30 odpovědí na toto téma

[taz]

Dnešní vernisáž výstavy temnékomory v Mladé Boleslavy mě přivedla na myšlenku jak se dívám/e na vlastní fotografie. Já osobně se na ty své dívám velmi kriticky, zkráceně nemám ani jednu hezkou fotografii která by si zasloužila vystavení. Při debatě s golfistou jsem dospěl k tomu, že nejsem zřejmě zdaleka sám. Kdo nedokáže mezi svými snímky vybrat ani jeden, natož pár desítek, hodných k vystavení. Zároveň mě to připomnělo návštěvu mého kamaráda fotografa, který vzal do ruky pár mých negativů, neboť pozitivů se mi stále nedostává a tu či onde označil snímek “ten bych určitě zvětšil” vypadá to dobře. Pěkný výraz, hezká atmosféra, zajímavé světlo atpd. Nepomohlo by nám ostýchavcům nechat si pomoct s výběrem fotografií na nějakou případnou další výstavu TK? Jak jste na tom vy ostatní?

[Bret3]

No, já su v tomhle k sobě taky hodně kritickej. Ale dost se mi osvědčila metoda "v první fázi vyhazovat jen vyložené zmetky", Pak proberu, nechám někde na očích, a postupně odstraňuju, kde mi něco nesedí. Ze zbytku udělám větší printy. No a pak se ke všemu při úklidech vracím a probírám, a často se divím, proč proboha tohle jsem vyřadil? No někdy mi to po čase dojde, někdy ne a jde se zvětšovat. Ale fakt je, že výstavu by šlo z mých fotek udělat jedině tak, že by někdo tajně moje fotky dal někomu, co by z nich něco vybral a vystavil bez mýho vědomí. Protože já su snad až chorobně ostýchavej, co se jakýchkoli mých výtvorů týká.

[jirif]

Tazi, přines to na fotopivo v Liberci, my ti vyberem

[sbriza]

no, myslím, že nejdůležitejší je si uvědomit, co vlastně chceš fotit a co tím chceš divákovi sdělit. Potom je i vlastní kritika mnohem jednodušší, protože se máš "čeho chytit". A teď nemám na mysli technické záležitosti typu zrno, tonalita, kresba atd... Ale obsah fotografie, námět a jeho podání.

Taky je dobré si ty fotky pověsit někam na zeď a denně kolem nich chodit. Časem zjistíš, že se na některé nedá dívat, nebo že jsou slabé a sundáš je. Ty, co vydrží nejdéle (nebo furt) bývají dobré a líbí se i ostatním.

[taz]

Tazi, přines to na fotopivo v Liberci, my ti vyberem

No právě že z toho mého se vybrat nic nedá

[taz]

Stando to je ale dobrej napad. To by mohlo fungovat.

[Pavel_P]

Ale! :)
Prostě něco přines, však je to jedno, je důležité aby tam bylo alespoň něco. Musíme trochu pozvednout úroveň, však to pivko už je jen o chlastu a žrádlu :) Já už teď budu taky nosit na každé pivko fotky, není se už na co vymlouvat, celá komora funguje, tak jsem si to dal jako závazek :)
Zvětšoval jsi včera ještě?

[taz]

Tak to jsi na sebe tvrdý.

[Golfista]

taz: jsem rád že si tohle rozpoutal...
Ono není problém vybrat dobré fotky z těch, na které se koukám denně a chodím kolem nich. Problém je dát na papír tyto fotky, aby bylo kolem čeho chodit a hodnotit je s odstupem času. Na papír se nedostanou jenom proto, že na negativu se mi nezdály dostatečně zajímavé.

[Fabius]

No, ono vůbec hodnotit vlastní díla je potíž. Trochu pomáhá časový odstup. Jeden starověký autor - Marcus Fabius Quintilianus (teoretik rétoriky) - doporučoval nechat dílo (i když v tomto případě literární) odležet nejméně 9 let až, jak píše, "pomine obdiv autra k vlastnímu dílu" a je schopen je lépe posoudit.

Protože podobná lhůta způsobuje řadu obtíží, vidím vhodnou metodu přivat k tomu kamarády/ky aby pomohli. A není špatné, když alespoň někteří z nich nejsou fotografové.

[Karel2Kouril]

Na to jsou Martine výborný kontakty. Mně se je teda nikdy nechce dělat, ale občas se přemůžu, vyrobím je, pak je tak aspoň týden sem tam prohlížím, a nakonec zvětšuju ty záběry, co se mi vybaví i bez pohledu na ně. Vybírat z negativů, to mi nejde, většinou pak nazvětšuju dost ptákovin a na nemálo slušných fotek mi nezbude čas.
Což mi připomíná, že mám v lednici asi 30 filmů, tak schválně, jestli je i zkontaktuju...

