136 odpovědí na toto téma

[nojgi]

Je fotografie obecný srozumitelný jazyk?
Je schopna se vyjadřovat k tématům?
Je schopna vyjadřovat emoce?
....................atd

Pokud ano jakými prostředky toho dosahuje?

[Lukas_87]

vždyť je na světě tolik kvalitního materiálu ke studiu... namátkou třeba:
E. H. Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění
Gordon Graham: Filosofie umění
Ľudovít Hlaváč: O fotografickom obraze a niektorých otázkách jeho tvorby, estetiky a etiky
Jacques Aumont: Obraz
Hal Foster: Umění po roce 1900 (ISBN 978-80-7209-952-8)
Michael Baxandall: Stíny a světlo
Umberto Eco: Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti, Kritika obrazu
Immanuel Kant: Kritika čistého rozumu
Francois Jost: Realita/Fikce - říše klamu
Susan Sontag: O fotografii
Vilém Flusser: Za filosofii fotografie, Do universa technických obrazů
a našlo by se mnoho dalších...

btw na webu FUD ÚJEP jde najít tohle http://fud.ujep.cz/f.../literatura.pdf !

tak studuj. nepochybně si o umění vytvoříš komplexnější, kvalitnější a hlubší obraz a povědomí, než-li dotazováním se tu...

[Lukas_87]

mimochodem katalog Městský knihovny v Praze (www.mlp.cz) obsahuje 316 záznamů s deskriptorem "teorie umění" a více než 1000 knih s deskriptorem "umění"...

[nojgi]

Lukáši, dřív čti a pak konej. Tohle vzniko kuli vláknu rodinné focení a přesunutí teoretických statí.

Jinak díky za literaturu. Bude se hodit i dalším temnokomorníkům.

[ypres_bass]

nojgi myslím že to zbytečně moc řešíš. Ono se ti totiž taky může stát že to překombinuješ tak moc že pod nánosem uměle dodaného estetična , programových vyjádření a kompozičních pravidel a bůhví čeho ještě udusíš vlastní duši té či oné fotografie či jakéhokoliv jiného díla.

moje moudrá babička říká:
Jeden myslel, až vymyslel vrabca a mosel ho učit létat.

[orwell]

Je fotografie obecný srozumitelný jazyk?
Je schopna se vyjadřovat k tématům?
Je schopna vyjadřovat emoce?
....................atd

Pokud ano jakými prostředky toho dosahuje?

odpovědi
1) není
2)ano je
3)ano je
a na další neznám otázky a správně položená otázka je půl odpovědi.
A na poslední otázku nechci odpovídat abych neuškodil sobě či osobám blízkým.

[nojgi]

nojgi myslím že to zbytečně moc řešíš. Ono se ti totiž taky může stát že to překombinuješ tak moc že pod nánosem uměle dodaného estetična , programových vyjádření a kompozičních pravidel a bůhví čeho ještě udusíš vlastní duši té či oné fotografie či jakéhokoliv jiného díla.

moje moudrá babička říká:
Jeden myslel, až vymyslel vrabca a mosel ho učit létat.

Hele, proč se ti nějaká fotografie líbí a jiná ne? Zkus si to zdůvodnit jinak než pouhé líbí - nelíbí.

[Pentaxista]

nojgi:
"proč se ti nějaká fotografie líbí a jiná ne? Zkus si to zdůvodnit jinak než pouhé líbí - nelíbí"
A proč?

[nojgi]

nojgi:
"proč se ti nějaká fotografie líbí a jiná ne? Zkus si to zdůvodnit jinak než pouhé líbí - nelíbí"
A proč?

A není to málo? Technika? Obsah? Forma? - Prázdné pojmy?

[ypres_bass]

Technika? Obsah? Forma? - Prázdné pojmy?

To bezpochyby jsou...

[Pentaxista]

nojgi:
Proč mi chutná tomatový salát a nechutná celerový?
Proč se mi líbí více energické tahy štětcem a lazurovací technika mi moc neříká?
Proč se mi líbí více hranatá auta a méně bubliny?
Proč se mi líbí více šanson než techno?
Proč se mi líbí více chrom než leštěný nerez?

Musím (a chci) to vědět?

Vždycky najdu nějaké slovní "zdůvodnění". A když provedu tuhle "analýzu", změní se něco? Opustím svůj pocit při pozorování Van Gogha a přikloním se k Brueghelovi? Utvrdím se ve svém "původním pocitu" nebo si jej "přehodnotím"? Začne mi chutnat celer?

Má jídlo "obecně platnou chuť"?
Dává Italy obvykle konzumované jídlo představu o jejich identitě?
....
Mohu u jídla říci cokoliv jiného, než, že chutná-nechutná?

P.S. Jenom pro pořádek: Nehledejte prosím v těchto řádcích ani náznak ironie!

[kdoco]

nojgi:
"proč se ti nějaká fotografie líbí a jiná ne? Zkus si to zdůvodnit jinak než pouhé líbí - nelíbí"
A proč?

napadá mě pár důvodů. asi to není na škodu ve chvíli, kdy se bavím s někým, jehož názor mě zajímá, ale nejsme natolik spřízněné duše, abychom dokázali sdílet stejné pocity. pak je oboustraně užitečné, když máme nějakou schopnost (a ochotu) formulovat a argumentovat. vzájemné obohacení. rozvoj myšlení - kdo je líný přemýšlet, zřídka kdy je přínosem.

to jídlo... pomužeš kuchaři (či společníkovi u stolu), když mu řekneš nechutná? tím mu říkáš:
a) nemám rád celer (což on neví)
mám rád celer, tento je však špatně připraven (což napadne kuchaře, když se mu řekne nechutná mi)
c) na celeru nesejde, přísady nejsou správně zvoleny
.
.
.
.
tedy pro Váš pocit z jídla to důležité není. pravda.

a ty ypresojc člověče, ty máš titul z humanistiky. ty bys možná ani v žertu neměl plýtvat řečmi o prázdných pojmech. co je to prázný pojem? proč neřekněš něco užitečného?

