15 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, být romantikem znamená dát všednímu vyšší smysl, známému tajemství neznámého, konečnu světlo nekonečna.... Kráčet vlastní cestou, zcela oproštěn odosobnění, nelidskosti a umělosti světa, v němž se opět vytrácí elementární svoboda vlastního názoru. Cíleně mediálně šířená ztráta identity, prostá jakékoli kreativity, obklopující naše duše, jako morbidní dusivé graffiti betonového páchnoucího labyrintu imaginárního urbanistického prostoru, připomínající zmar duše a citu. Opět zavládla rozpolcenost, strach veřejně projevit vlastní názor, masivní cenzura zahalila svobodu slova. Tu vnitřní nám nikdo vzít nemůže, tu vnější musíme bránit. Absurdita doby je paradoxně nakloněna fotografické paměti, obdobně, jako opřed 54 roky. Zvnitřněný vztah k podivné době, kdy je člověk konfrontován sám se sebou v pocitu marnosti vlastního vzdoru, může vyústit v ojedinělé zachycení této temné a nebezpečné doby, kterou jsme náhle a zcela nedobrovolně obklopeni. Fotografujte, stále připraveni zachytit okamžik, který se podruhé již nikdy nebude opakovat. Cenzura brzy omezí i tuto aktivitu pod líbivou všeobjímající ochranou osobní identity. Fotografovat na velký formát je hezké, ale ten malý máme stále s sebou. Krásné divoké jaro Vám přeje "Starý Jezevec" Erik   

 

[opematus]

Jarní touhy vypudily Starého Jezevce z nory.

[ploci]

Starý Kuravec je jezach vůle, žádné touhy jej neovládají.

[Erik Kurach]

Vážený kolego, ploci. Období hibernace, kdy tělesná teplota v rozmezí + 2°- 4°C není nakloněna fotochemickým procesům, občasné výběhy za účelem defekace a když jarní paprsek zalochtá na čenichu, určitý vzestup fotografické aktivity se projeví. Avšak pouze do nástupu časných veder, kdy je žádoucí fotografické aktivity utlumit a tak neplýtvat cenným fotomateriálem, exponovaným v těchto podmínkách v neuzvětšovatelných kontrastech negativů. Pravidelná údržba prašivého kožichu je v tomto čase mnohem užitečnější, než vytváření kolekcí dovolenkových diapositivů. Čekání na barevný, vlahý podzim, bývá v některých letech doslova nekonečné. "Starý Jezevec"

[ploci]

Přesně tak.

[Erik Kurach]

Vážený kolego, ploci. Dovoluji si taktně podotknout, že počet denních exposic je úměrný dosaženému věku a postupně klesá. Počet exponovaných filmů v kalendářním roce se nezvyšuje, naopak se povážlivě snižuje. Stativ zůstává jedinou oporou, jak pro postupně chátrající tělo, tak pro zvýšenou potřebu stabilisace obrazu v prostoru. Přemísťovací schopnost se snižujícím se zátěžovým limitem zdaleka nedosahuje akční radius z období bezstarostného jinošství, velký formát se stává přetěžkým a pro pěší poutníky neuchopitelným. Zbytky rovnovážné jistoty v sedle bicyklovém se díky snižujícímu dopřednému pohybu pomalu vytrácejí, rovnovážný stav velodromových sprinterů v nejvyšších bodech šikmých drah se stává pouze teoretickým. Spinální poloha zemdlelého těla volá po přesednutí na tricykl Fy. Catrike, model Expedition Pro Lava Red, na biologický pohon bez Boschova elektropohonu tak zůstává poslední výzvou pro silně problešeného, tzv. "Zaostřovákem" nakopnutého "Starého Jezevce".

Dobré světlo ve Vašich světlech a optických soustavách na atrofovaných hrudníčcích nekontrolovatelně pohozených Vám od poněkud arytmického čerpadélka přeje do přicházejícího jara "Starý Jezevec" Erik

[ploci]

Konečně moudrá a umně napsaná slova, jakoby se vracely staré dobré časy.

[Erik Kurach]

Upřímný dík za "bráchu" Vám "starovernym" Váš jarně nakopnutý  Erik.JPG   141,09K   4 Počet stažení"Starý Jezevec" Erik

[Luigi]

Milý Eriku, velmi rád čtu Tvé příspěvky, které mají vždy velký vnitřní dosah. Alespoň pro mne. Myslím, že by stály za vydání v malém díle beletrickém, neboť vedle hluboké filosofické hloubky z nich pozorný čtenář vyčte Tvůj ohromný všeobjímající odborný rozměr a vědomosti technické. Máš moji velikou úctu a nyní mohu zřít i Tvoji dlouho utajovanou podobu-dokonce ve dvojitém autoportrétu. Nyní jsa puzen Tvým příspěvkem jarním musím se plně shodovati s pocitem od plociho zde publikovaným - nic není ztraceno, staré dobré časy se v každém z nás mohou vrátit bez ohledu na neutěšenou realitu kolem nás. Proto chci využít příležitosti této a všem ctěným kolegům temnokomorníkům popřát dobré světlo, a  to i v tomto temném světle událostí hrozivých. Luigi   

