Vážený kolego Vojto. Vámi nastíněná problematika signování zvětšenin a autorských tisků, u nichž se předpokládá aukční prodej, lze nahlédnout z několika úhlů jejich následného zhodnocení. Originální zvětšeniny, které v celém rozsahu fotografického procesu zhotovil jejich autor-fotograf, jsou předmětem sběratelské vášně a rovněž investice. Věc je však mnohem složitější. Autoři černobílých fotografií, které získaly ocenění ve fotografických salonech své doby zhotovovali Vintage Print. Ten nebyl v samém záměru předmětem budoucího prodeje, jednalo se o výstavní unikát. Pokud fotografie získala zájem a ocenění v renomovaném fotografickém salonu, stala se předmětem prodeje. Její autor cíleně limitoval počet identických kopií. Z originálního negativu zhotovil 12 identických zvětšenin, značených vzestupně 1/12,2/12,3/12 e počet printů z originálního negativu označil. Limitovaná edice snímků byla definitivní a autor garantoval vlastnictvím originálního negativu, že další kopie nebudou nikdy zhotoveny. Nasává případ, kdy například syn Edwarda Westona Cole, zhotovil z 548 originálních negativů svého otce limitovanou serii kopií za účelem jejich prodeje. V tomto případě, jako dědic autorských práv - sám fotograf s vlastní tvorbou, inspirovanou svým otcem, jemuž v jejich domácím ateliéru - prkenné kůlně osobně asistoval a při své činnosti důsledně dodržoval pečlivé otcovy poznámky, týkající se jednotlivých kopií originálních negativů. Je to autentické, oba vzájemně spolupracovali. Dále je zde velmi častý případ á Henri Cartier Bresson, který fotografie vytvářel jako autor, ale jejich zpracování, včetně vyvolání filmů přenechával svému placenému, velmi profesionálně pracujícímu fotolaborantovi. Maximálně se osobně účastnil jejich kopírování a schvaloval definitivní podobu, jež byla následně publikována. Jelikož si svého laboranta platil, je stále výsledná fotografie považována za autorský počin H.C.Bressona. Počet zvětšenin z jediného, již obtížně identifikovatelného negativu je prakticky neomezený, podobně, jako počet výtisků textu v podobě knihy. Cena je potom spíše pouze refundací materiálových nákladů na 1 ks fotopapíru příslušného formátu, zpracovatelských lázní a hodinové mzdy fotolaboranta. Totální autorská zprzněnost nastává nyní, kdy se jeden kus snímku agenturního fotografa, zhotovený číslicovým záznamem DSLR zrcadlovkou v roce 2002, jako datový soubor s právem jediného užití pro osobní potřebu jeho kupce prodává agenturou MF Dnes za neuvěřitelných 10 000,- Kč, navíc s podmínkou přesně vymezeného užití jedné jediné kopie snímku. Ano, existují autorská a jiná vlastnická práva autora, vyplývající ze zaměstnaneckého poměru agenturního fotografa. Lze si oprávněně položit otázku, jestli ten potištěný kus papíru, který je výstupem datového souboru, s určitým vkladem práce obrazového specialisty, který tento datový soubor vizuálně modifikoval do určité definitivní podoby, mnohdy s absencí autora datového souboru, tvořícího něco, co již takřka nelze nazvat fotografií, s respektováním zákonitostí klasického fotochemického postupu, založeného na světlocitlivých vlastnostech stříbrných solí. Je to kus zušlechtěného papíru, potištěný barevným pigmentem - v technické podstatě ofsetová rozmnoženina tisku, bez jakékoli ceny, mimo hodnoty papírového podkladu a amortizace tiskové technologie, ke zhotovení tisku použité. Naprosto ekvivalentní novinovému výtisku, jež
se válí v papírovém kontejnerovém odpadu. Tiskové výstupy s jakýmsi domnělým autorským obsahem jsou z hlediska posouzení podílu autora na datovém souboru velmi sporné a nemají absolutně žádnou hodnotu. Degradace tiskového obsahu s přihlédnutím ke stálosti obrazových pigmentů, použitých k jejich tisku jsou zcela nepředvídatelné. Stejně jako útržky použitého toaletního papíru, cenné díky stopám unikátní DNA uživatele. Fotografie je mrtva, epocha fotografů definitivně končí. Daniela Reynka jsem osobně znal, fotografoval barevné diapositivy květin a byl to renesanční člověk, odlišující se od tuctové šedi let 1976 - 1979. Těším se velice
na návštěvu Petrkova po 42 letech. Poesii Bohuslava Reynka svrchovaně obdivuji, byť jsem jej osobně neměl možnost jej za života zastihnout. Do Petrkova jsme pravidelně chodili běhat po polních cestičkách za každého počasí. Okouzlen koloritem Vysočiny jsem posléze zjistil, jak je obtížné ji fotograficky sdělně uchopit, ale moc se těším. Monografii ve 2. vydání, oceněnou Magesia Litera si vezmu s sebou. Zarostlá "zahrada" v podobě, jak ji pamatuji a fotograficky jsem ji interpretoval,
to je pouze vize v mých vzpomínkách. Stále se k nim vracím a láká mne svým tajemstvím. S pozdravem Všem uctívačům klasické fotografie "Starý Jezevec" Erik