[Pentaxista]

"...tedy pro Váš pocit z jídla to důležité není. pravda"
No, to je právě ono! Možná se mýlím (a je mi to vcelku fuk), ale vnímání "umění" (potažmo "celého světa") považuji za bytostnou, privátní záležitost a nemyslím si, že bych měl (nebo dokonce musel) komukoliv zdůvodňovat, proč to či ono ve mně vyvolává libé či nelibé pocity.

[nojgi]

Technika? Obsah? Forma? - Prázdné pojmy?

To bezpochyby jsou...

Až na to přijdeš možná budeš i fotografovat.

[kdoco]

"...tedy pro Váš pocit z jídla to důležité není. pravda"
No, to je právě ono! Možná se mýlím (a je mi to vcelku fuk), ale vnímání "umění" (potažmo "celého světa") považuji za bytostnou, privátní záležitost a nemyslím si, že bych měl (nebo dokonce musel) komukoliv zdůvodňovat, proč to či ono ve mně vyvolává libé či nelibé pocity.

ano, je.

co ale chudák kuchař? mylsíte si, že je břídil, protože vám předložil celerový salát? snad ne. ale takto ho necháte žít v tom pocitu. protože vaše nechuť k celeru je vaše privátní věc. necháváte ale své okolí v nešťastném kruhu nejistoty

[nojgi]

"...tedy pro Váš pocit z jídla to důležité není. pravda"
No, to je právě ono! Možná se mýlím (a je mi to vcelku fuk), ale vnímání "umění" (potažmo "celého světa") považuji za bytostnou, privátní záležitost a nemyslím si, že bych měl (nebo dokonce musel) komukoliv zdůvodňovat, proč to či ono ve mně vyvolává libé či nelibé pocity.

Váš pocit z jídla mě je buřt Jen když sám víte co Vám nechutná a chutná, proč se Vám líbí více leštěný chrom nebo proč neposloucháte techno, ale šanson. Jen, když děláte výstavu tak pro koho? Diváci mohou mít jiné chutě, ale větší část z nich by alespoň měla poznat co je na fotografii. Případně si odnést nějaký pocit.

[kid]

"...tedy pro Váš pocit z jídla to důležité není. pravda"
No, to je právě ono! Možná se mýlím (a je mi to vcelku fuk), ale vnímání "umění" (potažmo "celého světa") považuji za bytostnou, privátní záležitost a nemyslím si, že bych měl (nebo dokonce musel) komukoliv zdůvodňovat, proč to či ono ve mně vyvolává libé či nelibé pocity.

Dovoluji si přidat pár neučesaných poznámek, volně ložených bez ladu a skladu:

Aby mi jídlo chutnalo či nechutnalo ku podivu nemusím znát ani zásady správného stolničení ani fyziologie trávení. Prostě buď chutná nebo nechutná.

Unce praxe má větší cenu než tuny teorie. To údajně citát jakéhosi učitele jógy či co. Jako profesionální trenér s dvacetiletou praxí to potvrzuji. Základy teorie nejsou špatné ale na konci je hlavně intuice.

Pravda je taková, že žádná teorie nemůže pokrýt všechny aspekty praxe. Například lidé ze zemí kde se píše zprava do leva či shora dolů "čtou" obrazové sdělení jinak než my. A stejně jako v mnoha oborech lidské činnosti byl tu dříve obraz než jeho kritický rozbor.

Poznámka bokem. Víte kdy se nejvíce bavím - když čtu Knihu knih vybavenou komentáři badatelů bible. Kdy se dozvím že déšť je předobrazem zjevení spasitele apod. Pak si říkám jestli já jsem nedovtipný a oni geniální nebo jak to je.

Jestli je někomu dáno vidět jinak, tak je to dar a ne chladný kalkul. Pokud je to dobrý chladný kalkul, tak je to kvalitní řemeslo a i to může samozřejmě přinést potěšení a dobrý umělecký zážitek. Aneb mnoho cest k jednomu cíli?

Nojgiho argumentace mi hodně připomíná Kulhánka, tem mi také striktně předepisuje co mohu a nemohu jinak se budu přibližovat k bezmyšlenkovitému formalismu ne-li až kýči. No a já občas kýč i rád.

[Lukas_87]

přátelé, prosím, nemodelujte prožívání uměleckého díla, což je výsostně psychický proces, na žraní, což je naopak proces velmi výjimečně fyzický.

takové banalizace se klidně dopouštějte v hospodě. a dopředu se připravte, že závěry z nich vyplívající, budou zcela mylné.

