20 odpovědí na toto téma

[ryunin]

Nenašel jsem takový vlákno, tak doufám, že nezakládám nějaký zbytečně.

Chci se poradit o věci, o který už dlouho dumám a sice jak řešit formu, formát, způsob, zkrátka jak si postupně vybudovat nějaký portfolio jak pro ukazování v kavárně, tak pro vystavení doma v bytě, tak pro pozdější výstavy veřejně.

Mám k tomu spoustu konkrétních otázek. Ještě poznamenám, že s vystavováním opravdu nespěchám, ale tak za pět let bych už něco někde zkusil, teď jsem měl třeba možnost přidat se k lidem v Renesanci, ale podle mě to je zbytečně brzo.

1. 30 x 40 se jeví jako klasika - k tomu mám ale:

jak tohle vzniklo, proč zrovna 30 x 40, když skoro žádná světově známá v muzeích vystavovaný fotografie takový rozměr nemá - velmi často je uváděn rozměr kolem 20 x 30 plus minus 6 cm

za další - když fotíte na 6 x 6, jak to pak s tím 30 x 40 je? stane se z toho 40 x 40 ? nebo spíš 30 x 30?

2. přenosné porfolio - je mi jasný, že na ukazování v kavárnách lidi nenosí fotografie v rámech, ani v paspartách - takže je dobrý postupně si vybudovat různá třeba tematicky zaměřená portfolia a ty nosit v deskách - třeba když to chce člověk ukázat nějakému galeristovi, aby ten měl představu o fotografické kvalitě autora

3. k výstavám - četl jsem podrobné návody jak paspartovat, ale chci se zeptat takhle: sklo - ano či ne a proč

co se týká vnějšího rámu, je zvykem že už má autor fotografie pro výstavu ve vlastních rámech nebo to má na starost galerie? A pokud galerie, často je vidět stejná velikost a podoba všech rámů, v kterých jsou různě velké fotografie - asi to vypadá líp než kdyby každý rám byl jinak velký?

4. k formátu, co se týká jednoty - je záhodno, aby člověk měl portfolio a fotografie pro výstavy všechny ve stejné velikosti? myslím že spousta fotografů vystavuje nejrůznější velikosti, ale to jsou možná spíš retrospektivní výstavy

5. poslední otázka k 30 x 40 - mám pocit, že čím je fotografie menší, tím je intimnější, nutí diváka přijít blízko, čím je naopak větší, tím je monumentálnější, působí sebevědomě a když je vynikající je to taková bomba pro oko - v Metropolitan Museum of Art jsem viděl maličkou, asi 10 x 15 fotografii z 19. století - to nebyla bomba ale právě úžasně intimní zkušenost - neměl by autor volit velikost fotografií třeba podle tématu, nebo citu, třeba i libovolně střídat ale pak vy výstavy a portfolia asi působí zmatečně - v každým případě 30 x 40 je zdá se aspoň v historii fotografie všeobecně ignorovaný rozměr

tak to je vše, děkuju předem za komentáře a odpovědi

[mickael]

Odpovim ti podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi

1. 30x40 je spis nejpouzivanejsi rozmer papiru, u barytu ti neco sezere orez, pasparta taky neco...

2. jako portfolio pro prezentaci autora v kavarne urcite nejlip pusobi vlastnorucne slepena knizka, uz z hlediska manipulace
horsi je, ze uz tam zadne fotky nepridas

3. to sklo zalezi na prostredi a na lidech, proste chrani fotky, ale zase se muze lesknout, beze skla je fotka vic bezprostredni

ramy ma v drtive vetsine na starosti autor, je treba se ale pobavit s kuratorem a zajit se podivat na misto kde to bude a podle toho zvolit..

4. rozdilna velikost v ramci jednoho souboru neni na skodu, nejake fotky zduraznis, jinymi jen podtrhnes atmosferu, ale je dulezite potom mit promyslenou instalaci

5. samozrejme zalezi i na temau, videl jsem hezke male fotky krajiny, tak i velke streetovky...to je na autorovi, pokud se ale chces hrat s velikosti tak jak uz jsem psal je potreba mit promyslenou instalaci, pusobilo by to spatne kdyby byla rada fotek a kazda mela jiny rozmer.

[nojgi]

Též se pokusím nějak utřídit myšlenky.

