Fotografuji pro to, abych mohl přemýšlet...
#1
Publikováno 15 prosinec 2010 - 20:50:29
ujišťuji o cestě, kterou jsem od té doby stačil urazit, jednak se mi vrací i
mé tehdejší pocity.... Slouží mi jako varování i povzbuzení, abych znovu
probudil to, co mě pohánělo k alespoň trochu slušnému výsledku.... Erik
#2
Publikováno 15 prosinec 2010 - 21:14:17
#3
Publikováno 16 prosinec 2010 - 09:11:18
Karel Prskavec
#4
Publikováno 16 prosinec 2010 - 16:19:35
Já foťák neměl v ruce už asi rok, a popravdě ani nevím, zda-li ještě chci.
#5
Publikováno 16 prosinec 2010 - 17:00:23
Vo fotokomore je taký úžasný kľud a práve vtedy úplne vypínam a nepremýšľam, len si to ticho a červené svetlo vychutnávam.
#6
Publikováno 16 prosinec 2010 - 17:09:30
#7
Publikováno 16 prosinec 2010 - 19:47:57
Zdravím, u mě je to obdobné. Když fotím, nebo vyvolávám, tak se ocitám v jiném světě pln očekávání nadějí a hlavně v mém světě, který mám rád. Je to prostě nádherné!
Presne tak. Je to akoby môj súkromný svet. Žiadne stresy, rozmýšľanie a každodený zhon.
Práca vo fotokomore je lepšia ako antidepresívum.
#8
Publikováno 16 prosinec 2010 - 19:53:25
Zdravím, u mě je to obdobné. Když fotím, nebo vyvolávám, tak se ocitám v jiném světě pln očekávání nadějí a hlavně v mém světě, který mám rád. Je to prostě nádherné!
Naprostý souhlas - díky kolego za formulaci!
Jen bych připojil, že mám kromě výše psaného i pocit tvoření a radosti z tvoření... Povznášející očekávání a naději, že... bude něco úplně jiného, originálního....
#9
Publikováno 17 prosinec 2010 - 01:37:25
#10
Publikováno 17 prosinec 2010 - 08:36:57
Musím se přiznat, já o fotografii přemýšlím, když nefotím.
A kdo říká, že se při focení a nad miskama musí přemýšlet o focení?
Focení je většinou to poslední, co se mi honí v hlavě. Při focení prostě jenom vstřebávám dění okolo, vznáším se někde nad ním, vzsekávám si z něho zajímavé kousky a k těm pak moje tělo dopajdá a zavře je do té srandovní cvakající krabičky, co má v prackách.
A v komoře? Mozek po první hodině přepne tělo na autopilota a začne filosofovat o nesmrtelnosti chrousta, o zítřejším obědě, o olezlé psem posrané kytce před domem, ... Prostě se čistí. A ráno se pak s úžasem dívám, co se stalo, když se ty duševní průjmy smíchaly s informací z negativu a připlácly na papír - bývá to zajímavé zkoumání, když si ještě pamatuju, co se mi honilo hlavou a jak scéna vypadala, když jsem ji fotil.
Focení je prostě palivo pro duši.
#11
Publikováno 17 prosinec 2010 - 11:56:35
#12
Publikováno 17 prosinec 2010 - 12:37:29
#13
Publikováno 21 prosinec 2010 - 16:38:07
#14
Publikováno 21 prosinec 2010 - 20:12:55
A to si vzdycky rikam, co by ti spickovi kameramani dokazali, kdyby mohli fotit na vysku a ne jen na sirku.Je to možná trochu off topic, ale jedna věc, která přemýšlení před a po focení změnila v mým životě je to, jak se koukám na filmy, a to i na takový dost komerční věci - když mě film - příběh - moc nezajímá, koukám na to jako na projekci barevných nebo černobílých fotografií a koukám, že kameraman tam řešil věci, který jsem si myslel, že jsem objevil, nebo vyřešil věci, který jsem nikdy vyřešit nedokázal atd. Prostě fotografie a její praxe mi úžasně obohatila svět filmu, kterej je pro mě dnes napůl výtvarnej, fotografickej zážitek a napůl filozofie toho příběhu. A film je pro mě taky velmi názornou učebnicí fotografie - učebnice o světlě, kompozici, hloubce ostrosti atd.
#15
Publikováno 22 prosinec 2010 - 08:59:33
Nemáš ty v té lékárně přístup k nějakým zajímavým látkám?A v komoře? Mozek po první hodině přepne tělo na autopilota a začne filosofovat o nesmrtelnosti chrousta...
#16
Publikováno 22 prosinec 2010 - 09:15:16
Nemáš ty v té lékárně přístup k nějakým zajímavým látkám?A v komoře? Mozek po první hodině přepne tělo na autopilota a začne filosofovat o nesmrtelnosti chrousta...
Mám, ale nevyužívám
0 uživatel(ů) prochází toto téma
0 členů, 0 návštěvníků, 0 anonymních