113 odpovědí na toto téma

[abs]

Otevírám zde toto téma, protože si všímám, že velká část tvrdého jádra členů tohoto webu fotí na střední a velký formát. Je to vcelku logické, větší formáty stále ještě poráží digitální techniku pouhou hrubou silou megapixelů.

Kinofilm má proti střednímu formátu (snad s výjimkou 6x4,5) výhodu v tom, že je pohotovější, foťáky jsou menší a lépe se hodí pro živou fotografii. Ale právě tady v této oblasti je digitální konkurence nejdravější a nejvíce pokročilá.

Proto je dle mého názoru třeba položit si otázku, proč fotit na kinofilm. Nechci aby se tato diskuse zvrhla v klasický flame digi vs. analog a doufám, že na tomto webu to ani nehrozí. Spíše bych chtěl, abychom zde uvedli všechny možné výhody, které focení na kinofilm má proti digitální technice. Také bych nechtěl, aby se to tu zvrhlo v demonstrativní a lacinou bagatelizaci výhod digitální fotografie, takže prosím pište své příspěvky s rozmyslem.

Výhody kinofilmu lze dle mého názoru rozdělit do dvou typů

1 - Technické - tedy technické výhody focení na kinofilm proti digitálu
2- Výrazové - konkrétní vlastnosti filmu nebo foťáku, které mají vliv na účin výsledného obrazu

Kromě toho jsou zde ještě dva důležté momenty a to finanční a zvykový, kterými se ale příliš zabývat nechci.

Financemi myslím to, že přechod na digitál by byl příliš drahý. Kinofilmovou výbavu máte kvalitní a cennou, přechod na digitál se zachování sronatelné výbavy by přišel na značné prostředky, které nemáte, nebo je nechcete vynakládat.

Zvykem myslím to, že jste na focení na kino zvyklí, vyhovuje vám to, k počítači nemáte příliš vztah, takže nevidíte důvod proč to měnt. Výhody digitálu pro vás nejsou zajímavé.

Tyto dva důvody jsou zcela legitimní a není zde podle mě třeba je příliš rozmazávat. Proto prosím, soustřeďmě se především na výhody technického a výrazového typu.

Výhody technického rázu mě napadají tyto:

-Spolehlivost v extrémních podmínkách - Kinofilmové foťáky jsou robustnější, některé mechanické nebo hybridní jsou schopné pracovat i bez baterií a hodí se tedy na práci v extrémních podmínkách, například na výpravy do odlehlých míst, kde není elektřina.

-Promítání diaků - Focení na diáky umožňuje promítat velice kvalitní obraz na plátno. Nejlepší digitální projektory nejsou ani vzdáleně schopny zobrazit fotku srovnatelně kvalitně jako poměrně levné promítačky.

Výhody výrazové:

-Zrno - Zrno je obvyle považováno za nevýhodu, ale je možné ho též použít k podtrhnutí určité nálady. Do digitální fotky je sice možné zrno dostat digitálním filtrem, obvykle tím je však narušena ostrost rovných linií.

Doufám, že se shodneme, že právě kvůli tvrdému nástupu digitálu (proti kinofillmovým foťákům) je potřeba pojmenovat si důvody, proč se držet klasické analogové techniky.

Taším se na vaše postřehy a doufám, že se nám skromný seznam, kterým jsem začal brzo rozroste.

[abs]

Tedy, koukám že jsem vlákno vypustil ve špatné sekci, prosím moderátory a správné zařazení do MF...

[jenda1250]

Nevím nevím dobereme-li se nějakého relevantního závěru. Skoro bych řekl, že poměrně dost lidí tady nemá dostatečné zkušenosti s digitálem, naopak kino vs SF/VF bude asi zajímavé .

Výhodou kina (jak již bylo zmíněno) vidím v jeho odolnosti, kdy si vystačím (u některých přístrojů) i bez baterek, nemusím se bát vzít jej do drsnějších podmínek, ať by se jednalo o počasí, klima nebo třeba davové focení. Z kinofilmu se dá dostat kvalitní zvětšenina přes 30*40 s minimálním zrnem (PanF+) nebo naopak z toho můžu vytlouct brambory (Foma400 + R09), podle potřeby. Stejně tak možnost regulovat kontrast u jednotlivých filmů není k zahození (s VF je to ale nesrovnatelné).

Má asi nejlepší poměr váha/velikost/výkon - co se akční fotografie týče (tím nemyslím jenom reportáže lidí, ale i reportáž krajinářskou, kdy se nečeká na počasí, pracuje se s tím, co je).

Další výhodou může být i rozšířenost tohodle formátu. Ještě pořád se dá sehnat film v kdejakých potravinách (to jsem ale už dloooouho nezkoušel), v snad každém fotoobchodě mají aspoň Fomu,

Filmové kazety jsou docela fajn věc při výměně filmů, to neumožňují ani některé profi SF (P645/N a P67/II).

Handicap proti SF v rozlišení bych ani tak neviděl, spíš jde o ten pocit z fotografie, SF je maličko prostorovější. Při pečlivé práci se tomu kino může do značné míry přiblížit. To samé by mohlo platit i o digi vs kino.

[Pentaxista]

Jedním z mnoha důvodů je možnost nacpat do filmové zrcadlovky libovolný film. Každý film má jiný "charakter" (TriX, FP4+, PlusX, Delta100, Pan 400...). Ti, co na tyto filmy fotí, ví, o čem mluvím.
A každý z těchto filmů si mohu zpracovat libovolným způsobem - ti, co si filmy vyvolávají sami, ví, o čem mluvím...
Tuto volnost digitál neposkytuje - umí jenom lecos napodobit.

[Karel2Kouril]

Jedna technická výhoda mě napadá. Film (negativ), narozdíl od digitálu, nemá zásadní problém s přeexpozicí. Skoro by se chtělo říct, že digitál je takový film naruby - nesnáší přeexpozice (jak se čip nasytí, je konec), zatímco prakticky libovolnou podexpozici jde zachránit.
Vzhledem k tomu, že kino se dost používá na reportážnější věci, kde světelné podmínky můžou být všelijaké, přijde mi ta přeexpoziční pružnost filmu jako značná výhoda, protože světla dokážou být daleko divočejší než stíny. U digi je třeba si na to dávat fest bacha a furt hlídat expozici. S filmem si exponuju podle stínů, které se až tak nemění, a ono tam vždycky něco bude, včetně světel

[Karel2Kouril]

A ještě jedna věc - širokáče, u kinofilmu je situace daleko lepší, hlavně co se pevných ohnisek a bazarových kousků týče...

