Jakožto z podstaty své bytosti spíše pitval, než obdivovatel (alespoň co slov se týká) dovolím si ještě jednou promluvit.
Zásadní věta: "Výběr prostředků a proces tvorby je z hlediska výsledku zcela zanedbatelný."
Celá Aristotelova velikost, podle některých excentriků, spočívá v objevení významu slova "HÉ" ("jakožto") pro myšlení. Je to objev důležitosti ohledu, v jakém se o věci myslí a mluví, možno též řici hlediska.
Je-li jediným výsledkem procesu tvorby objekt fotografie a je-li tento výsledek jediným měřítkem tohoto procesu, pak nelze než souhlasit s prohlášením o zanedbatelnosti cesty k němu. Otázka pak ovšem zní - není stejně dobře (nebo i lépe) možné použít číslicové techniky jakožto prostředku?
Jedním z možných řešení této patálie je rehabilitovat proces sám, respektive pojmout jej, například po vzoru alchymistů (i když v jiném, méně symbolickém smyslu), jako práci na sobě - cílem procesu práce na fotografii jakožto objektu pak je kromě tohoto objektu samého také proměna života, nebo, chcete-li, osobnosti autora (a to už nikoli mimoděk, nereflektovaně). Je-li pak fotografie (a vlastně jakákoli činnost) pojímána takto, na volbě prostředků záleží velice, neboť jde o volbu životního stylu, o volbu toho, čím se chceme stát v čase, který je nám dán - chceme pracovat na díle rukama, chceme se stýkat a potýkat s hmotou, dotýkat se jí a získávat pro ni stále větší cit, pohybovat se ve skutečném prostoru, chceme se naučit trpělivosti a umět dávat přírodním dějům čas, který jim náleží, nebo chceme svoje prsty vycvičit pouze v důvěrné obeznámenosti s (umělou) hmotou klávesnice a myši, svoji zadnici skvěle vytrénovat v hovění na židli, pohybovat se po pořízení snímků povětšinou už jen v prostoru virtuálním a mít všechno hned a mít toho moc?
Otázka kvality výsledných fotografií je věc jiná a rozhodně netvrdím, že na na tom nesejde. Dobrá fotka je ale, podle mě, v prvním případě provázena rozvojem ducha i těla, ve druhém případě draze zaplacena nepochybným krněním těla, citu pro matérii a dobrovolným zpitomováním nad rámec nutného.
Asi jsem to nevyjádřil úplně nejlíp, ale to se nedá nic dělat. Příště.