17 odpovědí na toto téma

[Golfista]

Máte něco co chcete vyfotit, jezdíte, nebo chodíte kolem toho a nutí Vás to neustále přemýšlet? Nebo je něco k čemu se můžete stále vracet a fotit to pořád dokola? Naše děti jsou v podstatě samozřejmé, to fotím dost a vracím se k tomu a ještě dlouho budu.
Ale taky jezdím často kolem jednoho úžasného stromu, (kousek od HK.) všímám si ho pokaždé a konečně jsem se před týdnem odhodlal vstát v sobotu brzo a zajet ho nafotit s raním sluníčkem. Jistěže to není konec a už teď, (nemám ještě hotové fotky) se těším a chystám na focení v jinou dení dobu. Určitě to taky nebude naposled. Prostě mě zaujal a fascinuje obyčejný, starý a asi nemocný strom...

[prowler]

stale dokola som schopny fotit mesto..ludi..momentky..cvaky ..len obcas z toho bolia nohy..ale to neva. Inak vyslovene jeden motiv,ktory by som stale fotil dokola nemam..okrem mojej najdrahsej

[Golfista]

Nemyslel sem jednu věc a nic jiného, ale něco co donutí se vrátit a zkusit to zase a popřípadě jinak.

[armas]

Já mám dvě taková místa. Je to jeden starý sad a malá jezírka u Švihova. Fotím tam minimálně jednou za dva měsíce. Čím déle tam chodím, tím více vnímám rozdíly ve svých fotkách, ačkoliv jsou na nich stále stejné motivy. A také vnímám malé proměny těch míst, kterých bych si jinak asi nevšiml. Příbuzní mě považují za blázna, protože fotím pořád to samé a navíc z toho nejsou fotky (jsou, ale ty ukazuji jen ženě )

[kodl]

Seniky u Trebone, pro mne neskutecny misto. Tu fotku mam v hlave vic nez dva roky, jen, kdyz se tam vyskytnu, nejak nejni ta spravna (takova ta prizemni) mlha. A jsem si jistej, ze ta chvile nastane, tak neco po...u

[Mamiak]

lidskej vobličej... to se nevokouká... to je jako s chlebem... furt na jedno brdo a furt jiný... někdy mam pocit, že by stačilo fotit celej život jeden a eště by tam toho většina scházela

[ypres_bass]

nejsem si jist jestli odpovídám téamtu, ale já mám ve zlíně jedno místečko kde fotím lidi a dycky to jako pozadí k sobě pasuje

[spooky]

Ja fotím stále dookola trenčiansky hrad, pod ktorým sa s priateľkou každý víkend prechádzame. To je neskutočné, odfotil som ho už minimálne 100 krát a stále je to niečo úplne iné. Mám taký dojem, že ten hrad mám skoro na každom filme aspoň raz.

[ploci]

Takovou trvalou inspirací je celé Valašsko, když trošku zúžím, tak kopce kolem mojéj dědiny. Jako fotograf nestojím za nic, ale poznal jsem, že zajímavějších míst snad v naší zemi není...

[Pentaxista]

ploci:
Valašsko je pěkné - ovšem až po "goralii" u Jablunkova s pralesem...

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, dvakrát v životě jsem se dostal na stejné místo, ale byl
jsem tam s rodinou a nebyl čas prožít nádheru mechem porostlého lesíka,
který se nachází na Königsee za kostelem St. Bartholomä vpravo. Věřím,
že se mi ještě jedenkrát poštěstí příznivé počasí a dotáhnu tam Linhof-Bi
se stativem na vlastním hrbu. Naprosto fascinující místo, na něž se stále
ve vzpomínkách nad vydařenými fotografiemi z Yashicy 124G vracím. Na
VF 4x5in si to doufám budu dokonale užívat. Snad se to ještě podaří. Erik

[jakub.jira]

já skoro pravidelně chodím část trasy ze školy domů ěšky a cestou fitim lidi, taky se mi někdy nepodaří fotka, ale jsou i dny kdy udělám dvě tři během minuty a to jsem pak spokojenej. chodim hodně centrem prahy, když mám čas, tak třikrát obejdu václavák a pár fotek si odnesu:)

[Punkomat]

Mým oblíbeným tématem jsou "boží muka" na polních cestách a v krajině.Když se tak procházím po mých oblíbených polních cestách a míjím tyto kapličky,tak si tak nějak vždy uvědomím,že je na tom světě přeci jen fajn i přes ta všechna zatracená trápení atd.Kolem některých chodím opravdu často a vždy přemýšlím v jakém počasí,v jakou denní dobu a z jakého úhlu je vyfotografuji.Nějaký ten týden to nosím v hlavě,pak si jednoho dne řeknu,že je ten pravý čas,jdu a pořídím snímek,no a když vylezu z komory,tak zjistím,že to ještě nebyl ten pravý čas...Jednu kapličku fotím neustále dokola v různých ročních dobách a neustále je co objevovat.Teď se těším na léto,jelikož jsem ji teď fotografoval v podzimní mlze a zase mě něco napadlo,ale potřebuji k tomu jarní nebo letní přírodu.Alespoň pak bude z čeho vybírat.