[otik]

..jak píše Karel, dělám to úplně stejně. Z negativu se mi to nechce zkoumat, tak obětuji RCéčka na kontakty. Taky je dobrý, že každá fotka je na "papíře", i když malinká. Pět pásů po šesti políčkách se vejde na 18x24. Mluvím samo o kinofilmu.

[martins]

Musím souhlasit,že kontakt je dobrá věc,i když může zazdít mnoho fotek:))Dobré je mít možnost odezvy od lidí co fotce trochu rozumí.Třeba ty fotopiva,pro horlivé třebas konzultace v Opavě ,jak se říká u nás "záleží na chuti každého soudruha"

[ypres_bass]

až budu mít pořádně co hodnotit, tak dám vědět...

[Golfista]

Kontakty dělám. Ale nepomáhá to. Jedine zvětšená fotka mi ukáže co stojí zato, ale představa že to zvětšuju všechno... to není možné.

[Pentaxista]

Opravdu velký problém!
Můj postup je následující:
1. Kontakty ze všeho - dva-, třikrát sednout po denním shonu s lupou, vyřadit "nepodárky", vytipovat zajímavé.
2. Udělat třeba 13x18 vše, co nebylo vyřazeno v bodě 1.
3. Vyřadit vše, co je evidentně nedobré.
4. Na 24x30 udělat to, na co vydržím koukat na kontaktu i 13x18. Zbytek vyhodit.
5. Nejdůležitější fáze: nechat měsíc "odležet"!
6. Z odležených fotek vybraných z 24x30 vybrat ty, které si zaslouží býti "finální zvětšeninou". Tuto fázi opakovat v různých časových odstupech nejméně 3x.
7. Předhodit k nahlédnutí fotky z bodu 4. několika lidem bez jakéhokoliv komentáře, ale v žádném případě nezařazovat do dalšího výběru fotky, které jsou vybrány někým jiným a mně se nelíbí!!!
8. Fotky z bodu 6. a 7. nazvětšovat nejlepším možným způsobem s dostatkem času.
9. Nechat odležet aspoň měsíc a vyřadit co možná nejvíce "nejlepších fotek" způsobem: kdybych měl z 20 fotografií vybrat deset, dal bych tam tuhle, tuhle a tuhle. Kdybych měl vybrat ale jenom 8, šla by pryč ještě tahle, kdyby sedm, vyřadil bych tuto...
Ty, co zbydou, rozvěsit kolem sebe a chodit kolem nich alespoň další měsíc (u mně to není problém - zbyde tak 5-6 kousků z 10 kinofilmů nebo 20 svitků )
10. Nezbyde-li nic, na co se dá opakovaně koukat, vrátit se k bodu 4.

[Golfista]

Pentaxisto: Tohle opravdu všechno děláš???

[Pentaxista]

Golfista: Jo! Mám mraky krabic a obálek s fotkama a nějak se nemohu odhodlat naplnit pořekadlo o koši - kamarádovi fotografa, jenom u 13x18 se občas zlomím.
Pro výstavu a knížku jsem měl co dělat, abych měl "dostatek materiálu".
Když zpětně prohlížím "ty nejlepší fotografie", zpravidla dojdu k názoru, že jsem je musel vybrat a nazvětšovat v pomatení smyslů. Když je ukážu někomu jinému, je to némlich totéž - co se líbilo dříve, je dnes k zasmání!
P.S. To je opravdu jeden z důvodů, proč trvám na tvrzení, že pro hodnocení fotografie (potažmo díla) nelze stanovit objektivní kritéria. Ale nepíšu to proto, abych rozpoutal další bitku!

[martins]

