Vážení kolegové, naprostý souhlas s kolegy Pentaxistou a Tilberienem.
Co se týká rovnoměrnosti zpracování pro Vaši kombinaci fim/vývojka,
hodnota denzity podložky se může měnit minimálně vzhledem k nové
hodnotě emulzního čísla fotomateriálu jen velmi nepatrně v hodnotách,
které jsou měřitelné denzitometrem ( v případě B&W fotomateriálu za
použití zeleného filtru ). Situace na aktivní obrazové ploše snímku se
již mění výrazněji, aniž je to "okometricky" patrné. Nejlépe je měřit v
neosvětleném poli filmu, které není mezerou mezi okénky, kde může
docházet k průniku parazitního světla, které difunduje do mezer mezi
jednotlivými políčky a může naměřenou hodnotu zkreslovat. Ideálním
je zbytek kinofilmového pásu, zůstávající trvale ve filmové kazetě, či
neosvitnutý konec filmu ve formátu 120, krytý spolehlivě papírovým
pásem. V tomto případě je možné vzájemné srovnání hodnot fb+fog
v porovnání vlivu různých vývojek. V kopírovací a zvětšovací praxi
se hodnota tohoto závoje prakticky neuplatní, jedná se o minimální
prodloužení expozice, způsobené nárůstem základní hustoty negativu.
Co je ale zcela zásadní pro výsledný snímek je mnohdy kritická míra
hodnoty vnitřního závoje, který vzniká v nedokonale konstruovaném
prostoru uvnitř fotografického přístroje, kde dochází ke vzniku velmi
nepředvídatelných důsledků, zejména v režimu snímků, pořizovaných
ve velkém poměru kontastu a v přímém protisvětle. Tento nepříjemný
jev, zcela individuální pro každý fotografický přístroj, či použitý typ
snímacího objektivu může výsledný poměr kontrastu negativu změnit
až o hodnotu D 0,4 a tak jeho využitelný rozsah denzit zcela převrátit
do nekopírovatelnéch hodnot závoje negativu, který zcela znehodnotí
zejména rozsah polotónů v šedé a oblast nejvyšších světel. Tento jev
se projeví i v kresbě stínů, kde zaniknou obrazové detaily. Orientační
způsob správného krytí negativu v oblasti nejvyšších světel, přes něž
lze přečíst kupříkladu novinový text je pro hrubou orientaci správného
krytí negativu podmíněně použitelný, ale zůstává pouze hrubým, pro
praxi využitelným odhadem. Rovněž tak posuzování zčernání číselných
indexů a značek na okrajích filmů. Pro kvalitní práci je nezbytné stálé
používání osvědčeného způsobu zpracování, kde lze přesně dohledat,
čím je případná odchylka od standartních výsledků způsobena. Práce
s denzitometrem (pro občasnou kontrolu) má své výhody. Expoziční
analyzér RH je vynikající pomůckou pro zkušeného uživatele, který
jej dovede ve prospěch kvality svých snímků racionálně využít. Pro
uložení praktických hodnot jednotlivých fotopapírů lze využít interní
paměti. Výrazná úspora času a hlavně stále dražšího fotomateriálu se
mnohonásobně vyplatí. Uvítám samostatné vlákno, kde budou i tyto
praktické zkušenosti s přístrojem Analyzer RH vzájemně sdíleny, či
konfrontovány. S díky: "Starý Jezevec" Erik