Vážení kolegové, člověk v sobě, u sebe pořád nosí dvě formy něčeho, co mu pomáhá lapat dojmy, podržet vzpomínky, uchovávat útržky toho, co prožil, co kolem něj prošlo. Notes a fotoaparát, věci
tak rozdílné a zároveň tak blízké. Fotografický film a obyčejný poznámkový notes. Připravuji se za
pár týdnů na nekončící cestu do míst, spojených s mými předky, cestu velmi nejistou, plnou mnoha
nástrah a nebezpečí. Bohem prokletý a zapomenutý kraj, kde vládne bílá smrt a nekončící snaha o
holé přežití. Snad se vrátím a vydám o tom svědectví. S poděkováním Vám všem: "Starý Jezevec" Erik
.