovlivněna hlavně doba osvitu. Pokud zvětšujete zvětšovákem s chladným zdrojem světla, jsou expoziční časy kratší, než u přístroje používajícího normální žárovky. To je dáno tím, že světlo normální žárovky je blíže červenému konci spektra, ke kterému jsou emulze papíru „slepé“. U papíru s proměnným kontrastem ovlivňuje spektrální výstup zdroje nejen rychlost, ale i kontrast. V praxi to znamená, že stejné filtry nebo nastavení filtrace se na jiném světelném zdroji budou lišit. Je třeba si uvědomit, že číslo filtrace nemusí nutně znamenat stejný kontrast jako na stejném typu papíru s pevnou gradací odpovídající gradace.
Rozsah a ISO
Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO) vytvořila univerzální procedury pro stanovení citlivosti a rozsahu kontrastu světlocitlivých materiálů. Výsledkem jsou různá ISO čísla zahrnující ISO rozsahu označované jako Range ®, ISO Range nebo nějak podobně. Dalším je ISO "rychlosti" papíru označované jako ISO paper speed, Speed (P) atp. a konečně rozsah hustot označován jako DR (density range). I když není špatné znát, co všechna tato čísla znamenají, nejdůležitější pro používání VC papíru je rozsah (Range ®).
Ilford MGIV a filtry Ilford
Kentmere Fineprint
Co je důležité: většina papírů je navržena tak, aby filtrace 2,5 (Ilfrod MG filtry) měla Range ® kolem 90, tady však veškeré podobnosti končí. Ostatní hodnoty se značně liší. Jak vidíte, různé papíry mají různé hodnoty pro jednotlivé filtrační stupně. K čemu to v praxi vlastně je? Změříte-li rozsah světel a stínů na negativu, dostanete nějakou hodnotu, řekněme 1.32, tu vynásobíte 100 dostanete Range ® a následně filtraci, kterou je třeba použít. V našem případě filtraci 1 u Ilford MGIV, respektive 0 u Kentmere Fineprint. Je nutno si uvědomit, že hodnoty uvedené v technických informacích papírů jsou průměrné, pokud chcete znát přesné hodnoty, bylo by třeba udělat testy. Výsledky těchto testů jsou závislé na použitém filtračním systemu a bohužel i na vývojkách.
ISO paper speed říká, jak se chová papír při změně gradačního filtru, jde v podstatě o všem známé přepočty časů.
Ilford MGIV a Filtry Ilford
V tomto případě je pro filtry 00-3 stejné Speed (P), tj. stejný expoziční čas a pro filtraci 4 a 5 Speed (P) poloviční, což znamená prodloužení expozičního času na dvojnásobek původní hodnoty.
Charakteristická křivka papíru
Tato křivka popisuje vztahy mezi rozsahem expozice a hustotou výsledné fotografie.
Je to vlastně grafické vyjádření zhora popsaného. Navíc křivka obsahuje informace o Dmin a Dmax. Dmin je minimální expozice, kdy papír vykazuje posun od bílé, Dmax je pak maximální zčernání papíru. Křivky zde uvedené jsou Ilford MGIV, kde Dmax je 2.2. Dmin a Dmax jsou absolutní hodnoty, Mezinárodní organizace pro standardizaci rozhodla, že z důvodu testováni těchto křivek limit hustoty světel se bude označovat jako IDmin a bude mít hustotu 0.04 nad Dmin, tato hodnota leží na úpatí křivky v místě, kde se křivka zvedá. Hodnota IDmax je pak určena jako 90% Dmax, v našem případě 1.98.
Závěrem
I když k vlastní práci není nutné tyto informace znát, myslím si, že vám mohou pomoci při výběru vhodného papíru. V příštím pokračovaní si řekneme jak s těmito papíry pracovat.
Literatura:
Carson Graves: The Element of Black-and-White Printing
Larry Bartlett’s Black&White Photographic Printing Workshop
The Focal Encyclopedia of Photography
Poděkování
Lidem z technické podpory firmy Ilford a Předsedovi za počeštění této stati.
Dobré světlo a co nejméně „šedivek“ vám přeje Karel Dvořák (Kodl)
Zobrazit článek