[kdoco]

já bych hrozně, HROZNĚ nerad, aby jsem se stal svědkem toho, jak se přiznivci klasické fotografie vymezují atributy "kdo moc myslí, netvoří"

jako v mnoha oborech lidské činnosti tu bylo nejdřív myšlení, pak obraz myslícím jedincem (a to jedincem jakožto členem společnosti) vytvořený. pokud chcete cokoliv sdílet jakoukoliv formou, budete se muset smířit s tím, že bez myšlení a jeho kultivace to prostě nepůjde.

pravda je taková, že způsob, jakým členové kultur s jiným způsobem čtení textů čtou obrazová sdělení je pro naprostou většinu z nás TEORETICKÝM poznatkem. nechceme přeci, aby se každý, kdo se o to zajímá učil prakticky číst tímto způsobem (bylo by to hloupé, protože jiná teorie nás poučí o tom, že toho plného porozumění stejně nedosáhneme).

původně jsem si chtěl zašpásovat na lukoasovo účet, že doporučovat tu kritiku čistého rozumu je přeci jen přestřeleno, ale on je to dobrý protipól některým zdejším výrokům, ze kterých drobátko zamrazí. nebudu citovat

[kdoco]

přátelé, prosím, nemodelujte prožívání uměleckého díla, což je výsostně psychický proces, na žraní, což je naopak proces velmi výjimečně fyzický.
.

?? vskutku ?? mohu poprosit o rozbůrek?

[kid]

přátelé, prosím, nemodelujte prožívání uměleckého díla, což je výsostně psychický proces, na žraní, což je naopak proces velmi výjimečně fyzický.
.

Naopak stav psychiky a žraní jde ruku v ruce. Jedno velmi silně ovlivňuje druhé.

[ypres_bass]

Technika? Obsah? Forma? - Prázdné pojmy?

To bezpochyby jsou...

Až na to přijdeš možná budeš i fotografovat.

mě stačí ta činnost co zatím dělám

[Lukas_87]

přátelé, prosím, nemodelujte prožívání uměleckého díla, což je výsostně psychický proces, na žraní, což je naopak proces velmi výjimečně fyzický..

?? vskutku ?? mohu poprosit o rozbůrek?

já mám vždycky děsnej problém s uspořádáním myšlenek do kompaktního celku, ale tak se o to holt asi budu muset pokusit...

ono se na to dá jít mnoha cestama, žejo - zkusme to s předpokladem, že potřeba přijímat potravu je především existenciální. že se jedná o proces, kterým tělo vzdoruje smrti. například poslední studie tzv. "fast foodu" ukazuje, že se na takové potravě u valné většiny sledovaných subjektů vytváří určitá závislost, jež je připisována především faktu, že tato strava ve velmi přístupné formě obsahuje obrovské množství primárních živin, jež při její konzumaci velmi rychle spouštějí procesy spojené s evolucí (není to tak dávno, kdy lépe přežíval ten jedinec, jež sežral stravu bohatší na živiny). podobné je například nutkání přijímat ve velké míře některé specifické potraviny ve chvílích, kdy organismus není zcela zdráv (a jedná se o nutkání velmi specifiké, řekl bych až "pudové"). nelze dost dobře zpochybnit, že tuto instinktivní potřebu sdílíme se zvířaty a že se jedná o vrozenou, animální potřebu.
přijímání a rekognice obrazových vjemů je proces mnohem komplikovanější (avšak jak ukáži dále - bude vykazovat mnoho společných znaků s příjmem potravy). jak poznamenal Aumont, i na naše předky v přírodě vždy útočilo nepřeberné množství zrakových vjemů a jejich co nejrychlejší rekognice byla též existenciální nutností. v situaci, kdy rychlé rozhodnutí o pár žlutých flecích v dálce může život zachránit, jedná-li se o tygra a ne o hromadu hrušek, je to pochopitelné. v džungli modernity se situace velmi nezměnila - stále jsou lidé ve městech vystaveni mnoha rizikům, nicméně při konzumaci obrazů většinou mnoho nehrozí. taková konzumace impresionistických maleb v galerii by šla samozřejmě přirovnat i k degustaci vín (a opravdu by bylo možno nalézt úzkou podobnost mezi preferencemi druhů vín/obrazů v závislosti na již existujících zkušenostech přijímatele) a nepochybně bychom nebyli daleko od pravdy.
velmi významným důvodem k obezřetnosti při zpodobňování procesu příjímání jídla a přijímání obrazů je však rozpor mezi obsahy těchto dvou "forem". samozřejmě je možné představit si velmi komplikovanou životní formu, jež ku komunikaci v důsledku absence sluchu, hmatu a zraku používá chemické zprávy (ok, dělaj to mravenci, ale tahle forma kolektivního "diskurzu" má k našemu pojídání kaviára velmi, velmi daleko) a je nezpochybnitelné, že dostatečné množství arzeniku v topince od vaší manželky je skutečným sdělením, nicméně - jak často jsme v běžném životě v takové situaci? opravdu nám kuchař chce něco sdělit tím, že nám připálí řízek? jídlo je "formou", jejíž obsahem jsou živiny (je to velká generalizace, ale záměrně se jí dopouštím). proces degustace/kritiky/prožívání je podobný, u mnohých jedinců je možno dokonce zaznamenat pocity nevolnosti při sledování velmi špatního umění, nicméně tyto projevy těla jsou psychosomatického původu, na rozdíl od situace, kdy se z fyziologicky zcela zjevných příčin Jára pobleje cestou z hospody. naopak obraz je v podstatě vždy pouze nositelem informace. Flusser kategorizoval obraz z hlediska jeho vlivu na člověka jako abstrakci prvního stupně, jejíž primární úlohou je informovat (avšak je v tomto omezena díky svojí magičnosti a principielní ahistoričností - zůstaneme-li v době před vznikem prvních lineárních písem), jako nejnižší formu kódu, symbolického sdělení. a je to právě obsah informace, která je kódována do symbolů v rámci formy, jež principielně dle mého názoru odlišuje obrazy od jídla - za předpokladu existence vyšších intelektuálních pochodů a stavu, kdy obraz může nést i abstraktní sdělení či vyjadřovat pojmy/myšlenky, jež nelze přímo asociovat na části hmatatelného světa (což ovšem dokázali ještě před Kandynskym); u zvířete (či přírodního člověka) je dozajista možno oba procesy považovat za strukturální i formální ekvivalenty.

