Úvodem
V první části povídání o papírech s proměnným kontrastem jsme si řekli něco o jejich historii a o tom, jak nám technické informace výrobců mohou pomoci při výběru vhodných papírů, nyní nastal čas na vlastní práci s těmito papíry.
Hustota a kontrast
Před tím, než se podíváme na jednotlivé metody práce, je dobré si připomenout, co je to hustota a co je to kontrast.
Hustota jsou rozpoznatelné tóny na výsledné fotografii. Ty jsou výsledkem expozice. Pokud zvětšujete fotografii, expozice se obvykle určuje podle světlých tónů, prodloužená expozice je ztmaví, zkrácená zesvětlí. Samozřejmě, že prodloužení nebo zkrácení expozice má vliv i na hodnotu středních tónů. Každý papír má hodoty Dmin a Dmax, Dmin je vlastně maximální bělost papíru, Dmax jeho maximální zčernání. Navzdory tomu, že Dmax je udávána jako maximální hustota zčernání, může být ovlivněna vývojkou a nebo tonerem.
Kontrast je rozdíl mezi extrémy černé a bílé a je posuzován množstvím šedých tónůviditelnými mezi těmito extrémy. Více šedých tónů – menší kontrast a naopak. Nezaměňujte malý kontrast s nedostatkem černé nebo bílé. Kontrast můžeme ovlivnit výběrem filtru nebo gradačním stupněm papíru. V tuto chvíli se bavíme o celkovém kontrastu, u lokálního kontrastu, např. oblohy, budeme zvažovat vztah mezi tóny, nikoli extrémně bílou nebo černou.
Použití jednoho filtru
Je ekvivalentem zvětšování na papíry s pevnou gradací, přesto je dobré si připomenout některé zásady pro papíry s proměnným kontrastem.
Testovací zvětšeninu vždy exponujte s filtrem. Postupem doby budete schopni poměrně přesně odhadnout filtraci pro kontrast negativu, do té doby je dobré dělat testovací zvětšeniny s filtrací č. 2.
„Exponujte na stíny, vyvolávejte na světla“ je známá poučka uživatelů zónového sytému. Při zvětšování je správný postup „exponujte na světla, vyvolávejte na stíny“, přičemž vyvolání na stíny zahrnuje více proměnných, jako např. filtraci, použitou vývojku, její teplotu, dobu, kterou fotografie stráví ve vývojce a pohyb ve vývojce (to je patrné zvláště u papírů s barytovou podložkou).
Pozorně prostudujte hustotu světel. Teprve pokud je hustota světlých tónů dostatečná, věnujte se středním a tmavým částem obrazu.
Jakmile jste našli správnou expozici pro světla, zkontrolujte stíny. Jsou příliš šedé? – pak změňte filtraci - použijte filtr s vyšším číslem. Jsou černé, příliš černé? Jsou potřeba detaily v nejtmavších částech obrazu? Zkontrolujte negativ, pokud není detail na negativu, není co zvětšovat a není šance s tím něco dělat. Pokud jsou na negativu detaily a jsou důležité na výsledné zvětšenině, použijte filtr nižšího čísla.
Jednou z prvních chyb je snaha použít filtr, který vytvoří příliš kontrastní zvětšeninu. Trik je použít nejnižší filtraci, která vám poskytne hluboké černé stíny.
Pokud si nejste jistí, začněte s nižší filtrací, je jednodušší posuzovat „šedivku“ a zvyšovat kontrast, než začít s velkým kontrastem a odhadovat, o kolik ho snížit. Z počátku je dobré udělat další dvě zvětšeniny s filtrací +/- ½ stupně. Postupem doby se naučíte odhadovat kontrast velmi přesně a tyto dvě fotografie „navíc“ nebudou potřeba.
Vícenásobné filtrace
Hlavním a jednoznačně nejčastějším důvodem, proč použít násobených filtrací, je dodání detailů do světlých částí obrazu. S papíry s proměnným kontrastem není problém použít filtraci č.3 pro celkovou expozici a potom dodat detail světlům filtrací např. s filtrem č.1.
A naopak - pokud pracujete s negativem obsahujícím velké množství světlých tónů, vyžadujících jemnější zacházení (tj. nižší filtraci), lze dodat hustotu stínů nadržením s tvrdším filtrem. Co je dobré mít vždy na paměti je toto:
Tvrdší filtrace ovlivní tmavé části obrazu více než na světlé, měkčí filtrace ovlivní světlé části více než tmavé.
