5 odpovědí na toto téma

[Pentaxista]

Právě dělám "vzorky" na vyhodnocení "zrna" (ve skutečnosti charakteru shluků) na elektronovém mikroskopu
Volám v DS-10 stock a 1+1 při různých časech a teplotách vývojky dva filmy - Acros@100 a TriX@400 (vždy pětice snímků - korektní expozice a +- 0,3 a 0,7EV).
Slibuji si od toho nalezení "optimálního" volacího času při "optimální" expozici a "optimální" volací teplotě (="síťovitého" charakteru zrna, při zachování "děr" mezi "vlákny", kde je hustota "řízena" jenom tloušťkou "vláken").
Bude to asi dosti strastiplná cesta, ale zaujala mě následující skutečnost:
Nafotografoval jsem šedou tabulku (18%) + černý samet + "zvláště bílý" papír - vše nelesklé. Zatím vyvolané negativy se chovají podle předpokladu: ve stocku kontrastnější, více kryté, v ředěné vývojce méně kontrastní, méně kryté. Teplota - samozřejmě korigovaná (makroskopicky) nemá vliv. Ta by ale měla hrát významnou roli při konfiguraci shluků zrn!
Co je ale zajímavé, popisky na okraji filmu mají "stejnou" (nebo alespoň velmi podobnou) hustotu (= jsou "stejně" šedé), jako obraz šedé tabulky. Že by výrobce exponoval popis tak, aby se rovnal střední šedé? Co vy na to?
No, možná je to náhoda, možná se jiné vývojky chovají úplně jinak, možná mé staré oko už nevidí, nevyhodnocoval jsem to na denzitometru....
Ale nudím se (trvá to dosti dlouho) a tak "hážu do placu" něco k zaměstnání mozku.

[Jaro]

Že by pane Pentaxisto DS-10 globálně zvítězila jako nejzajímavější a nejužitečnější vývojka?

[Erik Kurach]

Vážený kolego, nakopírování značky, číslo emulsní a po případě též průběžné číslo stopové je dalším krokem, který rozřezané svitky filmu šíře 35mm o délce 300m absolvují po průchodu perforačním strojem, jehož součástí je ozubený, uvnitř prosvětlený bubínek, unášený procházejícím filmem. Kapacita perforačního stroje Agfa bývá až 600m za hodinu. Pro kontrolu ostrosti zrna dle mé zkušenosti naprosto vyhovuje mikroskop se zvětšením 50-60x. Elektronovým mikroskopem budou sledovatelná centra citlivosti, tvořená kovovým stříbrem v mikrokrystalech v neosvětlené emulzi a následně shluky vzniklé růstem mikrokrystalů z nových iontů, které se po jejím povrchu se napřed pohybují, než naleznou své místo. Vznikají tedy jakési chomáčky - shluky mikrokrystalů, které však nemohou být ve výsledku indikátorem ostrosti snímku. Zmíněné zvětšení 50-60x bezpečně identifikuje ostré zrno, vady jako mikroretikulace emulze a lze bezpečně identifikovat i druh negativního materiálu, který je předmětem testu. Přes nevelké zvětšení můžeme zcela bezpečně nahlédnout i do vrstvy od povrchové rýhy až do vlastní emulzní vrstvy. Stanovit densitu kopírovací značky na filmu lze pouze mikrodensitometrem. Běžný densitometr zobrazuje měřenou plochu daleko větší. Za nejdůležitější považuji dodržovat během vyvolání co nejmenší teplotní odchylky a je nutno eliminovat velké skoky v hodnotách pH jednotlivých zpracovatelských lázní během celého zpracovatelského procesu. O kvalitě snímací a kopírovací optiky v závislosti na výsledném lineárním zvětšení zde již byla řeč. Přesnost měření osvětlení a přizpůsobení vyvolávacího procesu zejména s důrazem na světelný kontrast scény je zásadní a důležitý prvek, který v současné nelehké ekonomické situaci vede k racionálnímu způsobu práce, který zbytečně neplýtvá a činí z fotografování byť finančně náročný, ale radost přinášející koníček.
Než ztrácet cenný zrak u elektronového mikroskopu, považuji za lepší si dát pořádný talíř moravských bosáků se švestkama a mákem ( z bramborového těsta ) a pozorovat se zalíbením povrchové krystaly cukru a osvětlené shluky zrn makových. Výsledek
je podobný a lze jej pozorovat pouhým okem ( než ve Vás zmizí.... ). S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

[Pentaxista]

Jaro
Nene! DS-10 jsem zvolil proto, že se chová vůči většině emulzí (které používám) "nejstandardněji".

