když podrobně, tak podrobně:
klasický krystaly:
foma 100 - používam v planfilmu na 13x18. je jasný, že při tom kontaktu z toho se vo zrně nemá cenu bavit, tonalita je taková nějaká tradiční tzn. u mně jako tradicionalisty velká spokojenost. začínam dokonce uvažovat vo tom, že to po dlouhý době zase experimentálně nacpu i do některý z mejch sf
foma 200 - zkusil sem jednou a vod tý doby to mam uložený v hlavě jako bezvadnej tip na krajinu ...
foma 400 - tady trochu váham. hp5 je vobjektivně asi vo cosi lepší, ale zasejc né vo tolik. s tonalitou nemam úplně jasno - málo zkušeností
panf - jeden pokus - jeden neúspěch. kontrast jak prase. holt nic pro černokomornický ucha ...
pan100 a 400 vod ilfordu - nic světobornýho, nic špatnýho žádný chyby, žádnej extra charakter, zdá se mi. zas tolik jich nebylo. u týhle sorty bych ale asi dal už přednost spíš klasický fomě. přijde mi v něčem i podobná, ale zajmavější
fp4 - tonalita na který ujíždim a kterou podle mě žádnej jinej film nemá. svoje nejlepší vobrázky mam na něm a i to co sem viděl z něho u kolegů se mi dycky líbilo. dokonce mam pocit, že ho u povedenejch fotek poznávam. nebo je to autosugesce?
hp5 - výborná věc, v podstatě bych se moh vopakovat jako u fp4. taky ho hodně používam na portréty. je vo fous měkčí, má svůj charakter a snad jenom vobčas mi přijde trochu míň šťavnatej. asi tim, jak ho dam vedle fp4. s rodinalem ve svitku sem se s nim naučil dělat neskutečný kousky, který relativně velmi dobře snáší a kontrast tak vopravdu vovládam už v negativnim procesu.
delty - vobě dvě - u kina vosvědčená volba, zvlášť pokud de vo hraniční zvětšeniny na 30x40. tam vede. u lidskýho vobličeje mně ale skoro až vadí. voproti týmaxům se mi zdá VO COSI (pro pentaxistu
) blbuvzdornější
týmaxy - s těma se teďka učim díky danajskýmu daru vod gora, sou to moje první kodaky a moje starý předsudky se jakoby potvrzujou. po prvnim excelentnim filmu, na kterej mě nalákaly se docela trápim a jenom to, že sem jich koupil fakt dost, mě drží u dalších pokusů. lidskej vobličej na tyhle plasťáky je v mym provedení jak z muzea voskovejch figurín...
rolej r3 - další skoro dar a další experimentální záležitost. v některejch voblastech neskutečný plusy jinde první dojem spíš rozpačitej. ukazuje se, že pět ruliček svitku bylo u tohohle voriginálu fakt málo na bližší seznámení. na pokoj jsme spolu fakt zatim nešli. na druhou stranu svitek snímanej jako vosmistovka na 50x60 bez zrna se taky běžně nevidí a pohoda z toho, že v terénu nemusim řešit, jestli sem podle věčně se měnícího počasí měl vzít vo dvě ruličky víc toho a nebo toho filmu, taky neni k zahození