jsem si zpětně vědom, že snaha oddělit vnímání umění od jídla byla z mé strany podána nevhodně a zbytečně násilně, a že je zde několik podstatných souvislostí, avšak i přesto je dle mého soudu třeba oba procesy oddělit a případné závěry v procesu jednom nepřenášet jako směrodatné do procesu druhého bez hlubší analýzy souvislostí.


východiskem ku zkoumání umění má být být umění, ne žrádlo!

[Lukas_87]

sděluje tím jakoukoli jinou informaci, než jenom že "umim vařit líp než tvoje manželka"?

[Lukas_87]

a to jsem si včera večer po odeslání posledního kecu myslel, že ta tvoje poznámka je ironií vůči výroku "východiskem ku zkoumání umění má být být umění, ne žrádlo!", a že jsem tu ironii nepochopil, páč už bylo docela pozdě večer...

[kdoco]

máš pravdu. mám dojem, že šlo drobet o násilnou záležitost. na jednu stranu dáváš velmi precizní pojmově bohatou argumentaci pro vnímání obrazu, na druhé straně shazuješ "žrádlo" banalismy, jako připálený řízek. a to je zkrátka nefér, argumentační nepoctivost. ale stále hledám ten atribut, který kulinářství oproti fotografii chybí (trvanlivost?).

je pro umění nutná ta distance od paralel se světem zvířat? my už ale přece dávno nejíme jen když máme hlad. naše forma pojídání kaviára má jistě daleko k mravenčím signálům. stejně tak vnímání uměleckého díla (v tomto případě obrazu - vizualnímu dílu) k recepci obrazů řekněme psa, který rovněž již po generace nemusí čelit nebezpečí (jsouc na našem kanapi).

stejně psychosomatické jsou příčiny zvracení, mám-li pozřít červa v kuchyni mimoevropské tradice. ten červ mi není nijak fyzicky škodlivý! spíše naopak. můj odpor k pozření je kulturního (i proto lze překonat), ne-animálního původu.

díky ovšem za tu práci, kterou jsi si s tím dal. takhle já si představuju, že se někdo zamyslí, snad i do knihy nahlédne, když se míní vyjadřovat ve vlákně v kategorii teorie fotografie. ten příspěvek mi mnoho dal. díky.

koho to trápí, nemusí to přece číst! pokud má někdo ospor k myšlení a vzdělání, nebudu se zase třeba já trápit jeho úvahami.

[nojgi]

Nojgiho argumentace mi hodně připomíná Kulhánka, tem mi také striktně předepisuje co mohu a nemohu jinak se budu přibližovat k bezmyšlenkovitému formalismu ne-li až kýči. No a já občas kýč i rád.

Kulhánka jsem nepřelouskal, tak nevím jestli je to poklona nebo rána pod pás

Praxe - teorie. Není praxe bez teorie, ale taky naopak. Podle mě jen talent nestačí. Dar nebo chladný kalkul? Všichni nemůžeme být geniální, ale s pomocí teorie a praxe může i ne tak nadaný udělat velice dobrý snímek.

Univerzálnost je samozřejmě jen v rámci "stejně smýslejících lidí". Do praxe převedeno většinou nechápu japonské fotografy a oni zase nebudou rozumět našim dílům. Pro oba světy však obohacující a zajímavé - vidí něco jiného. Ono to smýšlení ovlivňuje i kulturu dané lokality. V islámských zemích umí dělat fantastické vzory - nemohou zobrazovat tváře a tady zase si křesťanské umění řeklo lidé jsou negramotní tak jim boha přiblížíme a zobrazíme jako člověka s tváří.

P.S. Třeba dál později rozvedu a utřídím myšlenky, teď není čas na interfenet.

[venca]

je to zajímavá diskuze a nechápu proč mají někteří lidé, které to nezajímá, potřebu psát, že je to nezajímá!?!?!

Musím se zastat Nojgiho, kdoco, Lukáše, vlastně všech. Myslím, že jediný problém této diskuze je ten, že se odehrává ve více rovinách, které je jen obtížné nějak sloučit či protnout. Nemyslíme všichni ve stejných paradigmatech a neužíváme stejné pojmy (teď nemyslím přímo slova, spíše definice) a takovou diskuzi je vždy obtížné rozlousknout.

Kdoco a jeho přízpěvek o jídle se mě osobně právě zdá zásadní.

Je dobrým postřehem, že umění nemá pro lidi jednu specifickou úlohu. Stejně tak jídlo již dávno ne (pokud vůbec někdy, spíše ale ne). Nejde jen o uspokojení základnich lidských potřeb (jídlem a uměním), jak se tu zaklínalo několik lidí, myslím Pentaxista, Archenar a prema. Extrémem takového vztahu k umění je Brutart (Tichý, například), kdy člověk opravdu ztrácí vztah s okolním světem. A nemůže se to projevit jen v umělecké rovině, také se na ty lidi podívejte, většina byla považována za blázny. Nezapomínejte, že umění nelze oddělit o ostatního jednání. Spíš bych řekl, že je naopak produktem ostatních zkušeností.

