Konstrukce velkoformátových kamer, umožňující vzájemné pohyby standard, dovoluje snímat takové fotografie, které nejsou běžně používanými fotoaparáty dosažitelné, což klade specifické nároky na kvality velkoformátových objektivů. Že mezi základní charakteristiky skel budou patřit údaje o ohniskové vzdálenosti a rozsahu clonových čísel, nikoho nepřekvapí. Avšak proti kinofilmovému sklu, kde jsem v danou chvíli se znalostí bajonetu okamžitě schopen posoudit použitelnost objektivu pro vlastní kameru, u VF skla potřebuji znát ještě další údaje. Mezi ně patří zejména: obrazový kruh, vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno a přítomnost/nepřítomnost závěrky. Případně ještě některé další parametry, jako třeba rozměry objektivu, ty se však týkají kompatibility s konkrétní kamerou.
Následující text je pokusem o stručný úvod do této problematiky.Důležité parametry velkoformátových objektivů:
- Výrobce: na vhodnost použití objektivu k libovolné VF kameře nemá výrobce na rozdíl od kinofilmu či středoformátu vliv. Bajonety u VF neexistují, principielně lze tedy každý objektiv použít s libovolnou kamerou. Díky tomu je výběr objektivů pro menší VF téměř neomezený. V rozsahu 47-1200mm jich je nebo bylo vyráběno nejméně několik set. Kvalita moderních VF skel všech výrobců je špičková a příklon k jedné značce je dán spíše osobními preferencemi.
- Ohnisková vzdálenost (focal lenght): údaj má stejnou informační hodnotu jako u jakéhokoliv jiného formátu. Otázka „jaká je ohnisková vzdálenost 210 mm objektivu pro 13x18cm?“ je nesmyslná, 210 mm je pořád 210 mm. Oblíbený přepočet na ekvivalent kinofilmové ohniskové vzdálenosti je zde ztížen skutečností, že formáty nemají jednotný poměr stran a tudíž je více možností přepočtu - nejčastěji poměrem dle úhlopříčky, méně často dle kratší nebo delší strany filmového formátu. Jednotný úzus neexistuje, nicméně i při různých způsobech přepočtu vychází ekvivalent plus mínus několik milimetrů stejně. Přesný přepočet je možný například mezi formáty 4x5 palců a 8x10 palců z důvodu zachování poměru stran. V tomto případě se danému poměru velmi blíží i středoformátový rozměr 6x7 cm.
- Světelnost (the largest aperture): díky automatickému užívání stativů není u VF objektivů světelnost nikterak kritickým bodem. Na matnici lze pohodlně komponovat i se světelnostmi relativně nízkými (např.: Apo Ronar 9/240 mm, Fujinon C 12,5/450 mm), ačkoliv u ultraširokoúhlých objektivů může být nízká světelnost, zvláště za horších světelných podmínek (šero), při ostření zdrojem problémů. Zde si lze pomoci instalací Fresnelovy čočky na matnici. U nejdelších ohniskových vzdáleností může mít maximální světelnost vskutku exotickou hodnotu, například Schneider Fine Art XXL 22/1100 mm.
Praktická poznámka: pokud budeme srovnávat velikost jednotlivých objektivů, většinou platí, že při stejné ohniskové vzdálenosti je méně světelný menší.
- Obrazový kruh (image circle): je základním parametrem, který popisuje použitelnost objektivu pro daný formát. Platí, že objektiv mohu použít (=obrazový kruh pokryje plně formát filmu) je-li průměr obrazového kruhu nejméně roven nebo větší než uhlopříčka uvažovaného formátu filmu. Jinými slovy: průměr obrazového kruhu objektivu vymezuje uhlopříčku maximálního použitelného formátu. Kromě výjimek se udává při zaostření na nekonečno a cloně 22, méně často 16 nebo jiné. Obrazový kruh není veličina dané ohniskové vzdálenosti konstantní, mění se v závislosti na optické konstrukci, užité cloně (zvětšuje se s clonovým číslem) a zaostřené vzdálenosti (při zaostření na nekonečno je nejmenší).
Pokud mám ambici plně využívat pohybů standart VF kamery, je rozumné si nechat při volbě objektivu dostatečnou rezervu vykresleného kruhu, abych nebyl omezen příliš těsným „manévrovacím prostorem“. Ovšem pro to, co je „tak akorát“ neexistuje žádné pravidlo, internetové diskuse na tohle téma jsou podobně nekonečné jako bitvy analog vs. digitál. Nejvíce záleží od vlastního stylu focení, obrazový kruh objektivu může jednomu připadat předimenzovaný, druhému naprosto nedostatečný.
- Vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno (flange to focal distance, flange focal lenght, flange back): jeden z rozdílů VF proti klasickým malo/středoformátovým objektivům je skutečnost, že při ostření objektivy klasických optických konstrukcí reflektují svojí jmenovitou ohniskovou vzdálenost (rozuměj: úměrně se mění vzdálenost objektiv-film). Touto charakteristikou VF objektivů je vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno. Čili při zaostření na nekonečno bude vzdálenost mezi objektivem a rovinou filmu u 90 mm skla přibližně devět centimetrů, u 480 mm objektivu téměř půl metru. Praktický dopad je naprosto zásadní, říká nám, jakou délku měchu budeme potřebovat, abychom daný objektiv mohli vůbec zaostřit (při ostření z nekonečna na bližší vzdálenost se objektiv od roviny filmu vzdaluje). Pro běžné focení je dostatečná délka měchu přibližně 1,2 násobek ohniskové vzdálenosti, pro close up a makro i více než dvojnásobek.