[prowler]

vyhody kina oproti digitalu u mna su:
- expozicna pruznost
- zrno/sum...regulovatelne filmom,vyvojkou..moznost ist do vysokych citlivosti
-zalohovanie
-fotka na papieri( v celej Trnave som nenasiel lab schopny vyprodukovat CB fotku bez fareneho nadychu-najma poltony su kriticke)
-v neposlednej rade tiez, ze kino ma drzi na uzde,viac premyslam-menej cvakam...to uz mam na sebe odskusane

[me]

Proč kinofilm?

První tělo mně stálo 8 tisíc, druhé 3 a půl, třetí jsem měl zdarma a ke čtvrtému jsem dostal litr navíc. Šlo o stejné modely. Nejsem až takový technikofil, ale je mi příjemné (za ty prachy) mít v každém těle jinej film a nepřehazovat je podle toho, kterej zrovna potřebuju. Vždy, když jdu fotit, vyberu si tělo s tím správným filmem, nasadím ten správnej objektiv a mažu. Za ceny kinofilmové techniky vlastně vděčím nástupu digitálů 8)

Často fotím v horších světelnejch podmínkách a film ISO 400 je pro mně minimum. I ten stejně většinou pushuju na 800. Normálka je šesnáctistovka a 3200 není vyjímkou.

Můj Dynax s pevným objektivem je tak nádherně malý!!!

Miluju zrno. Pushovanej Ilford nebo Tmax je pro mně pošušnáníčko Dělá mi dobře, když ke krásnejm a uhlazenejm fotkám digitálníků vytáhnu matný baryty obleptaný páskou a zrnitý jako prase. Asi mám jinej vkus.

Práce v komoře je pro mně neuvěřitelnej relax. Nejspíš všichni známe pocit, když se s něčím dvě hodiny drbeme a pak nám vysí na na skle ta nádherná zvětšenina dle našeho gusta a suší se.

Pocit, že patřím k tý divný menšině, co nemá digitál. Kouzlo, který se špatně popisuje. Nestát v řadě, byt někde jinde, znát něco co jinej ne... je toho spousta.

Mám kinofilm rád.

[Mamiak]

zdar. dobrý téma. zrovna nedávno sem se zamyslel podobně a i když asi nebudu tak systematickej, pár věcí taky mam:

byly časy, kdy flejmy analogický těm dnešnim analogově x digitálnim probíhaly na téma kino vs. sf. sice je už nějak nepamatuju, ale byly.

paradoxem, alespoň zdánlivym je, že v době, kdy kino díky modernim emulzím s tabelárníma, sigma a kdovíjakejma ještě krystalama dosáhlo svý zralosti a dokonalosti, přišel někdo a řek - tohle je překonaný, mrtvý

existujou lidi, který tvrděj a svýho času mně byl tenhle názor taky docela blízkej, že kino byl vomyl vod samýho začátku podobně jako véháesky, emgé kazety, ápées a jiný vpodstatě slepý a málo přínosný cesty technickýho pokroku. dneska už si to nemyslim a ke kinu se vracim

za důležitý u tohohle formátu považuju dvě vlastnosti, který mně přijdou klíčový a ne vždy přitom i dneska samozřejmý

když se podíváte na první lejky je patrný, že voproti zbytku tehdejší běžný výbavy byly malý -pohotový a měli hodně políček. to sou zároveň dva důvody, proč fotit na kinofilm - některý záběry prostě jinak nepřijdou, než, že toho nastřílim relativně rychle relativně hodně ...

to slovo relativně je tam úmyslně, protože nebejt tam, tak je to digitál a to je hnus. nemusíte s tim souhlasit, ale to je tak asi všechno co s tim můžete dělat. svoje pocity na tohle téma tady budu případně ventilovat jindy

nemam velký pochopení pro sice dokonalý, ale vobrovský a těžký kinofilmový kamery. chápu je jako svýho času přínosnou záležitost hlavně asi pro reportéry, ale i díky vlastní rozsáhlý a drahý zkušenosti mně časem došlo, že když už tahat nějakou to krávu na hřbetě, tak ať to aspoň stojí za to a to s kinem prostě nestojí. některý věci z něj prostě nikdo nevydojí a člověk se stane stejně nakonec akorát tak nosičem drahý elektroniky a zbytečně složitejch a těžkejch voptickejch soustav

debatu kino vs. digi případně i jiný filmový formáty vnímam veskrze netechnicky a to i tam, kde má "moje" technologie zatim vopravdu bohatě technicky navrch. vo určitej a to slovo určitej zdůraznňuju druh technický dokonalosti mně totiž vůbec nejde a dokonce je pro mě vysoce nežádoucí až vodpudivej. rozborů na téma nábytek z lepenejch pilin, jídlo z mikrovlnky a mlíko z teska sem se na jiný fóra napsal dost a dost. nejde mně vo technický a jiný výhody, ale vo filozofii přístupu. k životu, k sobě, k druhejm a nakonec i k fotce. že to nemusí bejt vždycky každýmu a na první pohled patrný nevadí

kinofilm v tomhle svym světě považuju za nevopominutelnej a nenahraditelnej nástroj, kterej mi dobře slouží. fotim na všechny tři existující hlavní formáty a zatim nemam pocit, že by některej byl na světě zbytečně...

na závěr lehce provokativní votázka: je kostní klíh už zcela překonaný a zbytečný lepidlo?

[zruda]

Digi nemá duši.
A jak tu bylo řečeno. Člověk prěmýšlí než to zmáčkne.

[bzencak]

Můžete být klidný pane abs!
Právě ve vaší práci je obsaženo vše jedinečné a podstatné co může nabídnout kinofilm v dnešní době. Specifika tohoto formátu jsou dodnes nepřekonatelná jinými prostředky! Dnes jen ve velké zkratce a s mnohými zjednodušeními: Právě „extrakce“a zkratka v hraničních stavech černobílé škály. S tajemnem sotva tušeného ve valérech husté černé... … a něco podobně podmanivého se děje i ve světlech a lescích!
Může za to kombinace velikosti shluků krystalů stříbra, jejich tvar, prostorová orientace ve vrstvě želatiny (a moře dalších věcí...) ve vztahu právě k té pravé velikosti záznamové plochy.
Jisté je jen to, že se sešla výjimečně dobrá kombinace všech zúčastněných!
Cílevědomá práce s těmito specifickými prostředky je srovnatelná s hledáním nových výrazových prostředků u post impresionistů, která vedla až k pointilismu a pak i mnohem dál...
Nakonec je ale dobře, že předmětnost fotky zůstala zakleta v citlivé vrstvě a spolu s objektivy nás stále drží u popisů dějů a skutečností, stále ještě hmotně existujících v tomto krásném světě... Z toho co jsem viděl ve Zlíně je jasné kam máte namířeno. Tam je to opravdu správně!

