Výroky Jaroslava Krejčího (zemřel 10. února 2006 ve věku 76 let) Grafik, fotograf a pedagog. "Nejsem fotograf a nejsem významný umělec, spíše už starší člověk, co měl rád študenty, kteří za ním chodili do ateliéru na FAMU," bránil se oslavným slovům.
Sice jsem zaslechl, ale nenahrál celé
Pokud máte někdo nebo najdete jeho desatero jak fotografovat či jiné úvahy prosím dejte vědět. Uvedu bohužel jen pár úvah v přepisu, u kterého se předem omlouvám za pravopisné chyby. Pro mě krásná a poučná slova. Tak jak neexistuje umělecké malířství, umělecké sochařství, umělecká grafika. Tak nerad slyším umělecká fotografie. Protože slovo umělecká není nic jiného než berle!!!
Fotografie by měla mít tajemství. Projeví se po deseti letech. Nemá-li je, platí axiom prof. Jána Šmoka. Nejlepším přítelem fotografa je odpadkový koš. Každý máme to tajemství jiné a tím se lišíme.
Radok rozlišoval rytmy vnější a vnitřní. Vnější to co se v prostoru a čase mění viz. Strom. Vnitřní rytmy, to co v prostoru a čase zůstává. Platí to i u člověka. Lze změnit zevnějšek, oblečení, účes, líčení. To jsou rytmy vnější. To co se nemění, podle čeho poznáme režiséra Macháčka od Šorma. Grosmana od Radoka. Jsou rytmy vnitřní.
Radok rozlišoval tři pravdy. Pravdu života, pravdu umělou a pravdu uměleckou. Kdysi žili ve Veroně dva mladí lidé, kteří se měli rádi. To je pravda života. Tu pravdu někdo proměnil do písmen a vytvořil pravdu umělou. K té se dostal William Shakespeare a vnesl do příběhu řád a rytmy, které by normálního smrtelníka nenapadly a povýšil tak pravdu umělou na pravdu uměleckou. Tu pravdu vezme do ruky režisér, který už nikdy z toho neudělá pravdu života, ale jinou pravdu umělou a bude-li mít štěstí, může z toho být pravda umělecká.
Stejné je to s fotografem. Ten svými fotografiemi vytvoří pravdu umělou. Prostor změní v plochu s černými, bílými a šedými skvrnami. Bude to pouhý záznam představení. Najde-li v tom jiné rytmy obohatí to. Když není Pán Bůh doma,vytvoří pravdu uměleckou. K vytvoření pravdy umělecké, je třeba trefit se do vnitřních rytmů. Proto je důležité nefotografovat co vidíme, ale co o tom víme. Nechceme-li sklouznout k povrchní popisnosti. Fotografujeme-li hru špatnou, i tak mohou vzniknout dobré fotografie. O tom jak je ta hra špatná.
