5 odpovědí na toto téma

[Erik Kurach]

Vážení kolegové, do dnešních dnů mne stále fascinují černobílé fotografie
od autorů fotoklubů původně malých, středověkých knížectví Pobaltských
republik: Litvy*1569, Estonska*1583, Lotyšska*1795. Práce fotografů z
Kaunasu, Tallinu a Rigy vynikaly nad běžnou výstavní produkcí především
brilantností a řezavou ostrostí, kterou v té době nebylo možné v "Kotlině"
nikde spatřit. Při mém osobním a pro mne nesmírně cenném rozhovoru s
Gunarem Binde, který byl pozván před několika lety také do Prahy, jsem zavedl řeč na tehdy používanou techniku zpracování materiálů. Filmy se
získávaly povětšinou ze zásob pro fotokulomety MIGů, které měly svoji
spektrální citlivost potlačenu v oblasti červeného spektra. Veškeré lázně
se rozpouštěly za nízkých teplot, aby nedocházelo k jejich rozkladu, ale
vše vyžadovalo mnoho času a trpělivosti, vše receptura vývojky D-76!!!
Zpracování negativů probíhalo za snížené teploty, blížící se dolní hranici
aktivity vývojky zmíněného typu t.j. kolem 16°C a za velmi sporadického
pohybu. Bodový zdroj v kondenzorovém zvětšovacím přístroji a použití
děleného vyvolání v tvrdě a následně měkce pracující vývojce s papíry
tvrdé gradace, byly cestou k dosažení osobitého fotografického rukopisu
na který se nedá jen tak zapomenout. Máte též osobní zkušenosti? Erik

[Pentaxista]

Jeden z fotografů, kteří pracovali před cca 40-50 lety pro velký ocelářský podnik, mi řekl toto:
"Dlouho jsme se trápili neúspěchy při výrobě obřích zvětšenin. (Tenkrát to bylo 1až1,5m na 2m) Tecnika byla dobrá - kno od Nikonu, SF od Hasselbladu, filmy od ORWO a sporadicky Agfa Isopan. Papíry od Agfy a chemie rovněž, nebo to, co si kdo namíchal. Dostupnost chemikálií byla tenkrát daleko větší, než dnes.
Až někdo použil technologii vyvolávání za minimálního pohybu v Atomalu při 16-18stC.."
Zrno údajně extrémně ostré a mimořádně malé, bohatá stupnice šedi. Na uvedený formát prý zvětšovatelné bez potíží a ve velmi dobré kvalitě.
Nevím, zda "objevitel" přišel na tento způsob zpracování negativu náhodou nebo si něco z něčeho odvodil, zvětšeniny jsem neviděl, vlastní pokusy při 18stC byly velmi dobré... Dále jsem už ale nepátral ani nezkoušel - nebylo proč. Objevily se "lepší" filmy, chemie, papíry...
Vzpomínám si na jednu fotku od voleb (odhadem 53 let starou) - snad bych ji někde našel: Temná sokolovna, snad 3 reflektory směrem na podium (ale urna byla na "cvičební, taneční" ploše), foceno Rolleiflexem (to jsem poznal, protože strýc měl stejný), svíceno vakuovým bleskem s plechovým reflektorem z cca 5 metrů (žárovku jsem od fotografa dostal a schraňoval mnoho let jako klukovskou relikvii). Otec měl černý oblek, bílou košili, maminka tmavěšedé šaty se širokým bílým límcem, děti byly v "námořnických oblečcích" (strašně jsem se styděl) a měli jsme na nohou bílé střevíce. Zkrátka - kresba úplně všude, zrno "není". Formát fotky mezi 13x18 a 18x24cm.
Re: Za pokus by to asi stálo...
P.S. Fotograf říkal, že při vyvolávání bylo zvykem "přikukovat" na stupeň volání. Ale nevím, zda byly filmy panchro nebo orto nebo orto-pan. Už se ani nezeptám, pán zemřel před několika lety.

[Brian]

můj děda dělal technický fotky v Tesle HK. Tenkrát taky dělal obrovský zvětšeniny. Několik jsem jich viděl. cca 1x1 metr, i při detailním prohlídnutí jsou absolutně bez zrna, a kontrasty jsou přitom naprosto vyrovnaný. Všechno dělal na foma film a foma papír. Tak-že předpokládám že tajemství úspěchu muselo bejt ve vyvojce a její teplotě.

Asi na tom něco bude. Nic meně je logický že dlouhej , studenej proces podá měkej kontrast s jemným zrnem. Na tom nění nic novýho. Chce to pak jen zkusit teplotu při který je vývojka ochotná ještě aspoň trošku pracovat aniž by se v půli voláni nezastavila

[David]

Postupně jak louskám starou a ještě starší literaturu. Jak jdu časem dále do historie, tak se mění dobový termín "vyvoláváme při běžné pokojové teplotě"
U nejstarší literatury se uvádí běžná pokojová teplota 17C !!!
Brrr...zima, zima

Takže to co je pro nás dnes studená vývojka....byla pro ně normální teplota.

Vaněk v knize Český fotograf amatér z r. 1919 píše: "vyvíjíme vždy ve vývojce průměrné teploty 15-18C.
















vyvololávání při běžné po

[bohmaslak]

myslím že u těch pobaltských fotografů nešlo ani tolik o způsob zpracování ale o použití tvrdého světla automobilové žárovky. Taky jsem to tenkrát zkoušel (Gunara Bindeho jsem několikrát potkal a mluvil s ním o tom), zrno bylo neuvěřitelně ostré, ale problém byl v kazech - každé škrábnutí a prach bylo znát.

[Jimmi]

...filmy se získávaly povětšinou ze zásob pro fotokulomety MIGů, které měly svoji
spektrální citlivost potlačenu v oblasti červeného spektra...

To je přeci jasné: červené světlo má větší vlnovou délku a tudíž dává menší ostrost