[zajda]

- ve valérech husté černé, krásné slovo, už dlouho jsem ho neslyšel, děkuji.
jen prosím nepřirovnávat části výtvarného umění k fotografii.
je to jako jablka a hrušky

[Predseda]

Zajímavá debata. Proč fotím na kinofilm? Začínal jsem fotit jako šestnáctiletý student (to je už 18 let tomu nazád) a tehdy byly důvody, proč jsem začal fotit na kinofilm, jednoznačně finanční (ale to nechcete slyšet). V posledních čtyřech letech, kdy fotím hodně intenzivně a také moje fotovýbava se velmi výrazně rozrostla na menší muzeum, jsem si několikrát kladl otázku, proč fotím pořád ještě "ze zvyku" na kinofilm a zdali bych si neměl pořídit středoformát a - přiznejme si to - třeba i digitál.

V kinofilmu vidím velkou technickou různorodost a rozsáhlé příslušenství a univerzálnost, kterou žádný jiný formát ani digitál neposkytuje. K sehnání je největší počet filmů, objektivů všech možných ohnisek určených na nejrůznější žánry fotografie od mikro přes makrofotografii, portréty, reportáž, focení zvěře, sportu až po krajinu (tam už se ale smysl kinofilmu na tento žánr pro mne dost vytrácí). Kinofilm umožňuje velice dobře pracovat s hloubkou ostrosti. Střední a velký formát sice dosahuje podstatně větší prostorovosti, která je úchvatná a bere mi dech, ale jsou věci, na které se prostě nehodí. U kina můžete buď maximálně využít velkou hloubku ostrosti, nebo ji naopak rozostřit - existují tak světelné objektivy, jaké pro středoformát neexistují. Digitál v podání APS-C zrcadlovek, které dosud drtivě převažují, je práce s hloubkou ostrosti velmi, velmi omezená kvůli menšímu snímači, takže tento druh záznamu zatím opomíjím a nebude mne zajímat, dokud se formát snímače nezvětší (a nejde mi prosím vůbec o megapixely, ale o hloubku ostrosti a možnost využít stávající objektivový park).

Na střední formát fotím občas, beru to jako sváteční focení, skoro si na to beru kvádro, těch fotek, které takto vzniknou, si vážím více, než těch, které vyfotím kinofilmem. Nicméně kinofilm má pro mne, jelikož se zaměřuji na focení reportážních fotek lidí, ať už jde o fotky rodiny, různých akcí, svateb a podobně, a na tohle je kinofilm perfektní. Těch 36 políček je akorát na to, aby se člověk nebál, že dofotí film v okamžiku, kdy nastane životní příležitost udělat skvělou fotku, ale nebude čím. Pokud fotím report a zjistím, že JE CO FOTIT , tak pak fotím jak digitálista a namlátím toho spoustu (a dělal jsem to i v době, kdy jsem z digi znal jen digitálky od Vietnamců ze Semtína). Prostě nechat si ujít skvělý záběr jen proto, že šetřím film a počítám každé políčko, je neomluvitelné.

V kinofilmu je úžasná rozmanitost fotoaparátů od dálkoměrů, které mají dodnes obrovské technické kouzlo a pohotovost, přes zrcadlovky až po filmové kompakty, z nichž ty s pevným sklem bývají někdy překvapivě dobré (ale to jsem zjistil až v poslední době, kdy jsem vyrostl z puberťáckých nálad a přestal tímto druhem kamer pohrdat).

Rozhodně si dnes nedovolím říct, že nějaký typ fototechniky je k ničemu a fotit s tím může jen blbec. Ať si každý fotím tím, co mu vyhovuje. Hlavně ať je ale z čeho vybírat. Unifikace se bojím.

[bzencak]

jen prosím nepřirovnávat části výtvarného umění k fotografii.
je to jako jablka a hrušky

Zajdo, nepřirovnávám části ale to hledání...

[Acer]

Proč kinofilm? Protože z něho jsou fotky. Z většího formátu jsou taky fotky, a lepší, ale ten přece jenom není pro všeobecné použití. Většina mých příbuzných a přátel kdysi používala taky nějaký ten kompakt na film. Z labu si potom přinesli hromádku obrázků, technicky nevalných a kompozičně ještě horších, ale měli fotky, mají je dodnes a budou je mít ještě dlouho. Potom si všichni pořídili digitály a obrázky do fyzické podoby nikdo nepřevádí - šak to mám v počítači. Zálohováním se nikdo netrápí a nevěří, že jednoho ošklivého dne přijdou o všechno.
Nekdy si představuji, že jednou, až já tady dávno nebudu, třeba za padesát nebo sto let, kdosi najde někde na půdě moje fotky a začne si je se zájmem prohlížet stejně jako já dnes s úžasem hledím na padesátileté nebo stoleté fotky. Ale vsadím se, že nikdy nikdo nebude zkoumat obsah nějakých datových nosičů, byť by k tomu měl náhodou technické prostředky.
Proto kinofilm. Protože z něho jsou fotky.

[StanislavPleva]

Já mám kinofilm moc rád. Dělám i 6x6, 6x9 a učím se 13x18, ale kino vede a dělám na něj nejvíc. Pocit z kina je jako když rybář příjde na břeh a začne ze svejch tlumoků vytahovat různý krabičky s harampádím. Prostě mám rád když můžu otevřít foťák, dát tam kazetu s kinofilmem kousek povytáhnout, založit, dvakrát cvaknout naprázdno, rád převíjím ručně zpět, kličkou, a založit film po tmě do vývojnice je dnes pro drtivou většinu lidí něco jako chirurgická operace.
Fotky z kina jsou krásný, jsou částečně nedokonalý, částečně dokonalý prostě má to něco do sebe. Digitál mě vůbec nebere, zatím nevidím pro sebe žádný výhody.

[Jastrabec]

Tak a teraz ma tu budete asi kameňovať.

Všetko čo ste tu napísali je hlboká pravda, samozrejme a aj s tým súhlasím.

Film je proste film, či už veľký alebo kino. Sám pri sebe furt nosím malý Canonet GIII QL1,7, aby som mal v pohotovosti nenápadný foťáčik na situácie, keď proste nejaký foťák treba a nemá človek pri sebe akurát celú svoju výbavu. Dobre mi stále slúži aj Canon Eos 500n z ktorého som vybral už veľmi veľa kinofilmu s obrovskou úžitkovou hodnotou. Teraz ho používam na špecifické potreby.

Fotím aj na stredný formát krásnou TLR Yashicou Mat.

A mám aj digi. (teraz príde to kameňovanie) Canon Eos 20D.

Každý formát využívam na niečo iné a má to svoj význam a aj výhody.

