6 odpovědí na toto téma

[nojgi]

V noci z 13. na 14. března zemřel prof. dr. Ludvík Baran, DrSc., skvělý charismatický člověk, který byl pro mnohé z nás nejen vzorem, ale i přítelem ochotným kdykoliv poradit a pomoci. Při vyslovení jeho jména si každý z oboru vybaví mnohostranně vzdělanou osobnost, talentovaného fotografa a filmaře, erudovaného teoretika a trpělivého pedagoga, jenž celý svůj život uměl předávat své znalosti celým generacím kolegů a jehož vitalita i ve vysokém věku byla příkladem. Bude nám moc chybět…

Milan Sedláček

Http://www.scf.cz

Ocenění celoživotní práce
http://www.scf.cz/in...tid=1&Itemid=27

[prowler]

Prví odchádzajú najlepší, ešte aj v tom sú prví. (T. Janovic)

alebo tak nejak.. kažodpádne je to škoda. Jeden z mála teoretikov, od ktorého som si vždy rád niečo prečítal.

[pepafotograf]

...je těch skvělých fotografů a teď už "nežijících legend" za poslední měsíc nějak moc...V každém případě je to velká ztráta!

[Kramsky]

Je to škoda, Rád jsem četl jeho knížky..

[pepafotograf]

[JirkaM]

17.5.2007
Večerní vernisáž výstavy fotografií Jiřího Havla v Praze a vydání jeho knihy Jak fotografovat krajinu.
Prohlédl jsem si jeho výstavu a koupil tam i tu novou knihu. Držím ji podpaží, rotuji po sále, číhám na Havla. Seděl v koutku na křesle a povídal si. Pan profesor Baran s manželkou si prohlížel Havlovu knihu a Havel mu ji komentoval. Baran chválil ... pěkná kompozice, didaktický význam ... Až dolistovali na stranu 126, k záběru z africké savany. Baran zpozorněl, zapíchl prst na kraj fotky:
"Tady to nemáš ostré!"
Havel se bránil: "To nešlo, pane profesore, to je teleobjektivem a je to mimo hloubku ostrosti. Já to vysvětluji v textu"
Takže i profesionál (v 76 letech, autor více než 20 knih) má svého učitele, pro nějž je stále žáčkem...

Prošel jsem kolem nich několikrát, pořád jsem je nechtěl rušit. Viděl mě pan Ctibor Košťál (trutnovský fotograf, Havlův dlouholetý přítel, byl ten den i na vernisáži výstavy "Země a lidé 2007" na Staroměstské radnici, vyhrál jednu z cen a pan Havel tam byl v komisi):
"Jste nějaký nesmělý, koukám na vás s tou knihou, určitě chcete podpis, půjčte mi to, já to zařídím."
"Ne, děkuji - to není vaše kniha, ale můžete se mi tam taky podepsat. Pana Havla zatím nechci rušit, já si počkám"
"No, ale mně se už čekat nechce - já jsem ho sem přivezl a musím ho i odvézt. A on si tam pořád povídá a povídá."
A tak jsem mu vyprávěl o tom dialogu učitel-žák. Pobavilo ho to. Vyrazili jsme do koutku k Havlovi spolu. No - začali si tam tu Havlovu knížku prohlížet všichni. Ovšem Košťál nechválil - jen hecoval:
"Jirko, to mám taky vyfocený ... a líp"
Nakonec došlo i na ten podpis - a tak mám tu Havlovu knížku i s autorovým věnováním. Škoda, že mne nenapadlo trvat na podpisu pana Košťála a požádat o podpis i pana profesora...

[JirkaM]

Po rozloučení s panem profesorem v kruhu rodinném (18.3.) proběhlo 1.4. (a nebyl to apríl) v Galerii Scarabeus v Praze v kruhu širším, profesně sdruženém, žákovském, přátelském ba kamarádském, čítajícím asi 50 hlav, malé vzpomínání "na fotografa, kameramana, etnografa a skvělého člověka prof. Ludvíka Barana" (vězte, že uvozovky nesdělují ironii, ale citaci z pozvánky, aneb nač vymýšlet dobře vymyšlené).

V malém prostoru galerie, obklopeni fotografiemi poslední výstavy "Masopusty očima Ludvíka Barana a Jitky Staňkové" se vedle promítacího plátna střídali řečníci. Co kus, to profesní pojem, kolonka v encyklopedii. Kdybych je všechny, já trouba, poznal (identifikace podle obličejů mi dělá problém a hokejové dresy se jmény neměli), kolena by se mi klepala. Jim občas hlas. Vzpomínek mnoho - jeden život, jako výuka českých poválečných dějin filmu, fotografie a etnografie. Cesta z ničeho k legendě, rámovaná tituly (Prof. PhDr. Ludvík Baran, DrSc. Dr.h.c. - celá moje poštovní adresa nemá o moc víc písmen ). Místnost zaplnily vzpomínky, příběhy, slova, emoce, promítané fotografie (rodinné či od p. Němečka a Chadimy, a - skromnost stranou, stejně ji nemám - i moje) i obraz a hlas pana profesora z dokumentu z r. 2009. Jeho hlas byl nejpevnější.

Zazněla i zmínka o tomto webu a vláknu. Jak bylo objeveno a vystopováno až do formy pozvánky na mou adresu jsem zatím nepochopil, ale potěšilo to. Prý oboustranně.

Asi za dva měsíce by se ještě mělo konat další setkání - s projekcemi páně profesorových filmů. Místa by mělo být více. Budu-li mít souhlas a informace, zkusím zde sdělit podrobnosti.

Suchá fakta příjemného večera:
Řečníci:
- Doc. Mgr. Alexander Baran, Ph.D. (syn, Saša, žije od svých 18 let ve Švýcarsku, ředitel Centre d´Ensenignement Medical et de Communication Audiovisuelle v Lausanne)
- Doc. Ing. Jiří Všetečka (fotograf, "Pražský chodec", Všenáprava obrazem aj.)
- Garik Avanesjan (fotograf arménského původu, vydavatel časopisu ArtPhoto)
- MVDr. Rudolf Němeček, předseda Fotoklubu Nové Město nad Metují a obětavý organizátor všeho kolem amatérské fotografie východočeské i Kladského pomezí (a styků s polskými fotografy)
- Petr Hlava, kameraman, člen prezidia AČK
- Michala Kateřina Rocmanová, akad. mal. (nevlastní dcera LB, dcera jeho manželky Jitky Staňkové, etnografky)
- Vladimír Plicka, kameraman (syn učitele LB Karla Plicky)

Přítomni dále - (uvádím jen přímé příbuzné):
- PhDr. Jitka Staňková, DrSc. (manželka)
- Luděk Baran (syn)
- vnoučata (vlastně nevlastní) Vojta, Doubravka, Lída Sobkovi