Druhá role je pak sociální. I zde můžeme najít extrémní projevy, jako jsou některé typy konceptualismu a různých performance. Tuto stránku nelze od té první jednoduše oddělit.

Ano, u jídla je ještě ta třetí, fyzická stránka věci, ta existeciální (nebo existenční?) - přežití druhu. Ale jak již někdo zmínil, opravdu 2/3 toho co jíme asi nemá s potřebou přežít mnoho společného.

[kid]

Srovnání s Kulhánkem není určitě urážka

Praxe a teorie určitě patří k sobě, tam se asi bezezbytku shodneme všichni.

Jako vsuvka - kreslení kdysi patřilo k lepšímu vzdělání slečen z dobrých rodin. Není jednoduché ale dá se naučit a to i lidmi bez zjevného počátečního talentu. Je jen málo lidí, kteří umí krásně kreslit od přírody. Těm zase můžeme jen závidět a i jim může výuka (teorie) pomoci v dalším rozvíjení talentu. To vidím jako velmi podobné s fotografováním.

Pokud teorie začne převažovat, začneš se pohybovat spíše v rovině práce kritiků a mezi praktiky fotografy přestaneš být oblíben, protože budou mít pocit, že jim vnucuješ svůj pohled na věc.

Jak to dopadne, když se to přehání s praxí mezitím, než jsem to naklepal já zmiňuje venca

Takže nutná bude přiměřenost. Nejspíš.

[venca]

Nezapomínejte, že umění nelze oddělit o ostatního jednání. Spíš bych řekl, že je naopak produktem ostatních zkušeností.

Ještě bych dodal, že závažným dúsledkem tohoto je: nestačí hodně fotit (či jinak umělecky tvořit), nejprve je třeba žít. Nejsem si jist, že si to každý, kdo se prohlašuje za "umělce" uvědomuje. Umění pro umění je většinou sra...čka, ať je koncept sebelepší.

[nojgi]

Pokud teorie začne převažovat, začneš se pohybovat spíše v rovině práce kritiků a mezi praktiky fotografy přestaneš být oblíben, protože budou mít pocit, že jim vnucuješ svůj pohled na věc.

Jak to dopadne, když se to přehání s praxí mezitím, než jsem to naklepal já zmiňuje venca

Takže nutná bude přiměřenost. Nejspíš.

To už zase nakousl Erik Kurach, kdo je kritik a co si o něm myslíme. Šmok žádný velký fotograf nebyl, ale byl to uznávaný pedagog. Jiří Jeníček mohl být skvělým fotografem, ale věnoval se více teorii. Z Birguse jako fotografa si sami fotografové dělají srandu "Cosi nevyslovitelného", ale jako pedagoga a historika ho uznávají všichni.

Takže si nemyslím, že by to bylo tak úplně špatně. Třeba na teoretické knihy od Jeníčka nedám dopustit.

[Pavel_P]

Nojgi, kam pro tuto chvíli řadíš sám sebe?

[nojgi]

Nojgi, kam pro tuto chvíli řadíš sám sebe?

Stále se řadím mezi fotografy z teorie mě baví akorát historie. Ale máš pravdu, že jsem teď tak trochu na rozcestí, ale ne v tom smyslu, že bych se vrhl jen na teorii. I když pořád něco vymyšleného mám a dokonce i rozdělaná témata, na kterých mohu pracovat pomalu až do smrti rád bych ještě nějaké zajímavé téma nakousl. Hlavně musí být mé původní - dosavadní jsou fajn, ale více, či méně to jsou věci, které se mi líbily, zkusil ze zvědavosti zda taky něco takového zvládnu...apod. Samozřejmě, jsem to uchopil a nafotil trochu jinak - identické kopie na naučení už dávno nedělám, ale chtělo by to něco svého. Že by nojgismus? Nemyslím, že nutně musí vziknout nějaká šílenost

P.S. Teď dofocuji filmy, abych je mohl vyvolat. Bez tématu i když vím, že pár solitérních snímků bude už nějak pracovat neumím. V hromadě všeho možného bez ladu a skladu smysl nevidím.

[kdoco]

čeče já ti nevim. ty mě strašně mateš tim jájíčkovánim.

"mě baví jenom dějiny..."
"...které mě osobně nezajímá..."
"váš pocit z jídla je mě buřt"

pokud jsi otevřel téma na poli teorie fotografie, mělo by tam toho "já" být asi méně. hrozně to pak zvnějšku osciluje mezi dětinským "já" - to je moje téma, můj balón, moje fotografie . případně smířlivým, správně relativizujícím "já" - takovým, které přiznává subjektivnost daného hlediska. pokud jde o druhý případ, jsem rád, ale formulace mi připadají spíše nešikovné. nevyznám se v tom.

[nojgi]

čeče já ti nevim. ty mě strašně mateš tim jájíčkovánim.

"mě baví jenom dějiny..."
"...které mě osobně nezajímá..."
"váš pocit z jídla je mě buřt"

pokud jsi otevřel téma na poli teorie fotografie, mělo by tam toho "já" být asi méně. hrozně to pak zvnějšku osciluje mezi dětinským "já" - to je moje téma, můj balón, moje fotografie . případně smířlivým, správně relativizujícím "já" - takovým, které přiznává subjektivnost daného hlediska. pokud jde o druhý případ, jsem rád, ale formulace mi připadají spíše nešikovné. nevyznám se v tom.

