Odpověď na obecnou otázku v prvním odstavci není jednoduchá - generalizace může pak v konkrétních případech vést k chybným závěrům. Celkově platí, že vývoj jde stále dopředu, ale v některých třídách objektivů může být pokrok zastaven nebo i vrácen zpět obchodními možnostmi/požadavky. Asi nejlépe je vývoj vidět na vysoce světelných širokoúhlých objektivech: pokud srovnáme Nikkor 35/1,4 C.N (1969/1970) - Nikkor 28/2 C.N (1970) - Nikkor 28/1,4 AF-D (1993) - Nikkor 24/1,4 AF-S (2010) - Nikkor 35/1,4 (2010), tak je to jasně vidět. Prostě nové optické materiály, výkonné počítače umožňující složité výpočty jsou v tom jasně vidět. Vývojem samozřejmě prošly i konstrukce o něco méně náročné, o to více omezené penězi, které jsou zákazníci ochotní za daný typ zaplatit - objektivy 50/1,4 prodělaly změny o něco méně výrazné a rozdíly mezi původním Nikkorem 50/1,4 S (1962) - Nikkorem 50/1,4 K New (1976) a současným Nikkorem 50/1,4 AF-S (2008) už tak nápadné být nemusí. No a třeba u objektivů 28/2,8 byl na počátku AF éry použit vyloženě ekonomický kompromis v podobě pětičočkové konstrukce převzaté patrně z E řady (pak u Nikonu přiznali, že to přepískli a přišli s novou šestičočkovou verzí AF-D). Např. u makroobjektivů nutnost aby objektiv "uměl" měřítko 1:1 bez dalšího příslušenství přinesla i nežádoucí efekty.
MC vrstvy: kvalita antireflexních vrstev pochopitelně ovlivní i použití na ČB filmu. Nejstarší verze mohou mít podstatně větší náchylnost na vznik rušivých reflexů v protisvětlě nebo na plošný závoj při bočním světle. Příkladem může být Nikkor 35/2,8 PC, který v nejstarší verzi (1968) sice dosahuje vynikající ostrosti, ale běda tomu, kdo na něj pustí silné boční světlo. Následná verze (jinak identická, 1975-1980) s lepšími MC vrstvami už tímto problémem netrpí. Nutno ovšem zdůraznit, že odolnost v protisvětle není ani zdaleka dána jen kvalitou MC vrstev - jde i o optickou konstrukci jako takovou a o kvalitu černění vnitřních povrchů tubusu. Tak se může stát, že starší objektiv jinak identických parametrů je v protisvětle odolnější než novější - příkladem mohou být Nikkor 85/1,4 AiS vs. Nikkor 85/1,4 AF-D. Pokud je základní optická konstrukce shodná (takových příkladů je přehršel), tak moje zkušenosti praví, že k určitému zaznamenatelnému vylepšení došlo ještě mezi Ai a AiS érami, další změny MC vrstev již samy o sobě praktický dopad nemají.
Tvrzení, že AiS objektivy jsou hůře vyrobené je zcela a naprosto nesmyslné. Je sice pravda, že u řady případů najdeme v bajonetu 3 šroubky (AiS) místo 5 šroubků (Ai), ale to v žádném případě není znamení "horší" výroby. Prostě se jen použily modernější konstrukční a produkční metody. I u AiS jsou šroubky zalepené, takže je někdy dost problém je povolit bez destrukce šroubku. Naopak upozorňuji, že u vychozených Ai objektivů se lze celkem běžně setkat s tím, že ostření klade mírně odlišný odpor při ostření na různé strany - AiS typům se to nestává. AiS typy mají v průměrů častěji problémy s mastnými lamelami clony, to ale padá na konto použitého maziva. Asi jediná výjimka z uvedeného je Nikkor 50/1,8 AiS II, který už je částečně plastový (je to typ ze samého konce MF éry). Jinak jsou AiS typy vyrobeny stejně dobře nebo spíš lépe (přesnější obrábění) než Ai, o non-Ai už vůbec nemluvě.
Že by nějaký AiS typ měl oproti Ai "ošizenou optiku" slyším prvně (pro AF už se individuální příklady najít dají, ale spíš jako výjimky)
Konkrétně Nikkor 28/2 (non Ai neznám, takže nevím, jak je nebo není odolný v protisvětle) je jistě pozoruhodný typ a dodnes může být zajímavý (ve své době to musela být bomba), jakkoliv již byl poměrně výrazně překonán modernějšími Nikkory 28/1,4 AF-D a současným vynikajícím 28/1,8 AF-S (bohužel již "G" bez clonového kroužku a tím pádem na MF tělech nepoužitelný).
... ten Tamron neznám, takže se zase nic konkrétního nedozvíš 
ale nie mnou). A má MC vrstvy.