Keď chcem ísť fotiť náladové BW fotky, kde sa budem hrať so svetlom a tieňom, hľadať zátišia a krajinné detaily alebo aj celky a proste chcem aby malo určitý vzhľad, nastupuje do služby Yashica Mat.

Ak chcem BW dokument a tiež potrebujem niečo špecifické strčím určitý film do Eos 500N.

Zo sebou nosím stále ten Canonet s vloženou HP5.

No a digitál? To je baba na všetko. Poslúži aj pri fotení na film ako zápisník, alebo ako pohotovostný fotoaparát. Keď fotím krajinu a mám len Yashicu Mat s BW filmom a práve by som bral aj farebný obrázok so širokouhlým pohľadom, digi poslúži a vcelku slušne, ak odhliadneme od všetkých nedostatkov.

Niekto bude asi namietať, prečo nemám zo sebou Eos 500N s diafilmom, alebo farebným filmom. Občas mám, ale častejšie je tam natiahnutý BW film, určený na iné potreby a keďže sa mi nechce večne sa babrať s vyťahovaním filmu z kazety, Eos500 ostáva doma.

Ale ono ja si myslím že celé toto digi verzus film, je pritiahnuté za vlasy. Tomu komu ide predovšetkým o obsah fotografie, môže byť forma ukradnutá (pokiaľ nemá špeciálne požiadavky na určité vlastnosti, ktoré môže ponúknuť len film, ako sa tu už písalo).
Pre fotografiu má teda význam aj film ale aj digitál, myslím si ja.

Ale áno, film ešte nebol prekonaný, čo je veľmi dobré. 8)

[Jastrabec]

Ale je jedna vec, ktorá sa ani mne nepáči. Ono prišli digitálne foťáky a zrazu je tu kopec umelcov a odborníkov, čo cvakajú až im prst prirastie k spúšti a softia a debatujú o tom ako upraviť toto ako tamto a nakoniec prídu s obrázkom krajiny, kde majú miesto pekne zobrazeného slnka s postupným prechodom, len obrovskú dieru s ostrými hranami, ako keby ju tam vypálili cigaretou. A sú spokojní, že akúto majú výnimočnú fotku.
A mnohí ani nedržali nikdy film v ruke, a netušia ani aké to je fotiť na film.

[jedi]

Ja mam vsetky formaty od digitalu az po 6x9. Mam to rozdelene, reportazne veci fotin na kino a 6x9, na 6x6 zatisia, sem tam nejaky portret, na digitale fotim vsetko na co je skoda filmu, pripadne ked chcem chcem raz za cas fotit farebne.
Najviac som toho vycvakal na digitale, najradsej ale fotim na kinofilm a SF.
Dovodov pre kinofilm je niekolko:

vytvarne: kombinacia 20mm ohniska a f5,6 je na kine smrtelna, stale som schopny odpichnut objekt jemne od pozadia, nehovoriac o tom ze mam nejake exoticke Canonacke sklo, ktore patri k strednej triede ale spicku ma prave na f5,6. Na digitale by som potreboval na to iste cca 12mm, o rozostrenom pozadi si mozem nechat snivat. Na 5D nemam a rozostronie v PS oklame len laika.

technicke: poloprofi a profi fotaky za polovicnu cenu bakelitovych digitalov, dialkomery, ktore obcas fotia lepsie ako cela ta skor spominana profi technika, stoja tak 1000 korun, kvalitne CB zvacseniny

financne: moj digital ma prave presne 2 roky, kupil som ho za 30 000, takze trocha matiky. nabehnutych ma 4000 snimkov, aktualna cena v bazare cca 13000,- Sk. Takze naklady na digitalne fotenie za dva roky" 17000/4000 = 4,- Sk na zaber. (film: 4,- Sk na zaber aj s vyvolanim, cena za telo padla za dva roky cca o 1000). Inymi slovami, digital sa oplati pre ludi co su schopni vyprodukovat viac nez 20 vybornych fotiek za rok, pripadne sa tym zivia a namlatia toho na tisicky, cim viac tym je to lacnejsie. Ja to nie som. Druha vec, ze ja som tie digi naklady vykryl roznymi cenami v sutaziach. Kvalitna digitalna zvacsenina 30x45 je 160,- Sk (aj je ciernobiela). No RC od Fomy vam tonalne vzdy vyjde lepsie (a to mam len Anaret), s nakladmi niekde okolo 40,- Sk na kus. Baryt o par korun viac. Ostrost na digitale klame, vyzera to vzdy ostrejsie, ale za to ze 8mpix je viac nez kinofilm ruku do ohna nedam, skor mi to vychadza tak ze v oboch pripadoch je hranica optika a sposob fotenia.

Este par vyhod filmu: nulove trable s archivaciou, za hodinu to vyvolam, ustalim, vyperiem, ususim a strcim do karisbloku. Ziadne kontakty popisovanie, kaslem na to. Na disku ma caka 15 CD na napaleniee s digicvakmi, proste sa mi do toho nechce. Narocna manipulacia s obsahom zaberu, osobne to pokladam za klucovu vec.

Nevyhody: ked sa lame chlieb a treba dodat rychlo fotky, z filmu sa to nestiha. Poznam profikov co fotia automobilove preteky, zadanie je bezne take, ze kazde auto niekolkokrat, a vsetko ostre aby sponzori videli reklamy, za vikend bezne padne 4000 zaberov. Spracovanie davkovo na pocitaci, za dva dni to je spracovane, zatial fotite inde. Skuste to robit na filmy. Specialne, ked si kolega teraz na to kupil mark III s 10 fps.
Relativna zlozitost farebneho procesu, minimalne na moje priestorove pomery (kupelna 130x130), takze farebne fotenie ostava na digital. Mam v plane testnut nejake filmy a potom skenovat na plocho, ale neviem co z toho bude. Zo 6x9 nemam problem, ale to je zase trochu drahe. Digital setri cas, co je v dnesnej dobe najdrahsia komodita.