1 a 5. 30x40 je školní formát. Je to rozměr na kterém už nic neokecáš. Používá se i na soutěžích pravděpodobně ze stejných důvodů.

Když fotíš na čverec tak pak děláš čtverečky nebo už komponuješ na obdelníkový ořez. Takže v podstatě podle vkusu každého autora. (Vysvětlení v Černých baronech ve stati o tom jak by měla vypadat soudružka - "Musí být věrná lidu"

Ona z toho plyne i otázka 5. Intimnost je fajn, jen to spíš vychází i z historie. Dřív se prostě nezvětšovalo. Co velikost filmu tak velká fotka.
Dnes naopak se dělají i věci v nadživotní velkosti. Výstava fajn, ale kdo to má skladovat Dělej si věci tak, aby vyhovaly tvým představám a možnostem. Kontakt 13x18 bych nezvětšoval a fotka 20x30 v paspartě 30x40 vypadá velice dobře. Velké věci osobně nikde skladovat nemohu.

2. Portfolio je fajn, dokonce bych se i nebál fotky naskenovat a nechat vytisknout brožurku, pohlednice, překládanou brožurku (něco jako leporelo)...atd. Karel Koutský vydává např. tištěná portfolia v deskách. Poslední je Helbich a svloženou originální fotkou. Dřívější model tohoto systému byl udělat desky a do nich vložit jednotlivé fotografie, tedy pokud bych chtěl ukázat opravdu fotografie.
Modelky mají "BOOK". V podstatě desky s košilkami a v nich vložené fotografie. Myslím, že to tak funguje i u fotografů.

3.4. Ono záleží na galerii zda už rámy má nebo vše zařizuje autor. Samozřejmě jednota vypadá lépe. I když je někdě třeba trochu jinak velká fotografie společná velikost rámů vše sjednocuje. Když už chceš paspartu a někde vystavovat tak rám a sklo určitě ano. Obraz bez rámu by taky vypadal divně a sklo aspoň fotografii chrání.

Pro mě byl tohle odstrašujíčí příklad jak ne. Různě velké fotografie, růžně paspartované, rámované a hlavně všude Nic moc si z výstavy nepamatuji, i když vím, že tam pár parádních snímků určitě bylo. Někomu naopak mohlo vyhovovat.
http://www.novinky.c...kem-manesu.html

[nojgi]

Na co jsem zapoměl je otázka kde vzít materiál na portfolio, výstavu..atd. Když máš pak nafoceno a utříděno, vše ostatní je už jen sranda...formát papíru, pasparta..atd.

Kolega z klubu mě přesvědčil, že je velice dobré hledat témata. Pak už jen nebloumáš, ale jdeš za snímkem cíleně a přemýšlíš o tom co fotografuji a proč (jak dál zapadne do série nebo jakým směrem by jsi se mohl asi dát, jaký mají fotografie v sérii význam..atd).
Bloumáním taky sice můžeš udělat dobrou fotografii, ale pak výstava, krajina, lidi, zátiší, sport, architektura...atd. nic moc ostatním neřekne. Hezké snímky budou, ale jaký mají smysl kromě zábavy z focení nikdo moc vedět nebude. Opět bych tě odkázal na Tomáše Umlaufa a jeho výstavu. Možná je tady dobré použít Nezvala "Bylo to překrásné, ale bylo toho dost"

P.s. Ber to spíše jako střet názorů, jemu vyhovuje a může i dalším, mě moc tento způsob uspořádání neoslovil.

[ryunin]

díky za rady,

co se týká tematiky, to se mi pomalu začíná ukazovat - tu a tam vyfotím krajinu, takže třeba po pěti letech zhodnotím, jestli je dál budu fotit nebo ne, nebo jen pro zábavu, ale co fotím pořád je portrét ženy, to mě asi nepustí a ten styl se snad nějak časem ustálí - aby dal dohromady nějakou serii, pak se zase může experimentovat s něčím jiným, ale ucelenou sérii to chce, to rozhodně

[RHx]

dobře děláš, že si v tom děláš "celkovej pořádek" už nyní, připomenu ještě dobrý číslování a archiv, ve kterým se dá pak hledat negativ-pozitiv podle nějakýho klíče, už mám asi třetí systém a celkem funguje

[achernar]