To byla osobní odpověď Pavlovi. S názvem vlákna nesouvisí.. Možná jen hezky doplňuje Vencu, že bez "já" jako člověka, který dospěl a má něco v hlavě, na svět kolem sebe se dívá přes své zkušenosti..atd by nebyla ani fotografie. Protože pak už se může vyjádřit. Má na věci vlastní názory. Osoby rozumné a podivíni jsou s fotografií spojeni. Vždy si vpomenu na Drtikola a jeho "Deníky a dopisy". A není to žádný syndrom čárky nebo jak to nazval archenar. Prostě jeho myšlení se promítlo do fotografií. Proto je zajímavý i autor, nejen fotografie. To samé se Sudkem. Např. bez Sudka a lásky k hudbě by nevznikl soubor Janáčkovi Hukvaldy.

P.S. Možná se "Já" objevuje a snaží se prosadit více, čím více je nepřátelské prostředí.

[nojgi]

Nojgi, kam pro tuto chvíli řadíš sám sebe?

Jak píšu mezi prací a oddechem je to na... Kdoco mě hezky trknul.

... z teorie mě baví akorát historie, blbost. Baví mě nejen dějiny, ale i ta teorie. Jinak bych Jeníčka nehltal a medoporučoval a dál si nepůjčoval např. eseje od Mouchy - Zážitek arény. Mimochodem k tomuhle textu a Sontagové se časem určitě vrátím. Nejdříve musím strávit a pak znovu přečíst.

[Pentaxista]

nojgi:
"... když děláte výstavu tak pro koho? Diváci mohou mít jiné chutě, ale větší část z nich by alespoň měla poznat co je na fotografii. Případně si odnést nějaký pocit..."
Když dělám výstavu, tak pro lidi - ve smyslu "pro kohokoliv, kdo uzná za vhodné si obrázky prohlédnout". Nabízím... Nečekám, že každý bude reagovat (komentovat, hodnotit)... Nejsem "soutěživý typ", který by dříve nebo později moderoval například výstavy podle chutí publika...
"Jiné chutě" považuji za normální. "Podobné chutě" jsou možné, "stejné" ne! Nejsme prefabrikáti!
Proč by větší část (a ne například menší část) měla poznat, co na fotografii je? Je to nezbytně nutné? I když to nepozná, tím, že "absorboval zrakové vjemy" (=stal se divákem), je polapen! Není možné, že by to v něm nezanechalo (nevyvolalo) nějaký pocit.
Nesnáším "umělce, které nikdo nechápe" a kteří svou výstřednost, výlučnost (nebo také diletantismus a hloupost) kamuflují přezíravými výroky typu: divák je vůl, on tomu nerozumí.
Rád vyslechnu, zda se někomu mé fotografie "líbí-nelíbí", dokonce i proč, ALE!!! ne proto, abych podle toho "upravoval svou tvorbu nebo dokonce názor"!!! Spíše na úrovni informace "co žere ptakopysk", protože to nevím. Snad to právě teď ani vědět nechci, ale jisté je, že všechno je dílkem puclí, které NĚKAM (a třeba se ani nikdy nedozvím kam) patří. A když mám místo v hlavě... proč bych to nezaznamenal?! Obě informace (líbí-nelíbí) mají v podstatě stejnou hodnotu. Je ve dvojkové soustavě "1" více než "0" ? Moje velmi stará maminka mi čas od času "nadává" - a já jsem rád, že tomu tak je. Před nějakým časem hrozilo, že by mi nenadávala - už nikdy.
Buďme tolerantní! I sebeblbější pocit vyvolávající fotka, seriál, skladba, estráda, román... jsou lepší, než leukemie, ebola, SARS, tyfus, mor, horečka omladnic... Ne?!
Nemyslím si, že by mé fotky nebo obrazy Da Vinciho měly vliv na změny magnetického pole Země nebo způsob komunikace velryb.

Neodchýlil jsem se příliš od tématu?

[venca]

Rád vyslechnu, zda se někomu mé fotografie "líbí-nelíbí", dokonce i proč, ALE!!! ne proto, abych podle toho "upravoval svou tvorbu nebo dokonce názor"!!! Spíše na úrovni informace "co žere ptakopysk", protože to nevím.

Nezlobte se, ale nevěřím Vám.

Řekněme, že fotografie je jistá forma (nebo cesta) sdělení. Sdělení emocí, zážitků, nálady, příběhu atd...

Rozumím Vám, že Vás nezajímá, pokud se divákovi nelíbí sdělení, které máte na srdci. Jak, např. Nojgi naznačil, nezajímají ho cizí dětičky a jejich štěstí z nové hračky pod stromečkěm. Ale nevěřím, že nechcete, aby Vaše fotografije fungovala. Aby splnila svůj cíl přenést ty emoce a náladu. Potom se prostě musíte ptát, z jakého důvodu fotka nefungovala, nesplnila svůj účel u diváka, který řekne "nelíbí"...

a o tom celá tato teorie umění a psychologie umění je nebo by měla být. Tím se zabývá umělec (kterého vy tolik nesnášíte) ve svém konceptu. Může se mu stát, že jeho koncept nefunguje resp. nikdo jej nepochopí, i když předmět sdělení byl čistý a třeba i Vám blízký. A pozor, toto není ještě žádné řemeslo, to jsme stále u tvůrčího procesu. Řemeslo je až na konci cesty nebo vede paralelně.

Konec konců, i Vy máte koncept, který Vám nespadl z nebe nebo se neurodil někde ve Vás. Vznikl interakcí s jinými uměleckými díly, kdy jste přemýšlel, co a jak by asi fungovalo a nejlépe vyhovovalo vašim sdělením.

