lindys: nevykat! nejsem ničí šéf a ani důchodce a prezident už vůbec ne, takže jenom tykat...
Dále na předchozí příspěvky bych ještě zareagoval... už od předválečných dob, kdy se rozšířila filmová technika do řad "obyčejných" lidí, tak od té doby se začalo zápasit s lepšími a lepšími skly, lepšími a jemnozrnějšími emulzemi, lepšími vývojkami či papíry až ten zápas došel do těchto digitálních let, a zde to je přímo k popukání, zvláště když někdo okomentuje v podstatě kvalitní a dobrou fotku tím, že to nemá ostrost, že tam je šum a že není sladěná kompozice podle fotoučení... není to tak nějak trapé po těch letech stavět technickou stránku na první místo? v prvé řadě by měla být emocionální stránka náplně fotografie, která by měla vyjádřit a sdělit to, co fotograf zamýšlel, pokud se jedná o pouhý cvak, nad kterým se moc nepřemýšlelo a fotograf ani neví co taková fotografie má sdělit přihlídnuvším, pak staví technickou na první, hlavní je pak, že to je ostré a ten pták je ve zlatým řezu... už nevím kde jsem to četl ale bylo tam napsáno asi toto: začátečník se snaží pravidlům přiblížit, pokročilý se snaží je dodržovat a fotograf je vědomě porušuje aby vepsal do fotografie to, co má fotografie ostatním zdělit... Ještě bych pak připoměl, spousty takových rádoby digi "fotografů" nemá ani pořádněj monitor a asi nemusím rozepisovat, že ty laciné šidítka nezobrazují to co tam ve zkutečnosti je, většinou se pak jedná o halucinace a někteří je mají dokonce takové, že považují fotografii na takovémto halucinogením monitoru za dokonalou... mám postarší MVA-čko a v porovnání s tím šidítkem na bůku to je opravdu rozdíl, asi jako mezi pastelkama a fixkama...
neberu to tak, že digitál je horší, beru foto všeobecně dohromady, s digitálem je o něco více možností a opravdovýmu fotografovy přinese o něco větší svobodu, zvláště ty dražší mašinky bezpochyb a třeba pentax se svým 14-bit CCD 40Mpix čipem se přiblížil hodně blízko filmu nicméně je to hlavně o lidech, dnes se musí mít vše co nejlevněji, nejvíc, nejrychleji, nejlepší, největší, nejsilnější, nejvýkonější, nej.. nej.. nej... digitálů za dobrý peníz jsou mraky a tak na ně dosáhnout i bězní lidi, a tam začíná ten koloběh rádoby "fotografů"... dříve fotili hlavně ti, co uměli, dnes fotí každý bez toho, že by vůbec něco uměl... kam se poděla ta drobná radost nad opravdu hezkým snímkem? pamatuji si dobu, kdy jsem od dědy dostal Sokola 2, a ty první snímky, nevěřil jsem vlastním očím, jak se s tím dá opravdu fotit a rozdíl oproti polodigi ulympusů, kanonů a jiných plastových kompaktů tam prostě byl, hlavně že to mělo stavový displej a redukci upířích očí, jediný co bylo stejný je to, že se do toho rval film...
Jak tak přemýšlim, to by bylo snad na celý článek ale asi víc psát nemusím, tato doba již té správné fotografii nepřeje, buďme proto alespoň nadále věrní filmové klasice a na každého nového příznivce neházejme hned špínu, oni to neumí, oni neznají tu "dobu", oni vyrůstají v této "moderní" době rychlovek, proto se to můsí naučit od základů a kdo jim předá zkušenosti, a je více jak jasné, že když do problematice proniknou, osvojí si techniku tak procitnou a teprve uvidí co všechno nádherné skrývá filmová fotografie ...