13 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové , také máte neustále před očima snímek , který zůstal trvale uložen ve Vaší paměti , ale "Rozhodující okamžik - The Decisive
Moment " se Vám podařilo z nějakých důvodů prošvihnout ? Erik

[Kubikula]

Byla doba kdy jsem si ty prošvihlé věci pamatoval a truchlil. Dnes si ten „unikající obraz“ spíše vychutnám. Myslím si, že dřív nebo později něco podobného zachytím. S Panoramem něco nestihnu každou chvíli. On je zároveň momentní a zároveň neohrabaný.

Co mě víc bolí jsou nenávratné změny v mém okolí. To co nepůjde už nikdy zachytit, protože to prostě přestalo existovat. Poslední taková rána mi potkala ve dvoře Strahovského kláštera. Přeřezali velmi starý kmen popínavého vína, který se prohýbal přes dveře.
http://www.volny.cz/...to-zatisi/6.jpg
To mi taky utvrzuje v tom fotit v Praze i ty „profláknutá“ místa – dřív nebo později se zkazí.

Mi napadá, měl by se fotit Střelecký ostrov, než ty kaštany vykácí!

[nojgi]

Bohužel každou chvilku. Když mám fotoaparát u sebe tak se nic neděje a když jej náhodou zapomenu vidím kolem sebe neuvěřitelné věci, které by stálo za to zachytit. Dříve jsem to oplakal, ale dnes vím, že se to prostě stává. Buď na stejné místo chodím víckrát a doufám, že se stane podobná věc nebo pokud mám možnost snažím se situaci nakašírovat. Prosím nekamenovat, dělo se to v historii fotografie často. I Štreit má spoustu fotek nahraných.

P.s. občas člověk zmrví i film, na kterém jsou zajímavé snímky.

Pohled Kubikuli též chápu. Je spoustu věcí, o kterých jsem si myslel, že si sfotografuji později a ony mezitím nenávratně zmizely.

[prowler]

každu chvíľu niečo preseriem.. obvykle sú to ale veľmi "rýchle" momenty.. moc sa tým nezaťažujem..to sa stáva..poviem si, že aj tak by najskôr z toho nič nebolo..to čo vyzerá dobre v reálne nemusí vyzerať až tak dobre na statickej fotke. Viac ma štve,ak niečo nafotím a po vyvolaní zistím, že som to mal fotiť inak...ísť bližšie, ďalej..nižšie.. to ma štve..

[al-gaida]

Mi se zase stává že jsem někde na nějakém místě, kde fotím, nafotím nějaké fotky, pak si prohlížím negativy a ptám se sám sebe proč jsem fotil zrovna toto? Když pak vzpomínám jak to tam vypadalo tak si uvědomuju že jsem nevyfotil některé věci nebo situace které se tam staly a přitom mi v tu chvíli připadaly naprosto nevhodné k fotografování, nebo jsem uvažoval, mám-li to či ono vyfotit a nakonec jsem to zavrhnul s tím že z toho nic nebude a místo toho jsem vyfotil něco jiného na co když se pak dívám na negativu nebo fotce tak se mi nelíbí nebo to prostě jen není ono.
Snad to bude trochu srozumitelné
Myslím si že je to asi tím že se nějakým způsobem fotograficky vyvíjím a motivy, které jsem dříve považoval za nezajímavé, nebo jsem vůbec nevěděl že existují se mi najednou zdají super. Bohužel, ale když si toto uvědomuju tak se ty věci většinou už nedají "zpětně" vyfotit.

[Blekentvajt]

Co mě víc bolí jsou nenávratné změny v mém okolí. To co nepůjde už nikdy zachytit, protože to prostě přestalo existovat....

Tohle je přesně to nejhorší co může ohledně prošvihnutých fotografií být. Máte něco vymyšlenýho, ale pořád je na to dost času žeano, až to nakonec vezme za svý... Mě tohle mizení dost bere, ten pocit, že se všechny osobitý místa s vlastním geniem loci časem změní na vixlajvantový všechnostejnohnusno. Ale asi je to normální, dělo se to v každý době a v každý době to taky spoustě lidem rvalo osrdí ....

[Kubikula]

Co mě víc bolí jsou nenávratné změny v mém okolí. To co nepůjde už nikdy zachytit, protože to prostě přestalo existovat....

..., že se všechny osobitý místa s vlastním geniem loci časem změní na vixlajvantový všechnostejnohnusno. Ale asi je to normální, dělo se to v každý době a v každý době to taky spoustě lidem rvalo osrdí ....

Ono si to třeba časem sedne a někdo si tam zas počase to svý najde.

[hedgi]

ano. Naštěstí pamět je milosrdná

[ivan_maly]

HCB pravil: Vzpomínku nelze vyfotografovat. Proto foťme!

