Denzitometr, mnohočetné zkoušky... zdaleka ne každý má možnost a chuť tohle absolvovat při jakékoliv změně procesu (film, vývojka, způsob vyvolání, papír, pozitivní vývojka). A že nás výrobci a distributoři nutí v poslední době improvizovat čím dále tím více - netřeba opakovat!
Co potřebujeme - kromě běžných potřeb? Spotmetr (lze pro jednou vypůjčit), nebo spot-režim kamery (ale musí to být opravdu bodové měření!!!), kus černého sametu (já používám sametovou tapetu) a šedou tabulku.
Postup:
Umístíme například na pravidelně osvětlenou zeď (nejlépe difusní světlo) nelesklý černý kus sametu - velikosti cca A4 (o tom si budeme myslet, že neodrazí téměř žádné světlo), vedle něj šedou tabulku (o té víme, že odrazí 18% dopadajícího světla) a dále co nejbělejší nelesklý papír (ale klidně vystačíme i s listem kancelářského papíru).
Já to udělal tak, že jsem "žvýkačkovým lepidlem" (běžně k mání v papírnictví) tyto tři materiály upevnil na zeď do výšky kamery na stativu - a to tak, abych si sestavou nebo tělem nestínil a aby 3 kusy papíru vyplnily na šířku celé pole hledáčku. Sluneční clona zajisté neuškodí.
Do kamery na stativu jsem založil "zkoumaný" film, nastavil nominální ISO a boďákem jsem naměřil (z místa kamery!) šedou tabulku. Pak následovala expozice (manuální režim) v řadě: -2EV -1EV N="normální, naměřená expozice" +1EV +2EV.
(Je dobré až nutné řídit expozici clonou, abychom se nedostali do oblasti časů, kde je již nutné kompenzovat S-jev. Takže zvolit vhodný čas - což není problém, protože kamera je na stativu.)
Pokud fotíte na kinofilm, exponujte tyto "řady" za sebou až do konce filmu, abyste neměli problém s porcováním potmě. V ideálním případě ustřihnete 5 přibližně stejných kusů filmu, což by mělo stačit (viz dále). Pokud fotíte na svitek (10-12 políček), budete mít 2 kusy filmu s příslušnou řadou - asi bude třeba exponovat více materiálu.
První kousek filmu zpracujte tak, jak jste zvyklí (vývojka, ředění, teplota, překlápění, ustálení, praní, sušení...). Tento kousek je "N". Nezapomeňte označit!!!
Druhý kousek vyvolejte N +20% vyvolávacího času, další N +40%, pak N -15%, N -30%.
(U energických neředěných vývojek bych zvolil odstupňování +15%, +30% a -15%, -30%.)
Po cca 2 hodinách máme 5 označených kusů filmu a stěhujeme se do komory.
Proužek "N" založíme do zvětšováku, nefiltrujeme a z části, která zachytila šedou tabulku, zhotovíme proužkovou zkoušku (obvykle stačí 5 pruhů). Je dobré, aby právě zhotovovaný proužek byl přesně ve stejném místě na průmětně, jako předchozí. Lihovým fixem na jednotlivé proužky napíšeme expoziční čas
Vyvoláme, ustálíme, vypereme a usušíme. (Pokud děláte na RC, za 6-8 min. je hotovo.)
Tabulku a zkoušku (13x18) jsem upevnil žvýkačkou na dveře a měřil. Našel jsem na zkoušce proužek, který odrazil stejné množství světla (tedy 18%) jako šedá tabulka.
Do rámu jsem založil papír 24x30 a za stejných podmínek (clona, zvětšení atd.) jsem exponoval tentokrát všechna tři pole (černá, šedá, bílá) na jeden papír časem zjištěným při zkoušce. OZNAČIT! Vyvolat atd.
Úplně totéž jsem udělal s ostatními expozicemi na proužku. -1EV, -2EV a +1EV, +2EV.
Následuje "předvyhodnocení": v podstatě každý už je schopen z těchto pěti fotek posoudit, zda je "více šedé" (bílá není bílá a černá není černá). Pokud tomu tak je, pokračujte dále již jenom s proužky vyvolávanými déle. A naopak - pokud je všechno "překontrastované", jděte na proužky volané kratší dobu.
Ale i kdybyste si nebyli jistí a exponovali pro jistotu všechny ostatní proužky (volané + a - uvedená procenta), za 2-3 hodiny (na RC) nemáte co dělat a na stole leží 25 papírů (OZNAČENÝCH - protože nejsou-li, je všechno nanic!)
(VELMI může pomoci pozitivní expozimetr - komparátor. Po zkoušce na místě šedé tabulky políčka N, změření a nastavení na expozimetru už jenom clonou zvětšovacího objektivu upravíte množství světla.)
Když jsem tohle dělal poprvé (problém přechodu z kondenzoru na difusní světlo, staré zbarvené míchací komory...), nevěřil jsem svým očím, jak "citlivá" tahle metoda je. Dostanete černou, šedou... ale bílou ani náhodou. Nebo šedou, bílou, ale černá je v nedohlednu...
Vyhodnocení je nebetyčně jednoduché. V DOBRÉM (NEJLÉPE DIFUZNÍM DENNÍM) SVĚTLE přiložíte k šedé šedou tabulku, k černé černou a bílé bílou. Kde "to všechno hraje" (černá, bílá, šedá), z označení na filmu a papíru odečtete, jak jste exponovali film a jak vyvolali.
Pokud nechcete obětovat čas a materiál, lze se alespoň zhruba zorientovat tak, že nafotíte výše uvedenou kombinaci (černá, šedá, bílá) třeba na začátek nebo konec filmu, na který normálně fotíte a po zpracování zvyklým způsobem dokážete vcelku bez potíží odhadnout, zda by to chtělo prodloužit volací čas, nebo naopak zkrátit.
P.S. Nezkoušel jsem to, ale myslím si, že opakovaně použité vývojky mohou významně zkreslovat výsledek.
Tak a do mě !!!!!!!!!!!!!!!
