29 odpovědí na toto téma

[RHx]

Mám na mysli, hledíte na matnici, nebo teda do hledáčku, sledujete scénu, ať už živou, nebo statickou a záběru pořád něco schází. Není to úplně ono. Ten člověk je míírně otočený jinam, ten mrak nepatrně překrývá hradní věž, ta paní se pořád pohybuje a dostupným expozičním časem tam ostrá nebude. Jde mi o to, jestli zmáčknete. Jestli dáte snímku šanci vzniknout. Nebo ho neuskutečníte.
Osobně mám na mysli, že film je jen spotřební materiál a většinou fotím i záběry, kde o mírných nedostatcích vím už v okamžiku expozice. Vždycky existuje možnost, že jsem něco přehlédl a uvidím to až na negativu. Dávám snímku šanci.
Předem bych asi vyloučil velký formát, ale pokud jde o kino, nebo svitek, postupuju takto.
Zrovna tak, jako hráči golfu dávají míčku šanci tím, že skončí v jamce, nebo ji aspoň mine. Ale nezastaví se před ní.
A co vy? Šetříte materiálem?

[Mamiak]

sem svym způsobem střelec a to i u sf. některý záběry mam tzv. nástřelný a nakonec mi sloužej jen k tomu, abych se k objektu zájmu přiblížil a dokomponoval v hlavě to, co napoprvý scházelo. zkoušel sem to bez, úspěšnost stále roste, ale asi tenhle proces ke svýmu "tvoření" prostě potřebuju...

[otik]

..spíš se snažím nějak komponovat a nebo obrázek mít v hlavě jěště než dám foťák k oku. Když jen tak něco prásknu, tak mi potom zpětně šrotuje v hlavě, co jsem to vlastně vyfotil

[Eda]

to "jen tak cvaknutí" vobčas dělám u posledního políčka, kdy už mám všechno nafocený a jenom potřebuju dofotit svitek.
Někdy to vyjde, nekdy ne...zrovna dnes jsem měla počkat až se ze střechy zvednou holubi a v ten moment jsem měla naexponovat - jenomže jsem si bez brejlí vůbec nevšimla, že tam vůbec nějaký holubi sedí
Až jsem měla nafoceno, tak se slavnostně rozletěli a to jsem je teprve uviděla
Ale stejně pro ten záběr půjdu ještě jindy- za pošmournějšího počasí

[gringo]

...když fotím lidi, tak to cvaknu. mám zkušenost, že zlomek vteřiny může změnit celkový význam fotografie(proti původnímu záměru). gesto, drobný pohyb. potom mohou být drobné nedostatky v kompozici zanedbatelné...
na kino moc nešetřím... a nebo se to vyhodí...

[zajda]

protože fotím kino, moc nešetřím. už to, že se k focení dostanu je pro mě svátek, ale vyloženě kulometčík taky nejsem.
jsou záběry, zvláš|ť u následníka, kde to ani moc komponovat nejde.
jestliže ale mám sebou stativ, je to klidně i to čekání

[RHx]

tak se přiznám - dneska jsem fakt cvakal
vycvakl jsem asi 4 ! záběry jen tak na ulici - je to zkoužka novýho filmu
pak by mi bylo hodně líto, kdyby to bylo volaný úplně vedle a bylo tam něco pěknýho, tak jsem ani moc nepřemejšlel
takže snímek u číňana, kde jsem si dával rejži - kradmo slečny u vedlejšího stolu
pak na ulici - dva záběry za slunečného dne s předostřením a prostým "vejitím" nějaké osoby do záběru
a potom u mě ve skladu, namířil jsem to na sebe a vzal pneuspouštěč je to takový "denní" slabý zářivkový světlo
ještě zbývá nějakej snímek při "dobrém světle" a můžu volat první nástřelnej svitek apx 100

[prowler]

fotím na kino... takže sa mi normálne stáva, že to stlačím, aj keď si nie som celkom istý, že to bude úplne ok...občas si dokonca cvaknem kdejakú kravinu, lebo mi chýba zvuk závierky Ale pracujem skôr snajper štýlom, jeden motív(človek/situácia...) jedne záber. A buď to tam bude alebo nie.. Gulometčíkovský spôsob fotenia mi k srdcu vôbec neprirástol..

