136 odpovědí na toto téma

[Lukas_87]

Sledování možností fotografie, výrazu, dynamiky, světla, kompozice, zpracování námětu, tříbení si vlastních názorů skrz jiné..atd. To je oč tu běží. Samozřejmě nepůjde časem mluvit v tak obecné rovině a občas nějaký ten snímek bude nutné vložit. Proč ne z vlastních řad? Protože by se autor s největší pravděpodobností urazil a nastala by další hádka. Určitě si pamatuješ vláknou založené Pavlem P.

momentálně si nejsem úplně jistej, jestli se na něco ptáš nebo o čem tu máš v úmysle diskutovat...

myslím, že každej z nás, kdo tvoří, si časem určitym způsobem vytváří svoje pravidla. něco jako slovník vlastních metod, souhrn vrozečků, jak dát věc dohromady - podobně jako malíř některý štetce vyhodí a jiný používá desítky let i přes to, že jim okousal půl násadky. ať už se jedná o vědomou či nevědomou činnost, ať již napodobováním či vyšlapáváním často slepých uliček, tohle probíhá u každýho. vlastně je tenhle proces daleko víc nevědomej (alespoň u mne a i u pár lidí, co znám) a pokud z něj má nějaké "pravidlo" vykrystalizovat v určitou kodifikovatelnou myšlenku (například "kontrastem blbou fotku nedohoníš") dá to většinou dost námahy. avšak tohle uvědomění si vždy probíhá při tvůrčím procesu (nebo v souvislosti s ním) a jedná se o uměleckou zkušenost - a zkušenost, jak jistě víme, je nepřenositelná.
k tomu, aby někdo byl schopen ono "pravidlo" po přečtení poučky (jež v sobě onen princip kodifikuje většinou velmi zjednodušeně, poněvadž jinak by jedno pravidlo mohlo vesele zabrat celou esej) využít ve vlastní tvorbě, musí jej nejen pochopit, ale i zakomponovat mezi svůj vlastní slovník, svázat jeho ideu a implementovat jí. a to se v naprostě většině případů děje opět vyšlápáváním slepých cestiček jen s tím rozdílem, že bývají více zablácené*, protože takováto implementace v prvotním okamžiku neprodukuje díla, jež by organicky vycházela z původního slovníku autora - je třeba času, než se nová poučka usadí a začne fungovat společně se zbytkem. vzorovým příkladem je "zlatý řez". modla kompozice... ve všech populárních časopisech o fotografii se o něm píše nejméně 1x do měsíce a pro zajištění snadnější implementace poučky se přikládají vzorové fotografie. uživatelé - začátečníci - potom zaplevelují internetové galerie kompozičními zmetky, které ještě drze obhajují s tím, že "to je přece zlatej řez, tomu nerozumíš". situace je však ještě horší i proto, že přiložené vzorové fotografie v časopisech ve valné většině případů samy stojí za starou belu (a to sem slušnej) a nebo ani to ne.
navíc zestručněním poučky dochází k dalšímu zkreslení - kde naposledy v časopise ve článku o kompozici někdo napsal, že nejde objekt umístit do zlatýho řezu samovolně bez ohledu na okolní plochu?

o co mi jde - sice si tu můžeme sdělovat naše názory a dojmy a vzájemně se poučovat o tom, co je dobrý/špatný světlo/stín/kompozice/tonalita/ostrost/ohniště/barva... ale to samo o sobě je opět zase jenom jiná forma stručný kritiky (a pravděpodobně dost selektivní). samotná implementace pravidel bude pořád ještě narážet na nutnost získání vlastní zkušenosti.

ale držím v tom palce (pokud jsem pochopil dobře, co by tu tak mohlo bejt). joa nahazovat sem fotky s tím že "sem zvědavej, co na to řeknete", myslím nemá příliš smysl...

p.s.: hergot mě to glosování začíná nějak bavit
p.p.s.: * i z vlastní zkušenosti
3p.s.: před týdnem jsem dočetl skvělý esej Entropy and Art od R. Arnheima a již se těším, až se mi do rukou dostane The Power of the Centre od stejného autora!

--------
pod čarou:

nebudu proti, když tu kdokoli jako reakci na libovolnej jev bude formulovat již vykrystalizovaný pravidla - čistě jako konfrontace názorů jsou poučky totiž velice důležitej nástroj praktickýho průzkumu děl.

