Veselá historka z navíjení:
To si takhle v klidu, po tmě, chci navinout druhý svitek do cívky. Stojím, vytahuju druhý svitek. Koukám, že nic nevidím. Cívka s naládovaným prvním svitkem leží přede mnou. Najednou mám pocit, že se předčasně dostavily halucinace. V rukou mi začalo světélkovat
.
Já blbec dal svitek do igelitovýho pytlíku aby v ledničce nenavlhnul. Taky aby k němu nešel studený kyslík a nenastydnul. A vona ta igelitová potvora začala při rozbalování blejskat jak mraky o letní bouřce. Zamáčknul jsem hrdině slzu. S pocity, které za dávných časů zažíval jenom hromovládný Perun, za rachotu hromu a divokého bleskobití vydoloval svitek z oblaku statické elektřiny a aktivního světla naládoval do zpola obsazené cívky. Jako skvělá tečka na závěr Mezi námi přeskočila jiskra. Mezi prstem a vývojnicí, prostě Šílenství
.
Takže z toho plyne poučení: Nehrajte si v temnici s pytlíkem, když máte vytáhnutý citlivý materiál na tmu boží!