25 odpovědí na toto téma

[Pentaxista]

Urval jsem si pozdní odpoledne a večer a zalezl do komory.
Měl jsem pěkně exponované svitkové negativy (FP4+ EI200, HP5+ EI500) vyvolané v XTolu 1+2 a 1+1. Zvětšoval jsem náhledovky 24x30 na Fomaspeed Variant, vyvolával v MG vývojce Amaloco.
Rozhodnutí znělo: kdyby měla být výsledkem jedna fotka, pokusím se dostat z negativu maximum za užití "filtrace prosté" a split grading-u.
Fitraci prostou znají všichni, split grading možná ne (pouze pro úplnost a "sedlácky" - slouží ke "zvětšení množství polotónů" bez nárůstu kontrastu při dvojí expozici - tvrdou (např. M100-200) a měkkou (Y100-200) filtrací.
Úkol nebyl až tak jednoduchý, protože negativy byly exponovány "zcela" přesně a volání proběhlo přesně na tvrdost papíru 2-2,5.
Udělal jsem vždy jednu zvětšeninu s filtrací M10 (zmíněný papír a bar. hlava Meopta ES4) a jednu s dělenou filtrací.
Poznatek: Split grading je pracný a časově náročný (na zkoušky) a přináší ošekávaný výsledek. Hlavně tam, kde jsme se netrefili do expozice a volání. Takže nic nového - mně se nepodařilo vymačkat z dobrého negativu nic pronikavě lepšího, tam, kde se nedalo mluvit o ideální expozici a vyvolání byl výsledek lepší.
Jenom na okraj: doufám, že mi co nejdříve příjdou z opravy elektronické hodiny. Negativy byly kryté "tak akorát", MG4 a devadesátka zvětšovací objektiv byly nastaveny na zvětšení 24x30, pracovní clona 8, neutrální filtr barevné hlavy nastaven na "40" a expozice se pohybovaly kome 6-9sec. V tomto rozmezí je už naprosto přesná expozice (na desetiny sec.) zcela nezbytná.
Také Kaiserův bazmek na zkoušky (maskovací rámeček na papír 13x18 se zašoupávacícmi dvířky pro 6 resp. 12 zkoušek) se v této situaci dobře osvědčí.
Rovněž odstupňování expoziční řady zkoušek po třetinách clonového intervalu (samozřejmě "převedeného" na čas) dost šetří nervy.
Mám dobrou lampu v temné komoře (Kaiser), ale začínám si zahrávat s myšlenkou, jak by se mi asi pracovalo se sodíkovou výbojkou...?! Máte někdo zkušenost?
Kdysi publikovala Meopta (tuším právě pro hlavu ES4) filtrace dvěma filtry současně. Na příbalovém letáku MG fotopapírů jsou tyto filtrace uvedeny již pouze pro jiné hlavy (jenom pro Meoptu ne). Já je vyhrabal z dávných poznámek. Tímto způsobem se dá dosáhnout prakticky identického výsledku, jako při split gradingu (samozřejmě - čím extrémnější negativ, tím více tato metoda selhává, ale dle mé zkušenosti - pokud nepotřebujete filtrovat o více než 2-2,5 stupně, pak s touto metodou filtrace lze v pohodě vystačit).
Re: výhodnější je co nejpečlivější proměření scény (ideálně boďák), promyšlení světelné situace, racionální korekce, přesná expozice, vyvolání dle expozičního záměru (nikoliv tedy podle obecných tabulek).
Tak se nezlobte, že jsem spíše pomeditoval než řekl něco světoborného...

[nojgi]

Nevím jestli mluvíme o tom samém, ale něco podobného jsem zkoušel a nedopadlo to vůbec špatně. Potřeboval jsem prokreslit světla i hluboké stíny u krajinek a celý zvětšovací čas např.30 vteřin jsem nakonec rozdělil do tří fází - cca 7 vteřin ultra tvrdá gradace(5) dalších 15 vteřin měkká gradace (1) a pak už jsem jen zbytek dotáhl kontrast normální gradací. Docela zajímavý výsledek, jen se mi už třeba nepodařilo dalším nakrýváním docílit dramatické oblohy. Zkoušet poměry gradací u každého snímku zabralo spoustu času a papíru.

P.S. Raději zesílit negativ než si s ním takto hrát.