[prema]

Jestli se mohu vrátit k tomu mému poslednímu dotazu a a reakcím na něj. Došlo k naprostému nepochopení toho, co jsem tím chtěl říct. Mi absolutně nešlo o to zjistit, proč se ten či onen stal známějším. Ta jako otázka ( byla to mnohem více narážka než dotaz ) měla poukázat na fakt, že narozdíl od často zde prezentovaných názorů o nutnosti prodiskutovávat svou tvorbu s jinými , zjišťovat, zda na ně působí atp. prokazatelně existovali a existují jedinci, kteří tvořili věci čistě podle toho, jak to cítili oni, nenechali se manipulovat, ovlivňovat nebo nějak zásadně usměrňovat míněním ostatních ( narážka na nojgiho větu " Ale upřímně, když mi řekne 90% návštěvníků výstavy, že bych měl vše naházet do koše a věnovat se něčemu jinému tak určitě budu minimálně přemýšlet proč se jim fotografie nelíbí." ) , nenechali si do své tvorby kafrat. A to i za cenu toho, že je ve své době nikdo nechápal, nebral je vážně, nikdo je neznal či přímo je ostatní zatracovali. Přesto vytvářali věci, které ( často až po jejich smrti ) předčily ostatní. Nepotřebovali k jejich vytváření obsáhlé rozbory všelijakých mnohdy salónních kafralů , naopak myslím, že tím, že na případné rozbory a hodnocení jiných z vysoka sra.. ( nebo je negativní reakce sice deptaly, ale tvorbu díky nim "neupravovali" ) , vytvořili to, co vytvořili. Kdoví, co by z nich vylezlo, kdyby pokládali názory okolí na své věci za důležitou část tvorby. Kolik originálních přístupů a rukopisů by tím přišlo do latríny ?

[kdoco]

ještě jsem neslyšel jméno jediného jedince, tvůrce, který by prokazatelně tvořil zcela mimo kontakt s jinými tvůrci, který by sám nebyl také tak trochu salónním kafralem (kafka například salóny - kavárny navštěvoval a hovořil, ne že ne) a nebyli tak konfrontováni s okolím. to, že o názorech ostatních (možná na jiná díla) minimálně věděli znaméná, že je brali na vědomí. a také dávali svá hlediska k dobru ostatním.

ono totiž když mluvíme o tom kecání do tvorby, asi máme na mysli každý něco jiného. nicméně v těch salónech tvůrce nezřídka narazil na vzdělané a kultivované lidi, kteří něměli potřebu léčit svůj komplex manilupací druhého ke svému podprůměru.

možná mi sem pak hodíte pana tichého. ano, ten se zdá se postupně zcela odtrhl od okolí. nicméně neovlivněnost někoho, kdo prošel umělckým vzděláním je ztěží prokazatelná.

netvrdím, že je nutné prodiskutovávat tvorbu s jinými. jen jsem ještě nikdy neviděl (doslova i obrazně) nikoho, NIKOHO, kdo by tvořil v takové míře nezávisloti, kterou cítím z vašich příspěvků.

stále, stále se zuby nehty držím nenakousnout ještě jeden zde rozšířený názor, postoj... nevím jak to nazvat. ale kolega ruinin už to vedle nakousl.

[prema]

My si tu prostě furt nerozumíme. Vůbec nejde o to se někde zakuklit do sklepa , namlouvat si sám sobě, že mě okolí nezajímá . Kontakt s lidma, jejich pracemi atp. je naprosto nutný, rozšiřuje obzory, umožňuje AUTOKONFRONTACI (absolutně nejdůležitější věc, myslím). Ale furt prostě nemůžu pochopit , proč někdo, kdo předvede své věci jiným a je s nimi sám v dané chvíli vrcholně spokojen ( tzn. ty věci přesně odrážejí jeho cítění) , proč takový člověk by měl považovat názory jiných za směrodatné a nechat se jimi nějak ovlivňovat. Proč by si měl nechat vytvářet nějaká hodnocení, když to spáchal přesně tak , jak ON to chtěl. Myslím, že spokojenost AUTORA se svou tvorbou je přece to hlavní. Případnou pozitivní odezvu okolí vnímám osobně jako jakýsi maličký příjemný bonus, který mi ovšem na pocitu štěstí rozhodně nijak zvláště nepřidá, stejně tak, jako mne nechá zcela chladným případný nezájem. To myslím naprosto vážně.

[kdoco]

to je jistě v pořádku.

[nojgi]

My si tu prostě furt nerozumíme. Vůbec nejde o to se někde zakuklit do sklepa , namlouvat si sám sobě, že mě okolí nezajímá . Kontakt s lidma, jejich pracemi atp. je naprosto nutný, rozšiřuje obzory, umožňuje AUTOKONFRONTACI (absolutně nejdůležitější věc, myslím). Ale furt prostě nemůžu pochopit , proč někdo, kdo předvede své věci jiným a je s nimi sám v dané chvíli vrcholně spokojen ( tzn. ty věci přesně odrážejí jeho cítění) , proč takový člověk by měl považovat názory jiných za směrodatné a nechat se jimi nějak ovlivňovat. Proč by si měl nechat vytvářet nějaká hodnocení, když to spáchal přesně tak , jak ON to chtěl. Myslím, že spokojenost AUTORA se svou tvorbou je přece to hlavní. Případnou pozitivní odezvu okolí vnímám osobně jako jakýsi maličký příjemný bonus, který mi ovšem na pocitu štěstí rozhodně nijak zvláště nepřidá, stejně tak, jako mne nechá zcela chladným případný nezájem. To myslím naprosto vážně.