Opravdu velký problém!
Můj postup je následující:
1. Kontakty ze všeho - dva-, třikrát sednout po denním shonu s lupou, vyřadit "nepodárky", vytipovat zajímavé.
2. Udělat třeba 13x18 vše, co nebylo vyřazeno v bodě 1.
3. Vyřadit vše, co je evidentně nedobré.
4. Na 24x30 udělat to, na co vydržím koukat na kontaktu i 13x18. Zbytek vyhodit.
5. Nejdůležitější fáze: nechat měsíc "odležet"!
6. Z odležených fotek vybraných z 24x30 vybrat ty, které si zaslouží býti "finální zvětšeninou". Tuto fázi opakovat v různých časových odstupech nejméně 3x.
7. Předhodit k nahlédnutí fotky z bodu 4. několika lidem bez jakéhokoliv komentáře, ale v žádném případě nezařazovat do dalšího výběru fotky, které jsou vybrány někým jiným a mně se nelíbí!!!
8. Fotky z bodu 6. a 7. nazvětšovat nejlepším možným způsobem s dostatkem času.
9. Nechat odležet aspoň měsíc a vyřadit co možná nejvíce "nejlepších fotek" způsobem: kdybych měl z 20 fotografií vybrat deset, dal bych tam tuhle, tuhle a tuhle. Kdybych měl vybrat ale jenom 8, šla by pryč ještě tahle, kdyby sedm, vyřadil bych tuto...
Ty, co zbydou, rozvěsit kolem sebe a chodit kolem nich alespoň další měsíc (u mně to není problém - zbyde tak 5-6 kousků z 10 kinofilmů nebo 20 svitků )
10. Nezbyde-li nic, na co se dá opakovaně koukat, vrátit se k bodu 4.

ÁMEN

jsem na počátku bodu 4 poprvé co se domácí komory týče )

[taz]

Já jsem dnes poprvé zvětšoval na Baryt (ILFORD GALERIE FB) ale nějak nejsem spokojen, zvětšoval jsem jen to co jsem si říkal že zaslouží být na papíře, ale ono to není nějak ono Chjo kolik let trvá udělat fotku se kterou je člověk spokojen? Spokojen i po letech, po čase. Prostě první která nepodléhá zkáze osobní kritiky.

[Pavel_P]

Ono je spokojen a spokojen. Já vcelku brzy (asi po měsíci) udělal fotku, která pro mě hodně znamená, líbí se mi a tak nějak ji pro sebe stále mám jako tu jedničku. Ač tedy vím, že obsahuje mnoho chyb, dala by se udělat mnohem líp, stejně z ní mám výborný pocit. A ten mi nikdo nevezme.... Takže já s ní spokojen jsem. Nicméně univerzálně dobrá a hezká asi není...
odkaz

[zajda]

aha - tak u vás doma už je to taky otázka času viď?

[Kubikula]

S hodnocením a výběrem mám asi trápení jako každý. A to jsem navíc velmi nepořádný.
Ono vlastně ty fotografie skoro vždycky dělám jako z donucení – na výstavu, na soutěž, nebo pro někoho.
Bez donucení je dělám, když zkouším něco nového v technice a ono mě zajímá co z toho poleze.
Naštěstí mě to v té komoře většinou pak docela baví a pak se do toho zakousnu a dělám.

Nedělám pracovní kontakty ani náhledy. Vybírám podle filmu a snažím se dělat rovnou „výsledek“.
Snažím se toho udělat co nejvíc. Když se blíží termín, tak toho mám plný zuby a… a pak se to nějak na poslední chvíli vybere. Pak se někdy dostaví radost, někdy spíše zklamání.

Prosím neřiďte se mým příkladem. Takhle se to jistě dělat nemá.

[Golfista]

Prosím neřiďte se mým příkladem. Takhle se to jistě dělat nemá.

Ale funguje ti to...

[prema]

Taz napsal :Zároveň mě to připomnělo návštěvu mého kamaráda fotografa, který vzal do ruky pár mých negativů, neboť pozitivů se mi stále nedostává a tu či onde označil snímek “ten bych určitě zvětšil” vypadá to dobře. Pěkný výraz, hezká atmosféra, zajímavé světlo atpd.

Myslím si,že jestli je schopen někdo z negativu nějak adekvátně zhodnotit atmosféru,nebo dokonce výraz,tak to musí být opravdu extratřída.Výraz je trochu možno zhodnotit při pozorování emulzní strany odraženým světlem pod určitým přesným úhlem,který způsobí určité převedení vnímání negativního obrazu na pozitivní,ale stejně to není ono a ne vždy to úplně jde. Pro velmi zběžné hodnocení je opravdu vhodný kontakt,který ovšem neřekne prakticky nic o dalších věcech,jako ostrost,zrnitost a vlastně částečně i ta tonalita.Kontakty totiž až na vyložené nepodarky vypadají mnohdy velmi nadějně,ovšem to,co je např. tonálně v kontaktu naprosto úchvatné se s rostoucím zvětšením a lezoucím zrnem může stát velmi problematické až nepoužitelné.Jinak pro mne osobně je vcelku dost překvapující zjištění / už dlouhou dobu/ ,že spousta lidí má problém s časným / nebo vůbec jakým/ zpracováním materiálu .Jediný důvod,který mne napadá je vzhledem k časové "náročnosti" vyvolat film snad jen to,že je to nebaví.Proč potom ale dělat na mokro ? Myslím,že u fotografování je extrémně důležitá zpětná vazba,kdy přesně vím,co a za jakých podmínek jsem dělal,jak to zpracoval a z případných nedostatků vyvodil nějaký závěr.Když dofotím film,nedovedu si představit,že bych jej do nejpozději 2,3 dní alespoň nevyvolal.
Takže já osobně bych doporučil kontakt,zde zhodnotit výraz a zhruba celkově zhodnotit působení snímku,uvědomit si,co by kde chtělo asi zhruba při následném zvětšování doladit,dále takto proseté vybrané snímky zhodnotit co se týče ostrosti lupou již při finálním zvětšení a jestliže se jeví vše o.k. tak se s tím jít pořádně popasovat.