[Vladik]

Nekamenujte me, ale co si tak pamatuji, tak filtrace se zarazenim zluteho i purpuroveho filtru nemely za ukol nic jineho, nez "srovnat casy" mezi jednotlivymi uvedenymi filtracemi (s fixovanim stredni sede, tusim). Melo to byt podobne jako prace s foliovymi filtry, se kteremi mate stejny cas u vsech filtraci mimo tvrdych. U tech se expozicni cas prodluzuje na dvojnasobek. V podstate jako byste zarazenim te druhe filtrace zaradili "sedou" slozku, ktera ovlivni expozicni cas.

[Karel2Kouril]

Nekamenujte me, ale co si tak pamatuji, tak filtrace se zarazenim zluteho i purpuroveho filtru nemely za ukol nic jineho, nez "srovnat casy" mezi jednotlivymi uvedenymi filtracemi (s fixovanim stredni sede, tusim). Melo to byt podobne jako prace s foliovymi filtry, se kteremi mate stejny cas u vsech filtraci mimo tvrdych. U tech se expozicni cas prodluzuje na dvojnasobek. V podstate jako byste zarazenim te druhe filtrace zaradili "sedou" slozku, ktera ovlivni expozicni cas.

Taky mi to tak přijde.

Mimochodem Pentaxisto, skutečně ještě jednou díky za tu vaši poznámku o zjednodušeném split gradingu (nedá se to říct nějak česky?) utroušenou asi tak půl roku zpátky. Z kina skoro už jinak nezvětšuju, na svitku doufám, že se časem dohrabu do stavu, který tu popisujete, tedy že už mi to k ničemu nebude

[Mamiak]

tu meopťáckou tabulku mam doma - kdyby ještě někdo chtěl. jinak - vy to někdo děláte jinak? já vod doby, co používam barevný hlavy, tak jinou než dvojitou filtraci nepoužívam. zdá se mně, že nutnou podmínkou sou spíš trochu měkčí negativy, čehož vobvykle dosahuju známou fintou mírný přeexpozice a následnýho mírnýho podvolání. z toho mi vychází, že ty "data" tam sou a pak už záleží jen na mně, který si vyberu...

[Pentaxista]

Po pravdě, trochu se mi to šprajcuje v hlavě - mám na mysli SOUČASNÉ ZAŘAZENÍ FILTRŮ na barevné hlavě (nikoliv tedy split grading - tedy POSTUPNOU EXPOZICI VYSOKÝMI HODNOTAMI Y a M). Teoreticky by to nemělo fungovat, ale funguje.
Problém nastane v okamžiku, když je negativ více krytý - pak se expoziční časy neúměrně (spíše otravně) prodlužují. Ale blbý to není...

[Mamiak]

jestli sem to kdysi správně pochopil, tak ty filtry se zařazujou současně a jaksi proti sobě - hlavnim důvodem je právě neměnnost úbytku světla při změně gradace, tak jak k tomu dochází při zařazení jenom jedinýho filtru - takhle jeden přibejvá, druhej ubejvá, gradace se mění, ale celkový množství propuštěnýho světla zůstává aspoň teoreticky de facto pořád stejný. no a teprve jaksi navíc zřejmě dochází i k vejš popsanýmu jevu...

ale voni to kolegové už napsali...

[Eda]

Mamiaku o tu tabulku bych i stála, v souvislosti s tím mě napadá otázka, jestli nebude odlišná pro různý papíry...

[Pentaxista]

Mamiak: "úbytek světla" je při zařazení filtrů (obou) pro různé gradace různý - a dost velký. Tak to asi nechápu...

[Goro]

No pokud do toho mohu promluvit, tak Mamijak má pravdu.

jde o to že normální gradace se nenaství je Mažentou, ale i žlutou. tím dojde k prodloužení expozice. ale jak se přidává tvrdost, tak se ubírá žlutá a tím se dosáhne stejného času. na speciál a měkkou se přidá žlutá a ubere maženta, zase tak aby se nemusel měnit čas.
Ve skutečnosti je to pro začátečníky, my borci máme denzitní filtr a zkušenosti, takže tam nějak zavrgláme točítkama a je to tam, že?

[abs]

No ono hlavně ty poměry mezi M a Y jsou kalibrované tak, aby zůstala stejna expozice na střední šedou. Což je v praktickém životě vcelku k ničemu, spíš by se hodila kalibrace na černý nebo bílý bod. A tu si každý musí udělat sám. Což je tedy možná cesta pro technické nadšence, ale jak říká Goro, trochu zakroutit čudlíky, ubrat či přidat expoziční číslo, vede ke stejným výsledkům rychleji a myslím, že i zábavněji.