Možné zádrhele jsou v zásadě dva: chci dlouhé ohnisko, ale maximální délka měchu je kratší. V tom případě objektiv vůbec nezaostřím, nicméně pokud se jedná o malý rozdíl, lze několik centimetrů dohnat například použitím speciální objektivové desky pro dlouhá skla, která není plochá, ale je tvořena vlastně kusem trubky, který právě těch pár chybějících centimetrů může dodat (extended lens board/lensboard, top hut lens board/lensboard). Druhý problém je opačný, mám širokoúhlý (krátkoohniskový) objektiv, ale nejkratší vzdálenost, na kterou k sobě přiblížím standardy je delší než vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno. Zde objektiv opět nezaostřím na nekonečno, ale lze zaostřit na bližší vzdálenost, i když tato možnost málokoho plně uspokojí. Nejjednodušší řešení, jde-li o malý – zde spíše milimetrový – rozdíl, je použít objektivovou desku pro širokoúhlé objektivy (recessed lens board/lensboard), tato deska je tvořena miskou, do které objektiv „zapustím“ a tím uberu několik přebývajících milimetrů. Je dáno optickou konstrukcí, že u objektivů širokoúhlých je vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno o několik procent delší, než je jejich ohnisková vzdálenost, u ostatních objektivů je to naopak. K naprosté shodě dochází pouze u přesně symetrických konstrukcí, například reprodukčních objektivů.
Výše napsané však neplatí absolutně. Teleobjektivy (telephoto lens) jsou objektivy speciální optické konstrukce, navržené tak, že jejich vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno je přibližně o třetinu menší než jejich ohnisková vzdálenost. Výhoda použití kratšího měchu je vyvážena větší hmotností teleobjektivů, menším obrazovým kruhem a některými dalšími nevýhodami ve srovnání se svými stejnoohniskovými klasickými sourozenci. U teleobjektivů je pro běžné focení dostatečná délka měchu přibližně 0,9 násobek ohniskové vzdálenosti, pro close up a makro 1,7 násobek. Teleobjektivy jsou dnes výrobci značeny buď prefixem tele (TeleCongo 9,5/500 mm), nebo písmenem T v názvu (Fujinon T 8/400 mm). Zde je zdroj častých nepřesností, teleobjektiv ve velkoformátové technice znamená především typ optické konstrukce a nikoliv automaticky dlouhoohniskový objektiv. 360 mm objektiv symetrické konstrukce (třeba G-Claron) není teleobjektivem, přestože kinoekvivalent pro formát 9x12 cm je téměř 120 mm, ale kratší Nikkor T 6,3/270 mm teleobjektivem kvůli typu konstrukce je.
Na závěr
- závěrka (shutter): funkce VF závěrky se nijak neliší od závěrek jiných typů přístrojů, pouze s VF objektivem tvoří jeden celek a její funkce je zcela autonomní na kameře. Dnes se lze nejčastěji setkat s moderními mechanickými závěrkami Copal a již nevyráběnými Prontor Professional a Compur ve velikostech 0,1 a 3. Dalších starších typů a velikostí je široká plejáda. Nové elektronické závěrky jsou doménou „velkého“ digitálního formátu, objektivy pro klasický velký formát se do nich nevsazují. Někteří výrobci mají samostatnou závěrku jako součást svého modulárního VF systému a tudíž lze fotit s krátkými časy i s objektivy bez závěrky. Samostatnou skupinu tvoří objektivy bez závěrky. Ačkoliv možná zní exponování s objektivem bez závěrky poněkud exoticky, u opravdu velkých formátů žádný problém nevzniká. Expoziční časy se protáhnou na sekundy, protože obvykle používaná clonová čísla jsou hodně vysoká, třeba až tříciferná.
Pro potřeby tohoto článečku jsem užil vlastní překlady v angličtině zavedených termínů, které jsou pro snazší orientaci v cizojazyčném textu uvedeny v závorkách. České zdroje jsou velmi omezené, znalosti jsem čerpal z anglické literatury a internetových zdrojů a není vyloučeno, že jsem se v některém případě netrefil do správnějšího českého výrazu (který mi není znám), v tom případě poklesek prosím omluvte a informujte mě o takové skutečnosti. Termín vzdálenost objektivu od roviny filmu při zaostření na nekonečno je velmi nepraktický, ale ani po několika dnech jsem nepřišel na kratší a stejně nezpochybnitelné sousloví. Možná by ho mohla nahradit nejednoznačná verze vzdálenost objektivu od filmu, ale s tím jsem se pro potřeby tohoto povídání nedokázal sžít.
Přeji dobré světlo a jasný obraz na matnici:-)
Petr
Zobrazit článek