Teď si z fotografií někam dospěl a jsi o svém díle přesvědčen. Názory možná vyslyšíš, ale máš svou vlastní pravdu o díle. Proč ne, to není špatné.

Když si z fotografií začínal, nechal sis poradit? Zkusit to jinak? Máš nějaké vzory, které tě utvářeli? Neříkej, že po prvním stisku spouště jsi už věděl, co a jak funguje a vytvářel jsi to co dnes.

[nojgi]

Sledování možností fotografie, výrazu, dynamiky, světla, kompozice, zpracování námětu, tříbení si vlastních názorů skrz jiné..atd. To je oč tu běží. Samozřejmě nepůjde časem mluvit v tak obecné rovině a občas nějaký ten snímek bude nutné vložit. Proč ne z vlastních řad? Protože by se autor s největší pravděpodobností urazil a nastala by další hádka. Určitě si pamatuješ vláknou založené Pavlem P.

momentálně si nejsem úplně jistej, jestli se na něco ptáš nebo o čem tu máš v úmysle diskutovat...

myslím, že každej z nás, kdo tvoří, si časem určitym způsobem vytváří svoje pravidla. něco jako slovník vlastních metod, souhrn vrozečků, jak dát věc dohromady - podobně jako malíř některý štetce vyhodí a jiný používá desítky let i přes to, že jim okousal půl násadky. ať už se jedná o vědomou či nevědomou činnost, ať již napodobováním či vyšlapáváním často slepých uliček, tohle probíhá u každýho. vlastně je tenhle proces daleko víc nevědomej (alespoň u mne a i u pár lidí, co znám) a pokud z něj má nějaké "pravidlo" vykrystalizovat v určitou kodifikovatelnou myšlenku (například "kontrastem blbou fotku nedohoníš") dá to většinou dost námahy. avšak tohle uvědomění si vždy probíhá při tvůrčím procesu (nebo v souvislosti s ním) a jedná se o uměleckou zkušenost - a zkušenost, jak jistě víme, je nepřenositelná.

k tomu, aby někdo byl schopen ono "pravidlo" po přečtení poučky (jež v sobě onen princip kodifikuje většinou velmi zjednodušeně, poněvadž jinak by jedno pravidlo mohlo vesele zabrat celou esej) využít ve vlastní tvorbě, musí jej nejen pochopit, ale i zakomponovat mezi svůj vlastní slovník, svázat jeho ideu a implementovat jí. a to se v naprostě většině případů děje opět vyšlápáváním slepých cestiček jen s tím rozdílem, že bývají více zablácené*, protože takováto implementace v prvotním okamžiku neprodukuje díla, jež by organicky vycházela z původního slovníku autora - je třeba času, než se nová poučka usadí a začne fungovat společně se zbytkem. vzorovým příkladem je "zlatý řez". modla kompozice... ve všech populárních časopisech o fotografii se o něm píše nejméně 1x do měsíce a pro zajištění snadnější implementace poučky se přikládají vzorové fotografie. uživatelé - začátečníci - potom zaplevelují internetové galerie kompozičními zmetky, které ještě drze obhajují s tím, že "to je přece zlatej řez, tomu nerozumíš". situace je však ještě horší i proto, že přiložené vzorové fotografie v časopisech ve valné většině případů samy stojí za starou belu (a to sem slušnej) a nebo ani to ne.
navíc zestručněním poučky dochází k dalšímu zkreslení - kde naposledy v časopise ve článku o kompozici někdo napsal, že nejde objekt umístit do zlatýho řezu samovolně bez ohledu na okolní plochu?

o co mi jde - sice si tu můžeme sdělovat naše názory a dojmy a vzájemně se poučovat o tom, co je dobrý/špatný světlo/stín/kompozice/tonalita/ostrost/ohniště/barva... ale to samo o sobě je opět zase jenom jiná forma stručný kritiky (a pravděpodobně dost selektivní). samotná implementace pravidel bude pořád ještě narážet na nutnost získání vlastní zkušenosti.

ale držím v tom palce (pokud jsem pochopil dobře, co by tu tak mohlo bejt). joa nahazovat sem fotky s tím že "sem zvědavej, co na to řeknete", myslím nemá příliš smysl...

p.s.: hergot mě to glosování začíná nějak bavit
p.p.s.: * i z vlastní zkušenosti
3p.s.: před týdnem jsem dočetl skvělý esej Entropy and Art od R. Arnheima a již se těším, až se mi do rukou dostane The Power of the Centre od stejného autora!