[RHx]

na abstinenční příznaky po zvuku závěrky mám tady na regálu hned za hlavou jednu flexaretu a jeden dálkoměr bez filmu
těmi si pááárkrááát za den cvaknu jen tak a pomáhá to

[Vlcak]

ja dost casto proste zmerim expozici - nastavim clonu, hyperfokal a pak uz jen strilim (coz vetsinou znamena ze vyfotim tak 4-6 snimku za den (max. u kina) - tohle delam u Leiky - kdyz jsou vcelku konstantni svetelne podminky tak to vetsinou vyjde.

Obcas mam takove ulety ze se mi libi sikmoni (sikme zabery), pak nezaostrene postavy, rozmazane atd ... proste dle nalady zkousim se snimkem experimentovat.

Po vyvolani si rikam, ze to melo byt jinak - ale v tom okamziku zmacknuti spouste se mi to zda ok:)

[Pavel_P]

Já to mám jak kdy, záleží jak mě téma pohltí. Pokud přijedu na nějaké opravdu pěkné místo, začnu to fakt práskat :) Většinou mi však v přírodě stačí jedna fotka na jeden motiv. V ateliéru občas cvaknu i z povinosti, ale snažím se to odnaučovat. Myslím tím situace, kdy si vymyslím nějakou pózu, ale pak se mi v hledáčku nelíbí. Tak to zmáčknu, když už jsme si s tím dali takovou práci. Ona by totiž jinak dotyčná dost frfňala. Ony taky fungují na zvuk závěrky :)

fotím výhradně na sf

[adam]

Ono když sem nad těmi záběry víc přemejšlel tak se taky stalo, že jsem film dofotil za tři měsíce . Takže si dnes stanovuju limity (příklad jednen výlet půl filmu nebo jeden).

[RHx]

osobně mám ještě jeden maličkej problém
když při reportáži TO uvidím, tak z normálního se mi náhle začne zrychlovat tep a mám problém s neostrostmi na záběru
je třeba nepodléhat emocím, chladně zaostřit a exponovat několik záběrů a podlehnout emocím až pak (by řekl kameraman, nebo válečný fotograf)
zlepšuje se to i s odbouráním zrcadla a používáním centrální závěrky, ale sem tam to pociťuju stále

[Vlcak]

osobně mám ještě jeden maličkej problém
když při reportáži TO uvidím, tak z normálního se mi náhle začne zrychlovat tep a mám problém s neostrostmi na záběru
je třeba nepodléhat emocím, chladně zaostřit a exponovat několik záběrů a podlehnout emocím až pak (by řekl kameraman, nebo válečný fotograf)
zlepšuje se to i s odbouráním zrcadla a používáním centrální závěrky, ale sem tam to pociťuju stále

s tim problem nemam, obcas prave naopak - zustanu tak chladnym, ze me to nerozhodi a nezacnu ani fotit, jen koukam

Pak si reknu ze nektere okamziky patri k zapamatovani a ne na papir. Jde spis o situace, kde by bylo lepsi to natocit nez staticke zabery

[Kubikula]

jak kdy a taky podle situace a nálady
někdy toho nacvakám moc
někdy jsem schopnej to neudělat, když pochybuju, a jít od toho
teď dělám s bedničkou co nemá hledáček ani matnici a je to svým způsobem dokonalejší
taky když občas do toho vstupuje něco živého, tak se to musí brát víckrát a jen občas to vyjde
někdy to radši jednou cvaknu hned a pak i dlouho čekám, jestli se to zlepší a ono se to někdy i zhorší

[armas]

Když jsem fotil pouze na kino, dával jsem mnoha snímkům šanci. Říkal jsem si - ten se třeba nepovede, ale ten po něm bude lepší... No a potom jsem měl hromadu výcvaků, o kterých jsem následně ani nevěděl, jak jsem to vlastně myslel...