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, Milý kolego, Luigi, Ploci a Vy všichni, které klasický proces černobílé fotografie naplňuje radostí z vlastní autorské tvorby. Mnozí, dnes slavní velebení za ikony fotografie tvořili ve velmi skrovných podmínkách a mnozí nedosáhli přes veškeré celoživotní úsilí ani na vlastní výstavu, ještě za života. Byli podivíny, mnohdy  zneuznaní, jako Minor White, John Daido Loori Roshi. Navzdory těžkostem a okolnostem kráčeli hrdě svojí vlastní cestou a navázali na ideály, jež vznikaly v dnes těžce uchopitelné realitě vzniku fotografické Group F64 v čele s původně ambiciózním profesionálním klavíristou Anselem Adamsem, Edwardem Westonem, paní Imogen Cunningham, kterou oslovil náhodně reportér prestižního fotografického periodika v místech jejího předpokládaného posledního bydliště v divočině a absolutně netušíc, že vetchá stařena s motykou, právě ubíjející chřestýše za neuvěřitelné a děsivé smršti verbálních kleteb, je jím hledaná významná osobnost, vystavující své snímky na prestižních salonech, jež přelomově ovlivnily pohled na moderní fotografii. Za, pro nás Evropany neuvěřitelných podmínek totální izolace a obrovských vzdálenostech v jejich místech pobytu, se jim podařilo vytvořit nádherné fotografické dílo, hodné nadčasové úcty a obdivu. Stačí shlédnout některé sekvence Breta Westona. které jsou velmi autentickou výpovědí o skromné a úsporné realitě temných komor, ke se visualisovaly myšlenky fotografických tvůrců. Rozhodně se nejednalo o profesionální, ve vší technologické superdokonalosti vybavené laboratoře. Ve srovnání s bídnou realitou té doby se můžeme bez větších finančních nákladů vybavit vším, o čem se Otcům fotografie ani nesnilo. Výsledky jsou paradoxně, přes veškeré technické vybavení, vesměs chudičké. Je to pro nás všechny velká výzva, jak se s mnohdy předvídanou, pro většinu zcela nečekanou a šokující realitou, nějak vyrovnat. S pozdravem: "Dobré světlo Všem !" "Starý Jezevec" Erik

[Stříbrokaz]

No, ona "vetchá stařenka" Cunningham byla vysokoškolskou učitelkou chemie. Ve skrovných podmínkách prostě používala jen nezbytné nádobí.

Je velice snadné propadnout romantismu 19.století, ale ti autoři byli normální lidi. 

F/64 se taky snažili prodávat (a dodnes se to daří) Byli to teda "bídný chlebaři", kdy se prodávaj i po 80ti letech? a byl chlebař Rembrandt, Goya, Caravaggio, Van Goght? Kde je hranice, kam dát čáru?

[Tob]

Máte pravdu, Stříbrokaze, že často můžeme sklouznout k idealizaci zejména dávno minulých věcí, dějů, osob... Příspěvek pana jezevce jsem spíš ale četl tak, že výše zmiňovaní autoři nepotřebovali k dosažení výsledků množství hračiček, ale že to měli v kebuli. Já si z toho beru to ponaučení, že pokud "to" mít v kebuli nebudu, všelijaké srágory ze mě fotografa neudělají  

 

Jestli si dobře vzpomínám, Rembrandt byl chlebař, ale docela dlouho určitě ne bídný. Ve vyšším věku pak zbankrotoval a pak byl i bídným chlebařem. Van Gogh byl myslím vždy bídným chleabřem. Mě osobně chlebařina ani nepohoršuje, ale pobavila mě představa, že u jiných povolání pojem chlebaře působí absurdně: Pepo, ty fáráš za peníze? Tak to uhlí asi nebude nic moc, že? Karle, ty jezdíš s kamionem za prachy? No tak tobě bych náklad nesvěřil. Na druhou stranu je zřejmé, že od horníka ani šoféra nečekám nic navíc, než že prostě odkroutí šichtu a jakákoli přidaná hodnota (natož umělecká) se nevyžaduje

[suky57]

On samotny pojem "chlebarina" tak trochu implikuje cernobile videni sveta ... Osobne se domnivam, ze on delici cara je definovana vecmi typu vztah k dane cinnosti - lapidarne receno, jestli neco delame srdcem ci nikoli. Pokud se nekomu podari, ze se takova cinnost stane i jeho obzivou, hodnotil bych to spis jako obrovsky osobni uspech. 

[JirkaM]

Chlebařinu dělá i kdejaký pekař. ... i když někdy to není ani k jídlu, natož pro radost...

[Luboszz]

Já už několik let peču chleba doma.Nemám pekárnu klasicky v troubě a s kupovaným se to nedá srovnat.Oni tam nacpou rychlo urychlovače  kvasení a podobně aby to bylo honem.Je to podobný jak digitál to je taky hned.

[Luboszz]

Já už několik let peču chleba doma.Nemám pekárnu klasicky v troubě a s kupovaným se to nedá srovnat.Oni tam nacpou rychlo urychlovače  kvasení a podobně aby to bylo honem.Je to podobný jak digitál to je taky hned.

Ještě bych chtěl dodat.Naši předkové dělali chleba jinak zadělali na kvásek ten nechali tak 3 dny a pak teprve z toho chleba.Chleba po upečení nechali dva až tři dni uležet a pak ho jedli.Říkali že chleba má zrát jako víno.To se jednalo o jiný druh obilí než co je dnes.