"Starý Jezevec" Erik
Asi jsem se nevyjádřil úplně přesně... Nejde mi o subjektivní (tím méně "objektivní") hodnocení ostrosti obrazu (zrna), ale nalezení takového způsobu volání jednotlivých filmů, kdy "shluky" tvoří něco, co se dá přirovnat síti (byť s nepravidelnými "oky"), u které se liší pouze "hustota ok" a "tloušťka vláken" . Takto exponovaný a vyvolaný materiál - alespoň dle mé zkušenosti - se zpracovává v pozit. procesu nejlépe a lze s ním při zvětšování nejsnadněji "čarovat". U zpracovaných negativů, u kterých tvoří obraz rovněž náznak sítě - ale s jakoby nachytanými "hroudami" to tak snadné není a pozitiv bývá kontrastní - navíc "nepravidelně". (Jinak to popsat neumím...). Jakoby se vznikající shluky (od určitého stadia shlukování) již neřídily osvětlením negativního materiálu a "překotně a nepravidelně rostly". Z toho pak vznikají např. "rodinalové brambory". Za jistých okolností může tímto způsobem dojít k jisté "degradaci" obrazu.
Netvrdím, že zrovna toto je rozhodující pro výslednou "kvalitu" obrazu, ale poprvé jsem se s "pravidelnou sítí" setkal u vývojky s o-phenylendiaminem a fenidonem a moc se mi to líbilo.
Nedělám si iluze, že objevím Ameriku, ale zajímá mě to a je nožné, že to bude střípek ke zkušenostem, které jsem za více než 50 let nakulačil.
S měřením problém nemám - expozici jsem stanovoval dokonce třemi expozimetry (Starlite - dopadající, odražené 1°, spotmetr Pentax 1°, a "bodové" měření Konica Hexar AF). Vývojka byla nasazena tři dny před pokusem a společně s čerstvým TF2 a přerušovací a prací vodou - a vlastně i vývojnicí - temperována na teplotu místnosti - 25°C.
Co jsou to "bosáky" - knedlíky? Ty můžu také... Bramborové těsto, voňavé trnky, máslo, pískový (!) cukr, tvaroh a mé děti špetku skořice. Mák ne.
P.S. Já si zrak kazit nebudu - to příbuzný, který přednáší metalurgii slitin používaných v letectví a kosmonautice. Tam (prý) hodně Mg a Ti. A stříbro je také neželezný kov, co?!

[Erik Kurach]

Vážený kolego, vyzkoušejte vyvolat stejně exponovaný ústřižek filmu při teplotě 8°C, 12°C, 18°C a 24°C třeba v Rodinalu 1:20, ať je efekt výraznější na stejnou densitu. Vznik velkých shluků ( "rodinalových bramborů" ) je přímo vázán na teplotu vývojky a vyvolávání
za nižších teplot je považováno za staromódní přežitek, neodpovídající požadavkům na rychlé vyvolání v automatizovaném fotolabu.
Maximální ostrosti je dosahováno právě za nižších teplot vyvolávací lázně. Pokusy v této oblasti činil jistý Rabinowitsch roku 1934 a
příslušné tabulky jistého Edera "Rezepte und Tabellen" S.47. obsahuje příslušné přepočítací teplotní koeficienty. Logicky teplota o hodnotě nižší, než 15°C přináší tvrdší výsledek s větší vnitřní ostrostí při použití vyvolávače jako Hydrochinon a Benzkatechin, dále za teplotního rozsahu 17°C až 19°C při použití Rodinalu, Glycinu, nebo kombinace Metol-Hydrochinonu bude výsledek normální a v případě Metolu za vyvolávání při teplotách nad 20°C bude výsledek měkký. Rozhodující je celkový kontrast scény.
Je výhodnější měřit přímé dopadající světlo plochým diskem ( ne polokoulí ) , protože bodové měření je zkreslováno odrazností různých povrchů. Mám Pentax Spotmeter III - 1° s dělenou stupnicí pro dva měřené rozsahy, který je velmi přesný s kalibrovanou stupnicí KODAK Gray Scale, kontrolovanou ještě kalibrovaným odrazným densitometrem Gretag a měření osvětlení je přesnější.
Gossen Profisix a MASTERSIX s výměnným otočným nástavcem PROFI-Lux ( plochý disk a polokoule ). Skvělá zkušenost je při
používání Emofinu, který považuji za nejdokonalejší vývojku, pracující naprosto dokonale. Její prodejní cena je ( asi proto ) pro
většinu uživatelů běžných konfekčních lázní za hranicí finanční tolerance "Strážkyň domácího ohniště". Vyzkoušejte proto koupi
1 ks balení Emofinu a předložte doma účtenku včetně nákupu. Máte tak zaručen "trvalý oheň" v domácím krbu po dlouhé týdny.
Výsledek ale i přes veškerá utrpěná příkoří poskytne zaručený protiargument. Týdenní asketická hladovka = 1 balení Emofinu.
Výhody z toho plynoucí: Účinná váhová redukce a velmi příjemný pocit z definitivního nalezení vytouženého Svatého grálu. Po
experimentech s vysoce mutagenním a toxickým o-phenylendiaminem, rozprašujícím se v prostoru jako pudr při pouhém odkrytí víčka! = spolehlivá cesta do "futrálu". S pozdravem: "Starý Jezevec" Erik

[Pentaxista]

"Starý Jezevec" Erik
Velký dík za info, postřehy a morálně-technickou podporu!
Jenom pár myšlenek, odjíždím navštívit tchýni do (asi) nejteplejšího místa v republice...
--- Hodně dlouho jsem vyvolával v Atomalu (později A49 ORWO) při teplotách mezi 16-18°C. Výtečné!
--- Přepočty znám. (Pravda, do 16°C - níže už bych musel hledat.)
--- Emofin je jednou z mála vývojek, se kterými nemám zkušenost. Asi je zbytečné ptát se, zda je známá receptura...?!
--- Moc "pěkná" vývojka je CG512/RLS Rollei, ale ani zde se mi nepodařilo zjistit (přes opravdu velké úsilí) složení.
--- o-phenylendiamin už používám hodně dlouho (ne pravidelně, ale také ne výjimečně). Snad už ani nemá smysl na tom něco měnit (jsem stár a jenom Lenin je nesmrtelný). Kromě toho je to výrobek SSSR a ten je jistě lepší, než cokoliv jiného.

Ale teď už fakt musím odjet.
Zdraví
Pentaxista