Ctvrtek: Obdivuji a závidím ti tvoji trpělivost. Čekat, vracet se, přefotit, chystat si místo...
K dokonalé trpělivosti chybí už jen krůček: Počkat si patnáct let, až ten malý smrček v záběru, doroste do takové výšky, jakou fotograf ke své spokojenosti s obrazem potřebuje.
Není co závidět, občas to hraničí s posedlostí
Na Nechranicích jsem si vyhlédl zakotvenou plachetnici. V tu dobu pro mne zajímavém místě! A pak jsem tam jezdil alespoň dvakrát týdně vždy po práci celé prázdniny. Naplánované jsem to měl přesně, potřeboval jsem určitý vítr, správně roztrhané mraky, zapadající slunce svítící přes né moc hustý mrak a k tomu i správně natočenou loď. Nakonec jsem se dočkal, po asi měsíčním odstupu od focení a hodnocení výsledku jsem zjistil že se mne to zase až tak nelíbí a negativ letěl. Ale jinak musím říct že to bylo příjemně strávené léto
Tento náhon jsem objevil 2013. No, odflákl jsem to tehdy, né moc stabilní rozložení stativu, foťák bez předsklopení atd. Při větším zvětšení je to nepoužitelné. Od té doby jsem se tam nespočet krát vracel a vracím, stále to není ono. Původní foto je z jara kdy ještě nebylo úplně rozvinuté listí a kmeny pěkně vynikají. Pokud jsem to fotil později tak je to prostě jen změť šedé hmoty.V zimě je zas okolo stromů bez listí moc místa.
ps: na jaře je i 3 dny dost znatelný rozdíl mezi focením, ale třeba to letos už vyjde podle potřeb a já si splním svůj vnitřní úkol.
kino FP4 + HC-110