Publikováno 4 únor 2008 - 10:55:20
O tom, že výsledky z velkého formátu budou po technické stránce lepší než ze středoformátu, není sporu. Taky není sporu o tom, že to dá výrazně větší fušku. VF není na nějaké machrování. Už ta váha a rozměry. Ale tak, jako je rozdíl mezi 6x4,5 a 9:6, tak je rozdíl, a to podstatně větší, mezi 12x9 a 24x18, například. Při holedbání se VF by si měl člověk uvědomit, jaký formát používá. Jako letitý uživatel středoformátu a jako člověk, navštěvující kdejakou výstavu a konzultující své výtvory z dnes už digitální zrcadlovky s různými lidmi, pracující od digitálních kompaktů, přes DSLR, SLR až k VF měcháčům, vím, že rozměr záznamového média je sice věc podstatná, ale jen do určité míry. Jsem ochoten se vsadit, že pentaconem SIX s pořádným, kvalitním sklem, udělám výrazně lepší fotku než mnoho uživatelů VF s objektivem kreslící jako dno pivní flašky. A to tady nechci mávat rudým hadrem a říct, že si to dovolím i s jiným záznamovým zařízením. Ona totiž ta malá DOF, kdy jedno oko je totálně ostré, ale vlastně jenom to, a zbytek je totálně rozjetý, je taky velké fotografické klišé. Už dávno jsem poznal, že spousta uživatelů fotoaparátů dává těmto klišé přirozenou cestou přednost před podstatně důležitějšími aspekty fotografie, jako jsou přirozenost modelu, světlo nebo třeba zasazení modelu do patřičného prostředí. Nebo, a to je podstatné, kresbě. A tak mi nezbývá nic jiného, než prostě konstatovat, že například obě, zde uvedené fotografie, bych nikdy netipoval, že vznikly z negativu uvedeného rozměru. Je celkem evidentní, že autor má, do jisté míry, problémy s exponometrií a jak tak na to koukám, i se samotným mokrým procesem. Na obou chybí například úplně bílá a tváře jsou, v obou případech ploché, jakoby byly fotografovány přes červený filtr. Například rty toho chlapa jsou téměř neviditelné, a jak tak na to koukám, tak ta fotka tý dívčiny je na tom nemlich tak. Zkrátka a dobře, obě fotky, alespoň pro mě, postrádají to, čeho si u fotek z VF a SF cením nejvíc. Jemnost, plasticitu, bohatost šedé škály a její precízní průběh, špičkovou, ale nenásilnou kresba. . A tak musím dát za pravdu Premovi. Pokud VF, tak bych měl naprosto přesně vědět, co dělám. Mám pocit, že pro mnoho lidí je dnes SF a VF cílem, nikoli prostředkem. A to je špatně. Je mi už teď jasné, že budu kamenován, ale to je mi buřt. To mi věřte. A ještě k reakci Bzenčáka na Přemův komentář. Ty taky ne. Na VF je třeba kapku pokory. A to je artikl, který se nedá koupit. Ten si musíš vypěstovat. A Tys ještě ani nezačal.
Toto téma je zamknuto
/ -kteří si pod pojmem opravdu vydařený portrét pravděpodobně vybaví okamžitě VF a měkce kreslící ,decentně zacloněný objektiv.Chápu to,přesně vím,jaké představy se za tím skrývají,taky se mi to líbí a to fest.Sám dělám portrét pouze na SF,cloním minimálně,spíše vůbec,ostřím na duhovku a už na té SF matnici vidím,jak se konec řas ztrácí v neostrosti.Ovšem takovou práci,při které navíc musím hlídat i výraz si dovedu představit pouze díky tomu,že mohu okamžitě reagovat a exponovat přesně tehdy,když chci.I přes tyto výhody je výtěžnost tak 1 záběr z 1-2 svitků-na jedno sezení a víceméně stejný záběr-se kterým jsem vcelku spokojen.Moc si neumím představit,jak bych tuto disciplínu dělal právě s VF a nutnými výměnami kazet-opěrky hlavy ? Co potom přirozenost,nestrnulost atp. Vy,kteří se o to s VF pokoušíte,nemáte s tím nepřekonatelný problém ? Jak tady někde někdo psal,jak se z amerických studií nosily z jednoho sezení snad stovky kazet do laboratoře,tak to bych ještě bral,ale v našem případě,kdy se dohadujeme málem o každý list filmu ? Pravděpodobnost úspěchu mi příjde opravdu tristní.Nemyslím tento dotaz nijak špatně,jen mě to opravdu zajímá / mimo jiné také proto,protože jsem dnes cca 6 hodin brousil a frézoval kolejiště pro můj stroj 
/.Dík za odpovědi.