[armas]

Já využívám skener pro první třídění. Z vyvolaného filmu naskenuji náhledy (kino jen na 600 dpi, svitky ve 400 dpi). To stačí na první náhled, kdy mohu lépe posoudit, zda třeba není záběr úplně špatně zaostřený/rozmazaný, příliš pře- nebo podexponovaný. Nad zbytkem udělám výběr, který nechám cca měsíc odležet. Pak se k němu vrátím, ještě jednou to přeberu a jdu zvětšovat na 18x24.

Pozitivy mi bezprostředně hodnotí manželka (bez legrace - ona je moje opravdu dobrá zpětná vazba), já se k nim vracím ještě s odstupem času a hlavně se snažím je ukazovat lidem, kteří se ve focení vyznají a jsou ochotní a schopní objektivně hodnotit a kritizovat.

[Pentaxista]

armas: To "podstrkování" fotek lidem, "kteří se ve focení vyznají a jsou ochotní a schopní objektivně hodnotit a kritizovat" jsem já sám zavrhnul. Podle mě je lepší ukazovat lidem, pro "které jsou fotky určeny" (nevím, jak to říci lépe).
Je totiž dost fotografujících lidí, kteří zvládli (alespoň slušně) techniku a nabiflovali zopár pouček - a tím se stali profíky (nebo aspoň poloprofíky). Jsou-li ještě k tomu dobře (ale někdy jenom draze) vybaveni, dosti často podrobují zničující kritice jakoukoliv fotku, na kterou pohlédnou déle než 10 sekund. Možná mám smůlu, ale znám takových lidí více, než těch, kteří si fotku "vychutnávají". (Jejich vlastní produkce přitom bývá často "tak fest umělecká", že ji možná dokážou ocenit jenom oni sami.) Naštěstí jsem už "dospělý" (končím 6. decenium) a ze své profese jsem se naučil "vidět pod kůži". Dříve mě ale takové kategorické soudy buď děsně iritovaly nebo ničily.
Mám několik kamarádů a známých, kteří si mé fotky rádi prohlédnou a řeknou, která fotka (a často i proč!) se jim líbí, jaké v nich vyvolávají pocity, co je na fotce zneklidňuje nebo naopak uklidňuje, co na fotografii vidí. Kamarádka Blanka "třídí" fotky podle toho, kam by si je pověsila ("to bych dala tak akorát do garáže", "na tu bych se mohla dívat i rozespalá", "tohle je tak infantilní, že bych to posunula svému dědovi na vejminek" atd.)
Mám ale i známé, kteří dokážou autora (velmi věrohodně!!!) omazávat medem a bezbolestně pronikat do rekta...
No, moc jsem se rozepsal A už vůbec nenapíšu ani slovo k "objektivitě hodnocení" - viz jiné vlákno

[kraken]

Ogaři, to je krásné, ještě že ho tu máme!!!!

Na Pentaxistovi se mi líbí, jak krásně a vzdělaně dokáže napsat, že mu někteří lezou do prdele

A to tak pěkně, že sem to málem, při mé intelektové nezrovnapotenci, nepochopil.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové , hodnocení a výběr fotografií je součástí celého tvůrčího
procesu a pokud hovoříme o fotografickém snímku , jako výsledku práce
autora , neměl by jej nikdo jiný jakýmkoli způsobem modifikovat . Erik

[Karel2Kouril]

Nicméně pokud si autor ponechá právo samostatně rozhodovat o výběru, lze potom i konzultace s kýmkoli považovat za součást tvůrčího procesu

[Pentaxista]

kraken: No, to je právě to, o co nestojím... Svým způsobem je to i urážlivé, protože - ten vlezdopr***ista obvykle předpokládá, že ten "donebechválený" je blb a nepozná to!
Raději budu viset u Blanky v garáži - to aspoň vím, na čem jsem!