Vše napsané platí a protože nic není pouze černé nebo bílé (konečně to by tu všichni měli vědět, že ) tak ve všech oborech se vyskytnou patlalové i špičkoví odborníci.
Jak mezi mechaniky (pro automechaniky to platí dvojnásob), tak mezi doktory atd. Já jsem v oboru jemné mechaniky vyučen a nějakou dobu jsem se tím i živil a po delší pauze jsem se k tomu zase vrátil.
Nedávno jsem si pořídil P30n, která se nedala natáhnout. Páka šla na konec, ale ten proces neudělal co měl. Protože praktiky řady L normálně opravuju pro jejich propracovanou konstrukci a vcelku jednoduchost, tak jsem se rozhodl,
že se do ní pustím. Bylo to po konzultaci s jedním mechanikem penzistou z Druopty (kde tohle přesně dělali), který na dotaz, zda je to nějaká "běžná" a opakující se závada odpověděl, že to se nedá říci, že to může být cokoliv
Nevím, jestli mi to nechtěl říci, nebo to opravdu nebyla běžná závada, ale dospěl jsem k rozhodnutí, že to budu muset zkusit.
Pustil jsem se do ní a po překonání několika špeků typu - levý závit na páčce a spol. jsem po rozpůlení identifikoval závadu v zatuhlém čepu přepákování. Po namázání a rozhýbání čepu, složení přístroje a bezchybný chod. Ten přístroj mi tak
přirostl k srdci, že už s ním zůstanu
ještě jsem mu pořídil mladšího bráchu P50, aby se mu nestýskalo.
Fakt je, že když se někdo chce touto prací zabývat, tak stráví na začátku fůry času výrobou speciálních nástrojů a přípravků, kterých je třeba pro Praktiku asi deset, včetně přesně nabroušených šroubováků pro jednotlivé typy šroubků a bez
nich je člověk druhej a prostě to neudělá a nebo to potom vypadá, že to opravoval ruský mužik někde ve stepi.