Je mi líto opětovné nepochopení o co tu jde.
nojgi:
"...současná fotografie..." je co? Připomíná mi to "současnou módu","současnou poezii","současnou politiku", atd. - tedy více či méně podřízenou "trendům","regulím určeným těmi, kteří rozhodují o hodnotě a ceně".
Dle mého soudu je (a měla by být) tvorba nanejvýš osobní, privátní, "nekolektivní", nepodřízená, svobodná, nezávislá. Je nade vší pochybnost, že každá lidská činnost nese "znaky doby a šrámy způsobené učiteli" - je ale otázkou (pro mě), zda právě tyto znaky a šrámy (jejich "množství") neuzavírají dílo více či méně do určitého konkrétního časoprostoru...?! Vzniká (podle mě) nebezpečí, že dílo postupně ztrácí jakousi "nadčasovost". Ta by (podle mě) měla být dílu vlastní.
Osobně si myslím, že by škola neměla vyrábět jen umělce, ale i praktiky, kteří se na trhu uplatní.
Když jsme u toho, co zaručí nadčasovost? Chrám svatého Víta (1344-současnost), bude můj snímek nadčasový když už skvěle zdokumentovali Sudek, Ehm, Jeníček, Plicka, ...? Když se mi podaří udělat jinak tak možná ano, pokud ne jsem jen kapka v moři.
"...současná fotografie je někde úplně jinde než to co mi tu provádíme a považujeme za to nej..."
A kde ta fotografie je? Resp. - kde by měla být? A kdo konkrétně považuje "to naše" za NEJ? Rok 1980 je "rokem zlomu"? Z toho, co jsem si zde (ve vlákně) přečetl, mívám dosti často neodbytný pocit, že "komise" více než co jiného hledá "to, co ještě neviděla" = má až jakousi "programovou snahu najít něco, co tu ještě nebylo".
"...úspěšně fotografuje řadu let..." - co přesně znamená "úspěšně"?
Resp. - kde by měla být?
Ukáže teprve čas co je dobré.
A kdo konkrétně považuje "to naše" za NEJ?
Konkrétní skupina lidí (TK), která se vzhlíží v určitých vzorech.
Rok 1980 je "rokem zlomu"? Měl jsem spojeno se Sudkem jako zdejším velkým vzorem (1896-1976), ale měl jsem spíš napsat 1989. Kdy se sem začaly dostávat i zahraniční práce. Do té doby byl zdejší svět zakonzervován a málo kdo tušil co se děje jinde.
co přesně znamená "úspěšně"?
Úspěšně znamená, že za svůj dosavadní život již něco dokázal a jeho fotografie nejsou dílem náhody, ale jeho soustavnou prací a viděním. To dokazují knihy, výstavy, mezinárodní ocenění a když se vysloví jeho jméno všichni vědí o koho jde a co dělá. Když vyslovím slovo Jindřich Štreit nebo stačí Jindra ze Sovince už víme o kom mluvím. Naopak když napíši Petr Neugebauer málo kdo ví nebo mohu říci skoro nikdo neví o koho jde,-)
Troufám si tvrdit, že vrcholná umělecká díla obvykle znázorňují "notoricky známé náměty"...! Ovšem znázorněné právě způsobem, který je staví na vrchol, dávají jim nadčasovost. Ta ostatní díla se okoukají a nakonec upadají v zapomění...
To si až tak tvrdit netroufám, nevím kolik lidí zná Medkovou, Rodčenka, Štýrského.....atd. On i ten Drtikol a ty jeho aktíky až tak s notoricky viděným nemají moc společného. Ony se ty představy špatně napodobují a tak se nedají tolik kopírovat jako to normálně viděné.
Když jednou vyfotografuji kytičku je to hezké, ale když tisíckrát je to otravné. Tím bohužel trpí i ty klasické náměty.
Každý člověk touží po (kladném) ocenění. Je to příjemné (a někdy i výnosné).
Slovo "ocenění" lze považovat za synonymum pro "stanovení ceny". Já sám se s tím dosti těžko smiřuji, protože to je v jistém smyslu podmíněno určením "objektivních" kritérií, podle kterých by se měla cena, hodnota (ať již materiální nebo nemateriální) stanovovat. O jejich existenci velmi silně pochybuji.
No bohatý v tomto nejsem, když se mluví o cenách. Ale nějaké zkušenosti jsem získal a to již předtím než jsem navštívil TK. Jak, proč a co hodnotit je známé (Technika, Obsah, Forma). Když hodnotí kamarád a nechce urazit je to něco jiného než porovnání s jinými zajímavými pracemi a od lidí, kteří sami fotografují a již něco na tomto poli dokázali.
Přeji Vám, abyste ve vzdělávací instituci udělal dobrou a pro Vás přínosnou zkušenost, aby se Vám otevřely další dveře do míst, která Vás zajímají a pomohou Vám odpoutat se od svazujících zvyklostí. Přeji Vám, abyste překonal své učitele.
Nevím proč, ale působí to na mě až trochu jízlivě. Umění obecně se pohybuje od reality až po ryze imaginární svět a koloběh se takto bude ubírat stále. Jednou převažuje to či ono. Jen technika a možnosti se mění. Ani u té reality nemohu zůstat na místě. Díky tomu byl vynalezen např. kinofilm, který přinesl nové možnosti.