Takže jsem tuto strategii opustil, snažím se více přemýšlet a spoušť zmáčknout až ve vhodný okamžik. Ale i když fotím krajinu na SF, dám každý záběr aspoň na dvě různá nastavení nebo filtry.

Důležité je mít snímek v hlavě už předem, takže hodně situací a kompozic promýšlím např. cestou do práce, abych byl připraven, až se naskytne situace.

Takže střelec už nejsem, i když někdy bych mačkal už jen z radosti, že jsem se zase k focení dostal

[botas]

Na fotkách potrebujem mať ľudí. Nejak neviem fotiť krajinky a prírodu, takže mám takú filozófiu, že skôr urobím aj nie úplne dobrý záber ako žiadny. Hlavne keď sa len tak túlam medzi ľudmi tých pokusov je viacej, na druhej strane keď idem fotiť niečo alebo niekoho a mám to nachystané tak tých náhodných pokusov je veľmi málo. Na to prvé používam kino a na to druhé SF.

[kdoco]

zdravím,

ještě jsem to nečetl celé (tedy skoro nic) - ale moje cesta je - neexponovat. ne kvuli materiálu. prostě z ptincipu. být smířen s tím, že fotka prostě nemusí vzniknout. není jí třeba. přijdu jindy, nebo vůbec. nestane se nic, když neexponuji.

tak samo, ne že bych se tim řídil, ale současné - co není nafoceno, nestalo se mě prostě dráždí -)

[erbis]

Často jdu městem nebo přírodou a říkám si jo tohle by stálo za fotku...ale chvíli na tom místě stojím a přemýšlím...až mi z toho záběru něco uteče(pěkný oblak, člověk v dlouhém kabátu atd..) to si pak vyčítám a trhám si vlasy. .a nebo se prostě seberu a jdu pryč...po 5 minutách si řeknu že to nemusel být uplně špatný záběr.
Proto poslední dobou, když mám s sebou foták, fotím i to u čeho si říkám, že to není úplně ono...třeba s odstupem času opravdu uznám, že to špatné není.
Snad jsem to nenapsall moc chaoticky

[RHx]

zdravím,

ještě jsem to nečetl celé (tedy skoro nic) - ale moje cesta je - neexponovat. ne kvuli materiálu. prostě z ptincipu. být smířen s tím, že fotka prostě nemusí vzniknout. není jí třeba. přijdu jindy, nebo vůbec. nestane se nic, když neexponuji.

tak samo, ne že bych se tim řídil, ale současné - co není nafoceno, nestalo se mě prostě dráždí -)

to ze zajímavý, já mám často přesně opačnej pocit, zvláště, když vidím nějakej děj, lidi, událost obecně - tehdy si říkám - budeš odpovědný k budoucím generacím a vyfotíš to i za cenu, že to asi nebudeš zvětšovat, nebo ne hned, ale s odstupem
mám třeba nevalné snímky z has schůze, kterými jsem se ani nezabýval, ale třeba jednoho člena to byla schůze poslední a jsem rád, že jsem tehdy "zmáčkl"

[Goro]

mě se teda stává, že cvaknu a vidím až pak, jak se všechno změnilo, pak doufám. A na negativech je to samej cvak, ale někdy se najde něco zajímavýho pěknýho... A pak jsou na filmu 5 pěknejch z 10ti a já si říkám tyvole, je to tady už jsem jsem fotograf a pak zas 1 snímek z 5ti filmů....

[kdoco]

ns druhou stranu je pravda, že málo co kultivovalo můj pohled (oko) jako "nucená" expozice minimálně jednoho kinofilmu týdně v době, kdy jsem byl fotograficky vzděláván. neměl jsem mnoho možností si vybírat lokality a musel fotografovat na stále stejných místech nové snímky. to najednou člověk viděl věcí.