--------
pod čarou:

nebudu proti, když tu kdokoli jako reakci na libovolnej jev bude formulovat již vykrystalizovaný pravidla - čistě jako konfrontace názorů jsou poučky totiž velice důležitej nástroj praktickýho průzkumu děl.

Díky moc za tento příspěvek. Světlo jsem moc dlouho nevnímal, ale na fotografiích viděl, že funguje. Zařadit do slovníku chvíli trvalo.

Ad poučky o zlatém řezu: Neodpustím si Jeníčka s útlou knihou o kompozici. Přesně od začátku vysvětluje, kde by co mělo ležet, sudost - lichost prvků v zátiší (mimochodem funguje i např. v Bonsaích), mužská linka, ženská linka...atd. Prostě tuny teorie a na konci na konkrétních fotografiích vysvětluje, že tyto poučky nefungují vždy a proč jejich samotné využití či přesné dodržování veledílo nezajišťuje.

Co z toho plyne? To co jsi napsal - znát je, naučit se je využívat a naučit se je porušovat ve prospěch snímku.

P.S. Nechci se na věci ptát jako školák, ale o nich diskutovat.

[nojgi]

snek:
reakce ti mohu poslat po emailu, ale zatím bychom se bavili jen o snímcích a ne o tom co jsem zde nastínil. Také jsem dříve nechápal, proč něco rozebírat obecně, když mohu konkrétně.

P.S. Hodnotit historické fotografie by jsi měl v rámci daného období. Znalost Westona a jeho názorů ti pomůže v pochopení proč to tak udělal.

[kraken]

Nojgi, jaký je název té knížky od Jeníčka?

[nojgi]

Nojgi, jaký je název té knížky od Jeníčka?

JENÍČEK, Jiří
O fotografické komposici. / Jiří Jeníček . - 1960 : Kč∼6,00

Teoretický i praktický rozbor kompozičních otázek černobílého fotografického obrazu.
[česky]
Autor nastiňuje historický přehled, zabývá se problémem objektivní skutečnosti, členěním obrazové plochy a základními pravidly a složkami kompozice.

Špatně se shání, ale mají v knihovnách. Nic lepšího jsem zatím o kompozici nečetl. Přitom máš za hodinku přečtené, je to malinká kniha.

Dobré jsou i Úvahy o fotografii 1947.

P.S. Seznam těchto knih někde zapadl na Temné. Někdy ze začátku jsem je sem napsal.

[kraken]

Dík, zkusím sa po tym ohlédnót.

[Honza]

Výborná knížečka o komposici je Stavba obrazu od Jana Berana. Malá, tenká, srozumitelně napsaná. Možná něco podobnýho jako od toho Jeníčka.

[nojgi]

Reportáž:

Robert Capa
"Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko."

Antonín Kratochvíl:
"Pokud necítíš podpaží lidí, které fotíš, tak je nefotíš".

Viktor Kolář:
Fotograf nesmí lidi vyplašit, musí je ponechat ve stávajícím rozpoložení. Fotografování je velmi rušivý, agresivní akt. Proto s kamerou zacházím jakoby mimochodem. Proto mám všechno zaostřeno předem, a pak už foťák jenom zvednu a zmáčknu. Už přesně vím, jak to vyjde, jak to mám nakomponované, jestli jsem dost daleko nebo blízko. Ti lidé si toho všimnou až poté. To je důležité, všechno zorganizovat předtím – než kameru vytáhnu, musím vědět, co chci.

H. C. Bresson:
Vysvětloval fotografování jako lov zvěře, kterou nesmí svou přítomností vyplašit. Vychází z něj Viktor Kolář.

Jaký přístup je pro Vás přijatelnější a proč? Bresson např. nepoužíval hodně široká ohniska a Kratochvíl je tím známý.

[ďuroT]

Nojgi,
(asi môj prvý -stručný - príspevok do "teórie")

- väčšinou sa donútim urobiť ešte ten "povestný krok vpred"
- ľudí "nelovím", nie sú to zvieratá (a mne samému to je nepríjemné, ak vidím, že nie je dobrá atmosféra, nefotím = nemusím doniesť fotky do redakcie)
- fotím skoro zásadne na 35mm ohnisko (alebo 20mm). dôležité je podľa mňa zvyknúť si na jedno-dve, potom už to mám v oku, a presne viem odhadnúť vzdialenosť / kompozíciu
- značne riedim fotografie

tých reportážnych fotiek ako príkladov na svojom (neveľkom) webe veľa nemám, asi len:

Pražská ZOO
Ľadové Medvede

Pekný večer všetkým,
je to zaujímavá téma!

