Můj exemlář jsem našel doma v dědově pozůstalosti, notně přebastlený - epoxidem nebo čím byla přetmelena filmová dráha, aby byl film dále od objektivu a do oblouku (nejjednodušší korekce zklenutí pole u primitivních objektivů), zalepené okénko a nějak zmordované převíjení. Tak jsem odstranil nános epoxidu (kupodivu to šlo snadno) a foťák zprovoznil. Dal jsem do něj normální kinofilm s perforací, který jsem převíjel akusticky - devět cvaknutí na jedno políčko. Původně to tlačítko vzadu mělo asi umožnit převíjení bez nutnosti koukání na čísla, prostě točíš dokud nezaskočí zoubek do perforace a nezablokuje, po expozici zmáčkneš tlačítko a točíš. Měl jsem jen jednu cívku, tak jsem ožižlal plastvou cívku z kinokazety, aby se tam vešla. No a obrázku jsou jak říkám "umělecký". Není to moc ostré, ani přesně exponované, přecijen dvě clony a jeden čas toho moc neumožní. A samozřejmě obrázky zasahují do perforace, což jim přidává na uměleckosti, že áno
Nedávno jsem sehnal druhou cívku, ale bohužel do jiného typu, takže tam pasuje, ale nelze použít k převíjení, jedině k odvíjení. Moc mě nebaví zavírat se kvůli tomu po tmě a přemotávat film na cívky, tak s ním už asi moc nenafotím.