[StanislavPleva]

Ještě k tomu kinu. Ono to tady nakouslo už asi víc lidí, ale digi mě nedává pocit volby. Nic proti digi, dají se s tím dělat asi perfektní věci, ale klasický foťáky jsou něco jako různý techniky a materiály např. v malířství - kde můžu mít kresbu tuší, nebo akvarel, nebo olej na plátně, nebo co já vím ještě, zrovna tak "emulzní" focení - mám možnost volby, barva nebo čb, zrno nebo nezrno, kontrast nebo šeď, nehledě na různé formáty, různé konstrukční typy foťáků, vývojky, postupy, papíry atd atd.
Takže to digi mě zatím přijde jako mražená pizza z marketu, je to hezký, barevný ale dá se to jíst jenom málokdy
No a kinofilm je na výše nuťuklé pokusnictví asi nejlepší a když už vím co chci a jak tak se to může načisto odpálit třeba na VF....
A kino foťáky jsou prostě nádherné, například krásná Minolta Hi-Matic s Rokkorem 40mm 8O

[Oscar76]

Technicky vydím mezi digi a kinofilmem tento zásadní rozdíl:
Svým rozlišením odpovídá kvalitní kinofilm rozlišení digitálu řekněme kolem 10 Mpx. Jenže:
Zatímco digi fotka je složená z pravidelné sítě stejně velkých čtverečků, u filmu je to jinak. Chemicky vzniklá zrna jsou každé jinak velké, liší se i tvarově. Zvětším- li přehnaně digi fotku, uvidím síť čtverečků, přeženu-li zvětšení hodně, je to nepoužitelné. Pokud totéž udělám s kinofilmem, uvidím sice zrno, ale díky výše uvedené různosti t nebude nepřirozené. Mluvím tu především o ČB filmu. Jistě se dá najít i řada dalších argumentů, jako expoziční pružnost etc...

[Goro]

Já stále nechápu argumet "jde o obsah". Obsah , zvláště u fotografie je natolik intimní záležitost, že ten kdo se tváří, že chápe obsah fotografie jiných autorů asi docela dost kecá. teda pokud k nim není nějaký komentář, nebo nejsouli foceny jako příběh. Ještě je jedna skupina fotografií kde se obbsah snadno pochopí: motivem je nahá krásná žena, kýčovité místo, květ nebo portrét dravce.
Podle mého pohledu na fotografii jde především o formu. Včetně světla, kompozice,výrazu, výřezu, tónu, papíru....
Když se podívám na obsahově mě naprosto cizí fotku třeba lokomotivy, a vidím s jakou láskou, péčí a vkusem byla vyfocená a nazvětšovaná na slušnej papír, tak prostě ocením i tu lokomotivu.
Jestli jste spokojeni s působivostí svých fotografií z kinofilmu, pak není co řešit, na kinofilm vznikly úžasně působivý díla. Taky na něj někdy fotím, ale řekl bych, že ze svitku jsou ty fotky trochu působivější.
Na digitál nefotím, nelíbí se forma výsledné fotografie.

[wolfram]

citoval bych slova autora z úvodu:
"Nechci aby se tato diskuse zvrhla v klasický flame digi vs. analog"
a přesně tohle se tu stalo, aaaachjo

PROČ KINOFILM - pro moje foceni ulice je nejpraktičtější.

[wolfram]

citoval bych slova autora z úvodu:
"Nechci aby se tato diskuse zvrhla v klasický flame digi vs. analog"
a přesně tohle se tu stalo, aaaachjo

PROČ KINOFILM - pro moje foceni ulice je nejpraktičtější.

[RHx]

Tu druhou technologii sem nepleťte.
Nezmiňovat, prosím.
Děkuji.

Přemýšlím nad výhodami a nevýhodami, srovnávám, ale fakt nevím, jak bych to napsal. Moc dlouhý text by to byl.
Používám oba v poměru asi 2:1 ve prospěch kina.

[abs]

Tu druhou technologii sem nepleťte.
Nezmiňovat, prosím.
Děkuji.

Přemýšlím nad výhodami a nevýhodami, srovnávám, ale fakt nevím, jak bych to napsal. Moc dlouhý text by to byl.
Používám oba v poměru asi 2:1 ve prospěch kina.

Mno zkus se nad tím ještě zamyslet, tvůj názor nás zajímá! 8)

Ještě stručná poznámka pro Gora - aniž bych chtěl vyvracet tvé pojetí fotografie, nelze opomenout, že se jedná především o médium, komunikační prostředek. Nikde není psáno, že ho tak musíš používat, ale nic nenaděláš s tím, že právě v tom tkví jeho síla a význam ja pro většinu lidí, kteří fotografie vytvářejí, tak pro ty, kteří si je prohlížejí.

[Goro]

abs: asi máš pravdu, jako na komunikační prostředek na fotografii nepohlížím. Spíš jako na ucelené dílo či obrazový doprovod.
Rozhodně netrpím přesvědčením, že pouze můj pohled je ten správný, dokonce jej neberu ani jako dogma.

[caminante]

Tak si taky zkusím přisadit
Zdůrazňuji, že to je vše jen můj SUBJEKTIVNÍ pohled

Na nic jiného než na kinofilm sem nefotil a SF a VF znám už jen jako výsledný produkt. Nicméně v současný době si použití kina dovedu představit jen v oblasti akční fotografie a to ještě spíš na BW. Barvu moc nedělám, ale spíš je to díky tomu, jaký je chování labů. Na barevný proces nejsem zařízen a upřímně, digi mi v této oblasti přijde jako lepší volba (sorry Podotýkám, že se stále bavím o akční fotografii na malý formát. Jinak si myslím, že kino s VF a SF moc srovnávat nejde, zonální systém je velmi omezen (a to vidím jako zásadní), velikost zvětšenin taky.. Prostě kdybych nefotil report a dokument, jdu do SF. VF je na mně prostě moc. Ale když si vzpomenu na mega zvětšeniny C. Butchera…. Ještě teď mi běhá mráz po zádech a to mně krajinky nikdy moc nebraly…
Shrnutí:
+ pohotovost, odolnost, u BW pak extrémní exp. rozsah, nyní i cena techniky
- čas zpracování (vůči digi), obrazová kvalita velkých zvětšenin oproti SF a VF

Padlo tu taky pár věci, na který musím reagovat:
1. Digital nemá duši – nesmysl non plus ultra. O tom jestli fotka má nebo nemá duši, rozhoduje fotograf. Je to tak 3 roky zpět, kdy sem navštívil výstavu o Rusku. Sem mysle, že mně omejou dyž sem to viděl. Focený zřejmě nějakou digi SLR-like.. věci nad 400 byli jak vod nějakého impresionisty… chvílem prodejchával první panel a přemejšlel jesti si ze mě někdo dělá prdel nebo to myslí vážně. Nicméně sem to dal celý a dokončil jsem to ( ne sice mega nadšen, ale potěšen) A tam mi došlo, že to vo tý technice zas tak nejni. Ty fotky prostě duši měli, resp. Zachovali si ten genius loci a to je pro mě podstatný.
2. u digi není možnost volby – je jen jiná než u filmu a dělá se v PC (což je pro někoho problém. Proč to zmiňuju tady na temnakomora.cz? Každá technika má svý pro a proti. Když budu chtít dělat metr a větší zvětšeniny krajiny, kde bude vyštelovanej kontrast tak jak já chci a bude tam vidět každém lísteček, tak to nebudu fotit kinem na 400ISO. Když budu potřebovat fotit barevně report a budu spěchat na výsledek práce, nevezmu si SF a diáky… Nenechme se omezovat dogmaty ani techniku. Mně na tom celým kolotoči jménem fotografie sere dneska to, že nějaký prďolové rozhodujou vo tom jestli se zruší tydle filmy a tydle papíry, že digi nikon bude mít furt crop faktor atd. Chci mít možnost volby. I třeba v tom, že se budu moc podívat na výstavu portrétu VF
3. Goro - todle zas nechápu já… jasně že jde i vo formu a je jasný, že se vždy jen přiblížíš tomu co tím chtěl fotograf říci, ale to je zase umění a práce diváka.. Ale dost možná, že to vnímám jinak, protože u reportu a dokumentu jde hlavně o obsah.