[nojgi]

Co široká ohniska, fotografie z bezprostřední blízkosti a deformace?

Bressonovských 50mm a dnes "v rychlém žití a zamořeností lidmi" vždy někdo v rozhodujícím okamžiku vleze před objektiv.

Nějaké názory?

P.S. Jirinol, díky za praxi a zvykání si okolí na fotografa. Jinak jsme u toho surového aktu, o kterém píše Kolář.

[kelfik]

Reportáž:

Robert Capa
"Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko."

Antonín Kratochvíl:
"Pokud necítíš podpaží lidí, které fotíš, tak je nefotíš".

Viktor Kolář:
Fotograf nesmí lidi vyplašit, musí je ponechat ve stávajícím rozpoložení. Fotografování je velmi rušivý, agresivní akt. Proto s kamerou zacházím jakoby mimochodem. Proto mám všechno zaostřeno předem, a pak už foťák jenom zvednu a zmáčknu. Už přesně vím, jak to vyjde, jak to mám nakomponované, jestli jsem dost daleko nebo blízko. Ti lidé si toho všimnou až poté. To je důležité, všechno zorganizovat předtím – než kameru vytáhnu, musím vědět, co chci.

H. C. Bresson:
Vysvětloval fotografování jako lov zvěře, kterou nesmí svou přítomností vyplašit. Vychází z něj Viktor Kolář.

Jaký přístup je pro Vás přijatelnější a proč? Bresson např. nepoužíval hodně široká ohniska a Kratochvíl je tím známý.

Vždy se snažím být nenápadný a "ulovit" člověka přirozeného.Jak někdo vzhlídne objektiv to je většinou konec začne se strašně pitvořit.Jsou sitauce kdy to ale nejde,například sedíteli naproti fotografovanému 1.5metru od něj,ale i tak může vzniknout pěkná fotka.U fotky kterou dokládám jsem dlouho přemíšlel jestl iji mám cvaknout,byl jsem pozván na čaj a bylo mi hloupé vytáhnou na ně fotoap.Nakonec jak vidíte jsem to udělal a nevím možná se vám líbit nebude, ale mě se fotka líbí.Možná se mi to jen zdá ale oči toho uprchlého afgánského chlapce v levo jistě nezažily nic hezkého,za to íránský "podnikatel" v pravo se očima jen směje.Je to sken negativu ,ohnisko 35mm, 1/8s

[nojgi]

Nikdo nic tak popojedem

Dá se přenést sdělení i do jiných žánrů výtvarné fotografie? ?

P.S. Sdělení nechápu jen ve smyslu informace stalo se to a to, ale i vyjádření pocitů.

[Lukas_87]

nemam to podložený a ani nijak promyšlený, ale hádal bych, že každý umělecký dílo nese nějaký sdělení, jež přesahuje rámec informativnosti. i kdyby toto sdělení mělo být jenom manifestem postoje autora k tématu, je-li forma tomu adekvátní (abychom mohli bez zbytečnejch vytáček definovat i kýč v rámci teorie).

[nojgi]

Díky, také si myslým, že určitě ano.

Nějaký opačný názor?

[Lukas_87]

no, je fakt, že v moderních dějinách se objevuje velmi silnej proud uměleckýho myšlení, jež se od jakýhokoli hlubšího, především politicky (či jinak názorově) vyhraněnýho sdělení distancuje a protlačuje ideu umění jakožto čistě estetický záležitosti. kritici tohle kritizujou jako uměleckou amsturbaci umění pro umění a poukazujou na odtrženost takovejhle věcí od reality.
na druhou stranu je tenhle proud pochopitelnej, protože angažovaný umění se v historii často stalo rukojmím politiky.

pravděpodobně můžou existovat kvalitní estetická díla která nenesou hlubší sdělení.

[nojgi]

Není estetika, tvar, kontrast taky nějaké sdělení - emocionální? Něco jako vyjádření pocitů, které na diváka působí?

Estetika - nauka o krásnu?
PDF, zatím jsem nepřelouskal, ale udávám jako zdroj dalšího názoru:
http://nb.vse.cz/kfi...ent/pele106.pdf

Politika v umění bohužel byla a měla i své směry. Socialistický realismus. Kdo tak netvořil, šel od válu. Další hezký příklad je v knížce Fotografovali válku. Kromě reálných a neveselých věcí (loučení, smrt) jsou tam i hezké zástupy tanků, vojáků..atd. Taková hezká propaganda.