jinak... já nefotím pro budoucí generace. to snad za mě uděljí ti lepší. já jsem jen naprosto znechucen současným přístupem - musím toho vidět (a "vyfotografovat" co nejvíc). je mi milá jedna dobrá fotografie známého místa, za sto skoro dobrých z míst "zajímavějších"

což není polemika, jak jsem psal výše, ještě si diskusi pročtu. nereaguji, píši své současné stanovisko. jsem tu ale mezi přemýšlivými lidmi a proto se těším na obohacení jinými přístupy.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové , kompozici snímku hledám s tenkou plechovou maskou ,
v níž je laserem vypálen otvor v plném snímkovém poli na formát 4x5in : 94,4 x 120mm , případně druhou maskou s otvorem 58 x 58mm pro TLR .
Pozorovací view filtr Kodak pro panchromatický film , používaný spíše ve
filmové praxi k posouzení osvětlení scény a hranice prokreslení stínů pak
simuluje dosti věrně vzhled budoucího negativu . Vždy dlouho přemýšlím
a nikam nespěchám . S nákladem cca 12 kg se v "předkremačním věku"
příliš daleko stejně nedoleze . Dlouhé procházky s cílem najít nějaký ten
námět prospívají fyzické kondici , ale výsledek je v mém případě nulový .
Kvalitní fotografický materiál je finančně náročný a mým cílem není pouze
plnit popelnici vlastním fotografickým odpadem . Erik

[RHx]

.... S nákladem cca 12 kg se v "předkremačním věku"
příliš daleko stejně nedoleze ....

Zdravim Vas,

Vase posty mne vzdy pobavi diky .D.

skoro bych to nazval: "Erik Kurach inspirující"
například já pořád přemejšlím, nad tím šerosvitem - jak ho udělat u nás na půdě

[mik]

Ahoj kolegové, asi to máme se "střílením" všichni podobné. Fotím na kino, běžné obrázky (výlety, rodina) zmáčknu jednou dvakrát, pokud si myslím, že by z toho mohlo něco být, tak víckrát stejný záběr, i pro případ kazu na filmu. A když je to něco, co se nebude opakovat:-), exponuji okamžitě (než to uteče:-)) a pak s různými obměnami třeba 10x stejný záběr. Jsem nesvůj, když mi zbývá na filmu 1-2 políčka a mám pocit, že by "něco" mohlo přijít - to pak raději měním film za nový. A co je pro mne "neopakovatelná" série? Poslední taková je z minulého týdne - z osmi obrázků je asi nejlepší tento:



"Pavučina", TriX, Nikon, Nikkor 28mm

[Erik Kurach]

Vážený kolego Radime , vážení kolegové , stačí p á r stakanů křišťálově čisté vodky a poznenáhlu se vynoří před Vašimi až kreativně naladěnými
zraky nádherný a slovy neuchopitelný šerosvit ...... . Pak bývá nejlepším
řešením okamžitě přestat jakkoli manipulovat s cennou sadou výměnné
optiky a vzdálit se do bezpečné vzdálenosti od pevného stativu , který by
Vás svoji stabilitou lišácky lákal , coby zaručeně pevný opěrný bod . Erik

[kraken]

Pane Eriku, ogaro, prvně mi mluvíte z duše

[Uumi]

[quote name="kdoco"]ns druhou stranu je pravda, že málo co kultivovalo můj pohled (oko) jako "nucená" expozice minimálně jednoho kinofilmu týdně v době, kdy jsem byl fotograficky vzděláván. neměl jsem mnoho možností si vybírat lokality a musel fotografovat na stále stejných místech nové snímky. to najednou člověk viděl věcí.

Zdravim ve spolek
podobny problem me provazel drive a stejna situace se opakuje i nyni,kdy vzhledem k rozmnozeni se me rodiny nastaly velmi omezene moznosti k cestovani a po lese se flakani.Tak nekonecne ,,zezhoracucim,, do temne a jeste temnejsi sachty me flexarety az me oci bolej a porad se mi na kompozici neco nezda. Nakonec po obchuzce peti ci sesti takovych scen se vratim k te prvni a zmakcnu. Kdyz se mi pak na potreti (nekdy i vickreckrate) podari nasoukat onen material do Plastimatky a prohnat chemiji,za prubezneho uklidnovani rvouciho potomka, casu ztraveneho rozostrovanim meho zraku nelituju.