Je tomu asi dva dny. Pohledem do brašny zjišťuji, že NEMÁM stále ni jedno široké ohnisko na kino. Širokáče na bessu v nedohlednu, zbývá nikon. Hledím na paladix. Tu spatřuji dva inzeráty na 24/2,8 - skvělé, cena mírná na dolní hranici - dobrý stav, jeden je dokonce z hradce, druhý z prahy. Píšu. Odezva za hodinu. Oba shodně tvrdí: MÁM.
Blažený pocit se mi rozlil po těle, toto léto bude mírně širokoúhlé!
Vezmu toho hradeckého a píšu, měl bych čas dnes večer - viděl jsem už toho nikkora na těle...
Odezva? Jsem dost vytížen, ale zavolám a domluvíme se. V 16.30 se to stalo, zvoní a na displeji ON - sklo nemám! Ozval se mi nějaký váhavec, co se už týden rozmýšlí a nyní se rozhodl, ozvu se vám za dva dny, jestli si to nerozmyslel. Říkám: díky a chmury se mi šíří po tváři. Určitě alespoň pod úhlem 80 stupňů.
Píšu znovu, tomu pražskému. Odezva? Mám, můžeme se sejít v praze, po 16 hodině, kdy končím v práci. Sláva, příští den pojedu do prahy! Nevím proč jsem napsal, že kup je vázán na získání peněz, v aktuální den, ráno, před cestou do prahy. Asi intuice.
Přišlo TO ráno. Hledím do jízdního řádu, kterým vlakem asi pojedu. Tu mail od Fabia. Na paladixu je inzerát na skopar 25, na bessu. Sháněl jsem jej po místních zdrojích několik měsíců. Vložen byl v onen den v 01:30. Volám tam. Odezva? MÁM! Jak jste daleko? Děčín
Byl jsem odhodlán ke všemu. Volám znovu. Dojedu autem, jste doma? Jsem, ve vlastním fotolabu na náměstí. Uvařil jsem kávu, doplnil olej a natankoval plynovou nádrž rodinného favorita. Vyjíždím. Po deseti kilometrech jakási červená kontrolka poblikává, neznámá. Přece se nevzdám! Úporné přemýšlení. Jasně, brzdovka, má čidlo a hlásí. Dolil jsem a jedu dál. Cesta ubíhala dobře, až na to, že plynový favorit se leká každého kopce. Řadím vesměs za 3 a jedu i padesátkou proti větru. Jedu, jedu a najednou taková povědomá značka. SAKRA! Nemám dálniční známku! Hele, pumpa! Máte? Nemáme. Jedu kousek po vedlejší. Další pumpa, ale na protější straně. Přebíhám tu rychlosilnici nejkratší cestou a kupuju známku. Máte tužku? Jistě. Ježiš, jakou to mám spz? A v autě tužka není. Odhadem a trefil jsem.
Lepím a pokračuju v jízdě.
Nákup v pohodě, dávám kávu na náměstí, vyslechnuv povětšinou německou konverzaci a jedu zpět. Po dvaceti kilometrech cukání při jízdě a střelba do výfuku.
Vydrž!
Vydržel.
Asi bude potřebovat seřídit. Přijíždím domů a v poslední zatáčce UPADNE bezp. pás. Prostě se uvolnil ze šroubu asi 12mm průměru.
Proč nejsem širokoúhleníkem? Protože Předsedou byla úředně stanovena hranice pro vstup do sdružení na 24mm. Asi požádám o změnu zákona. Nejsem širokoúhelníkem, ale jsem rád, že tohle léto už úzké nebude.
Zvláštní poděkování Fabiovi za avízo.
Zvláštní omluva člověku v praze, kterému jsem ráno nákup odřekl.