[Drevorubec]

Já mám jako věčné téma starou kanalizační čistírnu v Bubenči. Už asi šest let tam dělám průvodce a vždy si sebou beru foťák. Téměř vždy tam vyfotím něco, co ještě nemám. Takhle mi pomalu vzniká mozaika různorodých fotek. Jednou, až budu mít pocit že už mám všechno, nabiju nový film a ta nejlepší místa nafotím znovu za ideálních podmínek a konečně budu mít vysněnou sérii fotek ze staré čistírny...

[aesculap]

Jeden motiv? To je záležitost, provázející fotografa, který se hledá nebo již našel, skutečně dlouhodobá. To, že zpracovávám dlouhodobě jedno téma, ještě není totéž, jako jedna scéna, jeden námět, jedno místo... ("...vám se doktore moje obrazy nelíbí?" "Ale jo, líbí..." "Tak proč byste mně zbavoval depresí...?" )

Mám dvě místa. Jeden můstek, kde jsem udělal náhodně při objevu místa slušný snímek. A pak při cílených návratech ještě neudělal nic, co by stálo za zmínku... Tak se tam vracím a vracím a čekám...
Naštěstí to není daleko.

A pak: Někdy v roce 1998-1999 jedu autem v podvečer domů od Mariánských Lázní... Dramatická obloha... Na jednom křbitově v centálu stojí kříž z Ježíšem... Kolem jsou stromy, kterým opakovaně odstraňovali čerstvé obrosty větví...I letos... Zůstávají žalostně modlící se pahýly... Kolem Krista... A přitom je k němu zavřená ocelová brána....

Neměl jsem foťák a z té scény ještě dnes nemohu dýchat. Kdykoliv jsem se vrátil (a blízko to není), ještě to nebylo ono.Buď nebylo světlo, nebo ta obloha... Nebo bylo otevřeno. V jiných letech neprovedli ořez větví a scéna nevznikla... Je to deset let... Stále čekám...

[Punkomat]

A pak: Někdy v roce 1998-1999 jedu autem v podvečer domů od Mariánských Lázní... Dramatická obloha... Na jednom křbitově v centálu stojí kříž z Ježíšem... Kolem jsou stromy, kterým opakovaně odstraňovali čerstvé obrosty větví...I letos... Zůstávají žalostně modlící se pahýly... Kolem Krista... A přitom je k němu zavřená ocelová brána....

Neměl jsem foťák a z té scény ještě dnes nemohu dýchat. Kdykoliv jsem se vrátil (a blízko to není), ještě to nebylo ono.Buď nebylo světlo, nebo ta obloha... Nebo bylo otevřeno. V jiných letech neprovedli ořez větví a scéna nevznikla... Je to deset let... Stále čekám...

Kdysi jsem byl svědkem scény,na kterou když si vzpomenu,tak se mi chce plakat.A to z toho důvodu,že jsem u sebe neměl aparát fotografický.
Byl jsem v Brně na nádraží a jelikož vlak mi jel až za nějakou dobou,rozhodnul jsem se volný čas strávit u lahvového piva před pověstným stánkem na šestém nástupišti.Jak jsem tak popíjel, objevil se v dálce nadprůměrně vysoký pán s kalhoty upnutými někde u hrudníku a v košili.Na rameni měl zavěšenou starou a dojemně krásnou harmoniku.Došel ke stánku,objednal si pivo,otřel si kapesníkem zpocený obličej (bylo horké léto) a začal hrát.A jak tak hrál,začali ze všech koutů šestého nástupiště vylezát lidé bez domova,umounění a utrápení.Udělali kolem něj hlouček a s velkým zaujetím jej poslouchali.A do toho všeho šel kolem starší pán v bílém lékárnickém plášti s velkou plechovou nádobou s nápisem "deratizace".Zastavil se kousek od nich a taktéž se zaposlouchal.Dodnes tu scénu vidím:početný hlouček bezdomovců,uprostřed vysoký pán (který je svoji výškou značně převyšuje) hrající na harmoniku a pár metrů od nich muž v bílém plášti a plechovkou s nápisem "deratizce".
Nejraději bych si nafackoval,že jsem ten fotoaparát neměl u sebe.

[Drevorubec]

Do Brna už nikdy bez foťáku nepojedu

[LaarsenGranz]

Mám taky podobnou hysterku jaku Punkomat. Hrad Kunětická hora, před dvěma lety. Zrovna se konalo pro 30. duben tradiční pálení čarodějnic, v každé vesnici hořel oheň, což z tohoto vyvýšeného místa na jinak placaté krajině bylo krásně vidět. Do toho se z lesů začala linout přízemní mlha a obloha a světlo těsně po západu Slunce dotvářeli atmosféru jak z Pána prstenů (ačkoliv jsem ten film neviděl, poněvadž to považuju za kravinu). Ovšem pod hradem byla tou dobou také jistá kulturní akce pořádaná městem, takže o ožralou, zfetovanou a nadrženou mládež nebyla nouze. O nehlídané spratky rodin také, takže klid na focení tam stejně nebyl. Ale pohled na jih i na sever stál za to. Ani elektrárna Opatovice tu atmosféru nijak nerušila. Letos jsem si tam počíhal, ale takové podmínky jako před dvěma lety nebyly.

Když já bych fotil, ale ať přemýšlím jak přemýšlím, nevím co. A když už něco vymyslím tak na to momentálně nemám prostředky nebo obíhám doktory a válím se po nemocnicích.