Tak krásné věci a pro takový účel .-(
http://cs.wikipedia...._Riefenstahlová

[Lukas_87]

estetika = nauka o umění

pojem "nauka o krásnu" je velmi zavádějící myslím.

jedná se mi o fenomén absolutního odtržení či distancu od aktuálního společenského diskursu.

o politický úloze umění zajímavě uvažoval například Jean Clair v eseji "odpovědnost umělce", dotýkal se především toho, jak fašišmus využil expresionistické metody ve vlastní vizuální propagaci a přitom modernitu programově potíral... vytahovat jenom socialistickej realismus je v současnosti tak trochu pasé - je to sice součástí historickýho kontextu, ale momentálně se umění politicky angažuje zcela jinak - Banksy, Ztohoven, Groupe Guma Guar, Jiří David a hodně dalších (především na scéně streetartu) intenzivně reagují na současný společenský problémy který se týkaj i politiky (asi poslední, k čemu došlo, je natření/pošpinění určitýho množství billboardů v Praze růžovou barvou). změnil se režim a i režim tvorby umění. a v tom, co se tvoří, je silnej podíl sdělení. vyjadřujou tím svůj názor, určitej postoj k něčemu, etc.

Kandinskij vytvořil samostatnou estetiku která se týkala čistě abstraktní malby a jenom těžko se dala aplikovat mimo ni, a velmi intenzivně pracoval právě s pojmy prožitku a zastával se spirituální funkce umění. nečetl jsem od něj ale nic víc, než prá stran z knihy "bod, linie, plocha" - pro praxi ve fotografii mi to přišlo nepoužitelné. a ačkoli je abstrakce metodou přístupu, jež téměř vybízí k reakci či sdělování, často jsou vidět díla, u nichž figuruje opravdu jenom estetičnost formy. bez sdělení - vyjma sdělení "tohle se autorovi líbí".
jestli chápeš, na co narážím.

docela by mě zajímalo, jakej názor na to má kdoco, já sám se o tohle totiž nikdy programově nezajímal do hloubky. k tomu, co fotim, to nemělo žádnej vztah .)

[nojgi]

Díky za vysvětlení s růžovou barvou. Já myslel, že to udělali nějací chuligáni. V tomhle jsem nějak zaostalý ve street art a pod. Většinou mi to připomíná ničení práce generací před námi než nějaké umění. A je v podstatě jedno, zda se jedná o lepení polystyrenových objektů všude možně (i nemožně) posprejování aut, fasád, vlaků..atd. I když legální plochy mají, jde jim asi spíš o ten adrenalin než dílo.

Teď běží v Rudolfinu dekadence now. V podsatě do toho spadá David Černý s Entropou, Sadám jako žralok v akváriu...atd. I když kurátor v ArtMixu tvrdil, že nejde jen o šokování a v každém období toto umění vznikalo nějak mu to nevěřím. Zvláště u pár lidí jako jen např. David Černý.

Wiktinovi už to nějak věřím, zvláště když to není náhoda a dělá soustavně(narozen 1939). Třeba to na mě působí jinak i díky fotografii.

P.s. Pořád si jména pletu, ale vím o kom mluvíš. Jiřím David - srdíčko na Hradě, trnová koruna..atd. No nějak mě to nenadchlo a ten humbuk kolem legálnosti umístění spíš popudil než bych dílo přijmul jako něco extra. Přitom on tuším učí malbu na nějaké škole v Praze.

Zpět k jen estetickým dílům.
Ona tohle taky byla v podstatě revolta na současné umění.

Rossler
http://www.galeriear...1_nostalgie.htm
http://www.galeriear...r_02_hvezda.htm
http://www.galeriear...za_zrcadlem.htm
http://www.galeriear...druhy_zazeh.htm

Funke
http://paralemdozero...Funke-thumb.jpg
http://www.undergrou...aromirFunke.jpg
http://www.minusspac...llery-funke.jpg
http://www.nash.cz/s...g09/08funke.jpg

Rossler, funke : oslava obyčejných věcí? Předzvěst Nové věcnosti? Hlubší vyjádření mysli?

Očíčko bych už šoupnul určitě jinam.
http://www.phpweb.cz...ie_219_foto.jpg

Drtikol mě překvapil v Příbrami, že i postavičky prodával jako dekorace do bytu. Má však pro mě význam duchovní. Ne jen hezký objekt.
http://www.galerie-d...zice/stala1.jpg
http://farm4.static....ebd70da65_o.jpg
http://anaprs.blogs....00000000008.JPG

Ale třeba tohle by mohlo odpovídat tvým slovům. Vystřihovánka jako živé tanečnice v kabaretu? Raději slušně kabaretu Více, že jsou jako živé?
Jen pokus pro další práci?

http://www.ambrosian...r/images/07.jpg

Upřímně nevím jestli označovat jen za estetické vyjádření nebo něco více. Necháme si poradit od ostatních.