Pracoval jsem dlouhou dobu jako fotoreportér, tedy ten, kterému to utéct nesmí. A taky neuteklo (většinou). Je pýchou každého v této profesi, když může říct a ví, že zadané snímky vždy přinese.

Metodou HCB se inspirovalo nespočet lidí, zejména používáním Leicy. Nicméně Leica je aparát ideální na dynamické snímky zblízka (použitelná tak do 90mm, spíš ale hlvně na široké objektivy), není to aparát na všechno. Jeden dosti známý a skvělý český fotoreportér mi otevřeně v rozhovoru řekl, že pár momentů prošvihl, protože zrovna neměl připravenou zrcadlovku.

Můj proces zrání byl taky zvláštní. začínal jsem s dálkoměrem (Canonet 28) asi nejlepší fotky pořídil s aparátem Nikon FM2 + 35/2.8, teď opět dálkoměry (hlavně kvůli optice, váze a velikost, a tichosti), ale nejsem si jist, že je to nejlepší volba. Na matnici se dá ostřit i v rohu, s dálkoměrem ne. tím může dost věcí utéct.

[Erik]

Nerad mluvím zkušeným TK do kšeftu, ale několik poznámek:
V posledních letech jsme scanovali spoustu různých negativů, některé i z let 1890 – 1910. Hluboká úcta k jejich věku i kvalitě (pravda – ne vždy) byla jedním z důvodů mého návratu k ČB po téměř dvaceti letech.
Vedle významu uměleckého či pro uspokojení vlastních představ a pocitů mají fotografie nemalý význam dokumentační, svědecký – a ten můžou mít i fotografie „špatné“ (technicky, komposičně atp.).
Proto – fotografujte a archivujte vše!
Na Chebsku existovaly výstavné hrázděné statky, pro region typické. Kdysi, ještě s „ruskou Leicou“ jsem se vypravil jeden vyfotografovat. Když jsem tam došel, bylo pošmourno, chvílemi mžilo a tak jsem si řekl, že přijdu za lepšího počasi. Za dva měsíc jsem tam přišel a našel jen bagrem zarovnané zbořeniště.
Se známým, také fotografujícím, jsme se vypravili na františkolázeňský hřbitov pořídit pár fotografií hřbitova a hrobek významných osobností. Hřbitov byl zavřený a než jsme našli díru ve zdi spustil se prudký liják s bouřkou. Na ten hřbitov jsem se vypravil až za dva roky. Hřbitov byl zplanýrovaný, vyjma jednoho kříže tam ze stovek hrobek a hrobů nezůstalo nic! (Pravda, hřbitov byl německý, tak vo co de, že jo). Obojí se odehrálo ještě za socialismu, ale podobné se děje i nyní. Likvidace hřbitova by asi dnes neprošla, ale budovy, stromy, kříže a jiné památky kulturní krajiny či města mizí stále.
A k těm „špatným“ fotkám: Ve čtyřicátých letech jeden fotograf pořídil řadu perfektních fotografií chebských statků. Zdaleka ne všechny jsou popsané. A na fotografii je jen ten statek a proto se špatně lokalisuje. A pomůže fotka babičky s vnoučaty na lavičce, sice tak malá, že by se nedala poznat, ale je tam také vidět kus statku, sousední dům a můstek a s trochou štěstí se statek z „dokonalé“ fotografie dá lokalisovat.
Proto vyzývám – fotografujte a archivujte!
A myslete na zadní kolečka. Na sklonku svých dní nebo budete-li mít pocit , že následující generace si vašich fotografií nebudou dost vážit, věnujte své sbírky archivům, kde budou uloženy a možná někdy budou pro nějakého badatele nebo možná i vašeho potomka velkou pomocí.

Konec je možná poněkud patetický, ale mám zato, že je skutečně tomu tak.


Zdravím Erik

[zajda]

-dobře napsáno,- k tomu nelze dodat než ano

p.s.: přesně k tomuto rozhodnutí je třeba mít roky, tu vyzrálost úsudku

p.s.s.: eriku, potkali jsme se ted na srazu? - jste to vy?

ondra

[Erik]

p.s.s.: eriku, potkali jsme se ted na srazu? - jste to vy?

ondra

Eriků je zde vícero. Nestkali jsme se neboť jsem zde nedlouho a srazy zatím byly daleko. A taky si ještě mezi zkušené TKnetroufám . Snad někdy.
Erik

[tomas.kontakt]

tak tak - sraz TK je VŽDY ku prospěchu věci - tedy fotografování (sám jako úplný začátečník jsem toho doufám zdárným příkladem)
K tématu - jelikož fotím krajiny, tak je menší pravděpodobnost devastace, ale i to se stává. To zamrzí, když si v létě vyhlédnu pěkné místo na podzimní focení (stromy bez listí atd..) a pak se opravdu na podzim na ono místo vrátím, tak se tam vrtá banda zedníků a staví barák a stromy nikde...