lucienikola:
... tak tady zase do puntíku souhlasím já ...
nojgi:
Josef Sudek - nikdo neví, zda by se stal fotografem, kdyby jej válečná mašinerie nepřipravila o ruku. Vůbec nelze pochybovat o jeho talentu, houževnatosti a "všeobecné kultivovanosti ducha". Bez toho by se nikdy nestal tím, kým byl. Možná by vynikal v něčem jiném, možná stejně dobře, možná lépe, možná by "jenom vázal knihy"...
Asi šlápnu na tenký led, když připomenu, že se fotografováním živil. A když se někdo fotografováním živí, MUSÍ se zabývat tím, jak bude na jeho dílo "reagovat obecenstvo".
Možná by to bylo na nové téma: kde je ta hranice (podle mě sotva postižitelná), kdy se do nejbytostnějších emocí tvůrce přimíchávají myšlenky na očekávané reakce jiných.
Myslím si rovněž, že "elitní tvůrci" ovlivňují (od diskrétní formy až po téměř imperativní) způsob vnímání díla "veřejností" (ať už záměrně nebo nevědomky).
1. Sudek fotografoval s Funkem již před válkou, během války a intenzivně se fotografií zabýval i s jednou rukou. Tak si myslím, že bychom si ho pamatovali i s oběma rukama. On už nám to samozřejmě nepoví.
2. Tohle rozdělování na volnou a komerční tvorbu se mi moc upřímně nelíbí. I u toho Sudka jsou např. věci se sklem fantastické (nábytek, nádobí) a je vidět, že snímky dělal on. Když se vrátím do dnešní doby Štreitovi vyšla hezká kniha Vítkovice. A u něho mám takový dojem, že to bylo na objednávku. Schválně se zítra v Luxoru podívám zda tam není nějaký dodatek. Google zatím říká, že vzniklo ke 180 výročí založení Vítkovic. Moc hezká věc i pro mě.
Takže rozdělovat - komerční špatné - volná tvorba vynikající mi nepřijde moc vhodné. Tohle necháme na později, jinak posuneme vlákno zase někam jinam.