[nojgi]

Tak opět popojedem, časem se snad k danému vrátíme, protože mě též zajímají názory ostatních.

Tak něco zdánlivě jednodužšího, ale vlastně ta nejzákladnější otázka:

Co je fotografie?

P.S. prosím do odpovědí zahrnout vše od fotogramů, dírkovek, objektivů, technik, negativu, ...až po čipy. Ač se nebude líbit i to je fotografie a jde teď o co nejpřesnější ideálně i jednoduchou definici. Ne o handrkování co je lepší.

[Lukas_87]

fotogram neni fotografie, fotografie je fotografie.
a digitální zobrazování (digital imaging je totiž ten původní technickej název) taky neni fotografie

[nojgi]

fotogram neni fotografie, fotografie je fotografie.
a digitální zobrazování (digital imaging je totiž ten původní technickej název) taky neni fotografie

Tak zkuš ještě jednou a vážněji

[orwell]

Co je fotografie?

Pro mne osobně je fotografie zážitek, důvod proč cestovat a chodit mezi lidi, Fotografie je inspirací k rozhovoru. Líbí se mi svět Terryho Pratcheta, jeho Úžasná zeměplocha a fotografické přístroje Zeměplochy, ve kterých jsou malí malíři, kteří umí bleskurychle namalovat to co vidí pokaždé, když se jim v jejich bedýnce, ve které bydlí, otevře okýnko. Ta představa fotoaparátu mne fascinuje. Diskuse na téma zda digital imaging je fotografií nebo není je ve srovnání s přístrojem ve kterém, žijou skřítci kteří umí malovat , dle mého soudu úsměvná.

[Erik Kurach]

Vážení kolegové:FOTOGRAFIE je jediný možný způsob, jak zastavit čas.
Erik

[tess_red]

Co je fotografie?

Pro mne osobně je fotografie zážitek, důvod proč cestovat a chodit mezi lidi, Fotografie je inspirací k rozhovoru. Líbí se mi svět Terryho Pratcheta, jeho Úžasná zeměplocha a fotografické přístroje Zeměplochy, ve kterých jsou malí malíři, kteří umí bleskurychle namalovat to co vidí pokaždé, když se jim v jejich bedýnce, ve které bydlí, otevře okýnko. Ta představa fotoaparátu mne fascinuje. Diskuse na téma zda digital imaging je fotografií nebo není je ve srovnání s přístrojem ve kterém, žijou skřítci kteří umí malovat , dle mého soudu úsměvná.

To je řeč, dle mého gusta. S tímto názorem se ztotožňuji.
PS: Terryho P. já taky můžu.

[nojgi]

Děkuji Erikovi za příspěvek. Chtěl jsem původně trochu něco jiného, ale souhlas. To jsem též patří. Ještě někdo další s názorem?

[tomashr]

ještě jsem neslyšel jméno jediného jedince, tvůrce, který by prokazatelně tvořil zcela mimo kontakt s jinými tvůrci, který by sám nebyl také tak trochu salónním kafralem (kafka například salóny - kavárny navštěvoval a hovořil, ne že ne) a nebyli tak konfrontováni s okolím. to, že o názorech ostatních (možná na jiná díla) minimálně věděli znaméná, že je brali na vědomí. a také dávali svá hlediska k dobru ostatním.

No mě by jeden napadl hned, už proto, že má právě v Praze výstavu - Miroslav Tichý... Tam bych tomu, že si fotil opravdu jen pro sebe a na názory okolí zvysoka kašlal docela věřil.

[kdoco]

ještě jsem neslyšel jméno jediného jedince, tvůrce, který by prokazatelně tvořil zcela mimo kontakt s jinými tvůrci, který by sám nebyl také tak trochu salónním kafralem (kafka například salóny - kavárny navštěvoval a hovořil, ne že ne) a nebyli tak konfrontováni s okolím. to, že o názorech ostatních (možná na jiná díla) minimálně věděli znaméná, že je brali na vědomí. a také dávali svá hlediska k dobru ostatním.

No mě by jeden napadl hned, už proto, že má právě v Praze výstavu - Miroslav Tichý... Tam bych tomu, že si fotil opravdu jen pro sebe a na názory okolí zvysoka kašlal docela věřil.

ano, víme o něm. že na to kašlal, snad. ale že by o ničem nevěděl? když měl malbu snad i vystudovanou? myslím, že jde o příklad navýsost uvědomělého (ačkoliv velmi vyhroceného) přístupu. ano, snad v určité fázi mohlo dojít k do určité míry totálnímu rozchodu s okolím, ale stále to není nic, co by zcela vykročilo z mezí místního kulturního okruhu.