Jedním z největších problémů je rozhodnout, která oblast je oblast s velkým a která s malým kontrastem, zvláště pak když jsou velké rozdíly v hustotě. Například obloha je typickou oblastí s malým kontrastem. To vám bude jasné, pokud si uvědomíte, že obloha je obvykle tvořena převážně světlými tóny, ale vzhledem k tomu, že obloha velmi často vychází velice světlá až bílá - a bílá je považována za tón vysokého kontrastu, může se stát, že je obloha je mylně považována za oblast s vysokým kontrastem. Nejlepší cestou, jak se vyhnout tomuto zmatku, je zkušenost nebo ještě lépe posouzení každé části negativu nebo testovací zvětšeniny zvlášť, bez toho, abyste se nechali ovlivnit zbylými částmi. Základem je vzpomenout si, že kontrast je v tomto případě vztah mezi tóny, nikoli mezi jejich absolutní hustotou.
„Malování“ s filtry
Omlouvám se za neobvyklý název, ale nic jiného či výstižnějšího mě nenapadlo. Jde o to, že nejde jen o nadržení nebo vykrytí anebo rozdílnou filtraci, ale jde o kombinaci všech těchto metod. Je jednoduché exponovat oblohu s měkkou filtrací, zatímco spodní část fotografie je vykryta a posléze exponována s filtrací střední za současného vykrytí oblohy. Jakákoli část obrazu může být takto kontrolována. Potřebujete dramatičtější oblohu? Nic snažšího, nadržte s tvrdší filtrací (dojde ke zvýšení lokálního kontrastu). Je kmen stromu příliš tmavý, zatímco fotografie jako celek je více než vyhovující? Vykryjte ho během základní expozice a potom nadržte s měkkou filtrací.Světla mohou být kontrolována podobným způsobem. Okno kostela vám vychází příliš světlé? Použijte flashing (popsáno v samostatném článku) a nadržení s měkkou filtrací. Tím snížíte celkový kontrast fotografie a zároveň zvýšíte lokální kontrast tím, že původně neznatelné detaily v okně se najednou objeví. Tento koncept je důležité znát, jinak pro vás bude velmi problematické kontrolovat lokální kontrast.
Kombinované fotografie
Tato metoda se většinou používá v případě, kdy z nějakého důvodu potřebujeme kombinovat dva či více negativů nebo chceme-li tisknou jeden negativ obráceně. Mnoho fotografů má naexponované různé typy oblak a ty potom různě kombinuje s jednotlivým popředím. U této techniky je vcelku jedno, začnete-li dolní nebo horní částí, je to v podstatě věc zvyku, ale obvyklejší je začínat částí horní. Jak v těchto případech postupovat?
Promítněte první negativ na zvětšovací rám, je vhodné si na rámu pomocí bílé pásky označit místo, kde se budou negativy prolínat. To vám později slouží k vykrytí. Posuňte spodní rameno rámu 2-2.5 cm pod pásku. Teď si udělejte expoziční zkoušku pro první negativ a veďte si pečlivé poznámky o nadržení a vykrytí prvního negativu. Jste-li s výsledky zkoušek spokojeni, udělejte finálovou expozici, ale tentokrát použijte k vykrytí ruce nebo desku. Nezapomeňte, že čím blíže je deska k papíru, tím ostřejší je přechod. Po expozici papíru ho nevyvolávejte, ale uschovejte ve tmě. Vyměňte negativ, posuňte horní rameno zvětšovacího rámu, je-li to možné (u rámů, které to neumožnují, nezbývá, než vykrýt deskou) asi 2-2.5 cm nad značky, upravte kompozici, udělejte zkoušky a nadržení a/nebo vykrytí potřebné pro tuto část negativu. Jste-li spokojeni, vložte do rámu, na kterém máte naexponovánu první část a exponujte přesně podle expozičního plánu. To, že horní část obrazu musí být vykryta, není myslím potřeba připomínat. Jen drobná poznámka: ramena rámu není nutné posouvat, ale zpočátku je to docela šikovná pomůcka.
