4 odpovědí na toto téma

[derossi]

Nedávno jsem znovuobjevil tyhle stránky a tak jsem je s nadšením pročítal a zjistil jsem spoustu zajímavých věcí. Některým jsem rozuměl, jiným méně. Některé mě pořád trápí, přemýšlým o nich, o některých ne. Teď bych se rád obrátil na vás, abyste mi pomohli pochopit ty, které mě trápí pořád a dost palčivě. Tím nejpalčivějším je, že jsem vůbec nerozuměl, co se míní tím, když se v diskuzi o SF píše, že toho méně odpustí, že je lepší začínat s kinofilmem a tak. Já jsem dostal před třiceti lety flexaret, protože mi táta nechtěl půjčovat praktiku L, že bych ji mohl zničit, nebo tak. Nakonec jsem ji stejně podědil. Pomalou cestou před různé zákruty jsem se dostal k Mamiyi 645 a pěkné sadě CANON AE - 1 a myslel jsem si, že už ledasčemu rozumím a teď tohle. Vůbec nevím, co se myslí tím, že kinofilm více odpouští, nebo že je lepší pro začátečníka.

 

Byl bych rád, kdyby se tady rozběhla diskuze na toto téma, aby začátečníci věděli, jak začít a hlavně kde začít. Jestli a proč kinofilm nebo SF. Moc díky

[David]

Dle legendy Ernest Hemingway položil světoznámému fotografovi Irvingu Pennovi při pohledu na jeho jednu úspěšnou fotografii otázku jaký že při jejím pořízení použil fotoaparát. Fotograf mu odpověděl: "Vaše romány jsou vynikající. Jaký psací stroj používáte?"

 

Takže tak asi nějak

[nojgi]

Problém každého internetového fóra je, že se sejde spoustu lidí s různým přístupem k věci a různými zkušenostmi. Ale to je nakonec fajn, absolutní pravda neexistuje. 

 

Ta vytrhnutá diskuze z kontextu diskuze je podle mě naopak Kinofilm musím na formát 24x30 cca 10x zvětšit spolu s prachem mezi skly zvětšováku. Z toho plyne precizní zpracování při exponování, vyvolávání, zvětšování. SF na stejný formát např. z té flexarety na 24x24cm zvětším už jen 4x. Tedy těch bordelů a chyb kolem je už méně.  Celé je to tedy naopak, kinofilm odpouští méně a SF se snadněji co se týká komory lépe pracuje. 

 

Resume co je lepší a co komu vyhovuje si už musí každý zjistit sám podle toho co a jak fotí. Sám neustále osciluji mezi formáty a většinou si stejně vyberu to méně vhodné pro danou práci  

[RHx]

 Vůbec nevím, co se myslí tím, že kinofilm více odpouští, nebo že je lepší pro začátečníka.

 

ono to má tolik všelijakých rovin, třeba já postupem let přišel na to, že v podstatě žádný názor-vyjádření-popis problému - prostě nic neplatí  v čb procesu jednoznačně

no a většinu odpovědí na podobné otázky jsem dostal během práce, prostě jsem to uviděl na negativu, nebo pozitivu a dal si to do souvislostí

-

jinak mám radši svitek-víc se přemýšlí před expozicí, obrázky jsou logicky lepší a NENÍ s tím tolik práce, za jeden večer tři obrázky a jdu spát

[martinsustek]

Já jsem začínal (a pořád začínám) s obojím (Praktica LTL a Flaxaret VI). Kino jsem měl o nějaký měsíc dřív.

Sám ale nevím, co bych začátečníkovi doporučil. Možná záleží jaké má kdo zkušenosti a zlozvyky z digitálu.
Ze začátku jsem měl kvantitativní fázi, tam byla asi výhoda kinofilmu - kvůli ceně materiálu a velikosti přístroje jsem to práskal jak s digitálem. Do jaké míry byly chyby odpuštěny nebo ne, to nedovedu posoudit, ale zbylo jich dost na to, abych se z nich něco naučil. Koupil jsem si ještě Čajku 2, aby se mi na film vlezlo ještě více fotek, a s pocitem, že ji budu nosit sebou úplně všude, ale udělal jsem s ní tak 3 filmy. Možná její čas ještě přijde.
Teď tak nějak cítím, že přecházím do kvalitativní fáze, a že SF bude z tohodle pohledu lepší. Už nedělám tolik fotek, tak se mi nechce čekat tak dlouho na konec filmu. Taky chci začít dělat trošku větší zvětšeniny. A zdá se mi, že je tady větší prostor se zlepšovat.

Těžko říct, jak by to vypadalo, kdybych začal rovnou s Flexaretem, možná by se mi kvantitativní fáze obloukem vyhla, nebo by mě první zkažené svitky rovnou odradily od filmu.