ruzumím, každý to máme jinak. Mě se právě líbí ta syrovost doby, která se odráží v těch fotogtafiích. Jako by se mi stýskalo, ale myslím že nevím o čem mluvím, protože jsem byl ještě malý. Dnes je doba barevná, plná reklam na věci, které člověk nepotřebuje a přesto je musí mít.
Na druhou stranu musím ale říct, že Štreitovi černobílé snímky (nejen) z té doby nejsou jenom ten syrový dokument, ale že se mu tam podařilo dostat tolik lidskosti, že ty své fotky dokázal posunout do naprosto úžasné polohy. Nevím, jak bude jeho tvorba posuzována za padesát let, ale mě přijde dnes velice nadčasová a velice uvěřitelná. Jako bych to žil na vlastní kůži, jako bych to viděl na vlastní oči. Před dvaceti lety, dnes nebo za dalších dvacet let znovu. Proto bych rád viděl i tu jeho barvu, způsob, jak se s ní popasoval. Snad jednou.