Dělená filtrace
Bylo by omylem se domnívat, že vám tato technika poskytne kontrast, který nejste schopni vytvořit při použití správně aplikované jednoduché filtrace. Co vám dělená filtrace umožňuje, je naprostá kontrola nad výslednou zvětšeninou. Tato technika není lepší nebo horší, než použití jedné filtrace k dosažení požadovaného kontrastu, nicméně je skvělou pomůckou k pochopení principů kontroly kontrastu a lze říci, že tato metoda je v současné dobé asi to nejflexibilnější, co temnokomorníci ve svém arzenálu mají. Obvykle je tato metoda popisována s použitím nejtvrdší a nejměkčí dosažitelné gradace, ale to není vždy nutné. Je docela dobře možné, že dosáhnete lepšího výsledku s filtrací č. ½ nebo 1 ve světlech a filtrací č. 3 nebo 4 ve stínech. Pro následnou kontrolu lokálního kontrastu nadržením můžete samozřejmě použít jakoukoli filtraci, nejen jednu ze dvou vámi zvolených základních.Je jedno, jestli začnete zvětšovat jako první stíny nebo světla. Někdo preferuje světla včetně polotónů - potom přidat stíny,jiný stíny a následnou expozicí světel a polotónů.
Vyzkoušejte obě metody a vyberte si podle toho, co je pro vás pohodlnější.
Stíny jako první
U této metody se napřed určuje hustota stínů a poté se přidají světla a polotóny.
Vlastní postup není nijak složitý:
1.Nastavte tvrdší filtraci nebo použijte filtr č.4 nebo 5. Udělejte proužkovou zkoušku, tou naleznete čas pro správnou expozici stínů
2.Vyvolejte a vyberte minimální expozici, na které máte hluboké stíny a poznamenejte si čas. Protože následná expozice stíny o něco prohloubí, je obvykle vhodné dobu expozice cca o 10% zkrátit, nicméně jsou scény, kde preferuji zvýšení hustoty, a tam je třeba naopak expozici o něco prodloužit (např. filtrace č. 4 a čas 8 vteřin). Tento čas si poznamenejte.
3.Jakmile jste rozhodli, jakým časem exponovat stíny, vložte do rámu nový papír a ten exponujte stejnou filtrací a nalezeným časem. Nechte ho v rámu.
4.Vyměňte filtr za měkký nebo změňte nastavení filtrace a na exponovaný papír udělejte novou proužkovou zkoušku.
5.Vyvolejte a vyberte proužek, kde je celkový kontrast dle vašich představ. Poznamenejte si čas (např. filtrace č. 1 a čas 12 vteřin).
6.Poté, co jste našli expoziční čas pro měkou filtraci, můžete udělat výslednou zvětšeninu. Filtraci máme nastavenou na č. 1, papír tedy exponujeme 12 vteřin, změníme filtraci na č. 4 a exponujeme dalších 8 vteřin. Vyvolejte a ustalte jako obvykle.
Vlevo je proužková zkouška s filtrací č.4, vpravo proužková zkouška s filtrací č. 1/2, dělaná na papír, exponovaný vybranou expozicí pro filtraci č.4.
Světla jako první
Tato metoda je přesným opakem. Napřed určíme expozici pro světla a polotóny a poté přidáme stíny. Mnoho lidí preferuje tuto metodu, což je možná dáno způsobem práce s papíry s pevnou gradací.
1.Nastavte měkkou filtraci (filtr ½ nebo 1), udělejte proužkovou zkoušku.
2.Vyvolejte a vyberte proužek, na kterém jsousvětla podle vašich představ. Poznamenejte si čas (např. filtr č. 1, čas 15 vteřin)
3.Jakmile jste našli čas pro expozici světel, udělejte další tisk se stejnou filtrací nalezeným časem. Nechte ve zvětšovacím rámu.
4.Změňte filtraci na tvrdou (č.4 nebo 5) a udělejte další proužkovou zkoušku.
5.Vyvolejte a a vyberte proužet s vámi požadovaným celkovým kontrastem. Poznamenejte si čas (např. filtrace č. 4, čas 10 vteřin)
6.Nyní známe oba časy, takže výslednou zvětšeninu exponujeme filtrací č. 4 po dobu 10 vteřin a poté filtrací č 1. po dobu 15 vteřin. Vyvolejte, ustalte jako obvykle.
Vlevo je proužková zkouška s filtrací č.1/2, vpravo proužková zkouška s filtrací č. 4, dělaná na papír exponovaný vybranou expozicí pro filtraci č.1/2.
Je vcelku nepodstatné, jakým způsobem budete postupovat, je to vlastně věc zvyku.
Literatura:
Carson Graves: The Element of Black-and-White Printing
Larry Bartlett’s Black&White Photographic Printing Workshop
The Focal Encyclopedia of Photography
Poděkování
Lidem z technické podpory firmy Ilford a Předsedovi za počeštění této stati.
Dobré světlo a co nejméně „šedivek“ vám přeje Karel Dvořák (Kodl)
Zobrazit článek