[Pentaxista]

Tak to mám blbou hlavu (barevnou... a možná i svou).
Množství světla prošlé objektivem při takto nastavench filtracích není ani náhodou stejné. Ověřova jsem jak Gossen Starlite, tak velepřesným pozitivním (komparačním) expozimetrem.
Tak jak to je?!

[Mamiak]

a výsledek (po tý protisměrný změně filtrace) ten stejnej je? pochopitelně se zvohledněním tý gradační proměny +- gorova konstanta... co?

[mclusky]

Přátelé,
pomozte, prosím, temnokomornickému učňovi v nouzi. Chtěl jsem spojit poznatky ze dvoužto fíglů fotografických. F-stop printingu a splitu. Ale oboje mě mate. Mám tedy dvě otázky.

1) jak se dělá zkouška na split? nejprve jeden papír na ultraměkkou gradaci, pak druhý na ultratvrdou a následně expozice sečíst? Nebude ale pozitiv podexponovaný/tmavý?) Vždyť na něj svítím dvakrát ! a nebo (jak jsem viděl v nějakém videu) děláte zkoušku tak, že proužkujete horizontálně jednou gradací a vertikálně druhou? přijde mi ale, že pak pole které si vyberu může být příliš malé na usouzení o správné expozici ufff

2) jak vlastně dělat proužkovou zkoušku u F-stop printingu? chápu, že čas se mění nelineárně a proto svítím čím dál déle ... ale protože u proužkovky postupuju od konce, měl bych si vlastně asi vybrat poslední čas osvitu a také první a pak od posledního času odečíst předposlední, svítit tento čas, pak předposlední od dalšího až k mému prvnímu vybranému času kdy mám odkrytý celý papír... to najednou vypadá o mnoho složitěji než klasická proužkovka, protože nejen že musím měnit čas pokaždé expozici a odečítat, ale ještě hlídat abych měl správný počet osvitů (???)

No tak jsem jelen z toho... člověk chtěl něco vyzkoušet a před ním kopa otázek a za ním málo fotek (zato hodně zprasených papírů)

[Tilberien]

Přátelé,
pomozte, prosím, temnokomornickému učňovi v nouzi. Chtěl jsem spojit poznatky ze dvoužto fíglů fotografických. F-stop printingu a splitu. Ale oboje mě mate. Mám tedy dvě otázky.

1) jak se dělá zkouška na split? nejprve jeden papír na ultraměkkou gradaci, pak druhý na ultratvrdou a následně expozice sečíst? Nebude ale pozitiv podexponovaný/tmavý?) Vždyť na něj svítím dvakrát ! a nebo (jak jsem viděl v nějakém videu) děláte zkoušku tak, že proužkujete horizontálně jednou gradací a vertikálně druhou? přijde mi ale, že pak pole které si vyberu může být příliš malé na usouzení o správné expozici ufff

2) jak vlastně dělat proužkovou zkoušku u F-stop printingu? chápu, že čas se mění nelineárně a proto svítím čím dál déle ... ale protože u proužkovky postupuju od konce, měl bych si vlastně asi vybrat poslední čas osvitu a také první a pak od posledního času odečíst předposlední, svítit tento čas, pak předposlední od dalšího až k mému prvnímu vybranému času kdy mám odkrytý celý papír... to najednou vypadá o mnoho složitěji než klasická proužkovka, protože nejen že musím měnit čas pokaždé expozici a odečítat, ale ještě hlídat abych měl správný počet osvitů (???)

No tak jsem jelen z toho... člověk chtěl něco vyzkoušet a před ním kopa otázek a za ním málo fotek (zato hodně zprasených papírů)

Na F-stop printing tu bejval nádhernej článek, holt ten pokrok .

[mickael]

On tady byl clanek i o tom splitu..

Ja to delam tak, ze expozici ultramekkou filtraci odladim podle svetel a ultravrdou podle stinu. Takze si udelam prouzkovku s ultramekkou, najdu nejaky cas, treba 5s. Pak s ultravrdou, zase objevim nejaky cas, ktery mi vyhovuje, treba 10s. A pote provedu finalni expozici, pokratim casy cca o 10%, tzn. ze budu svitit 4,5s ultramekkou a pak 9s ultravrdou. Pro me je nejvetsi sila teto metody v tom, ze muzu lokalne pridavat/ubirat kontrast, jednoduseji nadrzovat/vykryvat a nemusim se pocitat s opravnymi faktory pri zmene filtrace. Od te doby co jsem najel na tento system se mi v komore dela mnohem pohodlneji.
Drobna rada, je dobre po stanoveni ultramekkeho casu uz s nim pracovat, tedy delat ultravrdou zkousku uz na papir osviceny ultramekkou gradaci nalezenym casem. Odpadaji pak korekce, protoze samotny vysledek vidime na fotografii primo.
S f-stop printingem neporadim, to neprovozuju

