Publikováno 19 červen 2008 - 22:03:35
[quote name="Mamiak"]tak sem si dnes chytrácky (bez placení) cestou přes foto škoda nahlíd do krásný knížky vo flexaretách a hned na první straně čtu "inspirace rolejflexem je zřejmá..."
Zdravím rozvášněné protistrany. Já Vám původně ani do toho nijak nechtěl vstupovat, jak tak koukám, Vaše debata se točí kolem tématu "kopie versus inspirace". No nic ve zlém, ale já bych asi nejspíš rád naštval Vás oba...
ad citát kolegy Mamiyaka: četl jste to trošku dost zběžně, já tohle napsal nikoli o Flexaretu, ale Optiflexu 2, který se od něj dost lišil
kologa LKM: Mikromu bych opravdu považoval za zcela původní myšlenku, i když: byla to do jisté míry reakce na Minox, i když ten vypadal zcela jinak. Míním to tak, že nebýt úspěšnosti miniaturního Minoxu, asi by Optikotechna nešla do Mikromy. Co se Opemy týče, já bych se alibisticky odvolal na skvělou knihu s názvem 300 Leica Copies francouzských autorů Princella a Ponta. Mezi ohromným množstvím více či méně doslovných kopií Lejek najdeme i Opemy, je zde použito výrazu "volná kopie".
Optikotechna, resp. později Meopta, vždy udržovala, alespoň pokud se jednalo o spotřební civilní výrobky, míru určité stavovské cti či hrdosti. Doslovné kopie, a to naprosté, však najdeme hodně u speciální = vojenské výroby, zde se po 2. svět. vállce obšlahla fůra produktů, inu, Zeiss byl kvalitní výrobce.
U foťáků všeobecně se nekopírovalo, až na Magnolu, nic až tak doslovně. Vývojové oddělení mělo fondy na nákup moderní zahraniční fototechniky, každý zajímavý aparát se do mrtě rozebral a zkoumalo se, co a jak by se dalo ... a teď nechci napsat opajcnout...radši napíšu "tvůrčím způsobem přetavit". Ale na druhou stranu - tohle se dělalo fakt všude ve světě a bez toho by snad vývoj ani nebyl možný.
Zpět k té rozhádané Opemě:
(Mimochodem, v Meoptě se po válce pokoutně vyráběly doslovné kopie Leiky včetně nápisů)
1. Je snad jasné, že bez Leiky II by neznikla ani Opema, tak jako bez Rolleiflexu by nebyl ani Flexaret, resp. jeho předchůdci. Ale berne to jako inspiraci only, jak Flexaret, tak Opema se od velkých vzorů hodně liší. A v tom je i jádro pudla: zatímco Flexaret, zejména dvojka, je svým způsobem perfektní foťák (vznikl už r. 1940 !) - myslim ale ve své kategorii - střední třída - byl konkurenceschopný určitě i venku, např v 50. letech v USA, Opema, která měla být jakože vylepšenou Leikou, byla dost v podstatě průšvih, hlavně díky nedobře kreslícím objektivům (výjimkou byl záklaďák 3,5/45). Zadní stěnu ale, a to si dovolím napsat, opravdu okopírovali z Contaxu. Jinak se ale dost snažili obejít alespoň trochu německé patenty, jednak tím formátem ("díky" kterému byla Opema v zahraničí prakticky neprodejná, kupodivu ale dálkoměrné Nikony ho - 24x32 - měly taky !), pak atypickým uchycením objektivů - závir M 38 (Leica M 39). Dokladem "usilovného" snažení konstruktérů je m.j. fakt, že tak, jak Opemy začali po válce vyrábět, tak i skončili. Ještě v r. 1959, kdy byly naposledy vyráběny, nebyly aparáty opatřeny bleskovým kontaktem!
A kromě změny směru převíjení na nich nebyly žádné další vývojové změny, např. rozšíření hodnot časů, vylepšení objektivů apod.
Ale abych zase naopak trošku zabrnkal na vlasteneckou strunu - taková Minolta Autocord a zejmény její první model Minoltacord je naprosto zřetelně inspirován Flexaretem III: způsob zaostřování, jasná podobnost převíjecí kličky, stejně umístěné počitadlo, držáky cívek, otevirací tlačítko (to se ale u Ninolty naopak vytahuje, stejné panty, co drží zadní stěnu...Ale uvnitř, po mechanické stránce, je Minolta svá, Japoncům se posléze i podařilo spojit transport s natahováním...
Když si počkáte, tak se dočkáte, na podzim vyjde ten sešit o kinofilmových aparátech a posléze i poslední díl, týkající se ostatních fotoaparátů je tam i pár prototypů, které Meopta chystala a dost se podobají cizím přístrojům, např. Milona III - Super Ikonta III, Optina - kinofilmový Prominent a pod. Já bych tuto stať zakončil slovy "podobné neznamená stejné" - vemte si příklad třeba z kumštýřů - i geniální malíři začínali jako kopisté, že.
Ono, mezi námi, udělat dobrou kopii něčeho taky není žádná sranda. Já ve svých 15 letech měl to štěstí, že jsem si v bazaru koupil Zorkij I - celkem doslovnou kopii Leiky II. Fotil jsem s tím strašně rád a fotilo to opravdu dobře. Po optické stránce byl objektiv Industar 3,5 v podstatě stejně kvalitní jako Elmar, dělal jsem tehdy i s půjčenou Leikou testy, nebyl tam žádný viditelný rozdíl. Ale šasem jsem onemocněl zrcadlovkovou nemocí, našetřil na nejlevnější Praktiku L s tehdy vychvalovaným objektivem Pentacon auto (Kčs 2100,- r. 1976). Jaké bylo mé rozčarování, radši nebudu popisovat, navíc jsem měl i smůlu na vyloženě šmejdový objektiv.
Už budu končit - původně jsem chtěl napsat jen a jen toto: našim "rodinným" foťákem byl starý Rolleicord z r. cca 1940 (2 bajonety - na obou objektivech), objektiv jen tříčočkový Triotar 3,5, ale fotilo se s tím fakt parádně, ještě i teď, když si po letech skenuju staré nagativy, žasnu, jak to bylo ostré. A to byla přední čočka dost "poznamenána" pečlivým čištěním...Já vůbec mám slabost pro co nejmíň skel v objektivu, mám soukromou teorii o propustnosti optiky, ale to tu opravdu nechci řešit. Taky jsem hodně nafotil Sputnikem, což je vlastně StereoLjubitel a musim říct, že po optické stránce to byl výborný aparát a zejména v protisvětle. Z furiantství jsem občas protáhl film i tím Ljubitelem (identický objektiv), abych "potěšil" kamaráda, co měl 2 Pentaxy ME. Krajiny nafocené Ljubitelem pochopitelně vždycky vypadaly, alespoň po technické stránce, líp. Od clony 11 se totiž začíná jednoduchá tripletová soustava chovat mnohem líp než Gaussovy typy a nepomůžou tomu ani sebelepší MC vrstvy, nemluvě o formátu (oba jsme to tenkrát "valili" téměř výhradně na ORWO NP 20, posléze 22
Omlouvám se, že jsem se tak rozkecal, ale dostal jsem prudký nostalgický záchvat. Tož pardon