Jen par poznamek k nekolika tem otazkam:
30x40 je takovej akorat format - dost velkej pro dojem a dostatecne prijemnej pro vsechno ostatni (zpracovani, skladovani, technicka narocnost, cena atd atd)
Sam format ovsem ma smysl az tehdy, ma-li smysl fotka a ta si rekne o spravnou velikost.
Co se pak tyce adjustace, ramu skel apod, dospel jsem praxi k nasledujicimu. Pro "lepsi" vystavy, tedy ty, ktere budou v opravdovem vystavnim sale s hezkym prostredim a osvetlenim se mi po letech zkouseni osvedcilo najit dobre profesionalni ramarstvi (treba Krizek v Cernosicich) a nechat si to poradne a kvalitne zaramovat. Bylby je, ze takovy ramy pak chteji peci pri manipulaci. A mnody se stane - pozor na vystavy mimo tve mesto! - ze mas sice domluveno, ze 3.srpna si vystavu sundas, jenze kdyz tam prijedes, tak ti nejaka Mana v zastere rekne, ze uz se to sundalo vcera a da ti klice od sklepa, kam to slozili. Omlaceny rohy, poskrabany skla, nekdy i krapnuty, skoda slov. A tisice(tvoje tisice, ne jejich) v prdeli, prace na hovno. Pro tyhle pripady mam tytez fotky vyzvetsovany na RCckach, podlepeny a zalaminovany matnou folii. Omyvatelny, nahraditelny, relativne levny a snadno transportovatelny. O skladovani nemluve.

[prema]

K tomu formátu 30x40 dotaz . Když zvětšujete na tento formát z kina, dáváte přednost zachování poměru stran papíru ( 3:4) a tím automaticky něco musíte řezat, nebo spíše zachováváte plné políčko (2:3) a zhotovujete tím pádem spíše 27x40 ? Já tedy už léta funguju na variantě 2, protože komponuji převážně už při vlastním fotografování a ořezávám zcela minimálně ( tím nechci říct, že vůbec). Myslím, že pro případný soubor je třeba si i tohle ujasnit, protože aby mi tam pak lítaly na jednotlivých, vedle sebe zavěšených zapaspartovaných věcech centimetry, to bych vnímal dost jako humpolácký přístup. Stejně mám ale daleko nejraději čtverec, nemůžu si pomoct.

[Lukas_87]

premo, kdyby to bylo na mě, tak na 30 x 40 papír dělám 20 x 30 zvětšeninu (a okraj poslouží k oddělení).
a nebo ještě líp na 40 x 50 papír udělat zvětšeninu 27 x 40.

[achernar]

Kdyz budes mit fotky zapaspartovany a zaramovany v ramech totozne velikosti, nikdo si nejakych par centimetru rozdilu nevsimne, to si muzes byt jistej. Dulezity je udelat takovej vyrez, aby ta fotka byla co nejlepsi, to je rozhodujici. ostatni - tedy drobny rozdil ve formatu - tomu vzdy podrid. Kazdej oceni dobrou fotku a certa staryho se zajima o centimetry. Ovsem vnejsi rozmery ramu je dobre mit stejne z praktickych duvodu:transport, skladovani atd.,

[prema]

achernar píše : Kdyz budes mit fotky zapaspartovany a zaramovany v ramech totozne velikosti, nikdo si nejakych par centimetru rozdilu nevsimne, to si muzes byt jistej.

A to já si takových věcí zase nejenže všímám, ale děsně mě dokonce iritují. Když vidím vedle sebe dva totožné rámy s paspartami naležato, jsem vcelku ochotný překousnout trochu jiné rozměry fotografie v délce, ale udělat např. 40x30 a vedle toho 40x26 , to už mi opravdu trhá žíly, a to fest. Samozřejmě je prvořadý snímek a jeho obsah, ale sjednotit rozměr a obraz do něj rozumně dopasovat v naprosté většině také jde. Když dělám čtverec, také mě ani nenapadne udělat mírný obdelník. Byl by to pro mne hnus největší.
Tu otázku jsem ale spíš položil proto, protože obecně udávaný výsledný formát 30x40 je opravdu přinejmenším zvláštní vzhledem k tomu, že primárně předpokládá při užití většiny formátů negativů dost podstatný ořez obrazu .