[Tilberien]

2) jak vlastně dělat proužkovou zkoušku u F-stop printingu? chápu, že čas se mění nelineárně a proto svítím čím dál déle ... ale protože u proužkovky postupuju od konce, měl bych si vlastně asi vybrat poslední čas osvitu a také první a pak od posledního času odečíst předposlední, svítit tento čas, pak předposlední od dalšího až k mému prvnímu vybranému času kdy mám odkrytý celý papír... to najednou vypadá o mnoho složitěji než klasická proužkovka, protože nejen že musím měnit čas pokaždé expozici a odečítat, ale ještě hlídat abych měl správný počet osvitů (???)

No tak jsem jelen z toho... člověk chtěl něco vyzkoušet a před ním kopa otázek a za ním málo fotek (zato hodně zprasených papírů)

Princip je stejný jako u clonových čísel a časů při focení. Osobně jsem to trošku dotáhnul do šílenství tak, že jsem si napsal prográmek v PC a přes relé spínám zvětšovák na dobu, kterou si nastavím. Na proužkovku používám starý meopťácký rámeček na 5 proužků. Vyberu si část, která mě zajímá, na ni posunu rámeček na 1. polohu a nastavím čas -2 stopy, exponuji, posunu rámeček o pozici a exponuji čas - 1 stop a takhle až do konce, získám 5 proužků a podle nich se dál rozhoduji. Není to nic složitého, jen je důležité nenastavovat vteřiny, ale podle osvitových čísel. Viponelky mají 2 stupnice - vteřiny a právě ta osvitová čísla. Já sem línej, proto to PC (ono mi to i ukládá všechny časy do souboru a mám to i jako muziku v komoře. )

[Tilberien]

Tohle asi znáš - http://www.paladix.c...u-filtraci.html

[Tilberien]

S laskavým svolením kolegy Šneka sem vkládám jeho návod na split:

Pro ty... se pokusím sepsat jednoduchý návod na dvojosvit měkkou a tvrdou gradací v pozitivním procesu.

Ve zkratce, o co jde a proč používat dvojosvit u multigradačních papírů? Multigradační papíry mají dvě vrstvy emulze, pokud uděláme jeden osvit jedním filtrem, nejsme schopni z papíru vyždímat jeho maximální potenciál škály tónů, protože vždy aktivujeme pouze jednu z vrstev (první vrstva rozsah cca gradace 0(00) až 3, druhá vrstva rozsah cca gradace 2 až 5).

Co je k dvojosvitu potřeba? Předně multigradační papír, dále multigradační filtry gradace 0 a 5 (pokud používáte ilford filtry, případně ekvivalent jiného výrobce). Samozřejmě místo filtrů možno použít multigradační zvětšovací hlavu Ilford 500, případně barevnou hlavu. U barevných hlav ale pozor, u nich často nelze dosáhnout plné tvrdé gradace 5 (moje barevná hlava umí max. gradaci cca 4 a kousek). Proto na začátek na odladění a naučení procesu doporučuju Multigrade filtry.

Jak na to? V podstatě cílem je najít čas pro osvit papíru gradací měkkou a gradací tvrdou. Osvity se dělají po sobě, tj. ne že pod zvětšovák vrazíte filtr 0 a 5 a svítíte, tak to nefunguje.

Jak najít čas pro osvit gradací 0? Postup jako u běžné zkoušky, při oblíbené cloně čas po dvou sekundách "naproužkovat" na papír. Pamatujte, nehledáme tonalitu, cílem je dostat na papír kresbu tam, kde ji chceme mít. Já volím místo takové, abych měl na zkoušce světla až střed. Častou chybou bývá snaha dostat už při zkoušce gradací 0 na papír "tonalitu", což je chyba, jde nám více o kresbu, maximálně o náznak tonality ve stínech. Zkoušku vyvoláme, vyhodnotíme dle pravidla v přechozí větě, a máme čas pro gradaci 0.