[caminante]

Radim: sorry, tvuj příspěvek sem si nepřečetl před vložením. Už se to nebude opakovat. slibuju

[wolfram]

Dalsi vyhodu na cestach bych videl, ze ma k dispozici vzdycky rezervni telo, ktere je plne kompatibilni s celym prislusenstvim. Komu se podlela fotak na cestach asi tusi ...

[RHx]

Radim: sorry, tvuj příspěvek sem si nepřečetl před vložením. Už se to nebude opakovat. slibuju

hele ať každej píše, co se mu zachce - ale míchat to dohromady - tenhle web vznik právě proto, aby to bylo jednodušší a nemuselo se to pořád srovnávat a všelijak nahlížet z osmdesáti úhlů pohledu

jdu pár hodin budovat temnou komoru, stanu se tesařem, sádrařem a jinými řemeslníky
pak si zvětším pár prvních snímků z nově nabytého dálkoměru - ještě v koupelně a pak se zamyslím nad tím kinofilmem

[Fabius]

Proč fotím na kinofilm?
Odpověď je poměrně složitá, takže jen hlavní body – jsou převážně technického rázu:
1. Asi nejdůležitějšího a základního parametru se už dotklo několik přispěvatelů a z nich asi nejkomplexněji Předseda – je to UNIVERZALITA. Kinofilmová zrcadlovka (a s určitými omezeními i od něj odvozené DSLR) nabízí jednoznačně nejširší spektrum možností prakticky pro všechna odvětví fotografie. Od ultraširokoúhlých a superteleobjektivy, od makroobjektivů přes rybí oka po shiftovací skla. Žádný jiný systém (35mm/SF dálkoměr, SF SLR, VF ve všech podobách) se tomuto stupni univerzality ani nepřibližuje. Fotografuji v řadě odvětví a tuto univerzalitu do značné míry využívám (snad kromě silných světelných teleobjektivů). SF (a to ani 6x4,5) nemá ultraširokoúhlé objektivy bez kterých se jen těžko obejdu. SF SLR většinou končí někde kolem 22mm eq. (záleží na tom, zda přepočítáváme podle úhlopříčky nebo podle delší strany). Některé specifické SF dálkoměry sice ultraširokáče mají, některé dokonce disponují i shiftem (Silvestri), ale to je zpravidla vykoupeno značnými omezeními jinde (o ceně ani nemluvě).

2. Kinofilmové diapozitivy lze snadno prezentovat ve slušné kvalitě velkému počtu diváků. Toto je pro mě dost důležitý aspekt, protože největší část mých fotografií, které kdy byly veřejně prezentovány, byly právě promítané diapozitivy. Bandě 30-ti studentů nelze ukazovat fotografie (jsou sice na to projektory, ale jsou vzácné a kvalita také není nic moc).

3. Přechod na jinou srovnatelně univerzální techniku (DSLR se zachováním stávajícího rozsahu vybavení) je finančně zcela mimo realitu – pokud má dojít k zvýšení obrazové kvality (a to je s otazníkem).

4. SF má nesporně řadu výhod co se týká obrazové kvality – zejména zrno, tonalita, ale někdy i množství detailů by se mi na některé aplikace zamlouvaly podstatně více než výsledky z kina, ale vzhledem k hlavním mým fotografickým oblastem jsem nikdy nenašel dost nadšení a volných financí (byť jsem několik SF přístrojů vyzkoušel).

+ co se týká spolehlivosti: tak tohle ani moc neřeším. Přechod z Praktiky na Nikon znamenal v tomto směru značný pokrok (u Praktiky jsem přišel o velké množství unikátních fotek čistě kvůli nespolehlivosti těl a objektivů). Fotím sice v poměrně náročných podmínkách (hlavně vysoká prašnost), ale dobrý SF přístroj by to jistě vydržel. Diskuse na téma fotoaparát v mrazu mě moc nezajímají od doby kdy jsem zjistil, že kterýkoliv z mých Nikonů vydrží podstatně nižší teploty než já sám. Mnou používané akumulátory NiMH jsem si proměřil a jsou na to stejně jako ty foťáky.
- - -

A nyní ke konkrétním aplikacím:

A: největší objem mých fotek (cca 60-70%) představují (převážně) dokumentační snímky památek antiky (zejména z oblasti Středomoří) – focené na diapozitiv. Toto je fotografická oblast pro mě jednoznačně nejdůležitější a vlastně důvod, proč jsem vůbec začal fotit.
Je na to potřeba dost široké spektrum ohniskových vzdáleností (17-300mm) a světelný objektiv + dva shiftovací objektivy přinášejí vítané zlepšení kvality. Řada lidí může namítnout, že takový rozsah požadují jen začátečníci a postupně fotograf stejně začne používat jen několik ohnisek. V tomto konkrétním případě to ale neplatí – důvodem je skutečnost, že často nemohu změnit stanoviště. Nelze vyfotit celý interiér antické villy nebo amfiteátru bez objektivu 17-18mm (20mm je často moc dlouhé – ověřeno v praxi). „Udělat krok dozadu“ nejde, protože za mnou je v takových případech stěna nebo sráz s velmi tvrdým dopadem. V počítači to také poskládat nelze, protože na většině lokalit je zakázáno používat stativ (zákaz je i fakticky vynucován) a navíc na to není čas. A celý ten prostor vyfotit potřebuji, protože „po kouskách“ nezíská divák potřebnou představu o celku (což je cílem). Také nelze vyfotit detail hlavice sloupu nebo nápisu či reliéfu 10m vysoko bez teleobjektivu (jeřáb se mi to tašky nevejde). Nelze fotit v muzeích s nízkou hladinou osvětlení bez světelné padesátky - delší makroobjektiv na to použít nelze, protože se nedá udržet v ruce (často ani s filmem ISO 800) a se stativem vás zpravidla vyhodí – a to bez skrupulí.
Sečteno a podtrženo: požadovaný rozsah výbavy jinde než v kinofilmu (DSLR) vůbec neexistuje. Ani 6x4,5 neposkytne potřebný rozsah objektivů (hlavně ultraširokých), o váze středoformátu ani nemluvě (zkuste sebou nosit 300mm pro SF) - veškerou výbavu musím mít na boku v tašce, batoh nepřichází v úvahu kvůli častým výměnám objektivů a dalších propriet. Četnými pokusy jsem dospěl k poznání, že 6-7 kg je maximum, které jsem schopen celý den nosit sebou.
A to jsem pominul další potíže – zkuste na FF UK sehnat promítačku na SF (i tu kinofilmovou jsem si tam raději dovezl vlastní, abych si nemusel půjčovat na vedlejší katedře). Digitální snímky lze širšímu publiku prezentovat jen velmi obtížně – sám dataprojektor nevlastním, na UK jich mají jen několik a navíc napevno instalované v místnostech, kam se lze obtížně dostat. A to nemluvím o kvalitě – ukazovat detaily architektury na pár pixelech není to pravé ořechové.
+ kinofilm umožňuje mít sebou malé a lehké záložní tělo (FM-10), protože porucha fotoaparátu uprostřed výpravy v zahraničí by znamenala totální katastrofu (osobně zažito – naštěstí jsem v té době už měl dvě těla). S DSLR by to bylo trochu komplikovanější.
Nedostatkem kinofilmu pro architekturu je jednoznačně kvalita – zvětšeniny 30x45cm jsou v řadě případů na hraně možností této technologie, ale z výše uvedených důvodů to bohužel jinak nejde.
APS-C DSLR (Nikon jiné nemá a změna značky napadá v úvahu z finančních důvodů) podle mých poznatků nepřinese zvýšení kvality. Naopak by to znamenalo (kromě značné finanční zátěže) problémy s dobíjením baterií a archivací souborů na výpravě v polních podmínkách (kempy a hotely nebývají v itineráři zastoupeny). Ne snad, že by to nešlo – ale proč, když to přinese jen komplikace a nikoliv zvýšení kvality výstupu?

B: zahrada/makro (širokoúhelníci vědí o co jde) – druhé podstatné odvětví, kterým se zabývám. Jde o fotky, které se asi nejvíc blíží krajině a krajinnému detailu (různé pohledy v zahradě) + makro (a to často skutečné makro – tzn. 1:1 a více) s prezentací výsledků na fotkách 30x45cm.
Pokud jde o záběry typu krajiny a krajinného detailu, tak tam je potřebné spektrum objektivů podstatně skromnější a SF 6x7 by byl nepochybně vhodnější. Jenže tady už vstupují do hry finanční aspekty (tělo + 3-4 objektivy + skener = móóóc peněz na to kolik toho vyfotím a jaký význam to má). U makra je potřeba objektivů ještě menší (vlastně stačí jeden + měch), jenže na 6x7 by focení něčeho o rozměrech 5x7mm bylo technicky DOST komplikované (ona to není sranda ani na kino). 6x4,5 je asi tak na půl cesty – na jedné straně nenabízí podstatné zlepšení v množství detailů (ověřeno v praxi; jiná věc je tonalita a zrno) a na druhé straně makro je s tím o něco menší problém než se 6x7 a větší problém než s kinofilmem. Finanční aspekty podobné jako u 6x7.

C: reportáž – třetí moje podstatné odvětví. Většina je černobíle a jen malá část na barevný negativ. Středoformátově by to sice šlo, ale vzhledem k požadavkům na výstupní kvalitu jsou takové úvahy celkem dost zbytečné – proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. DSLR by na řadu příležitostí asi byla vhodnější, jenže pořád jsou problémy s kvalitním ČB výstupem (neříkám, že to nejde – jen to pořád je poněkud komplikované) + Nikon má jen APS-C a to by znamenalo tělo + širokoúhlý zoom + karty + baterky + blesk = zase móóóc peněz za něco, co má pro mě jen omezený význam.

Takže to jsou v maximální stručnosti důvody, které mě vedou k setrvání u kinofilmu. Záměrně píši „setrvání“, protože v době, kdy jsem fotit začal, nic jiného než kinofilm vůbec nepřicházelo v úvahu (hlavně z finančních důvodů). K dokonalosti má tento formát dost daleko, ale jakákoliv změna by přinesla omezení použitelnosti, praktické problémy a značné náklady.

[Fabius]

Dodatek: osobně si nemyslím, že pokud je pro někoho důležitý obsah fotografie, tak tomu může být forma ukradená (Jastrabec). Pro některá odvětví fotografie to může platit, ale pro žánry jako architektura a krajina obvykle nikoliv. V první řadě fotky krajiny tu už byly na tisíce nejrůznějších způsobů a jen velmi těžko lze někoho oslnit sice kompozičně nápaditou krajinou, která bude ale mít vypálené mraky (nebo to slunce), nedostatek detailů nebo jiné podstatné technické nedostatky. Forma by měla být v souladu s obsahem. Jedním z obvyklých argumentů zastánců digitální techniky byla (a je) teorie o „pozorovací vzdálenosti“. Podle této teorie není třeba jít za určitou hranici množství detailů, protože fotku jako celek je nutné nahlížet z určité vzdálenosti (v závislosti na formátu fotky) a lidské oko má určitý limit z rozlišování dvou bodů na určitou vzdálenost. Proč ne – ostatně na základě podobné úvahy vznikla Leica a formát 35mm. Jenže to neplatí vždy a všude. Snad pro fotku visící na zdi nad skříní, kdy se k ní nelze dostat blíže, ale např. na výstavách zpravidla fotky visí na zdi v úrovni očí (resp. lehce pod) a lze k ní přistoupit. A to návštěvníci výstav také DĚLAJÍ. A právě množství detailů + mikrokontrast je to co vytváří „prostorovost“ a „vtáhne“ diváka do fotky. Uvedené platí opět pro žánry s množstvím detailů (architektura - krajina), u portrétu to může být zcela zbytečné a důležité jsou jiné parametry (tonalita, šum/zrno).
Takže závěr: na každé nasazení je potřeba si vzít vhodný a přiměřený nástroj. Když sečtu veškeré své požadavky/nároky a možnosti (ať již fyzické nebo finanční), tak mi z toho vyjde, že dnes (a v nejbližších letech) je kinofilm stále ještě nejvhodnější (byť ani zdaleka ne dokonalé) médium. Pro určité aplikace se chystám pořídit vhodný VF přístroj, ale s ohledem na finanční a časové aspekty se obávám, že to nebude příští týden.

