Problém je patrně v tom, že u mého starého Magnifaxu 2 s obstarožní velice těžkou barevnou hlavou a poněkud prověšeným držákem misky objektivu mám různě vychýlenou rovnoběžnost rovin filmu, objektivu a základní desky. Problém jsem ještě zkomplikoval připevněním zvětšováku na polici nad projekční desku (abych se dostal na zvětšení 50x60 z kinofilmu). Je jasné že při těchto zvětšeních už hraje roli každá desetina milimetru, zvlášť pokud jde o rovnouběžnost roviny filmu a objektivu.
Můj dotaz je jakým způsobem lze všechny tři roviny systematicky a přesně skalibrovat?
Rovnou napíši postup který používám, budu rád, když mě někdo poučenější, či zkušenější poradí jak dosáhnout ještě přesnějších výsledků.
1 - Pomocí vodováhy (profesionální vodováha Horizont s přesností 0.0285 stupnu) změřím sklon projekční desky a držáku misky objektivu na zvětšováku. Následně upravím sklon celého zvětšováku, aby držák misky a projekční deska byly rovnoběžné.
2 - Vložím zrnitý negativ do zvětšováku a vyzvětšuji ho příbližně na zvětšení 15x . Promítnu ho na projekční desku a v jeho středu zaostřím pomocí zastřovacího mikroskopu. Následně mikroskop posunu od středu po vertiální či horizonální ose. Deskou nakláním abych zjistil jestli se přibližováním k objketivu náhodou nezvyšuje ostrost. V případě že nepřesnost objevím, relevantně upravím sklon negativního rámečku nebo držáku objektivu.
Těmti dvěma metodami se mi podařilo dosáhnout poměrně slušných výsledků, ale přesto se mi při velkých zvětšeních (50x60 z kinofilmu) zdá, že v přenos kontrastu v krajích je o něco horší než v centru. Možná už narážím na limit možností svého objektivu (EL-Nikkor 50/2,8N). Ale přesto bych, než obviním objektiv a začnu se poohlížet po nějakém APO-Rodagonu, se rád ujistil, že jsem zvětšovák skutečně přesně skalibroval...
P.S. Nedávno se mi do rukou dostala monografie Dona McCullina a na nětkerých celostránkových snímcích jsem si tohoto jevu také povšiml, ale bohužel nejsem McCullin, abych si taková vystřelky proti dokonalosti mohl dovolit