Jak najít čas pro gradaci 5? Exponujeme papír časem pro gradaci 0, který jsme našli dle návodu v předchozím odstavci, papír necháme pod zvětšovákem, a pokračujeme zkouškou pro gradaci 5, opět postup jako při bežné zkoušce, při oblíbené cloně "naproužkujeme" osvit po krocích 3-5 vteřin. Vyvoláme, ustálíme, usušíme, vyhodonotíme na denním světle. V proužku, kde máme jak kresbu, tak požadovanou tonalitu, je hledaný čas pro gradaci 5.

Nyní máme čas osvitu pro gradaci 0 a 5 a můžeme přistoupit k vyhotovení pracovní zvětšeniny.

Co dělat, když...?
- to mám "upečené" - zkrátit čas pro gradaci 0, viz zmínka o časté chybě začátečníka ohledně snahy "dostat správnou tonalitu už v osvitu gradací 0"
- to mám "kontrastní" - zkrátit čas gradace 5, a případně malinko prodloužit čas gradace 0
- když potřebuju nadržovat či vykrývat. To záleží. Obecně platí, že nadržovat / vykrývat v gradaci 0 pro kresbu, v gradaci 5 pro tonalitu. Často nadržuji/vykrývám požadovanou část během obou osvitů.


Jak si proces osvojit tak, abych nemusel dělat zdlouhavě zkoušky?
Obětujte tomu čas a papíry, udělejte si pokusy typu "co když teď zkrátím - prodloužím čas" gradace 0 při zachování času pro gradaci 5 a obráceně. Vyhodnoťte si, co to dělá, a velmi brzo intuitivně uvidíte, že "to jde" i s jednou zkouškou a jedním až dvěma papíry pro pracovní zvětšeninu, a že už při stabilním negativním procesu časy pro oba osvity víceméně dobře odhadnete.

[mclusky]

Tohle asi znáš - http://www.paladix.c...u-filtraci.html

Tohle mě zrovna minulo, díky Ti!

cennej poznatek se zdá být v diskuzi: nejprve udělat proužkovku s jednou gradací, vybrat vhodnej čas zšednutí/zčernání a pak exponovat druhou fotku celou tímto časem s gradací jakou jsem zjišťoval (tzn - dělal jsem proužkovku pro ultraměkkou gradaci, pak exponuji tímto časem ultraměkce celou fotku) a následně proužkovku s tvrdým filtrem... spotřeba papírů tedy zůstává každopádně dvojnásobná a ten druhej způsob neproblematizuje tu korekci 15% ani u první expozice ... čili to chce možná ještě doladit ale teoreticky to cesta je... průšvih u mě také je, že máme ve škole hrozně vyklající se hlavy zvětšováků a tak změna filtru patrně působí neostrost ... budu to muset nějak přešbroubovat na jinou základnu

[Tilberien]

Tohle asi znáš - http://www.paladix.c...u-filtraci.html

Tohle mě zrovna minulo, díky Ti!

cennej poznatek se zdá být v diskuzi: nejprve udělat proužkovku s jednou gradací, vybrat vhodnej čas zšednutí/zčernání a pak exponovat druhou fotku celou tímto časem s gradací jakou jsem zjišťoval (tzn - dělal jsem proužkovku pro ultraměkkou gradaci, pak exponuji tímto časem ultraměkce celou fotku) a následně proužkovku s tvrdým filtrem... spotřeba papírů tedy zůstává každopádně dvojnásobná a ten druhej způsob neproblematizuje tu korekci 15% ani u první expozice ... čili to chce možná ještě doladit ale teoreticky to cesta je... průšvih u mě také je, že máme ve škole hrozně vyklající se hlavy zvětšováků a tak změna filtru patrně působí neostrost ... budu to muset nějak přešbroubovat na jinou základnu

Pokud budeš filtry držet pod objektivem v ruce, tak si s tím nepohneš. )

[mclusky]

Tohle asi znáš - http://www.paladix.c...u-filtraci.html

Tohle mě zrovna minulo, díky Ti!

cennej poznatek se zdá být v diskuzi: nejprve udělat proužkovku s jednou gradací, vybrat vhodnej čas zšednutí/zčernání a pak exponovat druhou fotku celou tímto časem s gradací jakou jsem zjišťoval (tzn - dělal jsem proužkovku pro ultraměkkou gradaci, pak exponuji tímto časem ultraměkce celou fotku) a následně proužkovku s tvrdým filtrem... spotřeba papírů tedy zůstává každopádně dvojnásobná a ten druhej způsob neproblematizuje tu korekci 15% ani u první expozice ... čili to chce možná ještě doladit ale teoreticky to cesta je... průšvih u mě také je, že máme ve škole hrozně vyklající se hlavy zvětšováků a tak změna filtru patrně působí neostrost ... budu to muset nějak přešbroubovat na jinou základnu