[Pentaxista]

venca:
Děkji za reakci!
Nedá mi to a zeptám se: Jste ochoten připustit, že existují lidé, kteří tvoří proto, že to a priori uspokojuje je samotné? S trochou nadsázky - kouříte nebo pijete víno "pro někoho"? Asi ne... Děláte to proto, že "vás to baví", pácháte požitek sám sobě. (Čímž nechci říci, že chlast nebo hulení je to pravé ořechové! ) To samozřejmě nevylučuje popíjení vína nebo bafání ve společnosti a vzájemné sdělování prožitků.
Kdysi se mě kdosi ptal, proč že fotím, co mě na tom tak přitahuje, že obětuji mraky času a nemalé prostředky, abych vytvořil obrázek nějakého pařezu. Nepříliš inteligentně jsem odpověděl, že považuji fotografii (tu papírovou) za jakési zhmotnění názoru, pocitu, nálady v tom kterém konkrétním okamžiku MÉHO života.
Pokud jsem nedělal "zakázkovou fotografii" (a vůbec to nemusí být za peníze. Třeba jenom proto, že mě o to někdo požádal, protože to umím a on ne), nějak mě nenapadlo, že by mě mělo zajímat, jaký názor na ten nicotný úsek MÉHO života má někdo jiný...
Možná se zeptáte, proč například fotografie vystavuji...? Považuji výstavu "za konstatování, že se v mé minulosti vyskytl takový či makový okamžik, který mi stál za zaznamenání". Nic víc, nic míň! Netoužím po "posudku", hodnocení, netvrdím, že ten, komu je má fotografie šumafuk je blbec a "nerozumí tomu". A když mi někdo řekne, že se mu to líbí-nelíbí, vezmu to na vědomí.

[nojgi]

venca:

Možná se zeptáte, proč například fotografie vystavuji...? Považuji výstavu "za konstatování, že se v mé minulosti vyskytl takový či makový okamžik, který mi stál za zaznamenání". Nic víc, nic míň! Netoužím po "posudku", hodnocení, netvrdím, že ten, komu je má fotografie šumafuk je blbec a "nerozumí tomu". A když mi někdo řekne, že se mu to líbí-nelíbí, vezmu to na vědomí.

Jan Lukas:
"Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to také zajímá."

Dílo je tedy i pro nějakou větší skupinu lidí, která bude reagovat. Ne jen pro náhodného kolemjdoucího, kteří řekne líbí-nelíbí. I když si to sám nepřipouštíte věřím, že nějakou reakci očekáváte. Jinak by stačilo fotografie uložit do šuplíku a nevystavovat.

[Lukas_87]

vonu se mentalita žurnalistů v tomhle ohledu dost odlišuje, to bys měl brát na zřetel.

[nojgi]

vonu se mentalita žurnalistů v tomhle ohledu dost odlišuje, to bys měl brát na zřetel.

Ano, žurnalista může mít na věc trochu jiný názor, ale stejně platí když výstava tak pro koho? Když bych chtěl završit jen nějakou část života tak mohu fotografie uložit do alba, prohlédnout si je sám..atd. Když dělám výstavu tak už čekám, že jí navštíví nějaká skupina lidí. A neříkej mi, že když ta skupina bude co největší a reakce kladné tak se ti to líbit nebude.

P.S. Podivíny typu Art Brut mi sem teď netahej. Osobně na TK ani v životě nikoho takového neznám, který by měl jen potěšení z tvorby samotné. Ano máme radost z fotografování, ale všichni se rádi také svými snímky pochlubíme. Čekáme, že se divákům budou líbit a oni nám je místo toho zdrbou Jinak tu neřešíme, rámy, pasparty, výstavní prostory, osvětlení, nevkládáme pozvánky...atd.

[venca]

venca:
Děkji za reakci!
Nedá mi to a zeptám se: Jste ochoten připustit, že existují lidé, kteří tvoří proto, že to a priori uspokojuje je samotné? S trochou nadsázky - kouříte nebo pijete víno "pro někoho"? Asi ne... Děláte to proto, že "vás to baví", pácháte požitek sám sobě. (Čímž nechci říci, že chlast nebo hulení je to pravé ořechové! ) To samozřejmě nevylučuje popíjení vína nebo bafání ve společnosti a vzájemné sdělování prožitků.
Kdysi se mě kdosi ptal, proč že fotím, co mě na tom tak přitahuje, že obětuji mraky času a nemalé prostředky, abych vytvořil obrázek nějakého pařezu. Nepříliš inteligentně jsem odpověděl, že považuji fotografii (tu papírovou) za jakési zhmotnění názoru, pocitu, nálady v tom kterém konkrétním okamžiku MÉHO života.
Pokud jsem nedělal "zakázkovou fotografii" (a vůbec to nemusí být za peníze. Třeba jenom proto, že mě o to někdo požádal, protože to umím a on ne), nějak mě nenapadlo, že by mě mělo zajímat, jaký názor na ten nicotný úsek MÉHO života má někdo jiný...
Možná se zeptáte, proč například fotografie vystavuji...? Považuji výstavu "za konstatování, že se v mé minulosti vyskytl takový či makový okamžik, který mi stál za zaznamenání". Nic víc, nic míň! Netoužím po "posudku", hodnocení, netvrdím, že ten, komu je má fotografie šumafuk je blbec a "nerozumí tomu". A když mi někdo řekne, že se mu to líbí-nelíbí, vezmu to na vědomí.

