Jsem ortodoxní pentaxista - jak v kinu, tak SF. Ale protože výjimky potvrzují pravidlo, vzal jsem do rodiny i Fujicu GSW, Konicu Hexar AF a LeicuM6
A právě při testování posledně jmenovaného fotoaparátu jsem "objevil" něco, co jsem již tušil, ale zde "se jev ukázal v plné nahotě".
Je známo, že M6ka má víceméně "primitivní (středově zvýhodněné) měření, ale filmy exponované tímto přístrojem se vyznačují mimořádně "vyrovnaným" krytím. Ovšem...! Hodně záleží na objektivu, resp. na jeho "širokoúhlosti". Má to logiku - měřené pole = plocha scény, která je měřena, je jiná u každého objektivu. Ale že rozdíly budou tak velké, to jsem netušil. Porovnával jsem Summicron 50/2 a Elmar 24/3,8 ASPH. Širokáč za všech okolností "posbíral" více světla do měřícího systému a všechna políčka (ať byla snímána za jakýchkoliv okolností - jednolitá nebo členitá scéna, vysoký kontrast nebo vyloženě plochá scéna...) byla nejméně o 1/3, spíše však o 1/2 EV méně exponovány, než u Summicronu.
Abych "vyloučil" vliv zrovna tohoto měřícího systému (této konstrukce), protáhl jsem jeden a posléze druhý film (Acros E.I.100) nejprve Hexarem AF (35mm objektiv) - jako "referenční" a poté MZ5n s 20kou, 24kou, 35kou, 50kou s měřením se zvýhodněným středem a poté Leicou s 50kou a 24kou.
Filmy jsem vyvolal společně v DS-12 2+1 a výše popsaný jev se projevil bez výjimky u všech objektivů příslušně jejich ohniskům. Pouze 35ka Hexaru a AF 35/2 na MZ5n byly exponovány "neodlišitelně", zatímco širokáče a ultraširokáče byly vždy nepatrně až dosti znatelně podexponovány. (Poznamenávám, že jsem se vždy snažil, aby políčko, které je měřeno, zabíralo (pokud možno) stejnou část scény.)
Zajímavé, ne?!
