recenze adox fajnprint čtvrtej nebo jakej díl
vrátil sem se po měsících dohnán nedostatkem zas k tý zakletý krásný krabici s nevyzpytatelnejma adoxama
vývojku sem moc nezměnil, jenom byla tentokrát o dost čerstvější - takže ale zase nízkoenergetickej prej
neutol wa. i vostatní části procesu se dost podobaly prvnímu pokusu. to co se možná změnilo nejvíc, bylo moje vidění. papíry sou furt stejně studený a svym způsobem divný, lépe řečeno jiný a asi se stejně nakonec nestanou mym kandidátem nómeradin, ale...
furt sem tak nějak nemoh přijít na to, co ty údajně vysoký až extrémně vysoký uváděný vobsahy stříbra maj vlastně znamenat a jak se pozitivně na pozitivu projevjej. nějak podvědomě sem si s timhle ušlechtilym kovem přednostně spojoval větší brilanci obrazu a hodně tonality samozřejmě...
ale je to zřejmě ještě trochu jinak. rozhodujícim momentem v tý reklamní hatmatilce vokolo toho všeho je asi věta vo starý technologii!
měl sem teďka možnost procházet si dlouhodobě starýho doisneauho fotky a tam sem to najednou pochopil - jasně, takhle jim to prostě za těch starejch vokoloválečnejch časů chodilo. měl pravdu ten nicodeme, je to prostě jiná kvalita - to rozložení šedý je tam úplně jiný a ne nutně horší. minimálně je moc zajmavý. i já při veškerym svym bigotnim staromilectví sem prostě zvyklej vnímat jako referenčí ty nový emulze a nejlíp vod ilforda emgéčtyřky...
to, že sem si mezitim a už dávno připustil i úplně jiný superkvality starejch měkkejch kontaktů na kdovíčem, ještě furt neznamená, že vidim správně to, co bylo jednoduše mezi. možná, kdyby to přišlo z chorvatska ve starý efke krabici....
a zlobte se pak na lidi, že jim ty digitální výstřiky připadaj jako normální, dobrý nebo dokonce nejlepší....