Jasné, já vůbec nechci zpochybnit, že sebeuspokojení při tvorbě není důležité. Já si naopak myslím, že je primární, zásadní. Je to motiv / měl by to být motiv. Chci ale poukázat na to, že člověk je bytost sociální a podvědomě (ať chce nebo nehce) má potřebu konfrontovat svoje díla s okolím a má potřebu být vyslyšen / pochopen. Ǎt chcete nebo ne, po Vašem uspokojení bude potřeba doručit "balík emocí" i ostatním lidem a bude Vás zajímat, zda bylo doručeno či nikoliv a proč. Jak jsem naznačil ruzní autoři této sociální potřebě podléhají více či méně. Šokující konceptuální umění je jednostraně zaměřeno na společnost. Brutart zase naopak.

[lucienikola]

Je fotografie obecný srozumitelný jazyk?
Je schopna se vyjadřovat k tématům?
Je schopna vyjadřovat emoce?
....................atd

Pokud ano jakými prostředky toho dosahuje?

Ahojky,
pokad zapomenem na tucet filozofických konfliktů, co se tu událi. Tak se vše dá shrnout.
Fotografie je záznam dotyčného, který o něco zakopl a musel to emocionálně zachytit do obrazové techniky. Jemu nezáleží co si o tom kdo bude myslet a kdy,ale jak to zpracuje ve fotografii, tak jak to cítil při přepadení k té vášni samé.
Snad to pochopíte...

[nojgi]

Je fotografie obecný srozumitelný jazyk?
Je schopna se vyjadřovat k tématům?
Je schopna vyjadřovat emoce?
....................atd

Pokud ano jakými prostředky toho dosahuje?

Ahojky,
pokad zapomenem na tucet filozofických konfliktů, co se tu událi. Tak se vše dá shrnout.
Fotografie je záznam dotyčného, který o něco zakopl a musel to emocionálně zachytit do obrazové techniky. Jemu nezáleží co si o tom kdo bude myslet a kdy,ale jak to zpracuje ve fotografii, tak jak to cítil při přepadení k té vášni samé.
Snad to pochopíte...

Sudek je Pan Fotograf, ale ne všichni o něco zakopávají. On sice mohl něco zajímavého vidět, ale pak si za tím tvrdě a cíleně šel. A hlavně věděl proč to tak dělá - realizuje svou představu jak má snímek vypadat a působit dál.

Ona ta slupka (image) ošuntělého, chudého samotáře, který tvoří jen pro své potěšení bez ohledu na okolní svět není na druhý pohled pravdivá. Byl to poměrně zámožný člověk. Sám se o umění zajímal. S malíří, kterým dělal reprodukce obrazů řešil kompoziční a emoční aspekty, jak by mělo dílo vypadat, co sdělovat, jak působit..atd. To samé probíral s Funkem a dalšími fotografy. Funke učil na fotografické škole kde přednášel své teorie o fotografii. Hezké články jsou v časopisu Fotografickýh obzor. Doporučuji i Wiškovského.

Ano, třeba Janáčkovi Hukvaldy si dělal Sudek jen pro sebe. Když pak za ním přišli, že by mu vydali knihu byl určitě potěšen. Bohužel podmínky hlubotisku a křídového papíru nebyly dodrženy. Khina byla jen pro něj nebo i ostatní diváky? Měl radost nejen z focení, ale i z toho, že jeho fotografie zajímají ostatní?

Rád bych tento směr diskuze uzavřel příspěvky Vency výše, se kterými naprosto do puntíku souhlasím. Škoda, že se tak hezky a věcně neumím vyjadřovat.

Můžeme se posunout dál a načit třeba jak se fotografie vyjadřuje k tématům a jaké prostředky k tomu používá?

[lucienikola]

Ano Pan Sudek byl ohromný fotograf i knihu o něm jsem četla. Sice byla dosti těžká, ale naštěstí jsem měla k jeho stylu vyjadčování a myšlení blíž díky tomu, že jsem si tím to stylem fotografování a myšlení pročla i procházím.
Pokad máš na mysli co vyjadřuje emocionálně fotografie, záleží jaká a na koho. Chtělo by to spíše předlohu a podle ní se pak dá filosofovat.
Protože je toto téma dosti zajímavé a rozvinuté tím, že každý máme jinou psychiku a myšlení.
Pěkný den a dobré světlo

[Pentaxista]

lucienikola:
... tak tady zase do puntíku souhlasím já ...
nojgi:
Josef Sudek - nikdo neví, zda by se stal fotografem, kdyby jej válečná mašinerie nepřipravila o ruku. Vůbec nelze pochybovat o jeho talentu, houževnatosti a "všeobecné kultivovanosti ducha". Bez toho by se nikdy nestal tím, kým byl. Možná by vynikal v něčem jiném, možná stejně dobře, možná lépe, možná by "jenom vázal knihy"...
Asi šlápnu na tenký led, když připomenu, že se fotografováním živil. A když se někdo fotografováním živí, MUSÍ se zabývat tím, jak bude na jeho dílo "reagovat obecenstvo".
Možná by to bylo na nové téma: kde je ta hranice (podle mě sotva postižitelná), kdy se do nejbytostnějších emocí tvůrce přimíchávají myšlenky na očekávané reakce jiných.
Myslím si rovněž, že "elitní tvůrci" ovlivňují (od diskrétní formy až po téměř imperativní) způsob vnímání díla "veřejností" (ať už záměrně nebo nevědomky).