http://cs.wikipedia.....org/wiki/UměníMyslím si, že v těchto řádcích je dost pravdy - ale nejsem si jistý tím, zda je nám tato "pravda" prospěšná.
...a posléze ke vzájemné dohodě o jejich významu (zde se uplatňuje prosazování jednotlivých osobních účinků)... Je třeba se dohodnout? Jak probíhá "prosazování"?
... umělecký znak tak po jisté době přechází do znakového systému se svým obecně sdíleným a opakovatelně vyvolavatelným významem a posiluje tak užívaný komunikační systém... Nojo, ale musí být "obecné sdílení" to pravé ořechové? A co když se posílí a upevní "systém", který se vydal nedobrou cestou? (Myslím, že historie nabízí spousty příkladů)
...Abychom umělecký (metaforický) účinek dokázali rozpoznat, musíme se vědomě nebo nevědomky naučit dosavadním znakovým systémům, vůči nimž se umělecký znak vymezuje. K porozumění umění je tedy nezbytná výchova k umění. "Rozpoznat" znamená vyhodnotit? "Vymezení uměleckého znaku vůči dosavadním znakovým systémům" znamená oddělení zrna od plev? (Přičemž netvrdím, že zrno hodnotu má a plevy ne!)
...K porozumění umění je tedy nezbytná výchova k umění. Ano, ale protože dvě (v úvodu zmíněné) roviny jsou
neoddělitelné, lze se domnívat, že umění je (spíše více, než méně) "poplatné době" - lépe té které socio-ekonomické formaci.
Domnívám se rovněž, že v každé společnosti je (statisticky mimořádně významná) menšina těch, kteří "na vysoké úrovni rozpoznávají znaky umění" - a posléze je předkládají nám, "méně schopným rozpoznávačům". Budeme-li dobrovolně přijímat "výroky" "těch kvalifikovaných" a (nedejbože) je bezvýhradně přijímat za své, co uděláme poté, až zjistíme, že "to správné" se nám nelíbí... a naopak?
Vydržím (a rád!) debaty nad fotografiemi, ve kterých si sdělujeme, jaké pocity v nás tenhle obrázek vyvolává, zda nás rozesmutňuje nebo rozveseluje, připomíná nálady a situace z dětství, práce, puberty, nemocnice, blbého kina... nebo je to naopak znechucuje, vůbec se nám nelíbí, je nám z toho na bl..., říkáme si, jestli v naší hlavě k této fotografii zrno, tonalita... pasuje nebo ne, připodobňujeme pocitům, které v nás vyvolaly třeba fotografie Drtikola, Capy... atd. atd. Utíkám od debat, v nichž se divák (ať již vědomě či nevědomě) staví do pozice hodnotitele, kritika, resp. toho, kdo mermomocí "musí" můj obrázek zastrčit do nějakého šuplíku (s trochou poťouchlosti tedy "rozpoznávače znaků", jejich množství a významnosti).
V duchu si vždycky říkám: "Kdybys žil v zemi XY, neměl co žrát, neuměl číst, furt ti bylo zima a honili tě nějací povstalci... do jakého šuplíku bys mě strčil? (když žádné šuplíky neznáš...) A kdybys žil v zemi YZ, nevěděl, co je to nedostatek, měl dobrou rodinu a navštěvoval ty nejlepší školy, opravdu by s tím muselo korelovat tvoje hodnocení uměleckého díla? Strkal bys mě do šuplíku? Nemusel bys... udělají to za tebe ti "vyhodnocovači" a navíc se nevystavuješ nebezpečí, že by se tvůj názor s jejich rozcházel!