mno asik trpím v tomhle takovou trochu vnitřní stydlivostí.
sázím proto zatím na vnitří autokritiku, něco fotografií od renomovaných řemeslníků jsem už viděl, ne však mnoho abych mohl cokoli posoudit, něco jsem viděl od vás tady na temné a zhruba tím takhle tuším co je možný udělat i co jak pohnojit.hodně koukam na largeformatphoto...i když jsou to jen skeny...
cejtim /občas jsem dost namyšlenej/ , že to jednou bude dobrý, ale čím dál tím víc si uvědomuju, že mi chybí takovej ten vnitřní klid,- ten já potřebuju. musim se zpomalit uklidnit/zahodit na chvíli telefon a svědomí, ano večeři jsem koupil, vaše zakázka bude opravdu zítra, ne opravdu netuším kde je šimonova přilba na kolo.../ škoda že neexistuje takovej vysílač kdy všichni ostatní by věděli, že sice jsem, ale teď mi dvě hodiny vlezte na záda tak to asik k focení
kazim hodně papíru na zkoušky, stává se mi často, že když to celý tak nějak mam, tak to najednou už vůbec neni dobrý a taky to nic neřekne.tak to celý vyndám a koukám na hodiny jestli si ještě časově můžu dovolit další dvě hodiny u jinýho negativu, většinou ne.
pavle já se snažim, ale vod tý doby co jsme si volali tak jsem ještě v komoře nebyl -k....ale mam tak dvě co si můžu říct, že líp to prostě neumim
takže fotky nekupim a po každý seanci vynášim koš.
ale je pravda, že mi to zas tolik neva. já si to v tý tmě prostě užívám i tak. proč někomu ukazovat to, co vim, že může bejt lepší?-jen to tam prostě neumim dostat, nebo je to nakonec prázdný, nebo jsem už vypil moc vína...
slíbil jsem sám sobě jednu věc, máme ve škole každoročně na vánoce oborový besídky, máme u toho cukroví, stroměček svařák atd.chtěl bych tam ukázat deset až patnáct výtvorů, čekám od toho pouze a jen vydání ze sebe sama, jakousi vnitřní kázeň a že když už mě vysaje škola od mé původní tvorby /kámen, šperk/ jsem schopen se realizovat jinde. tvořím a miluju - žiju.