Pánové, vyzkoušejte!
S tím zrnem je to zase takové “nejasné”. Já jsem hrubé zrno nezaznamenal…
Když jsem o tom debatoval s člověkem, který se podílel na výrobě emulzí (pravda, před cca 50 lety), říkal, že “svatým grálem emulzí” byla taková, kde ty nejméně 4 fotony (?) způsobí přeměnu krystalu na stříbro, ale další svícení nezpůsobí masívní shlukování. (Víme, že to, čemu my říkáme zrno, jsou větší nebo menší shluky)
Pak (asi ?) při navrženém zpracování (osvit a volání) dojde k tomu, že jak ve stínech tak ve světlech je zasaženo více krystslů bromidu fotony (= “vylezou stíny” = bohatší prokreslení = dostanou se “blíže ke středu”) , totéž se odehraje ve světlech, ale shlukování je limitováno a ztráta kresby se nekoná.
Ano, budete svítit zvětšovákem jako zběsilí, budete mi nadávat - ale jenom do okamžiku, než uvidíte výsledek.
(Znovu opakuji, že mám vyzkoušeno s uvedenými kombinacemi film-vývojka (také s “normální” D76).
Domnívám se, že ono fyzické "shlukování" může nastat až při vyvolávání, při expozici nikoli. Problém při expozici spočívá spíš v tom, že čím déle je vrstva osvětlována, tím více se světlo rozptyluje a zasahuje i zrna nepřímo zasažená při kratší (přesné) expozici. To byl ale problém hlavně u tlustovrstvých emulzí, dnešní emulze (nevím tedy, jak u Fomapan 100) jsou oproti starším vrstvám extrémně tenkovrstvé, jemnozrnější a chudší na stříbro a rozptyl světla i halace jsou u nich velmi dobře ošetřeny, stejně tak jsem ještě neviděl moderní film se solarizovanými světly (a jistě mají ještě plno vlastností, o kterých nemám tušení). Nové filmy jsou PRAVDĚPODOBNĚ konstruovány tak, aby byly vyloučeny krajnosti, čili aby byly s úspěchem užitelné širokou fotografickou veřejností (=blbuvzdorné) - maximální denzity proto PRAVDĚPODOBNĚ nedosahují hodnot, kterých dosahovaly filmy starší (a snad i proto je s dnešními filmy trochu problém vytvořit negativ pro ušlechtilé tisky, přinejmenším pro slaný papír). Tak alespoň o vývoji filmů mluví někteří diskutéři na zahraničních fórech, zmínky o tom jsou ale i v odborných publikacích. A z těchto důvodů prý musíme brát s rezervou mnoho rad a návodů ohledně vyvolávání filmů (ale i papírů), které se lze dočíst ve starší literatuře, ne-li na ně úplně zapomenout. Grálu tedy nejspíše bylo dosaženo - aby na něj bylo v zápětí zapomenuto..
Ono shlukování při vyvolávání má nejspíše z velké části na svědomí tzv. "infekční vyvolávání" (známé všem pracovníkům v oboru lithprintu) - z plně "redukovaného" krystalu stříbrného halogenidu vyrůstají za určitých podmínek vlákna, která, není-li vyvolávání přerušeno, "infikují" sousední krystaly a ty se začnou redukovat, byť nebyly přímo exponovány. Jak je ostatně známo, jakýkoli citlivý materiál ponechaný ve vývojce po dostatečně dlouhou dobu, kompletně zčerná, film ponechaný ve vývojce značně delší než doporučenou dobu závojuje.
Z osobní zkušenosti mohu pouze tvrdit, že převolaný Fomapan 100 má znatelně větší zrnitost. Už ale nevím, čím jsem to (pře)volal.
Co se týká kresby ve světlech, mám za to, že vysvětlení není úplně správné - zánik kresby zde, podle mě, znamená, že jednotlivým intenzitám osvitu přestanou za temenem charakteristické křivky daného materiálu odpovídat přírůstky zčernání - za určitou hranicí osvitu už je jakákoli intenzita osvitu reprezentována stejným (maximálním) stupněm zčernání, respektive jeho úbytkem (solarizace). Možné vysvětlení by bylo, že daný materiál při daném osvitu a způsobu volání zkrátka ještě nedosáhl maxima zčernání.
Tím ovšem nechci tvrdit, že Vámi podaný návod nemůže fungovat. Jakožto člověk důvěřivý, věřím. Zdá se mi tedy vcelku pravděpodobné, že film při 2-3násobné přeexpozici a 2násobném převolání nedosahuje stále temene charakteristické křivky, infekčnímu vyvolávání brání ono brutální množství siřičitanu, které d76 obsahuje, spolu s relativně nízkým pH, a závoj, který vznikne při převolání má stejnou funkci, jako závoj u tříslivých vývojek s pyrokatechinem - vyrovnává, čili snižuje rozdíl mezi světly a stíny. Ale možná se pletu.
Mimochodem - Fomapan 400 jsem se snažil převolat tak, aby byl použitelný pro kyanotypie a Van Dycka a nepovedlo se mi podstatného zvýšení denzit ve světlech dosáhnut ani při použití opravdu brutálních metod - stále z toho vycházely negativy docela dobře kopírovatelné na zvětšovací papíry a kyanotypie ne dost brilantní. To poněkud znejistělo moje představy o senzitometrii a zmírnilo mou úzkost při nakládání s tímto filmem, alespoň co se velkých formátů týká.
Zvětšujete jak? S kondenzorem? Na jakou gradaci?