[me]

Fabius: Sis dal sakra práci... Nejspíš se mi nebude chtít tolik rozepisovat o pocitové stránce focení na kinofilm, jako ty. 8) To nejdůležitější je, že ti rozumím. Mám to podobně. Kinofilm je technologie, která mi poskytuje to co chci. Mám ji naučenou, jsem na ní vybavenej a pokud bych měl začít s novým systémem (ať už SF nebo digi), dalo by mi spoustu práce a stálo by mne spoustu peněz, než bych se opět dostal na úrověn, kde jsem teď. Proto doufám, že se kinofilm a k němu přidružené věci budou prodávat co nejdéle. Dost tomu věřím. Spousta firem souvisejících s kinofilmem může zaniknout, ale jedna či dvě zůstanou. I když to v dnešní době zní divně, jsou tu ještě pořád lidé, kterým nejde tolika o maximální zisk, ale zajímají je i takové věci, jako hrdost na firmu, nadšení, čest v oboru, atd. Kodak může zavřít filmovou divizi, ale její výrobní linky (dobře zajeté a fungující) může koupit nadšenec jako my a v klidu produkovat filmy (a vydělávat si). Aspoň v to doufám... 8O

[Fabius]

me: nojo - jak na to tak koujám, tak to fakt vypadá jako následek záchvatu grafomanie. By mě zajímalo, jestli to někdo přelouskal celé.

[me]

Ještě k tomu, jak dlouho se filmy a spol. budou vyrábět: mám pocit, že se Fomě nebývale daří. Ted už má zákazníky jisté (nehrozí, že by polovina utekla k digitální fotografii) a v záhraničí jí považují za víceméně rovnocenou náhradu Agfy a dalších. To je minimálně 10 klidných let pod křídly Fomy...

[me]

http://www.photorevu...ent/view/337/2/

Dobré zprávy, ne?

[Ondrej1]

Chybí mi možnost Ano, nejčastěji, nikoli výhradně.

Důvody mám dva, jednak jde jít hodně doširoka, a pak na delší túry je konifilm tak nějak praktičtější, na středoformát už to chce stativ a na to nemám (fyzicky).

[Ondrej1]

Kodak může zavřít filmovou divizi, ale její výrobní linky (dobře zajeté a fungující) může koupit nadšenec jako my a v klidu produkovat filmy (a vydělávat si). Aspoň v to doufám...

Nejsme první, koho to napadlo, ale není to tak jednoduché. Podrobně se to probíralo třeba na APUGu

By mě zajímalo, jestli to někdo přelouskal celé.

Plha se hlásí. Moc pěkné.

[me]

Vím, že to není jednoduché a rozhodně to nezlehčuju. Je to ale cesta jak jít dál a není nereálná. Nebylo to obdobně s chemií Ilford? Firma ji přestala vyrábět, ale několik zaměstnanců zakoupilo linku (nebo co) a ID-11 či Microphen je zase v prodeji. Tak jsem to aspoň slyšel... 8O

[kraken]

Me: ono ani tak nejde o linku (snad na balení), spíše jde o ochranou znám ku a o recepty na výrobu.

[Predseda]

Tož v Číně a v Rusku si s ochrannými známkami moc hlavu nelámou

[wolfram]

Tož v Číně a v Rusku si s ochrannými známkami moc hlavu nelámou

Bohužel, si tam nelamou hlavu s více věcmi - třeba s kvalitou

[RHx]

Neumím si představit, co víc by bylo možné ke kinofilmu dodat.

Napadá mě ještě, že si ho můžu rozdělit přemotáním do dalších kazet na 2-3 díly a každej si vyfotit jinde, vyvolat jinak. Toto dělám, původně jsem chtěl metráž, ale nemám takovou spotřebu, tak mi dělení kina stačí. Nemám moc rád film, co je exponován v různých světelných podmínkách, vyvolání "N" vždycky není optimální.

[Goro]

Fabius: četl jsem kousek, ale dobrý

[zajda]

Fabius: četl jsem kousek, ale dobrý

[Gorgi]

Fabie, precetl jsem to cele ) a krasne napsano.

ja mam vsechno mozne vybaveni - kino slr, kino rf, sf slr (6x6 a 6x4.5), tlr 6x6 a sf rf (6x7/6x9)...

a nejcasteji fotim na kino. duvod - je to male, relativne lehke, objektivu je veliky vyber (oproti sf), neni problem mit dve-tri stejna tela (pri dnesnich cenach) a v nich ruzne filmy (nejcasteji u mne CB iso 100, CB iso 800-1600 a diak)

"dost" jsem zacal fotit take na sf rf (m23) a to pokusy o krajinu a architekturu. duvod - technicka kvalita. 30x45 neni z negativu 6x9 problem, na kinu to nekdy problem byva, zvlaste u hodne sirokych ohnisek, navic BW negativ zacne nepekne zrnet atd.

chystam se porovnat na stejny film, ze stativu, stejny zaber. moje asi nejlepsi skla na kino - zeiss distagon 35/2.8 a planar 85/1.4 proti rf sklum na m23 - sekor 50/6.3 a sekor 150/5.6. zvetsenina 30x45, ze stejneho labu a uvidime...neco si uz ted myslim...ale nechci predbihat

[Mamiak]

hehe, to si ani nemysli, to je jistota. planar s distagonem v kinu versus m23 sekory mam vyzkoušený ...

[tomas.kontakt]

teď názor úplného amatéra, který si minulý týden koupil foťák a to analog na kinofilm. Rozhodl jsem se pro něj z jednoduchého důvodu (samozřejmě jsem hodnotil hromadu věcí) - když budu fotit na digitálu, tak namlátím hromadu obrázků a porostě si pak vyberu, který se mi bude líbit a nestojí to nic. Kdežto u analogu budu hodně přemýšlet nad obrazem v hledáčku, než zmáčknu spoušť. Nechci se zařadit k lovcům obrázku, jako jsou japončíci na dovolený (nic proti nim..) Takže jsou to vlastně důvody dva - rád přemýšlím nad tím, co fotím (musí mi to dávat smysl) a pak i finanční stránka - vyvolání fotky něco stojí, takže musí stát za to. Teď vlastně i další důvod - NESNÁŠÍM PROHLÍŽENÍ FOTEK Z DOVOLENÉ U NĚKOHO NA POČÍTAČI TO JE FAKT TRAPNÝ!!!!!!!!!!!!!!

[wolfram]

tomas.kontakt: ale no taaaaak, proč hned trapný. Prostě někomu to tak stačí. Když to stačí autorovi fotek i jeho divákovi ... Já bych tak militantní nebyl. Stěžuj si, až tě budou nutit koukat na tříhodinový nesestříhaný záznam svatby bratrance, kterého jsi nikdy neviděl.