[nemo2]

fotogram neni fotografie, fotografie je fotografie.
a digitální zobrazování (digital imaging je totiž ten původní technickej název) taky neni fotografie

Je daguerrotypie fotografie?

[Lukas_87]

fotogram neni fotografie, fotografie je fotografie.
a digitální zobrazování (digital imaging je totiž ten původní technickej název) taky neni fotografie

Je daguerrotypie fotografie?

je ta otázka myšlená vážně nebo si to nepochopil?

[nojgi]

...protože dívání na ty samé věci by mě časem omrzelo... Na ty samé věci (které mi něco říkají) se vydržím dívat stále (a rád). Na ty, které mi nic neříkají, se podívám jednou (a pak třeba po čase ještě otestuji, zda se ve mně něco nehnulo...).
...udělání ze světa skanzen bez vývoje... Vývoj (opět podle mě) nelze programově na dlouho zastavit. Dokonce i "komunizmus" se vyvíjel - k autodestrukci (a že se soudruzi snažili seč mohli, aby vytvořili "skanzen bez vývoje"!!!).
...že by se neměli určité věci zachovat... Úplně každá fáze změn (vývoje) zanechává "stopu". Viditelnou, neviditelnou, hodně či málo významnou, zřejmou či "podprahovou"... A vůbec nezáleží na tom, zda si to někdo přeje nebo nepřeje! V okamžiku, jakmile si někdo všimne sebemenší odlišnosti (třeba i domnělé), nastoupí "vykladači" (mně se líbí slovo "interpretátoři") a ti "těm blbým" vysvětlí, "co je správně". Srandovní je, že už v době, kdy se začne ustalovat "obecné nazírání" (podsouvané úporně a mnohdy i chytře veřejnosti "vykladači" a "kategorizátory"), bývá rozbujelé podhoubí něčeho úplně jiného "správého nebo nesprávného". Proč jsou "vyhodnocovači" (zabývající se obvykle tím, co už má zaděláno na kremaci) považováni za "ty, co vědí" a třeba experimentátoři, prognostici a tvořiví jedinci za jakési podivné až podezřelé persony, v kontaktu se kterými jest třeba veliké obezřetnosti?
A dovolte poťouchlé otázky: Co s těmi "určitými zachovalými věcmi" budeme dělat? A co uděláme s těmi, které si nezaslouží zachování? A kdo a na základě čeho rozhodne o tom, které budou zachovány a které patří do kafilerie?
...umělcem se dnes stává kde kdo a pak je z ohromného množství těžké odfiltrovat ty dobré věci od špatných... Umělcem se člověk nemůže "stát". Může se naučit (nadřít!), ale nemůže nabýt vlastní vůlí a úsilím talent! Umělcem se člověk, který umí a má talent, může jenom "nestat" (tedy, může se jenom nezabývat tím, co umí a k čemu má talent). A z "ohromného množství" čeho - "umělců" nebo "produktů jejich činnosti" - budeme filtrovat?
(Jenom pro ujištění... Nebavíme se o blbech, kteří o sobě prohlásí (nebo o sobě nechají prohlásit), že jsou "umělci" - a kdo tomu nevěří, "ten tomu nerozumí"...?!)

Dívání na stejné věci

To máte samozřejmě pravdu, ale to platí v řádu kusů. Pokud se na ně budete dívat v řádu miliónů a 20-30 let tak i ty skvělé věci časem zevšední. Stejnou tématiku a provedení bude mít Pepa, Jarda, Honza, František, Lenka...atd. Ten první, kdo s tím přišel bude pravděpodobně známí. Ty ostatní zapomeneme, i když dělali skvělé věci.

Skanzen
Právě tím opakováním stejných schémat ten skanzen vytvoříme. Sice zachováme nějaký styl, což je též dobře, ale nic nového pod sluncem neuděláme.

Zachování, kdo rozhoduje
Můžete jim říkat vykladaci, ale asi bych je pojmenoval historici, kurátoři, teoretici, pedagogové..atd. Proč mají právo rozhodovat? Jsou v oboru vzdělaní, dál se o něj zajímají(studují). Další věc, mají od díla odstup. Mé fotografie jsou pro mě skvělé (i ty špatné) - mám k nim osobní vztah.

Co s nimi? To už je problém muzeí, galerií, sběratelů. Je to hezká Nerudovská otázka. "Kam s ní?"

Umělec
Ale ano, bavíme se o diletantech Dnes každý kdo má mobil je fotograf. Jen malé procento s ním vytvoří něco zajímavého. Kdo mi vybere z tohoto ohromného množství záběrů ty zajímavé? Kam bych měl jít se na to zajímavé podívat?

P.S. Na dotaz fotografie najdu 67 miliónů odpovědí.