[RHx]

já myslím, že rozměr 30x40 je spíš historickej omyl výrobců a měli by dělat papíry 2:3 a potom čtverce - třeba pro mě "vyplnit" přesně 30x40 kinofilmovým záběrem je taky pitomina i když při nutnosti ořezu ten případ (3:4) může nastat

[achernar]

Quote

A to já si takových věcí zase nejenže všímám, ale děsně mě dokonce iritují. Když vidím vedle sebe dva totožné rámy s paspartami naležato, jsem vcelku ochotný překousnout trochu jiné rozměry fotografie v délce, ale udělat např. 40x30 a vedle toho 40x26 , to už mi opravdu trhá žíly, a to fest. Samozřejmě je prvořadý snímek a jeho obsah, ale sjednotit rozměr a obraz do něj rozumně dopasovat v naprosté většině také jde. Když dělám čtverec, také mě ani nenapadne udělat mírný obdelník. Byl by to pro mne hnus největší.
.

Clovece, podle meho nazoru je tohle malichernost, takovy zbytecny puntickarstvi na nespravnym miste. Stejne tak takovy to lpeni na plnym formatu bez vyrezu a la Bresson. Obzvlast u kinofilmu (u 4x5 a vyse zcela chapu). Je samozrejmy, ze kazdy kloudny fotograf se snazi uz pri komposici s fotakem premyslet, ale zrovna pro kinofilm je charakteisticka rychlost - to je preci jeho nejvetsi vyhoda. A je tedy jasny, ze mnohdy neni na detailni promysleni obrazu cas, clovek instinktivne zmackne spoust, aby zachytil ten nejlepsi moment, jak rika muj tata, aby se trefil mezi vteriny. A v komore pak logicky trochu prizpusobi orez. Jednou jsem byl v Parizi na vystave samotneho Bressona a videl jsem tam nadhernou fotku:dva lide v galerii obdivuji sochu, na niz pada stych svetla. Jen v koute couhal kousicek nejakyho bilyho kramu, rovnez osvicenyho. A ten tam byl jenom proto, ze zkratka byl na negativu taky a mistr to neoriz. Ale to uz se dostavam jinam, pardon. Ano, mnohdy lze fotku obstojne napasovat do predem daneho formatu, mozna, ze to jde i ve vetsine pripadu. Ale mnohdy pomuze i centimetr sem nebo tam. U ctverce, stejne jako u obdelniku. Nevidi v tomhle nejmensi smysl, je to jako kdyz nejakej obsedantni psychotik porad lita po byte a narovnava obrazy s vodovahou v ruce. Nebo muj bracha, kterej musi mit vsude vsecko symetricky a s pravitkem snad i usina.

[JardaX]

Nesnažte se za každou cenu nacpat obraz do komerčního formátu fotografického papíru. Ne vždy jde vše vyfotiti na plný formát snímku daného filmu. Platí řezat, řezat a řezat ... nebo vyhodit, případně to nefotit. Existuje tzv. autorský formát a fotograf má výhradní právo tento formát obrazu vzhledem k námětu určit. Tak je to i na fotografických školách jasně vyučováno a v praxi je to potřeba uplatňovat.

[mickael]

Z 90% delam kino a proti nejakym orezum mluvi hned nekolik veci, delat orez pulky fotky z kina uz je celkem silenost a pak taky moje lenost, proste vyfotim, hodim do zvetsovaku kde mam kovove ramecky a nasvitim, pouze pokud tam je v kraji nejaka rusiva hloupost, tak soupnu negativem (ramecky jsou o milimetr mensi nez policko...asi to vypiluju konecne). Kdyz jsem jeste fotil digosem tak jsem rezal az to hezke nebylo...ale k cemu to, bud ta fotka stoji za to i bez VYRAZNEJSIHO orezu, nebo za to nestoji...
Co se tyce rozmeru, tak delam vetsinou tech 40x27, no ted z role asi budu delat 30x45 (ale na to zas nemam pritlacny ram ... )..

[prema]

Achernar píše : je to jako kdyz nejakej obsedantni psychotik porad lita po byte a narovnava obrazy s vodovahou v ruce .