Pokud budeš filtry držet pod objektivem v ruce, tak si s tím nepohneš. )

To mě nenapadlo, my tam máme multigradační hlavy a doma mám barevnou. Filtry do šuflíku mám ale taky na magnifaxe takže by to šlo

[Tilberien]

To mě nenapadlo, my tam máme multigradační hlavy a doma mám barevnou. Filtry do šuflíku mám ale taky na magnifaxe takže by to šlo

Já na Magnitaru jinou možnost neměl.

[Euter]

S měřením množství světla při protisměrné filtraci je trochu problém se spektrální citlivostí expozimetrů. Většina těch světlocitlivých součástek, totiž nemá vyrovnanou citlivost v celém spektru. Tudíž i když by množství světla bylo nakrásno stejné, tak na základě různé barvy expozimetr vyhodí více či méně jinou hodnotu. Proto všichni výrobci pozitivních expozimetrů v manuálech píšou, že se má měřit bez zařazené filtrace, aby byly výsledky porovnatelné...

Takže zde je cesta asi jen metodou pokus omyl přes tu středně šedou na papíře, změřit to půjde jen velmi těžko.

[Pentaxista]

"MUTACE 'PSEUDO-SPLIT-GRADINGu' + BURNINGu"
Známý problém: příliš velký rozdíl jasu mezi různými partiemi obrazu - typicky otevřená krajina & obloha.
Čeho chceme dosáhnout? Aby byly prokresleny jak stíny a středy (ale dostatečně kontrastně!) tak obloha (a ne jako šedivka).
Řešení při expozici: použití fitru (tmavěžlutý, oranžový, červený) - obvykle velký (někdy nežádoucí) kontrast.
Řešení v negativním procesu: přeexpozice + podvolání (=pull) - světla se zobrazí lépe, ale zdaleka ne vždy je dosaženo potřebné separace tónů ve "středech" a stínech.
Řešení v pozitivním procesu: "nadržení" oblohy - stejně jako v minulém případě. "Klasický" split grading - výsledek jistě lepší, ale málokdy zcela perfektní. Nutný split-grading při různých filtracích odděleně pro světla a stíny+středy, což není vůbec jednoduché!
Jak to zkusit v pozitivním procesu?
1. Zhotovení zvětšeniny při filtraci 2 - bude-li zachyceno a prokresleno vše (světla, středy i stíny), budou středy "natlačeny ke stínům" (zde bude šedá málo separovaná) a obě oblasti budou tmavé. Obloha bude vykreslená, ale spíše jako "šedivka".
2. Zhotovení zvětšeniny při filtraci např. 4 (nebo 5) se zaměřením na středy a stíny (světel si nevšímáme). Nejhlubší stíny a středy se separují ("vzdálí se od sebe") a tyto dvě oblasti budou zřetelně diferencované - pohledově daleko "zřetelnější". Světla budou ztracena. Expozice bude kratší, než v předchozím bodě (1.). (Poznamenat expozici!)
3. Při téže filtraci 4 (nebo 5) exponovat oblohu tak, aby se zobrazila dle našich představ. (Poznamenat expozici!)
4. Odečíst expozici z bodu 2. od expozice z bodu 3.
5. Zhotovení finálního printu: Exponovat celou zvětšeninu filtrací 4 (nebo 5) časem z bodu 2., oblohu "dosvítit" (při téže filtraci) časem z bodu 4.
(Filtraci na MG nebo barevné hlavě lze nastavit "jedním filtrem" - M nebo Y nebo "dvěma filtry současně" - M+Y. Podle mé zkušenosti je lepší nastavení dvěma filtry (u filtrace 5 už obvykle pouze M, Y je "0").
Toť vše.
Abych nevypadal jako chytrák - tohle umí Analyser Pro "elektronicky" a průběh a výsledek lze dopředu odhadovat (a téměř přesně určit po kalibraci procesu) podle škály, kterou nabízí.
Jistě, neřeší to veškeré problémy! Členité scény (u kterých nelze při druhé expozici vykrýt středy a stíny) nebude možné zvládnout ani popsaným způsobem. V praxi ale dost často použitelné.
Zkuste! Přeji úspěch!

[ONDKO]

Pentaxista súhlasím.Mám podobné skúsenosti.