Tak já sice zrovna s vodováhou nelítám, ale uznávám, že obrazy zavěšené nakřivo fakticky nesnáším. Je ale fakt, že např. spoustě lidí to nejenže nevadí, oni to ani nevidí. Stejně jako drtivá většina např. řemeslníků. Když jsem viděl např. obklady, které mi dělali, kde jedna spára měla 2 mm, o dvě řady dál 3 mm atd., byl jsem na infarkt. Většina příbuzných ale chrochtala blahem, jaká je to krása.
Prostě každý věci vnímá jinak. Pro někoho malichernost, pro jiného podstatná věc. Jednomu stačí clip rámy, druhý by z nich zvracel. S lpěním na plném formátu to nemá nic společného ( nic takového jsem z pouhého principu nikdy neprosazoval - je to samozřejmě blbost) . Ale stejně tak jako to jde z 6x6 vždy dopasovat do toho uvedeného finálního čtverce ( klidně i s lehkými ořezy a náklony původního obrazu) , jde to v naprosté většině i z kina do jednotného formátu . Vypadá to pak výrazně lépe ( tedy z mého pohledu ). Nevnímám to jako nějaký kompromis. Spíše naopak.

[achernar]

ono urcite hodne zalezi na typu fotky, tedy vlastne na zanru. Pro tzv. dokument (tedy obvykle cikanske osady na Slovensku) staci leika(buhviproc), ctyriadvacitka objektiv, do kteryho vsichni vejraj delajice folklorni veci a je to. Tam nejaka ta vetev v koute nebo prevrzena konev tamtez asi nevadi a clovek si nemusi s nejakym tim centimetrem formatu moc lamat hlavu. (dokumentaristum, jimz ta nadsazka prijde urazliva, se omlouvam:-) Cim vetsi format, tim (obvykle, nikoli vzdy) peclivejsi komposice. Musim se ale priznat k tomu, ze sam jsem se dopoustel mesalianci. Kdyz jsem jeste nemel poradnej stredni format, natoz velkej, fotil jsem vsechno kinofilmem (kvuli zrnu na Technical Pan volanej v Technidolu) a komponoval i ze stativu motivy vhodne vylozene pro velky format. na druhe strane jsem se ale mnohdy dopustil i obdelniku ze 6x6 a nejednou se mi stalo, ze jsem v kalupu komposici podcenil, nebo vybral tu horsi a pak delal vselijake vyrezy, abych to zachranil. Nebo jsem nemel delsi objektiv a pristoupenim blize ke scene se nezadoucim zpusobem zmenila perspektiva a musel jsem rezat dost brutalne. Nekdy to i stalo za to. Vlastne chci rict jen to, ze proti gustu zadnej disputat. Nekomu - presne jak rikas - ty krivy obrazy vadej vic, nekomu min. Vlastne jeste jedna vec: fotis-li s rozmyslm a s myslenkou na budouci ucelenej soubor, je i ta prace s jednotnym formatem o dost jednodussi. Ja se ovsem vzdycky budu drzet zde uz zminenyho formatu autorskyho a na vystave budu mit klidne kazdou fotku jinou, kdyz budu mit pocit, ze je to lepsi..

[ryunin]

díky za zkušenosti,

to znamená, že když budu mít pocit, že lépe vyjádřím co chci - třeba potréty žen pomocí 18 x 24 než 30 x 40, pak bych se měl nebát prostě vystavit 18 x 24 - a pokud chci víc diváka zasáhnout už z dálky, pak to dělat větší

ale ta intimita menšího formátu mě prostě u těch portrétů dává uplně jinou náladu, než když to je větší

50 metrová socha Stalina taky působí jinak než tatáž socha dvacet centimetrů vysoká - ta první zdůrazňuje až nelidskou totální moc, ta druhá malého, pomíjivého človíčka s hezkým vztahem ke kopretinám

[achernar]

Samozrejme! Velikost zvoleneho formatu muze fotografii promenit dost znacne. Nekolikrat jsem vystavoval nejen fotky 18x24, ale i kontakty z 4x5". Ale to porad neni nic proti mymu kamaradovi, kterej mel na jedny vystave kontaktni kopii z negativu(fakt!) 30x40 a zaroven kontaktni kopie (taky nekecam) ze 6x6. Ty druhe pritom byly ve velikych paspartach a ramech a oboji bylo skvele a pusobive. Je mi jasne, ze oboji jsou extremy, ale prave proto to uvadim. Velikost fotografie je dulezita a rekl bych ze zrovna ta intimita, tedy volby neceho mensiho nez 50x60 muze v dnesni dobe byt velmi vitanou volbou.